JuDo

Autor: Nippon 🕔︎︎ 👁︎ 13.492

Jedna teorie říká, že to byl prof. Dr. Ervín Baelz, který dal podnět k renesanci starého bojového umění Jujutsu. Tento muž byl v letech 1876 - 1902 profesorem císařské univerzity v Tokiu. Za svého působení si velmi pozorně všímal mnohdy špatného zdravotního stavu svých studentů, kteří sice dosahovali velmi dobrých studijních výsledků, ale zaostávali ve fyzické kondici a tělesných cvičeních. Při jednom náhodném setkání se starým učitelem Jujutsu Totsukou, který tomuto umění učil městskou policii se mu svěřil s problémem tělesných cvičení a zváště bojových sportů u svých studentů. Po zhlédnutí mnoha zápasů Jujutsu ho tak zaujalo, že se rozhodl ho zavést pro své studenty. Sám se Jujutsu také naučil, aby byl svým studentům dobrým příkladem. Jeden z jeho studentů byl také Džigoro Kano, který se později podepsal jako zakladatel Judo, také rozpoznal vysoké hodnoty této staré bojové metody pro tělesnou a duchovní výchovu.

Reklama

Motivem ke studiu Jujutsu bylo u Kana nejen studium na střední škole. Ale hlavně mnohé křivdy a ústrky, které musel od svých starších spolužáku snášet vzhledem ke své nevelké postavě, vážil necelých 50 kg. Sehnat si učitele tehdy nebylo snadné, neboť vzhledem k sociálním změnám zanechali mistři bojových umění své činnosti. Kanovi nakonec pomohl mistr Hachinosuke Fukuda. Po smrti mistra studoval Kano u Masumota Ita. Když roku 1881 mistr Ito zemřel, zanechal Kanovi, svému nejlepšímu žákovi, cenné rukopisy. Třetím mistrem v Kanově životě byl představitel školy Kito, mistr Ikuba. Ten mu rovněž předal své bohaté znalosti a zkušenosti, z nichž některé např. Koshiki no kata byly zachovány dodnes.

Poznatky, které Jigoro Kano nashromáždil při své praxi u mistrů Jujutsu, studiem rukopisů mnoha dalších škol a rovněž studiem evropských tělovýchovných systémů, tvůrčím způsobem využíval při tvorbě bojového umění „Jemné cesty“.

Dvě zásady, které stavěly do popředí pedagogický aspekt Judo:

1. Seiryoku zen jo - co možná nejúčinnější využití tělesných a duševních sil.

2. Jita kyoei - zdar pro všechny prostřednictvím vzájemné pomoci a porozumění.

V roce 1882 shromáždil Jigoro Kano v chrámu Eishoji v Tokiu prvních deset judoků a položil tak základy školy Judo - Kodokan (škola pro nácvik cesty). Po důkladném studiu zdokonalil staré techniky sebeobrany a vytvořil nový systém, který umožňoval bezpečný trénink i zápas. Nové kvality Kanova systému, který kladl důraz na výchovu cvičenců a na jejich morální a intelektuální rozvoj byly společnosti sympatický. Byla stanovena etiketa chování v dožó k spolužákům i mistrovi, která zaručovala radostné ovzduší při výcviku a úplnou bezpečnost žáků. Tyto přednosti Judo Kodokan brzy proslavily. Zatímco v roce 1882 cvičilo v prvním dojo 10 žáků, tak již v roce 1886 jich bylo 112.

