Vzpomínka na květen 1945

Autor : 🕔13.04.2005 📕15.541
Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

V roce 1945 jsem byl učedníkem v knihkupectví Alexandra Štorcha v Praze na Staroměstském náměstí. I když v tomto domě dnes knihkupectví není, dům je dosud vyzdoben sgrafitem Mikoláše Alše, včetně jména jeho tehdejšího majitele.

Mým úkolem bylo v roce 1944 a 1945 dojít každý pátek večer na Václavské náměstí a u některého kamelota koupit časopis Das Reich, tj, Říše. Dělal jsem to tak automaticky, že jsem šel kupovat tento časopis i 28. dubna 1945 a kamelotka mně výsměšně řekla: „Copak už nějaká dasrajch je ?!“

Do učení jsem šel i v sobotu 5. května. Doma, v Mlýnské ulici číslo 60, bylo domluveno, že moje maminka odjede do Káraného už v poledne a můj otec, který pracoval v Libni, sedne na vlak hned po práci v pět hodin odpoledne. Já, který jsem pracoval v sobotu jen do šesti, přespím doma sám a pojedu ze nimi v neděli ráno.

Ten rodinný plán nevyšel. Kolem deváté nebo desáté hodiny dopoledne mi dala paní šéfová tři sta korun, abych šel do velkoobchodu s papírnickým zbožím a nakoupil tam československé praporky. Od pátečního večera se na domech v Praze začaly objevovat československé vlajky a vypadalo to, že situace bude stejná nebo podobná roku 1918. Československé papírové vlaječky neměli, ale prodali mi několik amerických a anglických vlajek, přesněji papírových praporků. Ve chvíli, kdy jsem se vrátil do knihkupectví na Staroměstském náměstí, přinesl pan šéf ze svého bytu v prvním poschodí rozhlasový přijímač a v něm volali pracovníci rozhlasu o pomoc. Současně městský rozhlas tlampači – původně určenými pro informace o náletech anglických a amerických letadel a co dělat po jejich skončení, hlásil, že na Staroměstské radnici se střílí do českých lidí a volal o pomoc české četníky, členy vládního vojska a české policisty, aby přišli na pomoc.

Tehdy kolem Štorchova domu vedly koleje a jezdila po nich tramvaj číslo 1. Dnes nemohu posoudit, jak to bylo. Vyběhl jsem ven a před sebou jsem uviděl tramvaj, plnou policajtů. Skočil jsem před tu tramvaj a zuřivě mával s anglickou a americkou vlaječkou. Řidič zastavil, a nebyl jsem sám, křičel jsem na uniformované policisty: „Na radnici se střílí, běžte jim pomoci !“ Policajti po chvíli vystoupili. Ale tak zoufalé, dnes řekl bych tak bezradné obličeje, jsem později nikdy neviděl. Dnes tuším, že dostali od německých pánů úkol zlikvidovat povstání v rozhlase, a nyní lid, který povstal, jim ukládá úkol zcela opačný. Jako patnáctiletý učeň jsem o tom neměl potuchy.

Kolem poledne v sobotu 5. května 1945, řekl pan šéf, Alexandr Štorch, že zavírá krám a že můžeme jít domů. Šel jsem domů Pařížskou ulicí, přešel Čechův most a na něm jsem „statečně“ hodil do Vltavy anglický i americký praporek. Čekala mne cesta přes ulici, nevím, jak se jmenovala tenkrát, později Makarenkova, nyní se jmenuje zase jinak, ale v ní byla různá velitelství wehrmachtu a německé policie. Strážní už neměli pušky na ramenou, ale v ruce odjištěné, mohli mne odstřelit jako škodnou.

