Historie 29. pěší divise

Autor: KY-HUNTER 🕔︎︎ 👁︎ 19.344

(převzato z http://www.29thinfantrydivision.com/history/1917-1919.html)

Světová válka začala v Evropě v roce 1914. Navzdory snahám presidenta Woodrow Wilsona udržet Ameriku neutrální se mu jeho úsilí vymklo z ruky a to díky sérii konfrontací s Němci počínaje použitím ponorek až po hlášení britské zpravodajské služby, že něměčtí diplomaté zkouší přesvědčovat Mexiko, aby  napadlo Spojené státy.

Reklama

6.4.1917 kongres na své mimořádné schůzi vyhlásil válku Německu. V prosinci byly podniknuty podobné kroky i proti Rakousko -Uherskému mocnářství, druhé středoveropské mocnosti.

Ministerstvo obrany  mělo zkušenosti z mobilizace z roku 1916 a zmobilizovalo 4 miliony  mužů včetně úplné Národní gardy. Organizace mobilních jednotek byla oříškem pro ministerstvo obrany, protože existijící plány byly připraveny pro obrannou válku proti invazi a ne na zámořské operace.

Bylo nutno vést bojovou činnost v  Evropských zákopech a to zcela odlišným způsobem boje, než pro který byly jednotky vytvořeny. Čtvercová uspořádání, přijaté v roce 1917 používalo dvě pěchotní brigády, každou s dvěma pluky a kulometným  praporem, tato fermace tvořila velkou útočnou sílu při čelním útoku nebo naopak byla pevná při obraně pevné pozice.

Palebnou podporu brigády tvořilo polní dělostřelectvo vybaveného francouzskými typy 75mm děl. Dva pluky spolupracovaly přímo s pěchotními brigádami. Třetí s nejtěžšími 155 mm děly a se samostatnými bateriemi těžkých hmoždířů (minometů) *1)  poskytoval všeobecnou podporu. Zbytek divize tvořil trén *2), spojovacíh prapor, třetí kulometný prapor a pluk ženistů.

Národní (Commonwealth's) jednotky byly označeny podle barev, a byly povolávány postupně, aby  se  minimalizoval tím vzniklý zmatek během mobilizace. 2. pěší brigáda odešla 25.3. a 4. ji následovala 2.4. a obě jednotky se shromáždili k přehlídkce do dvou týdnů.

Mezitím byl použit 1.  pluk (šedý) 1. pěší brigády, aby strážil klíčová stanoviště proti sabotážím.
 
Nakonec 25. 6. byl odvelen celý pluk k Federální  službě do spojovacích (signalizačních) a zdravotnických rot  k velitelsví 1.  brigády. Richmondská lechká pěchota (modří) ( 1. jízdní kavalerie ) dosud nebyla v bojovém stavu ačkoliv v Richmondu nebyl problém s mobilizací.

V létě 1917 byl rozkazem Adjuntatnt Generála rozšířen 1. pluk polního dělostřelectva (jednotky Richmont, Norfolk, Portsmouth a připojené 4 baterie z Hamptonu) do plného pluku. Toto bylo dokončeno 5.8  dne, kdy federální vláda rozhodla o přesunu Národní Gardy  do zámoří.

Rozkazem vydaným velitelstvím pro východní pobřeží ze dne  26.7.1917, se staré vládní jednoty  (Old Dominion's) spojili s gardisty z New Jersey, Marylandu a  District Columbia  do 29. divize, která přešla  25.8. pod velení gen.maj. Charlese Mortona v táboře McClellan v Annistonu v Alabamě.

New Jersey poskytla nerozdělenou 57. pěší brigádu spolu s 112. plukem  polního dělostřelectva, Maryland 110. pluk polního dělostřelctva a 115. pěší pluk a část 58. pěší brigády.

