11. divize "Líster" [1937-1939]

11th Division "Líster"
11.ª División "Líster" (Ejército Popular de la República)
     
Název:
Name:
11. divize "Líster" 11th Division "Líster"
Originální název:
Original Name:
11.ª División "Líster" (Ejército Popular de la República)
Datum vzniku:
Raised/Formed:
29.05.1937
Předchůdce:
Predecessor:
Divize C Division C
Datum zániku:
Disbanded:
09.02.1939
Nástupce:
Successor:
- -
Nadřízené velitelství:
Higher Command:
29.05.1937-15.12.1938 V. armádní sbor
15.12.1938-13.03.1938 XXII. armádní sbor
13.03.1938-09.02.1939 V. armádní sbor
29.05.1937-15.12.1938 Vth Army Corps
15.12.1938-13.03.1938 XXIInd Army Corps
13.03.1938-09.02.1939 Vth Army Corps
Dislokace:
Deployed:
29.05.1937-DD.07.1937 Madrid, ? /
DD.07.1937-25.07.1937 Brunete, ? /
DD.10.1937-DD.12.1937 Fuentes de Ebro, ? /
DD.12.1937-DD.01.1938 Teruel, ? / /
25.07.1938-DD.07.1938 Ginestar-Benifallet, ? /
DD.07.1938-DD.08.1938 Móra d'Ebre, ? /
DD.08.1938-15.08.1938 Gandesa, ? /
DD.01.1939-DD.01.1939 Borges Blanques, ? /
DD.01.1939-05.02.1939 Segre, ? /

Velitel:
Commander:
29.05.1937-30.04.1938 Líster Forján, Enrique ( )
30.04.1938-09.02.1939 Rodríguez López, Joaquín ( )
Náčelník štábu:
Chief of Staff:
29.05.1937-DD.MM.RRRR Suárez-Llanos Adiansens, Julio ( )
DD.MM.RRRR-DD.07.1938 López Iglesias, Manuel ( )
DD.07.1938-DD.MM.RRRR Pozo Oliver, Fernando ( )
DD.MM.RRRR-09.02.1939 Sáiz Barberá, Jesús ( )
Podřízené jednotky:
Subordinated Units:

DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR

DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Čestný název:
Honorary Name:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Decorations:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
es.wikipedia.org

