Záznam Jaltské konference - 5.díl

Autor: Jan Flieger / Dav 🕔︎︎ 👁︎ 17.636

PÁTÉ ZASEDÁNI - 8. února 1945

Roosevelt prohlašuje, že podle jeho názoru ministři zahraničních věcí úspěšně dokončili svou práci a navrhuje, aby Eden referoval o výsledcích.

Eden oznamuje, že ministři zahraničních věcí projednali otázku termínu svolání konference, otázku členství v mezinárodní organizaci, otázku, zda dvěma až třem sovětským republikám mají být poskytnuta práva zakládajících členů a rovněž otázku, které země mají být pozvány na ustavující konferenci. Bylo rozhodnuto doporučit, aby byla konference svolána na 25. dubna 1945 do USA. Ministři zatím nedošli k definitivnímu rozhodnutí, aby na konferenci byli pozváni členové Spojených národů, to znamená země, které podepsaly deklaraci Spojených národů do února 1945. Konference bude mít za úkol pořídit seznam zakládají-cích členů mezinárodní organizace. Delegáti Velké Británie a Spojených států budou podporovat SSSR v tom, aby mezi zakládajícími členy organizace byly dvě sovětské republiky. Projednáním všech podrobností pozvání byla pověřena zvláštní podkomise.

Reklama

Stalin prohlašuje, že má seznam států, které vypověděly válku Německu. Znamená to, že budou všechny zařazeny mezi členy shromáždě-ní? Deset z těchto zemí nemá diplomatické styky se Sovětským svazem.

Rooseveltodpovídá, že několik zemí usiluje o navázání styků se Sovětským svazem, ale zatím to ještě neučinily. Některé země nenavazují styky s SSSR proto, že v nich má silný vliv katolická církev. Je ovšem nutno vzít v úvahu, že státy, které nenavázaly styky se Sovětským svazem, se spolu s ním účastnily konferencí v Bretton-Woodsu a Atlantic City.

Stalin říká, že je těžké zajišťovat bezpečnost se státy, které neudržují se Sovětským svazem styky.

Roosevelt podotýká, že nejlepším způsobem, jak tyto země přimět k navázání styků s SSSR, je pozvat je na konferenci.
Roosevelt se dále dotýká otázky, která má podle jeho slov svou historii. Před třemi lety poradil Sumner Welles, který tehdy vykonával funkci státního tajemníka, některým jihoamerickým republikám, aby nevypovídaly válku Německu, ale pouze s ním přerušily styky. Tyto republiky se řídily americkou radou. Později Spojeným státům hodně pomáhaly (dodávaly jim například suroviny). Mají dobrou pověst. Roosevelt zaslal před měsícem šesti presidentům jihoamerických republik dopis, v němž napsal, že chtějí-li být pozvány na konferenci, musejí Německu vypovědět válku. Ecuador to už udělal, avšak nestačil dosud podepsat deklaraci Spojených národů. Paraguay vypoví Německu válku za deset dní a v blízké budoucnosti tak učiní Peru a Venezuela. Americké vládě bude trapné nepozvat všechny tyto země na konferenci, když jednaly podle rady americké vlády, i když, upřímně řečeno, to byla velká chyba.

Stalin se táže: Jak je tomu s Argentinou?

Reklama

Roosevelt odpovídá, že Argentina není uvedena v seznamu, který odevzdala delegace USA.

Stalin podotýká, že Argentina přece rovněž přerušila styky s Německem.

Roosevelt říká, že Argentina nebyla uznána za jeden ze Spojených národů.

Stalin odpovídá, že by chtěl upozornit na to, že budou-li na konferenci pozvány nejen země, které vypověděly válku, ale také země, které se „připojily", bude pro země, jež s Německem skutečně válčily, urážkou, sedět vedle těch, které v době války váhaly a podváděly.

Churchill praví, že podle jeho názoru musejí země této kategorie vy-povědět válku, ještě než obdrží pozvání na konferenci. Souhlasí s tím, že některé z těchto zemí hrály dosti neslavnou úlohu - vyčkávaly, kdo zvítězí. Přesto však nesmíme zapomínat, že na Německo udělá zdrcující dojem to, že mu vyhlásí válku další skupina mocností. Ostatní nepřátelské země rovněž uvidí, že proti nim bojuje celý svět, a tato okolnost na ně může mít silný vliv.