Viržinský 116. pěší pluk, sloužíl jako další pluk v 58. brigádě.  Více válečných tabulkových počtů posílilo 116. pluk  do stavu všech 3. předválečných praporů několika rotama, tak aby se naplnily počty.  Většina těchto rozšířených rot pocházela z Marylandu a byla formována do 110. a 112. kulomerného praporu. Dělostřelecký pluk se vyčlenil z 4. pěší brigády, se 75 mm děly a  dostal nové číslo 111.  Dvě staré vládní  zdravotnické jednotky přešly do divizního sanitárního trénu,  spojovací rota byla přeměněna tak, aby sloužila v 54. podlní dělostřelecké brigádě jako velitelská rota.

Zbytek viržínských jednotek a richmondská (modrá) lehká pěchota (1. eskadra jezdectva) dostaly poslání zajistit 104. muničnímu trénu  povoznický  prapor.

Členové 29. Divize strávili  první rok  velké války  výcvikem. Morálka jednotky byla podlomena výměnou velitelů během zimy. Ale úsilí generála Mortona vybudovalo bojový duch jednnotky.

29. divize přijala přezdívku Modrošedá (barvy uniforem severu a jihu) za doby ležení v Annistonu.

Jméno pravděpodoně vymslel plukovník (Lt. Col.) G.S Goodale, náčelník štábu divize a odráželo protivníky z dob Občanské války spojené do jedné jednotky. Divizní nařízení z 14.12. 1917 nařizuje, že všechny vozidla budou značena korejským znakem pro život. Toto označení vytvořil major James Ulio. Divize se tak stala  první divizí úředně prověřenou ministerstvem.

V roce 1918 Modrošedá konečně odjela do zámoří .  Tvořila dosažitelnou zálohu u Brestu ve Francii 8.6.
 
Během června a července se hlavní těleso plavilo z několika přístavů na východním pobžeží v oddělených konvojích..
116. pěší pluk například, z New York Harboru na lodi  Finland, která  15. 6. přistála v St. Nazaire. Členové dělostřeleckého kontingentu spolu s podpůrnými jednotkami, se plavili později a přistáli v Anglii, v červenci se přesunuli do Francie.

Velení 111. pluku polního  dělostřelectva a 14. sanitní trén přistály v Liverpoolu na lodích Demosthenes,  City of Exter a Anquitania. 104. muniční trén přijel do Londýna na Medicu.

29. brigáda se  bez dělostřelctva shromáždila nedaleko Prauthoy dokud se nevycvičila v "tichém"  sektoru pro závěrečný výcvik v bojových podmínkách. 25.7 přibyla k 32. divizi nedaleko Belfortu v Alsasku, severně od švýcarských hranic. Výcvik byl veden 58. brigádou francouzského XL. sboru. 116. pluk spadl pod dohled 205. francozského pěšího.

Reklama

28.7. si roty I a K ze 116. pluku získaly tu čest jako dvě první vstoupit do zákopů.   54. polní dělostřelecká brigáda zůstala v týlu nedaleko Meuconu protože musela mít složitější výcvik, nemohla se připojit k divizi dokud nezkončili boje.

Koncem září 29. brigáda dostala rozkaz se připojit k 1.  armádě útočící u Meuse-Argonne, jako spučást francouského XVII. sboru. Palebná podpora,  mohla přijít  od 158. brigády polního dělostřelectva detašované od rodičovské 83. divize.

Spojenci naléhali na průnik čtyřmi opevněnými pásy a několika německými zásobovacími liniemi. 1. armáda útočila od 26. 9. do 5.10.  a získala 13 km. V tomto bodě francouzský XVII. sbor obdržel rozkaz, aby zahájil krytí operace podle východního břehu Meuse na pravém útočném křídle.

Modrošedá se 4.10. přesunula dopředu na konečné pozice.  Večer 6.10. když generál Morton seznamoval své velitele ve verdunské starobylé pevnosti s bojovými plány, věděl,  že muži půjdou do akce na nejhorším úseku na západní frontě, na drsném území pokrytém hustými  lesy.