Úspěchy nové metody vzbuzovaly závist u mistrů Jujutsu, kteří měli nedostatek žáků. Vyvolávaly rozepře, které se táhly až do roku 1885, kdy šéf tokijské policie uspořádal tzv. dojo jaburi, čili utkání pravdy mezi těmito školami budo. Škola, která prohrála, ztratila své žáky. Studenti Kodokanu tehdy zvítězili nad školou mistra Totsuki v 11 střetnutích a jenom jednou bojovali nerozhodně. I v dalších utkáních dokázali svoji technicko-taktickou převahu a zvítězili nad žáky jiných škol. Úspěchy na sportovním poli znásobily zájem o tento sport. Judo se začalo vyučovat na univerzitách Gakushin, Ichiko a Tokio. Později se spolu s Kendo dostalo do výuky na středních a základních školách. Přispěla k tomu skoutečnost, že Jigoro Kano se stal japonským ministrem školství, později byl členem Japonského olympijského výboru, zakladatelem a prvním prezidentem Japonského sportovního svazu a svojí prací přispěl k rozvoji vědy, umění a sportu v Japonsku. Na jeho podnět byly do bojových umění zavedeny technické stupně Kyu a Dany.

Reklama

Pravidelý trénink Juda vychovává k sebedůvěře, ohleduplnosti, rychlému jednání, kromě toho je ideálním kondičním tréninkem. Judo znamená „učit se cítěním“ nebo „chápat tělem“. Princip Judo je: „Vítězit ustupováním“!

Stará bojová umění, z nichž vzniklo Judo

Poté, co se ukázal Kodokan v zápase, Kanó veřejně shromáždil účastníky a řekl jim:

Bojovali jste jako mladí býci se zlomenýma rohama, v technikách, které jsem dnes viděl nebyla žádná přesnost nebo vytříbenost. Takové Judo, jaké jsem dnes viděl, jsem nikdy nikoho neučil. Jestliže si všichni budou myslet, že vyhrají pomocí brutální síly, bude to znamenat konec Kodokan Judo.

Opravdová znalost Judo se často vyskytuje v nesprávné formě a proto se často sleduje moderní sportovní Judisté. Samozřejmě, že Judo pojmenováno a zpopularizováno Jigoro Kanem, stvořitelem Judo, je zcela odlišné, než moderní sportovní verze. Jeden z Kanových motivací k vytvoření Judo bylo uchování starodávných bojových umění nebo ryu-ha, jejich dlouhého dědictví a nasbírané zkušenosti ze století bitev a přísady, které zajišťovali styl dokonale individuálním pro lidskou rasu.

Často slyšíme lidi jak říkají, že Džudó je vytvořené z Jujutsu, že Kano vyloučil nebezpečné techniky a cvičení a výběrově složil jeho umění z experimentů s jednou nebo dvěmi starými školami. Může se zdát, že toto bylo hlavně Kanovo přání, uchovat stará umění. Je zde něco špatně? Jistě, a více než málo.

Kano byl více než mistr bojových umění. Byl to génius. Jeho zvláštní talent na bojová umění byl jeho schopností na rychlé vytřídění hlavních elementů a principů, které dělají techniky (waza), formy (kata) a umění (jutsu) úspěšnými. Toto mu umožnilo velice rychle předčít různé školy Jujutsu, učit velice dobře jeho vlastní studenty a to v kratší době než v jiných školách.

Reklama

A tak se stal tento génius jedním z Jujutsu velmistrů (Soke) a všichni ho začali hledat a chtěli si porovnat své znalosti s jeho. Seznam tajných technik (makimono) byl založen Kanem a na oplátku byl dán starým mistrům koryu. Tento seznam se týkal souhrnu a kata, které byly učeny v jeho škole, v Kodokanu.

Díky němu bylo přineseno mnoho znalostí a proto byl jmenován ochráncem Koryu v Kodokanu. V knihách nebyl zapsán pouze Kanův trénink souhrnných cvičení a kata, ale také tajemství umění jiných mistrů, kteří po změně výuky rozšířili s Kanem Kodokan nebo se stali spolupracovníky k vytváření nových základních znalostí, u kterých se mohli ujistit, že jejich umění bude zachováno.

Nebylo by lehké, psát o všech uměních, ze kterých Judo vzniklo. A proto zde mohu napsat jen ty, které mi byly ústně nebo jinak předány od mých učitelů. Pokusím se ti zde srozumitelnou cestou říct a dát znalosti, které by ti mohly být užitečné.