URL : https://www.valka.cz/11-divize-Lister-1937-1939-t16437#679482 Verze : 6
11. divize (španělský: 11ª División) byla divize španělské republikánské armády ve španělské občanské válce. Byla zformována v lednu 1937 v Madridu. Po svém prvním veliteli nesla jméno Líster a stala se jednou z elitních divizí a zároveň jednou z nejvíce bojem zocelených formací španělských republikánských ozbrojených sil. Původ 11. divize leží v divizi "C" republikánské armády, která byla oficiálně zřízena 24. ledna 1937, a která vznikla díky okolnostem spojením řady nově konstituovaných smíšených brigád s cílem vyslat je do oblasti řeky Jarama a tím reagovat na útoky rebelů směrem k silnici ve Valencii. Po velkém úsilí se tak mužům Enrique Lístera podařilo odrazit ofenzívu rebelů v bitvě u Jaramy, kde boje v oblasti El Pingarrón způsobily vysoký počet obětí v řadách republikánskych sil. Nakonec, ke konci února byl postup rebelů v oblasti Jarama zastaven a linie udrženy až do konce občanské války. Po vítězství a v důsledku reorganizace španělských republikánských ozbrojených sil se „divize C“ stala 11. divizí. Po krvavé lázni v Jaramě se 11. divize sotva reorganizovala, když byla poslána do Guadalajary, kde 8. března zahájilo ofenzívu fašistické italské Corpo Truppe Volontarie. Účelem Italů bylo obklíčit republikány v kapse kolem Madridu a následující bitva by byla známá jako bitva o Guadalajara. V tomto konfliktu byla 11. divize tvořena 1. bis smíšenou brigádou, 1. mobilní šokovou brigádou (1.ª Brigada Móvil de Choque) vedenou Valentínem Gonzálezem „El Campesino“ — která by později byla známá jako 10. smíšená brigáda — jako stejně jako XI. mezinárodní brigáda („Thälmannova brigáda“) a XII. mezinárodní brigáda („Garibaldiho brigáda“). 11. divize spolu s 12. a 14. divizí — posledně jmenovanou pod vedením Cipriana Mery — byla zařazena pod nově zřízený IV. armádní sbor pod velením Enrique Jurada Barria. Po Guadalajaře se 11. divize v létě 1937 zúčastnila bitvy u Brunete. Tam Líster a jeho divize vzdorovali na hřbitově Brunete až do 25. července, ale nakonec sporné město ztratili tváří v tvář těžkým frankistickým útokům. Nezávislost, se kterou jednala Regionální rada obrany Aragonie, vždy dráždila republikánské úřady. Republikánská vláda, podporovaná svými republikánskými, socialistickými a komunistickými sektory, byla tedy poté, co znovu získala kontrolu nad Katalánskem, rozhodnuta tuto aragonskou entitu rozpustit. Konečně 4. srpna 1937 Indalecio Prieto, ministr národní obrany, nařídil španělské republikánské armádě zasáhnout a 11. divize byla poslána do Aragonie, čímž byla 10. srpna oficiálně rozpuštěna Aragonská rada (Consejo de Aragón). Joaquín Ascaso a různí anarchističtí členové Regionální rady obrany byli zatčeni na základě různých obvinění, jako je pašování šperků. V té době bylo v Aragonu zatčeno celkem asi 700 anarchistů. Skutečnost, že pro tuto operaci byla vybrána 11. divize, demonstrovala velký respekt, který měla u republikánské vlády držela. Poté, co byla divize v Aragonu, zúčastnila se 24. srpna ofenzívy na Zaragoze, která nakonec ustoupila obtížné bitvě u Belchite. 11. divize sváděla tyto bitvy společně s 35. internacionálou vedenou generálem „Walterem“ a znovu se 46. divizí vedenou „El Campesino“. 11. divize pak spadala pod V. armádní sbor vedený Modestem. V říjnu byla divize znovu poslána do operace proti rebelům v Zaragoze přes Fuentes de Ebro, ale i přes čtyřicet nových tanků BT-5 nasazených Listerovou jednotkou bitva skončila katastrofou kvůli intenzivním dešťům a bahnitému terénu, takže že pouze 28 tanků se bezpečně vrátilo na republikánské linie. Po tomto obratu událostí se tažení stabilizovalo a 11. divize zůstala v Aragonu až do podzimu 1937, a později byla vyslána do bitvy u Teruelu. V Teruelu bojovala 11. divize společně s 25. divizí vedenou Garcíou Vivancosem z XXII. armádního sboru vedeného podplukovníkem Ibarrolou. Zde měla 11. armáda za úkol prolomit frontu a stát se předvojem útoku, což divize provedla 15. prosince za hustého sněžení. 11. divize utrpěla mnoho ztrát, protože všechny jednotky se zapojily do následné obrany města proti prudkým protiútokům rebelů. Když Líster stáhl své jednotky, byl kritizován velitelem 46. divize, který byl uvězněn se svou divizí ve městě. Ale později jak Líster, tak Modesto, velitel V. armádního sboru, zase obvinili velitele 46. divize, že uprchl z Teruelu a nechal své muže v něm. Po krvavé lázni v Teruelu byla 11. divize poslána do týlu, aby se zotavila z těžkých ztrát, které utrpěla. Ale pro divizi to nebyl žádný oddech, protože hned po znovudobytí Teruelu zahájili národní síly masivní aragonskou ofenzívu, která zaskočila všechny republikánské jednotky, které byly v Aragonu, a porazila východní armádu (Ejército del Este). Uprostřed uspěchaného a chaotického stahování však jednotky 11. divize dokázaly zadržet italské fašistické jednotky Corpo Truppe Volontarie, když na začátku dubna 1938 dorazily k dolnímu toku Ebra. 11. divizi na krátkou dobu zastavili jejich postup na Ebru, ale divize zůstala obklíčena v Katalánsku a izolována od zbývajícího republikánského území, když povstalecké jednotky pod vedením generála Arandy dosáhly 3. dubna Středozemního moře a rozdělily Španělskou republiku na dvě části. Dne 25. července 1938 časně ráno, na začátku bitvy na Ebru, překročila 11. divize řeku Ebro mezi Ginestar a Benifallet. Byla jedna z oblíbených jednotek Modesta, hlavního velitele armády Ebro, a byla poctěna být během útoku v čele celého V. republikánského armádního sboru. 