Němci používali  za dva roky pečlivě vypracovanou obranu, která spočívala na vzájemně se podporujících silných  bodech obrany  a silného soustředění dělostřelectva a kulometů. Na druhé straně zpravodajci hlásili, že hlavní nepřátelské jednotky, postavené  proti 29. divizi, 1.rahousko-uherská divize a 32. (saská) německá divize pravděpodobně povedou  jen slabší tlak.

Mortonův polní rozkaz č.18 vydaný 7.10. nařídil 58.pěší brigádě jít do boje následující den pod operačním velením 18. francouzské divize. Rozšíření  2 kilomerového pruhu na francouzském levém křídle provedly pouze americké jednotky  na východním břehu Meusy. Útok nemohl být proveden taktikou dělostřelecké přehradné palby, ale spoléhal se na pružnost a rychlost. Brigáda použila dva pluky v jedné řadě, 115. na levo a 116. na pravo. Každý útočil v  kolonách praporů,  následovaných četou kulometné roty, aby podporovaly   střelecké roty 4. praporu. Dále bojové jádro plukovní veliteské roty tovřili, tři 37 mm útočná děla a  četa  Stokesových minometů,  postupovali společně s vedoucím praporem každé kolony.   Byli široce rozloženi. Dvě roty tvořili čelo každého útočícího praporu, následovány dalšími dvěma rotami. Zbyvší prapor následoval v závěsu asi 500 m. Morton nařídil že každý útočící prapor udělá vše možné, aby se udržel v pohybu a nechal  následující ešalon potlačit zbylá ohniska odporu.

58. brigáda se přesunula do výstupku získaného ten večer, chráněného předsunotou francouskou hlídkou.  Ráno mužstvo začalo postupovat. Rota I na pravo a rota L na levo následovány zbytkem 3. praporu 116. pluk a rotou D 112. kulometného praporu. V 6.20 překročili první německou linii tzv. Brabanter Stellung  a o 40 minut později Hagen Stellung. V 9,30 byli v hlavní obranné linii nepřítele - Volker Stellung. Pozorovatelé hlásili že 116. pluk postoupil, jako když je na manévrech, protože taktické překvapení bylo téměř úplné a rakouský odpor byl lehký.

Naneštěstí  tuhý odpor na Malbroucké kótě snížil  rychlost postupu o skoro dvě hodiny. 3. prapor byl byl zastaven, dokud nedorazil  dostatek střelců z 1. praporu, aby opět předběhl nepřítele. Konečně kapitán Eward Johnson zvedl rotu L na zteč, aby zajistil kótu. Rota I která ztratila kapitána Roberta Conrada současně vyčistila Ormonskou farmu na pravém křídle. Tento den  dostal Johnson v divizním rozkaze Stříbrnou hvězdu (Silver Star) za iniciativní velení a Contrad byl posmrtně vyznamenán křížem za zásluhy (Distinguished Service Cross).

V 1 hodinu 1. prapor převzal službu jako útočná formace a začal postupovat, aby dosáhl konečného cíle pro dnešní den, kraj Brabantského lesa. Podstatná část dorazila většinou s 3 hodinovým zpožděním, protože prapor ztratil kontak s jednotkami na křídlech. Když dorazil 2. prapor, převzal zodovědnost za upevnění pozic. Velký úkol byl splněn. Mortonem vypracovaná taktika byla oceněna francouzskými pozorovateli.

Hlavním důvodem úspěchu bylo vedení a odvaha všech mužů 29. divize. Například bylo uděleno 5 vyznamenání cti(Medals of Honors) *3), Včetně sežanta Gregory Earlyho, z minometné čety velitelské roty 116. pluku. Když  byla pěchota připíchnuta palbou kulometů,  Gregory uchopil minometný granát jako ruční a bouřlivě jej vrhnul jednou rukou do kulometného hnízda,  zničil oba kulomety, vyřadil z boje německé polní dělo a zajal 22 nepřátelských vojáků.

9.10. 116. pluk odrazil chatrný nepřátelský protiútok  a postoupil o další kilometr do Mollevilského lesa, dokud nedoběhl k poslednímu pásu opevnění Eitzel Stelung. Držel se zde do 10.10., než dorazil zbytek divize. Další den 1. a 2. prapor udělali  tři samostatné pokusy o překročení otevřeného území kolem Mollevilské farmy, ale byly zastaveni intenzivní palbou a čekali několik dní než divize chytla dech.