Roosevelt prohlašuje, že by chtěl doplnit seznam pozvaných ještě o Island.

Churchill poznamenává, že vláda Jeho Veličenstva má zvláštní odpovědnost vůči Egyptu, neboť Egypt dvakrát vyslovil přání vypovědět válku Německu a Itálii. Britská vláda mu však poradila, aby to nedělal, protože neutralita Egypta odvrátila letecké bombardování Káhiry. Pro Brity byla neutralita Egypta mimo to z různých důvodů výhodná. Když byl nepřítel vzdálen 30 mil od Alexandrie, egyptská armáda pomáhala Spojencům, chránila mosty a komunikace. Egypt byl prospěšnější jako neutrální země, než kdyby byl vyhlásil válku Německu a Itálii. Bude-li Egypt chtít nyní vypovědět válku, britská vláda samozřejmě proti tomu nebude nic namítat.
Také Island hrál užitečnou úlohu již v době před vstupem Spojených států do války. Island pustil na své území americká vojska, čímž porušil svou neutralitu. Zajišťoval rovněž Spojencům komunikační linky.
Churchill se domnívá, že obě jmenované země mají právo účastnit se konference, vypovědí-li válku. Spojenci jim to musí umožnit. Churchill by rád věděl, mají-li být na konferenci pozvány všechny mocnosti, které vyhlásí válku od 1. března?

Stalin odpovídá na Churchillovu otázku kladně.

Reklama

Churchill praví, že mezi pozvanými nebude také Irsko, protože tam byla německá a japonská mise. Churchill se však přimlouvá za pozvání Turecka, i když se snad tento návrh nesetká se všeobecným souhlasem. Turecko uzavřelo s Británií spojenectví ještě před válkou, v době velmi nebezpečné. Když vypukla válka, Turci se domnívali, že jejich armáda není dostatečně vyzbrojena pro moderní válku. Turecký postoj byl přesto v mnoha směrech přátelský a užitečný. Turci dokonce Britům navrhovali pomoc, i když Britové této nabídky nevyužili. Churchill se ptá, nemělo-li by být Turkům umožněno pokání na smrtelném loži?

Stalin odpovídá, že vyhlásí-li Turecko Německu válku do konce února, je třeba je pozvat.

Roosevelt a Churchill s tím souhlasí.

Roosevelt říká, že Němci okupovali Dánsko během jednoho dne, král byl zajat, parlament likvidován. Dánsko je nyní pod vládou Německa. Pouze jediný člověk, který si činil nárok na reprezentaci Dánska, ne-uznal novou dánskou vládu. Byl to dánský vyslanec ve Washingtonu. Nemohl sice vypovědět Německu válku, neschvaloval však akce vlády, kterou vytvořili Němci. Co s Dánskem? Je nepochybné, že kdyby Dánové byli svobodni, byli by na straně Spojenců.

Churchill se ptá, zda Dánové uznali nezávislost Islandu?

Stalin odpovídá záporně.

Churchill si nemyslí, že mezi Islandem a Dánskem budou nějaké komplikace. Souhlasí s maršálem Stalinem a s presidentem v tom, že na konferenci je třeba pustit všechny, kdo vypovědí válku do konce února. Dánsko se bude podílet na organizaci bezpečnosti, jakmile bude moci mluvit vlastním jménem.

Roosevelt navrhuje schválit zprávu ministrů zahraničních věcí pouze s malou opravou, že na konferenci budou pozvány Spojené národy, které vyhlásily válku společnému nepříteli do 1. března. Roosevelt poznamenává, že do tohoto seznamu bude možno zařadit ještě Turecko, pokud vyhlásí válku společnému nepříteli do 1. března.

Stalin se ptá, jaký je názor konference na Bělorusko a Ukrajinu, podepíší-li deklaraci Spojených národů do 1. března?

Roosevelt říká, že v usnesení ministrů zahraničních věcí již byl schválen bod, v němž se praví, že tři velmoci na konferenci Spojených národu doporučí zařazení sovětských republik mezi zakládající členy.

