Václav Djačuk II. - Vězeň č. 3814

Autor : 🕔19.04.2005 📕9.049
Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

Na starobělské nádraží jsme šli v koloně pod eskortou, sevřeni z obou stran kordonem milice, vojáků a vnitřní ochrany ve třech řadách, za nimi ještě pobíhali vlčáci.

Byl vypraven dlouhý transport, střežený ozbrojenou stráží. Viděl jsem, jak se nad vagóny táhnou telefonní dráty, spojující stanoviště vždy po dvou třech vozech.

Vagóny, většinou obyčejné dobytčáky, měly u střechy malá zamřížovaná okénka, která byla ještě navíc zadrátovaná křížem krážem ostnatým drátem, takže jsem toho, když zž jsem se k němu dostal, moc neviděl. Po obou stranách dveří byly zabudovány dřevěné palandy, leželi jsme na nich jeden na druhém. Když jsem opustil své místo, už jsem se zpět nedostal.

Jednou denně nám dávali jídlo. No,... jídlo,... plesnivé suchary a slanečka. Každý den však nebyla voda. Představte si žhavé léto, ve vagónu k zalknutí a po slané rybě nesnesitelná žízeň. Vodu jsme dostali třeba až druhý den. Když pak do vagónu strčili malý džber, okamžitě jsme se na něj všichni naráz vrhli, nedovedete si představit to zoufalství a strach, že na vás nezbude aspoň kapka. Při tom strkání jsme toho samozřejmě spoustu vylili. Kdybychom to vzali v klidu, po řadě, na každého by se dostal aspoň hlt. Žízeň jsem měl pořád, byla stále větší a větší. Vzpomínám si, že když jsme jeli přes most a uviděl jsem dole řeku, řekl jsem si: Kdyby mi dovolili se z té řeky napít, tak ať mě potom třeba na místě zastřelí.

Takhle jsme jeli asi měsíc, celé čtyři týdny jsme z dobytčáku nevylezli. Také na záchod jsme chodili ve vagónu, na mísu zakleslou do pootevřených dveří. Zbytek škvíry nad ní vyplňoval ostnatý drát.

Transportem po transsibiřské magistrále do Vladivostoku šly tenkrát asi tři tisíce Čechoslováků, ne za trest. Souzeni za ilegální přechod hranice z okupovaného Československa do přátelského Sovětského svazu jsme nebyli. Byla to odplata? Nebo se nás tak bála země, v níž jsme doufali najít pomoc a odkud jsme chtěli pomáhat?

Teď nás vezli neznámo kam, s bachaři jsme nesměli ani promluvit, pomalu jsme začali ztrácet pojem o čase. Za pár dní jsme v protisměru začali potkávat dlouhé transporty, vždy měly zelenou, zatímco my stáli hodiny i dny někde za nádražím a čekali na volnou kolej. Tam někde uprostřed sibiřských rovin mezi domovem a Vladivostokem jsme se dozvěděli, že začala válka.

Ve Vladivostoku nás nalodili na stařičký nákladní parník, jehož vnitřek byl změněn na jedno velké vězení. Zahnali nás do podpalubí, zabouchli za námi poklopy a opět jsme nevěděli, co bude, kam nás povezou. S nikým, kromě těch, se kterými jsme byli v jedné cele, jsme se nesměli stýkat ani mluvit. Když mě vedli na palubu na záchod nebo k výslechu a někoho jsme v chodbě potkali, musel jsem se otočit čelem ke zdi a počkat, až přejde. Vyšetřovatelé NKVD nám řekli jediné: „To nic, žít budete, ale už nic jiného na světě nebudete chtít ani potřebovat.“ A měli pravdu...

Záchod byl, jak už jsem řekl, na horní palubě - latrína vystrčená nad vlny. Když jsme pluli v blízkosti nějakých ostrovů, zřejmě poblíž Japonska, mnozí Poláci, když je vedli na záchod, snažili se přeskočit přes zábradlí do moře a uplavat z dosahu strážných, kteří po nich okamžitě stříleli. Poláci zřejmě lépe než my věděli, co nás čeká, a snažili se tomu na poslední chvíli uniknout. Jestli se někomu z nich podařilo doplavat až k pevnině a zachránit se, jsme se nikdy nedozvěděli.

Asi třetí den plavby jsme se dostali do velké bouře. Loď sebou házela do všech stran a dřevěné palandy kvílely, praskaly a bortily se jako zápalky.Štěpy z prken a obrovské třísky z hranolů zasáhly vězně do břicha, hlavy, hrudníku,... Ze všech stran nářek, křik, volání o pomoc. Lékařská pomoc však neexistovala. Řešení našli bachaři jednoduché. Vyhnali nás na palubu, tedy toho, kdo ještě mohl chodit. Ostatním už nebylo pomoci. Mrtvé a raněné naházeli do moře.

