Vznikla koncem září 1940 ze Střelecké brigády 11. Bojovou činnost zahájila v dubnu 1941, kdy tehdy útočila z bulharského území na Jugoslávii ve směru Niš-Bělehrad. Do Bělehradu vstoupila 12. dubna. V červenci 1941 byla převelena na východní frontu, kde byla součástí Skupiny armád Střed. V červenci 1943 se nacházela ve svazku Skupin armád Jih, bojovala u Bělgorodu. Těžké boje vedla u Krivého Rogu a Kyjeva. Po těžkých ztrátách byla odvelena do jižní Francie, kde se v září 1944 střetla s americkou 7. armádou a francouzskou 1. armádou, které se vylodily na francouzském středomořském pobřeží. Po ústupu z Francie se nacházela u Remagenu a tam ji v březnu 1945 téměř zcela zničily americké jednotky. Zbytky divize ustoupily do Bavorska a po kapitulaci Německa se dostaly do amerického zajetí.
Nositelé Rytířského kříže kteří byli příslušníci 11. Panzer Division:
Günther Bartsch 11/12/1943 Hans Boelsen 9/17/1943 Theodor Bohlmann-Combrinck 8/8/1941 Bruno Brackel 8/23/1941 Cay-Lorenz Brockdorff 4/14/1945 Ludwig Cruewell 5/14/1941 Franz Danowski 10/18/1944 Anton Donnhauser 7/18/1943 Gerhard Florin 2/2/1942 Willi Frost 9/24/1943 Josef Grabowski 1/18/1944 Otto Grumbt 10/28/1944 Erich Hammon 2/1/1945 Paul Hauser 1/25/1943 Gerhard Hensel 12/26/1941 Albert Henze 1/15/1944 Fritz Jokisch 7/28/1943 Rudolf Kaeppel 2/1/1945 Karl Ketterer 3/24/1943 Ernst Kleinschmidt 9/30/1943 Georg Kolodziejczyk 3/5/1945 Karl Lestmann 1/25/1943 Helwig Luz 11/15/1941 Eberhard Muenzner 8/23/1943 Werner Rupprecht 12/12/1944 Theodor Schimmelmann von Lindenburg 5/14/1941 Karl Sivers 3/6/1944 Johannes Streich 1/31/1941 Karl Thieme 10/30/1943 Helmut Thoma 5/3/1942 Horst Usedom 12/31/1941 Guido Wartenberg 10/6/1943 Willy Welsch 9/29/1941 Heinz Wolff 12/12/1944 Edel Zachariae-Lingenthal 9/18/1943 Jakob Zimmermann 7/31/1943 Hermann Zuerner 12/28/1944
11. tanková divízia bola zformovaná 1. augusta 1940 z 11. obrnenej brigády a 15. tankového pluku, zložených z 5. tankovej divízie a zo základov 231., 311., a 209. pešej divízie. Členovia divízie boli väčšinou zo Sliezska.
Vyššie uvedené divízie, prešly niekoľkými reorganizáciami. 1. decembra 1941 bol 231. prieskumný oddiel zlúčený z motocyklového praporu, ktorý sa stal 11. tankovým prieskumným oddielom.
277. protilietadlový oddiel sa pripojil k divízií 22. mája 1942 a neskôr aj IV./ tankový delostrelecký pluk 119., ako nezávislá jednotka z 1. mája 1943.
11.tanková divízia bola poprvýkrát nasadená v apríli 1941 v Juhoslávií s XIV. armádnym motorizovaným zborom z 1. tankovej skupiny. Vyšla z Bulharska, pokračovala k Belehradu a pomohla obsadit toto mesto. Ďalej bola odoslaná na Ruský front kde bola pridelená k XXXXVIII. armádnemu motorizovanému zboru, generálovy Kempfovi (1. tanková skupina, skupina armád „Juh“). Jednotka bola zapojená do bitiek o Kyjev a Uman, neskôr sa zúčastnila pochodu na Moskvu s častami XXXXVI. tankového zboru (4. tanková skupina, skupina armád „Stred“).
V júny 1942 bola pridelená k časti 4. tankovej armády a zúčastnila sa ohromnej letnej ofenzívy na Done a Volge, v Stalingrade nebola nasadená, no bojovala na Done a Donetzi s 2. tankovou armádou. V priebehu zimy 1942 - 43 mala divízia obrovské straty, hlavne kôli bojom v Rostovskom sektore.
V júly 1943 sa zúčastnila na operácií Zitadelle, ako časť XXXXVIII. tankového zboru (4. tanková skupina, skupina armád „Stred“).
Divízia bola bojovo nasadená počas bojov o Krivoj Rog koncom roku 1943. Vo februári 1944 bola jedna z častí divízie obkľúčená v okolí Cherkassy. Podarilo sa jej dostať z obkľúčenia no s veľkými stratami. Jej stavy boli doplnené z ostatkov 123. pešej divízie a bola stiahnutá z fronty. Miesto oddychu bolo Bordeaux vo Francúzku. Tu dostala personál zložený z 273. rezervnej tankovej divízie.
V marci 1944 bola pridelená k LXXXI. armádnemu zboru(15. armáda, skupina armád „B“). Neskôr sa premiestnila do južnej časti fronty, aby sa takto vyhla obklúčeniu vojsk umiestnených pri Ruhre.
Potom ako bola umiestnená v sektore Toulouse, bola v júly 1944 presťahovaná do údolia Rhône. Tam potom ustupovala pozdĺž koridoru Rhône, siahajúc až po Besancor. To bolo neskôr obsadené a v Alsace pomáhala pri bránení Belfort Gap, odkiaľ potom ustupovala k Saaru.
V decembri 1944 bojovala v Ardenách s XIII. SS - oddielmi. (1. armáda, skupina armád „G“). Na začiatku bitky, mala 3500 mužov. 11.tanková divízia sa pustila do bojov v Saarland a Moselle, ale zvlášť v sektore Treves ako časť 7. armády (január 1945).
Divízia bola obkľúčená v Remagene so 4000 mužmi, 25 tankami a 18 delami. Napriek veľkým stratám bola v tom čase 11. tanková divízia považovaná za jednu z najsilnejších divízií na západnom fronte. 11. tanková divízia bojovala až do marca 1945, kedy bola pridelená k LXXXV. armádnemu zboru (7. armáda, skupina armád „G“). Posledné pozostatky divízie boli zajaté 4. mája 1945 v Bavarianskom lese 3. americkou armádou.
Zdroj Paul Carell: Operace Barbarossa, vydavateľsto HEIMDAL (Francois de Lannoy a Jozef Charita: Panzertruppen) - preklad aj z internetu
![11. tanková divize [1940-1945] -]()
![11. tanková divize [1940-1945] -](/files/11pdb.jpg)
![11. tanková divize [1940-1945] -](/files/11pda.jpg)
![11. tanková divize [1940-1945] -](/attachments/33757/IMG.jpg)