Churchill podotýká, že nepovažuje za zcela logické zvát na konferenci všechny malé země, které pro vítězství neudělaly téměř nic a teprve teď, v poslední chvíli, vyhlásily válku, a současně odkládat pozvání dvou sovětských republik. Všichni vědí, jaké oběti přineslo Bělorusko a Ukrajina. Churchill má za to, že podepíší-li tyto dvě republiky deklaraci Spojených národů, je třeba je pozvat.

Stalin říká, že se může stát toto: sejde se konference a bude na ní doporučeno pozvat sovětské republiky, avšak někdo vstane a řekne, že nepodepsaly deklaraci Spojených národů. Proto by bylo lépe, kdyby sovětské republiky deklaraci podepsaly nyní. Jak by je bylo možno jinak doporučit? Nechtěl by presidenta obtěžovat, přesto však by ho prosil o vysvětlení, jak postupovat.

Roosevelt odpovídá, že je to otázka technická, ale přesto důležitá. Jde o to, aby Sovětskému svazu byly poskytnuty tři hlasy.

Stalin se ptá, nezabrání-li pozvání Ukrajiny a Běloruska skutečnost, že nepodepíší deklaraci Spojených národů do 1. března?

Roosevelt odpovídá záporně.

Stalin říká, že v takovém případě bere svůj návrh zpět. Chtěl by pouze doplnit názvy republik - Ukrajina a Bělorusko do textu usnesení ministrů zahraničních věcí.

Roosevelt a Churchill souhlasí.

Otázka týkající se Dumbarton Oaksu je vyčerpána a Roosevelt přistupuje k polské otázce.

Churchill říká, že bude-li mu to dovoleno, chtěl by předběžně oznámit, že prostudoval výsledky včerejší porady ministrů zahraničních věcí a schvaluje je.

Roosevelt oznamuje, že delegace USA nemá v otázce polských hranic námitky proti prvnímu bodu sovětských návrhů. Delegace USA rovněž souhlasí, aby Polsko získalo kompenzaci na úkor Německa, a to východní Prusko jižně od Královce a Horní Slezsko až po Odru. Rooseveltovi se ovšem zdá, že přesun polských hranic na západní Nisu není dostatečně podložen.
Pokud jde o otázku polské vlády, Roosevelt by navrhoval, aby sovětský ministr zahraničních věcí a velvyslanci USA a Británie v SSSR byli pověřeni jednat v Moskvě s Bierutem, Osóbkou-Morawskim, Sapegou, Witosem, Mikołajczykem a Grabskim o vytvoření nové vlády na základě tohoto postupu: nejprve má být vytvořena tříčlenná presidentská rada, kterou by mohli tvořit Bierut, Grabski a Sapega. Presidentská rada bude zastupovat v Polsku presidenta.
Tato presidentská rada vytvoří vládu z členů varšavské vlády, z demokratických činitelů v Polsku i v zahraničí. Takto vytvořená prozatímní vláda se zaváže uspořádat volby do ústavodárného shromáždění, které zvolí stálou polskou vládu. Jakmile bude vytvořena prozatímní polská vláda národní jednoty, naše tři vlády ji uznají.

Stalin se ptá, zda se předpokládá, že v uvedeném případě bude likvidována londýnská vláda?

Churchill a Roosevelt odpovídají kladně.

Churchill říká, že jakmile bude vytvořena prozatímní polská vláda národní jednoty, britská vláda přestane uznávat polskou vládu v Londýně a akredituje svého velvyslance u nové vlády.

Stalin se ptá, zůstane-li pak národní majetek Polska, jímž nyní disponovala polská vláda v Londýně, v rukou Arciszewského, nebo bude odevzdán nové polské vládě?

Roosevelt odpovídá, že polský majetek, který je nyní v zahraničí, bude automaticky předán nové polské vládě.