V Mlýnské ulici, ve staré tkalcovně, kde jsem bydlel, bylo již rušno. Muži jako pan Jelínek, Renger, Brýda a další šli k vlaku, který stál odstaven na nádraží, byla v něm munice a výstroj a nebyl hlídán. Chlapi si vzali na sebe německé nepromokavé pláště, do kapes si strčili granáty a promenovali se po nádraží. Náhle se u nich objevila německá vojenská policie, zajala je a odvedla do Pečkova paláce na kraji u Stromovky. Tam, jak později vyprávěl pan Jelínek, museli sundat pláště a hodit je na hromadu, pak je zavedli do sklepa, kde zůstali coby rukojmí až do 9. května. „Ještě že nás nešacovali. Kdyby objevili, že máme po kapsách granáty, tak nás postříleli,“ dodal.

Po příchodu domů jsem zapálil primus, postavil na něj hrnec s vařenými oloupanými bramborami, byly suché, bez omastku a šel jsem na dvorek. Bylo na něm plno, někdo pustil v okně rádio a já na brambory zapomněl. Byly na uhel a nic jiného jsem doma neměl.

Nikdo nic nedělal. Pouze pan Hataš, číšník z restaurace U topolů na rohu v Zelené ulici, chodil každé ráno s puškou bojovat do Zeměpisného ústavu a večer se unavený vracel a vyprávěl nám, kolik místností dobyli a co je ještě čeká. Pan Janáček stavěl barikádu pod viaduktem u nádraží na začátku Stromovky. Stavěli ji z trámů, které tam byly uskladněny proti velké vodě a velká voda, která zaplavovala Císařský mlýn a byty v přízemí, se objevovala do té doby, než postavili Slapy, každý druhý rok. Největší povodeň byla v roce 1940.

V bubenečských vilách bydleli Němci, většinou správní nebo policejní úředníci a tak není divu, že na stavitele barikády začal někdo střílet. Střelec stál nahoře za plotem v Goetheho ulici. Pan Janáček nestačil obejít vystavěnou zeď, jenom přehoupl hlavu a jako terč nechal viset svůj zadek. Tam ať se trefí, říkal si, jen ať hlava zůstane celá. Měl štěstí, střelec se netrefil.

Většinu dne i část noci jsme trávili ve sklepě. Někdo tam položil dvoje nebo troje necky a na nich se sedělo. Spát jsme chodili domů, protože německé letadlo, které házelo pumy na domy na Václavském náměstí, v noci nelétalo. Herec Vinohradského divadla Pech, jehož rodiče měli v nájmu hospodu U pramene a on působil v odboji, zorganizoval zásobování. Jednou nebo dvakrát denně jsme v jejich hospodě dostávali plátek sekané, už nevím, zda s chlebem nebo s bramborem. Nevzpomínám si, že bych trpěl hladem. Ostatně na to nebyl čas.

Asi druhý nebo třetí den se objevil na nádraží pancéřový vlak osazený českými povstalci. Vylezl jsem na půdu a špehýrkou jsem pozoroval dění na nádraží jako na divadle. Vlak manévroval mezi Holešovicemi a Roztoky. Z krajní vily nad bubenečským nádražím ostřeloval povstalce jeden německý policejní důstojník. Slyšel jsem rozkazy. Vlak manévroval; jeden protiletecký kanón, čtyřče, se dostalo do palebného postavení a spustilo rachot. Rovnou do oken, ze kterých se střílelo a roh vily se sesypal.

Od soboty do úterý pršelo a bylo chladno. Ve středu 9. května se ukázalo slunce, najednou rozkvetly šeříky, chlapi se z Pečkova paláce vrátili, byli zarostlí a vyhublí, ale šťastní, že jsou doma u žen a dětí. Přišel i můj otec, pěšky z Káraného, nevěděl, co je se mnou, když v Praze bylo povstání. Dům, ve kterém jsem se učil, byl bombardován a vypálen. Nájemníci, včetně majitele Štorcha, to přežili ve sklepě. Pouze jedna nájemnice si nahoře v bytě nechala prstýnek a tak se pro něj vrátila. V té chvíli, kdy na dům spadla bomba z německého letadla.