11. divize by však byla také první jednotkou, kterou viděla vojska povstalecké armády, a musela tak snášet nejzuřivější a nejtěžší útoky. Přes potíže divize splnila všechny zadané cíle a zahájila útok proti Móra d'Ebre, nejdůležitějšímu městu. Ale Móra d'Ebre bránilo velké množství nepřátelských jednotek a 11. divize, která nebyla schopna je vytlačit, se rozhodla město obklíčit a snažila se izolovat jeho obránce. Po dobytí předmostí postupovala 11. divize směrem k horám, aby se spojila s jednotkami 46. divize a ovládla strategické výšiny pohoří Pandols a Cavalls nad městem Gandesa. V časných ranních hodinách 26. července dosáhly republikánské jednotky svých cílů, ale po dlouhém pochodu a výstupu na skalnaté hřebeny byli muži 11. divize fyzicky vyčerpaní. Divize tak nezahájila plánovaný překvapivý útok proti Gandesa a nebyla schopna pokračovat v postupu na jih, aby dosáhla Bot a Batea. 2. srpna 1938 došel dech republikánskému postupu a 11. divize obsadila pohoří Pandols a udržela si pozici proti 84. divizi povstalecké strany. Opevnila se ve skalnatých kopcích čekala na nepřátelský protiútok. Protiútok národních sil byl prudký a intenzivní. Po celý týden byla republikánská divize vystavena neustálému krupobití dělostřelectva a útoků ze vzduchu, zatímco její muži odráželi četné útoky nepřátelské pěchoty, zejména IV. divize Navarra, která se skládala ze tří jednotek španělských legií. Navzdory krvavé lázni ve veteránských republikánských řadách Modesto trval na udržení pozice Pandols a nařídil podporu 11. divize veškerým dělostřelectvem V. sboru do. Po četných vlnách nepřetržitých útoků se však 15. srpna, jednotkám národních sil podařilo zdolat pozice republikánské divize — včetně velmi sporné kóty 705, ktera 14. srpna změnil majitele ne méně než osmkrát. Vzhledem k vysokému počtu ztrát způsobených nepřátelským dělostřelectvem a bojem zblízka byly poničené jednotky 11. divize uvolněny a částečně nahrazeny 35. divizí. Po svém statečném a houževnatém chování a ztrátách, které měla, byla 11. divizi vyznamenána Placa Laureada de Madrid. Španělská republika ale ztratila velké množství nenahraditelných bojem zocelených veteránů. Začátkem září se divize vrátila do svých bývalých pozic v Pandols, kde jí jednotky národních sil neposkytly žádný oddech, takže opět po dobu dvou měsíců sváděla kruté bitvy proti povstaleckým jednotkám a ztratila některé klíčové pozice a nadále trpí vysokým počtem obětí. Nakonec na konci října začala masivní protiofenzíva národních sil a hodně poničená 11. divize již nemohla snášet lavinu útoků. Povstalecká protiofenzíva znamenala konec bitvy u Ebra a 5. listopadu se zbytek 11. divize stáhl a znovu překročil řeku Ebro u Benifalletu. Po debaklu republikánských sil u Ebra se 11. divize stáhla do týlu, aby se zotavila a reorganizovala, přičemž se dočasně stala součástí republikánské vojenské zálohy. Ale nedlouho poté, 23. prosince 1938, zahájili národní síly svou poslední katalánskou ofenzívu a 11. divize – která potřebovala delší dobu odpočinku – byla naléhavě nasazena na frontu u Segre spolu se zbytkem V. sboru. Sboru, kterému velel Enrique Lister, aby zaplnil mezery na frontě, kam v panice prchaly nezkušené skupiny východní armády před prudkým útokem rebelů a opustily linie, které bránily u řeky Segre. Enrique Lister zřídil své velitelství v Castelldans a se svými schopnými, bitvami zocelenými jednotkami byl schopen téměř dva týdny zadržovat frankistický nápor v oblasti poblíž Borges Blanques. Nakonec 3. ledna 1939 povstalci zahájili silný útok proti Listerovým divizím s obrněnými vozidly v čele, takže i muži 11. divize byli přemoženi a museli opustit své obranné linie a značně zdevastované město Borges Blanques připadlo fašistům s italské jednotky Corpo Truppe Volontarie (CTV). Později některé z republikánských sil přešly do protiútoku a získaly zajatce z CTV, kteří byli po výslechu popraveni. Ale tváří v tvář vehementní frankistické ofenzívě musely všechny republikánské jednotky ustoupit a opustily oblast frontu Segre a postupně se stahovat severovýchodním směrem. 5. února 11. divize krátce vzdorovala na linii řeky Ter a 8. února po překročení řeky Muga. Konečně časně ráno 9. února překročily poslední jednotky kdysi mocné armády Ebro pod velením Modesta hranici s Francií a hned následujícího dne padly všechny španělské hraniční přechody do rukou frankistů. Armáda Ebro tak kryla masivní republikánský ústup podél pobřeží Středozemního moře až do Barcelony, kde plánovala zorganizovat silný odpor proti fašistickému náporu. Tato možnost se však ukázala jako nereálná, protože obyvatelstvo města bylo hladové a demoralizované a jednotky postrádaly zbraně a střelivo, a proto jedinou možností, která se vyčerpaným republikánským divizím elitního V. sboru otevřela, bylo ponechat Barcelonu jejímu osudu a stáhnout se směrem k francouzské hranici. Tento poslední pokus byl součástí velké strategie Španělské republiky vzdorovat frankistickým ofenzívám až do předpokládaného začátku větší evropské války mezi fašistickými mocnostmi a západními demokraciemi, aby propojila španělský konflikt s širšími evropskými státy v jeden. Modesto a Líster tedy viděli ústup zbytku armády Ebro do Francie jako součást taktické evakuace s cílem přeskupit tyto jednotky se zbývajícími jednotkami poslední oblasti pod republikánskou kontrolou, aby mohl pokračovat odpor. Francouzská vláda však nedovolila, aby republikánské jednotky, které překročily hranici, byly přesunuty na zbývající španělské republikánské území. Proto všichni veteráni z 11. divize, spolu s celou republikánskou armádou, byli odzbrojeni a rychle internováni ve francouzských koncentračných táborech hned po překročení hranic Francie. Tak 11. divize spolu se všemi jednotkami V. armádního sboru zmizela.


zdroj: military-history.fandom.com
URL : https://www.valka.cz/11-divize-Lister-1937-1939-t16437#61089 Verze : 2
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více