Kanovými prvními učiteli byly Ryuji Karagiri a částečně i Heinosuke Yagi. Jejich školy jsou zcela neznámé, Yagi se také mohl jmenovat Yagyu, který mohl být známý prostřednictvím stylu Yagyu ryu. Kano také sudoval Seigo ryu pod učitelem, jehož jméno není známé.

Yoshin ryu. Yoshiaki Yamashita a Isogai (oba později 10. Dany) byly také mistry Yoshin a Ten Shin Shin Yo. Yamashita byl Kanův nejbližší student (uchi-deshi), asistent a partner při exhibicích. Byl to právě Yamashita, Yokoyama a Nagaoka, kteří společně vytvořili první Kodokanský souhrn technik a instrukcí. Mistři Yoshin ryu, Katsuta Hiratsuka, Hidemi Totsuka a Takayoshi Katayama, se zúčastnili vytváření Kodokan Kata a souhrnu. Totsuka (Totsuka ha Yoshin) je škola, kterou Kodokan porazil v zápase v roce 1886. Yoshin ryu Jujutsu (Yo znamená „poddajný“ a Shin znamená „srdce nebo duše) bylo vytvořeno doktorem z Nagasaki jménem Shirobei Yoshitoki Akiyama. Akiyama studoval v Japonsku válečné bitvy a léčitelství a v Jujutsu byl stejně dobrý, jako ve starodávném Koppojutsu a v jiných uměních. Přál si rozšířit si své znalosti a proto odešel do Číny, kde v r. 1600 studoval. Studoval tam léčitelství, katsu, různé bojové umění, zejména s údery a ty, které užívaly útoky na vitální body (Kyusho jutsu). Studoval také Taoismus, Taoistické léčitelství a bojová umění a akupunkturu. Spojil jeho trénink v Číně s Japonskými metodami a vytvořil souhrn 300 technik.

Tenshin Shin Yo Yo. Je dobře známo, že Kano studoval s Hachinosuke Fukudou a Masatomo Isem. Tenshin Shin Yo ryu Jujutsu má čtyři hlavní dělení technik. První je Go Waza (tvrdé techniky), včetně úderů, kopů, hodů, držení, škrcení a úniky. Druhá skupina je Ju Waza (měkké techniky) a zde patří také páky a aiki pohyby. Třetí je Katsu neboli Léčitelské umění. Studenti také trénovali rovnováhu a mohli cvičit sakatsu jizai (svoboda zabití a svoboda oživení ). Poslední skupina je trénink včetně Bugei Ju happan, trénink s osmnácti bitevními zbraněmi. Aby jsi porozuměl, jaké dovednosti a zkušenosti dostal Kano z Tenshin Shin Yo ryu, tak ti vysvětlím, že Tenshin Shin Yo ryu je splynutí Yoshin ryu a Shin No Shindo ryu Jujutsu. Nyní budeme projednávat původ Yoshin ryu. Druhá polovina Tenshin Shin Yo ryu je Shin No Shindo ryu Jujutsu. Shin No Shindo ryu vychází z Takeuchi ryu a bylo stvořeno Osackým policistou jménem Tamizaemon Yamamoto, který se specializoval na techniky úderů a znehybňovací nebo paralyzující techniky s držením. Shin No Shindo ryu je také škola Otsuky, které se později proslavilo pod jménem Wado ryu karate. Otsuka také prováděl exhibice Jujutsu. Povídá se, že Funakoshi vběhl na podlahu a řekl „Rozhodně budeš trénovat Tode (karate) na Okinawě. Tyto dvě části se spojili do formy Tenshin Shin Yo ryu díky mistrovi Sekisai Minamoto Masatari Yanagai, později se proslavilo díky Mataemonovi Isovi. Yanagi studoval Yoshin ryu, Miura ryu a Ryoi Shinto ryu předtím, než otevřel školu v městě zvaném Edo (staré Tokio). O tomto muži bylo mnoho příběhů. Jeden z nich je ten, že on a jeho student porazili velkou bandu psanců, kteří terorizovali Edo a jejichž útoky byly brutální a krvavé.