V létě se domy v Mlýnské ulici na čas uprázdnily. Rodiny se vracely do Liberce, odkud byly v roce 1938 a 1939 vyhnány. Pouze paní Kafková, později Linhartová a Měkotovi, tam vydrželi věky.

Láďovi Štruplovi
věnuje Jiří Měkota, ٭ 1929

Z rukopisu přepsal Vladimír Štrupl, 19.12.2002, neupraveno. Pan Měkota zemřel v roce 2001.
Autor : 🕔13.04.2005 📕15.541

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Poslední komentáře

  • Tomáš Koty Kotačka Jenže pak to dopadá tak, že lidi řvou jak byla F-15 skvělý letadlo... a už se nikdo nezmiňuje, že prakticky žádný z těch sestřelů nebyl jen za účasti F-15tek - a že vlastně šlo o kooperaci několika různých strojů.

    F-15A Baz versus MiG-25 - Past jako z učebnice · 1 week ago

  • Radek Novák Pěkně popsáno,akorát mi tam chybí ta bitva v Itálii :-) Docela pozdní koment,ale nikdo to tu ještě nepochválil :D

    Vojenská organizace Slovanů v časně slovanském období · 1 week ago

  • 3,14ranha Budiž, slovo svobodné jsem měl napsat s uvozovkami... přesto to jsou volby a o překvapení(z pohledu globálních elit) není nouze (Brexit, D. Trump , polská vláda... ), nic podobného tady za bolševika nebylo ani náhodou ! A když už to umírnění...

    Bratři Mašínové - fakta · 1 week ago

  • Miloš Fabián Článek je dobrý, ale chtělo by to si jej po sobě přečíst a zapracovat na elementární gramatice. Takhle je ostuda publikovat jej na tomhle portálu.

    Regia Aeronautica v severní Africe · 1 week ago

  • Radek Novák Tak to máte velmi naivní představu o světě :-) Volby svobodné nejsou,jsou zmanipulované a nahrávají velkým stranám,už jen systémem.NATO po nás nechce žádnou gentlemanskou pomoc,manipuluje s myšlením lidí skrz média a vojákům nabízí různé mise...

    Bratři Mašínové - fakta · 1 week ago

  • Wally Dobrý den,

    Mě by zajímalo kde a jak se mužů přihlásit do kurzu?

    Předem děkuji.

    el_capitan@centrum.cz

    Nudíte se? Jeďte na výcvik SOG Defence!  · 1 week ago

  • ABC Pravda. Jenže i kdyby Německo nezaútočilo na Polsko a byl pořád mír, tak by si nás stejně ponechali jako Protetorát a situace z doby březen až srpen 1939 by trvala ještě hodně let a bez války by Mnichov nebyl oduznán. V tom případě by přežití...

    Benešova Sofiina volba · 2 weeks ago

  • Letusak Na druhou stranu se ani nevedelo, ze Hitler chysta nacistickou svetovladu, vyhlazovaci tabory a vystehovani/vyhlazeni nenemecke populace Evropy. Takhle s odstupem vice jak sedmdesati let s tim vsim, co vime, se to samozrejme posuzuje mnohem snaze.

    Benešova Sofiina volba · 2 weeks ago

  • ABC Kdyby Nacisté vyhráli, mohli by si s českým národem dělat, co by chtěli, klidně čtvrtinu povraždit, čtvrtinu poněmčit a zbytek odvézt do Ruska na otrockou práci. A Čecha by už víc nebylo v české zemi! Beneš několikrát hazardoval s osudem...

    Benešova Sofiina volba · 2 weeks ago

  • neznasam_klamstvo Pri streľbe v kasárňach zahynula len jedna žena. Druhá žena a dve deti boli len ľahko zranené, boli ošetrené spolu s preživšími vojakmi na ošetrovni v kasárňach a pokračovali v ceste do nemecka! Preživších vojakov odviezli partizáni a neskôr...

    Bratři Mašínové - fakta · 2 weeks ago