15. 10. po instruktáži k dělostřelecké uzávěře 3.prapor pokračoval v ofenzívě kryt hustou mlhou. Ačkoliv se jeho stav snížil na třetinu o proti stavu při začátku útoku 8.10.,  prapor byl schopen postoupit do lesa Grande Montagne. Během této cesty dostalo velitelské stanoviště majora Hieronima Opie přímý zásah. Ačkoliv byl zraněn, pokračoval v postupu a odešel do týlu až za soumraku, obdržel za to kříž za zásluhy a francouzský válečný kříž (Croix de Guerre) za svou odvahu.  58. pěší brigádě nyní velel plukovník John Palmer, aby pomohl úderné linii zvýšit taktickou útočnou palebnou sílu. 16.10.  116. pluk vedený  1. praporem dosáhl konečně úspěchu a to kóty 370 a 375. a v 19.30 přešel do obrany.

Reklama

Po týdením obsazení sektoru Grande Montagne a odražení  několika protiútoků čerstvých německých jednotek dostal 116. pluk rozkaz provést poslední útok. 23.10. v 6.15 2. prapor začal hořkou bitvu o vyčištění kóty 361 a  oblíčení Etrayského lesa, aby vylepšil divizní pozice. Pásmo linie bylo zcela zajištěno následující den. V noci z 29 na 30 října byli Modrošedí vystřídáni 79. divizí a přesunuli se zpět na dlouho potřebný odpočinek.

Během 21 dnů bojů, 29. Divize získala 7 kilometrů  území, zajala 2.148 zajatců a zničila víc jak 250 kulometů nebo děl.  Za tento úspěch ale zaplatila vysokou cenu.  Měla jednu třetina ztrát, 170 důstojníků a 5691 muž. Ve 116 pluku bylo 257 mrtvých a 1005 raněných. Ztráty postihly téměř každou rotu, takže četám veleli seržanti, desátníci a dokonce i vojíni. Hrdinství je vyzvedlo na velitelské pozice. Viržínské jednotky  získali  jedno vyznamenání cti, 48 křížů za zásluhy a množství menších vyznamenání.

Příměří 11.11. zhatilo plány Modrošedé udělat nový útok jako součást 2. armády. O 6 dní později se divize přesunula do Bourbon-les-Bains kde se 8.12 spojila s 54. brigádou polního dělostřelctva. Genrál Morton a jeho štáb strávil s jednotkou měsíce  než divize dosta rozkaz k odchodu domů.
Byly pořádány vojenské přehlídky,  zvané  "zchytej to" ( "Snap It Up"). Režírovali je talentovaní vojáci. Mnoho okázalých přehlídek na různých  místech bylo pro divizi velkým uznáním od vysokých hodnostářů. 

Velitelství uzavřené 12.4. 1919 poslalo Modrošedou do přístavu  St. Nazaire k případnému nalodění. Většina divize se přeplavila v půli května na tuctu lodí, blížeji: na  Matsonii 116. pluk na  Virginii a Orizbabě 54. brigáda polního dělostřelectva včetně 111. pluku a 104. muničního trénu, na Manchurii 104. sanitní trén. Náklad viržíňanů přistál o měsíc později  v Newportu a odešel do tábora Lee kde byl demobilizován.

(Převzato z The Traditions Continues: A History of the Virginia National Guard 1607-1985: John W. Listman, Jr.; Robert K. Wright, Jr.; and Bruce D. Hardcastle. Taylor Publishing Company 1987.  )

poznámky přeladatele.

1) CaK Rakouskouhersko v té době ještě používalo hmoždíře, zřejmě se jedná o hmoždíře nikolivěk o minomety dnešního pojetí.
2) pojem logistická jednotka ještě tenkráte neexistoval.
3) Medal of Honors je nejvyšší americké vojenské vyznamenání.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více