Kito ryu studoval Kano u Tsunetoshi Iikubo. Hidekazu Nagaoka, který byl mistr Kito ryu, on a další dva muži dostali od Kana Judan (10.dan) poté, co cvičili v Kodokanu. Kito ryu klade důraz na relaxační prvky, včetně aiki. Aiki je životní energie. Kito učí, že existují tři druhy energie:

v Ryoku nebo Riki
v Ki
v Shin

Ki se vztahuje k Aiki. Kito učí, že „když se dvě duše spojí, silnější vládne nad slabší...“ Kito je také založené na principu Wa (harmonie, souhra, plynulost) a Ju (ohebnost, měkkost, jemnost). Jsou zde i bojové aplikace, celý systém je složený ze složených taktik, které se vztahují do Číny k mistrovy strategie Sun Tzu. Kito také učí, že člověk může být v souladu s vesmírem. Jsou v něm obsaženy prvky čínského taoismu. Kito nemělo obyčejný původ. Část Kito ryu tvoří příchod téměř legendy, která pochází z Číny, mistr Chen Yuan-Ping (také známý jako Chen Tsu U, Gin Chin Pin a Gempin z Japonska). Mistr Chen přišel v r. 1621 do Japonska a vrátil se v r.1638. Byl to učeň, který měl určité postavení u čínského dvora. Učil Taoismus od Lao Tzu a T´ung K´ao a Čínské bojové umění s obsahem prvků Ju. Tři putující samurajové (roninové) ho našli v Kokusei, kde učil „tajné umění.“ Jména těchto samurajů byla Fukuno, Isogai a Miura. Fukuno, poté, co se stal mistrem Yagyu Shingan ryu, se setkal se samurajem jménem Terada. Fukuno a Terada objevili Kito ryu a začali cvičit u Yoshimury a Takenady. Techniky Kito ryu jsou rychlé, plynulé, jemné a přímé. Techniky využívají vnitřní akce a vnitřní energie. Kito klade důraz na techniky hodů, kokyu techniky a také obsahuje formu aiki jujutsu.

Takeuchi ryu. Takano, Yano, Kotaro Imei a Hikasuburo Oshima byly blízcí kolegové Kana a účastníci vytváření Kodokanského souhrnu a kata. Takeuchi ryu zahrnuje bojové umění, ale je také hodně známé díky bokkenu (dřevěný měč), Jo (tyč) a Osae (znehybnění) technikám. Škola vychází z Daito ryu a bylo vytvořeno v r. 1532. Chumutaki Hisamori Daisuke Takeuchi byl princ, který žil v Okayama a studoval Daito ryu. Setkal se se starým bojovníkem jménem Takagi (ve snu), který mu vnukl principu, tvořící základ Takeuchi ryu. Škola se stala známou pod jménem Hinoshito Torido Kaizan ryu, nebo „nejvyšší škola a vynikající v boji.“ Techniky Takeuchi ryu jsou rozděleni do pěti kyó (učení principů), vztahující se k Takedovým pěti principům - ikkyo, nikyo, sankyo, yonkyo, a gokyo.