Churchill podotýká, že sice není obeznámen s právní stránkou věci, ale domnívá se, že má president pravdu.
Churchill dále prohlašuje, že britská delegace připravila k polské otázce alternativní dokument, který odevzdala ruským přátelům. Jelikož však diskuse začala na presidentův návrh, je Churchill ochoten pokračovat v ní v tomto duchu.
Churchill říká, že má k Rooseveltovým návrhům doplňky. Má za to, že konference dospěla ve své práci k rozhodujícímu momentu. Jde o otázku, na jejíž vyřešení čeká celý svět. Rozejdeme-li se a budeme-li i pak uznávat různé polské vlády, všichni pochopí, že mezi Velkou Británií a USA na jedné straně a Sovětským svazem na straně druhé jsou zásadní rozpory. To by mělo pro celý svět velmi smutné následky a naše konference by byla považována za neúspěšnou. Současně je nutno konstatovat, že zastáváme odlišné názory na základní fakty, nebo alespoň na některé ze základních faktů.
Podle informací, které má britská vláda k dispozici, není lublinská, nyní varšavská vláda taková, že by ji mohla uznat převážná většina polského lidu. Kdybychom se zřekli polské vlády v Londýně a podporo-vali lublinskou vládu, soudím, že by to vyvolalo protest celého světa, protest bez výjimky všech Poláků v zahraničí.
U nás máme polskou armádu složenou z Poláků žijících mimo Polsko. Tato armáda statečně bojovala a Churchill nevěří, že by se smířila s lublinskou vládou. Tato polská armáda by v případě, že by britská vláda uznala lublinskou vládu a přestala uznávat polskou vládu v Londýně, považovala takový postup za zradu.
Sovětská vláda dobře ví, že Churchill nesouhlasí s názory polské vlády v Londýně a pokládá její akce za nerozumné. Formální uznání nové polské vlády, vytvořené před rokem, by však vyvolalo velmi silnou kritiku britské vlády. Lidé by tvrdili, že britská vláda v otázce východních hranic Polska již dříve plně ustoupila Sovětskému svazu a nyní před ním kapitulovala v otázce, jaká má být polská vláda. Britská vláda by v důsledku toho byla v parlamentě terčem obvinění. Rozprava, která by se v této souvislosti rozvinula, by byla velmi politováníhodná a negativně by ovlivnila jednotu Spojenců.
Podle Churchillova názoru nejdou sovětské návrhy dost daleko. Vláda Jeho Veličenstva by se nejprve musela přesvědčit, že nová polská vláda dostatečně reprezentuje polský lid, než by upustila od svého nynějšího stanoviska, to znamená, než by uznala novou polskou vládu a přestala uznávat polskou vládu v Londýně. Je jisté, že britská vláda by byla zbavena všech obtíží, kdyby v Polsku proběhly svobodné volby na základě všeobecného hlasování. Britská vláda by uvítala každou polskou vládu, která by byla takto zvolena, a odvrátila by se od londýnské vlády. Britská vláda se však velmi obává toho, co se bude dít v období, než bude možno volby uspořádat.

Roosevelt prohlašuje, že jako host z druhé polokoule konstatuje, že všichni účastníci konference se shodují v názoru, že v Polsku se musejí co nejdříve konat všeobecné volby. Roosevelta však zajímá otázka, jak bude Polsko spravováno v období před uspořádáním svobodných voleb?

Stalin podotýká, že si Churchill stěžuje, že nemá o Polsku informace, ani možnost je odtud získat.

Churchill odpovídá, že určité informace má.

Stalin konstatuje, že i když má Churchill určité informace, nejsou totožné s informacemi sovětské vlády.

Churchill přisvědčuje.