Na palubě jsem zažil jedny z nejhorších okamžiků vězení. Ještě jsem se nevzpamatoval ze šoku, už jsem byl mokrý jako myš, jak se obrovské vlny valily přes palubu. Nebylo kde se schovat, hledal jsem nějakou skulinku, kde bych se mohl něčeho zachytit, aby mne přívaly vody nesmetly do moře. Podařilo se mi někde se schoulit, ale než opravili palandy a opět nás zahnali do podpalubí, myslel jsem si, že už je konec.

Po týdnu se před námi, kteří jsme plavbu přežili, objevila Nagajevská zátoka. Ocitli jsme se v samém srdci kolymských koncentračních táborů v Magadanu. To jsme ale tenkrát samozřejmě netušili. V Magadanu bylo tenkrát jen pár baráků a velký tranzitní tábor. Tady nám sebrali civilní šaty, i když byly ještě jakž takž zachovalé. Všichni jsme vyfasovali stejný, dvoudílný pracovní oděv, vzhledově docela dobrý, ale tenký, takže nechránil před vlezlým chladem a ostrým větrem. NA zimu nám ale ještě přidali prošívané kalhoty, blůzu a ušanku.

V zimě přišly kruté mrazy, zažili jsme teploty i pod -60°C, v létě nás trápily miliardy komárů a různého hmyzu. Bez rukavic a síťky na hlavě bychom nemohli vůbec pracovat. Nejdříve jsem pracoval asi 40 km za městem na stavbě letiště. Káceli jsme les, trhali pařezy, zarovnávali terén. Odtud nás odvezli přímo na zlatá pole Kolymy...

Autor : 🕔19.04.2005 📕9.049

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Poslední komentáře

  • Štefan Sotak Zaujímavé je, že keď sa hovorí o špiónoch Západu, tak sa o nich píše ako o hrdinoch. A keď sa hovorí o špiónoch Západu, tak sú to zradcovia (Jidášske dolary a podobné frázy).

    Co pudí špiony · 3 days ago

  • Tomáš Koty Kotačka Jenže pak to dopadá tak, že lidi řvou jak byla F-15 skvělý letadlo... a už se nikdo nezmiňuje, že prakticky žádný z těch sestřelů nebyl jen za účasti F-15tek - a že vlastně šlo o kooperaci několika různých strojů.

    F-15A Baz versus MiG-25 - Past jako z učebnice · 1 week ago

  • Radek Novák Pěkně popsáno,akorát mi tam chybí ta bitva v Itálii :-) Docela pozdní koment,ale nikdo to tu ještě nepochválil :D

    Vojenská organizace Slovanů v časně slovanském období · 2 weeks ago

  • 3,14ranha Budiž, slovo svobodné jsem měl napsat s uvozovkami... přesto to jsou volby a o překvapení(z pohledu globálních elit) není nouze (Brexit, D. Trump , polská vláda... ), nic podobného tady za bolševika nebylo ani náhodou ! A když už to umírnění...

    Bratři Mašínové - fakta · 2 weeks ago

  • Miloš Fabián Článek je dobrý, ale chtělo by to si jej po sobě přečíst a zapracovat na elementární gramatice. Takhle je ostuda publikovat jej na tomhle portálu.

    Regia Aeronautica v severní Africe · 2 weeks ago

  • Radek Novák Tak to máte velmi naivní představu o světě :-) Volby svobodné nejsou,jsou zmanipulované a nahrávají velkým stranám,už jen systémem.NATO po nás nechce žádnou gentlemanskou pomoc,manipuluje s myšlením lidí skrz média a vojákům nabízí různé mise...

    Bratři Mašínové - fakta · 2 weeks ago

  • Wally Dobrý den,

    Mě by zajímalo kde a jak se mužů přihlásit do kurzu?

    Předem děkuji.

    el_capitan@centrum.cz

    Nudíte se? Jeďte na výcvik SOG Defence!  · 2 weeks ago

  • ABC Pravda. Jenže i kdyby Německo nezaútočilo na Polsko a byl pořád mír, tak by si nás stejně ponechali jako Protetorát a situace z doby březen až srpen 1939 by trvala ještě hodně let a bez války by Mnichov nebyl oduznán. V tom případě by přežití...

    Benešova Sofiina volba · 2 weeks ago

  • Letusak Na druhou stranu se ani nevedelo, ze Hitler chysta nacistickou svetovladu, vyhlazovaci tabory a vystehovani/vyhlazeni nenemecke populace Evropy. Takhle s odstupem vice jak sedmdesati let s tim vsim, co vime, se to samozrejme posuzuje mnohem snaze.

    Benešova Sofiina volba · 2 weeks ago

  • ABC Kdyby Nacisté vyhráli, mohli by si s českým národem dělat, co by chtěli, klidně čtvrtinu povraždit, čtvrtinu poněmčit a zbytek odvézt do Ruska na otrockou práci. A Čecha by už víc nebylo v české zemi! Beneš několikrát hazardoval s osudem...

    Benešova Sofiina volba · 2 weeks ago