Sosuishi ryu. Aojagi byl také při vytváření Kodokanského souhrnu a kata. Daito ryu. Kano byl spojen s rodinou Takeda, která později vedla školu. Shiro Saigo byl adoptovaný sy Tonomo Saigo, Soke školy před Takedou. Shiro Saigo přišel do Tokio ve 14 letech a hledal učitele Jujutsu a pronásledoval Kana, protože si ho vážil. Později opustil Kodokan a Daito ryu, když měl spory s dvěma učiteli, kteří ho vedli. Kano vždy poukazoval na důležitost znalostí, že nesmí být ztraceny. Zkonstruoval povinnosti Sokaku Takedy, který byl nástupcem Tonomo Saigo, tak že Takeda učil a odhalil skrytá tajemství (okuden) stylu Mochizuki a učideši Kyuzo Mifune mohl tyto tajemství přinést do Kodokanu. Toto rozlobilo Takedu, který se pokoušel zničit Kodokan při každé příležitosti. Takeda prý znal 3000 technik, pravděpodobně protože vždy býval pověřen učením a tak si zapamatoval mnoho technik. Mochizuki v tomto umění později dostal Judan (10.dan). Později byl Kenji Tomiki poslán k Morihei Ueshibovi, který vytvořil umění z Daito ryu a Yagyu ryu. Daito ryu má mnoho technik a včetně technik s mečem, tyčí. Je to Aiki Jujutsu, které je založené na vnitřních metodách.

Fusen ryu. Mataemon Tanabe byl přiměn k odhalení vytvořeného souhrnu Kanovi poté, co došlo ke katastrofálnímu zápasu mezi školami v roce 1900. Fusenští bojovníci bojovali v Ne-waza ve wrestlingovém stylu a pravidla zakazovala smrtící techniky. Fusenská škola mohla vyhrát jakoukoliv cestou, ale jejich techniky nebyly bodovány. Proto Kano zavedl techniky v Ne-waza.

Jikishin ryu. Můj učitel mi řekl, že Kodokan se stále vyvíjel od prohry Fusen ryu. Později byl Jikishinský lid povolán ke dvoru a eventuálně i vyhrál v zápasech s velkým úsilím. Přebíjel ostatní slabší školy, které tento styl už nikdy neporazily.

Sekiguchi ryu. Jushin Sekiguchi a Mogichi Tsumizu byly také Kanovými učiteli a také se účastnili vytváření souhrnu a Kata. Sekiguchi ryu je velice rozšířené umění a je známé především pro techniky zbraní.

Kyushin ryu. Eguchi založil Kyushin styl a tento styl byl také obsažen v Kodokanských Kata a souhrnu.

Shiten ryu. Hoshino se také zúčastnil vytváření Kodokanských kata a souhrnu.

Miura ryu. Inazu se také zúčastnil vytváření Kodokanských kata a souhrnu.

Kukishin ryu. Kikishin je hlavně známí pro boj na různou vzdálenost. Kano byl také expert na zbraně a tak není překvapující, že Takamatsu a Kano byli dobrými přáteli a kolegy. Takamatsova oblíbená technika beze zbraně byla ta technika, kterou teď známe jako Hiza guruma. Právě od Takamatsua přišla Hiza guruma do Judo.

Je jasné, že Kodokan byl v těchto dnech místo plné života. Kano se brzy stal centrem bojových umění v Japonsku a mistři se k němu přikláněli. Originální Kanovo Judo bylo čistě vytvořeno na hlavním stylu ryu-ha válečných umění. Díky zachování těchto starých bojových umění vzniklo Judo a několik kontrolních principů, které přetrvávají dodnes. Toto je základ pro Kanův Seiryoku Zen Yo nebo maximální využití těla a ducha, který dal základ pro fyzické umění. Kano souhlasil s tím, že principy všech těchto stylů jsou hodnotné, každá má vlastní výhodu, souhru okolností a příležitostí. A tak Kano vytvořil souvislý, důsledný rámec znalostí všech ryu-ha, které on studoval. Tento rámec a všechny znalosti tvoří Judo.

Mnoho z těchto historických příběhů byly předávány jen ústně (kuden). V některých případech jsem nemohl jasně porozumět různým japonským slovům, a tak se omlouvám za některé chyby. Nepochybně je jich tam mnoho.

Autor:
Steven R. Cunningam
Pramen:
Se souhlasem od pavels převzato z www.japonsko.tnet.cz

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více