Stalin prohlašuje, že podle jeho názoru mohou mít Velká Británie a Spojené státy v Polsku informátory. Přechází dále k otázce vedoucích představitelů varšavské vlády a říká, že Bierut, Osóbka-Morawski a Rola-Zimierski mají mezi polským lidem skutečně obrovskou popularitu. Co je základem této popularity? Především to, že v době okupace neopustili svou zemi. Žili ve Varšavě okupované Němci, pracovali v ilegalitě a vyšli z ilegality. To polskému lidu imponuje, neboť tento lid přirozeně sympatizuje s lidmi, kteří ho v těžké chvíli neopustili. Polský lid nemá rád lidi Arciszewského, protože je v těžkých letech okupace neviděl mezi sebou. Je třeba počítat s psychologií lidu.
Druhý důležitý fakt, který získává představitelům varšavské vlády popularitu, vyplývá z vítězství Rudé armády. Sovětská vojska postupují kupředu a osvobozují Polsko. Tato skutečnost způsobuje ve vědomí polského lidu velký zvrat. Jak známo, Poláci neměli Rusy rádi, protože Rusové se třikrát účastnili rozdělení Polska. Ofenzíva Rudé armády a skutečnost, že osvobodila polský lid od hitlerovské okupace, však mínění Poláků naprosto změnily. Jejich nepřátelství k Rusům zmizelo a na jeho místo nastoupil zcela jiný pocit: Poláci jsou rádi, že Rusové vyhánějí Němce, že osvobozují polské obyvatele, a proto začínají mít k Rusům dobrý vztah.
Poláci mají za to, že nyní prožívají velký národní svátek svých dějin. Proto jsou udiveni, že se členové polské vlády v Londýně těchto oslav neúčastní. Poláci se ptají, proč v této sváteční chvíli vidí členy polské prozatímní vlády a proč nevidí londýnské Poláky? Tato okolnost pochopitelně podlamuje autoritu polské vlády v Londýně.
To jsou dvě okolnosti, které tvoří základ obrovské popularity členů prozatímní polské vlády. Můžeme nebrat tento fakt v úvahu? Jistěže nemůžeme, chceme-li brát v úvahu vůli lidu. Tolik jsem chtěl říci k otázce autority lidí z varšavské vlády.
A nyní k Churchillově obavě, že by se účastníci konference mohli rozejít, aniž by dosáhli dohody o polské otázce. Co dělat? Máme různé informace a různé závěry. Máme snad sem pozvat Poláky z různých táborů a vyslechnout je? Zvýší se tím naše informovanost? Churchill je nespokojen s tím, že prozatímní polská vláda nebyla zvolena. Je jistě lepší mít volenou vládu, avšak dosud tomu bránila válka. Stalin se domnívá, že není daleká doba, kdy se volby v Polsku budou moci konat.
De Gaullova vláda ve Francii přece také nebyla zvolena a tvoří ji různé živly. Přesto však s de Gaullem klidně jednáme a uzavíráme s ním dohody. Proč tak nepostupovat i vůči prozatímní polské vládě, jakmile bude doplněna? Proč žádat od Polska víc než od Francie? Stalin je přesvědčen, že polská otázka může být úspěšně vyřešena, pokud se k ní přistupuje bez zaujatosti.
Situace není tak tragická, jak ji líčí Churchill. Nebudeme-li klást přílišný důraz na druhořadé věci a soustředíme-li pozornost na to hlavní, můžeme najít východisko. Je snazší rekonstruovat nynější prozatímní polskou vládu, než vytvářet úplně novou. Pokud jde o presidentskou radu, bylo by třeba promluvit si o tom s Poláky.

Roosevelt se táže, kdy bude možno uspořádat v Polsku svobodné volby?

Stalin odpovídá, že volby se mohou konat za měsíc, nedojde-li na frontě k nějaké katastrofě nebo neporazí-li Němci Spojence, což se, jak doufá, nestane.

Churchill podotýká, že svobodné volby by pochopitelně uklidnily mínění Británie. Britská vláda by nové vládě vyslovila podporu a všechny ostatní otázky by odpadly. Je jisté, že nemůžeme požadovat nic, co by bránilo vojenským operacím sovětských vojsk. Tyto operace musejí stát na prvním místě. Kdyby však bylo možné uspořádat za dva měsíce volby, vznikla by naprosto nová situace a nikdo by to nemohl popírat.

Roosevelt doporučuje, aby otázka byla předána k projednání ministrům zahraničních věcí.

Churchill souhlasí a dodává, že by rád vznesl jednu malou otázku. Bylo by velmi užitečné, kdyby bylo možno domluvit se v zájmu konzultací na pravidelných schůzkách tří ministrů zahraničních věcí, jež by se konaly v intervalech tří až čtyř měsíců, postupně ve všech hlavních městech.

Stalin říká, že by to bylo správné.

Roosevelt prohlašuje, že to je dobrý návrh. Stettinius se však musí zabývat také záležitostmi Jižní Ameriky. Roosevelt se proto domnívá, že by se schůzky ministrů zahraničních věcí mohly konat vždy v případě nutnosti, bez určení přesných termínů.

Churchill navrhuje, aby se první schůzka konala v Londýně.

Stalin souhlasí....

Literatura:
Antoním Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více