Jiří Maňák

Autor: Michal Rak 🕔︎︎ 👁︎ 48.995

Narodil se 16. prosince 1916 v Českých Budějovicích v rodině středoškolského profesora matematiky a fyziky Jaroslava Maňáka, který patřil k zakladatelům bezmotorového létání na jihu Čech. Není proto divu, že jeho čtyři synové byli aktivní plachtaři. Ti poté přešli i na motorové létání, což jim umožnilo založení jihočeské odbočky Masarykovy letecké ligy, kterou vedl jejich otec. Není proto divu, že Jiří Maňák zahájil svou vojenskou službu v Prostějově ve Škole pro důstojníky letectva v záloze. Od září 1937 studoval na Vojenské akademii v Hranicích. Potom sloužil jako navigátor u 72. letky bombardovacího pluku 6, která používala letouny Avia B-71, což byl v licenci vyráběný sovětský bombardér Tupolev SB-2. Zde setrval až do podpisu mnichovské smlouvy a na podzim 1938 se vrátil do učeliště v Prostějově, aby dokončil výcvik stíhacího pilota.

Reklama

Události z 15. 3. 1939 však vše přerušily a Maňák proto v létě 1939 uprchnul do Polska a odtud odplul do Francie. Zde skupina bývalých pilotů MLL nastoupila, na základně v Tours, na vlastní žádost do letecké pokračovací školy a potom do stíhacího kursu. Maňák si ale ve Francii nezabojoval a z přístavu Bordeaux odplul na holandské nákladní lodi do Británie.

Byl přijat do RAF a nejprve sloužil u 310. čs. perutě. Ovšem ta měla v té době přebytek personálu a u britských perutí se ho nedostávalo. Od listopadu 1940 proto nastupuje službu u 601. perutě. Zde se účastnil hlídek proti německým bombardérům a prvních ofenzivních hlídek nad okupovanými územími, při kterých se Peruť mnohokrát střetla s německými stíhači. Maňákovi se podařilo sestřelit dva Messerschmitty Bf 109. Prvního dostal 6. 5. 1941 jižně od Doveru, druhého 2. 6. 1941 jihozápadně od Boulogně.

Peruť v té době létala s Hurricany Mk. IIB, ale ty začínaly zastarávat a nestačily již na nové verze Messerschmittů. Proto byla 601. peruť vybrána k přezbrojení na novou americkou stíhačku Bell P-400 Ariacobra Mk. I, do které Britové vkládali velké naděje. První kusy tohoto letounu začaly k peruti přicházet v srpnu 1941, ale byly pro RAF velkým zklamáním, protože vůbec nedosahovaly výkonů, které sliboval výrobce. Při cvičných soubojích  byl letoun překonáván jak britskými tak kořistnými, německými stíhačkami. Britové proto s Ariacobrami provedli jen několik hlídek nad Kanálem a potom je poslali do SSSR, kde se však tyto letouny velmi proslavily a létalo na nich nejedno sovětské stíhací eso.

V létě 1941 byli u 601. perutě čtyři čeští stíhači, kteří tak měli možnost s těmito letouny létat a dva z nich, Maňák a Himr, se s nimi v říjnu 1941 absolvovali i několik bojových letů, ale  potom byla peruť stažena z bojových akcií a do března 1942 se plně přezbrojila na Spitfiry Mk. VB. To ale byl již Maňák na zaslouženém odpočinku.

Do operační služby se vrátil 7. 7. 1942, kdy nastoupil k 81. peruti, ale již 10. 8. Je přeložen k 611. Peruti, která létala s vynikajícími Spitfiry Mk. IX. Maňák se s ní účastnil doprovodů bombardérů a 19. 8. 1942 vyloďovací akce u Dieppe. Zde se piloti šestsetjedenáctky , kteří startovali s 402. a 602. perutí již v 5. 15 k hlídce nad plavidly, utkali se skupinou Focke-Wulfů a Maňákovi se podařilo, v 5. 55, jednoho poškodit. Další stodevadesátku poškodil 5. 9. 1942. Obou vítězství dosáhl Maňák na Spitfiru F. Mk. IXC sériového čísla BS 116 a kódového označení FY-N.

Reklama

Ovšem 22. 9. Je opět přeložen. Tentokrát ke 182. peruti, která se přezbrojovala na  hloubkové stíhačky Hawker Typhoon Mk. IB. V rámci přeškolení piloti létali se starými Hurricany Mk. I, které měly podobné letové vlastnosti jako nové letouny a zakrátko již 182. Peruť začala podnikat s Typhoony bojové lety.

Typhoon, který zklamal jako konvenční stíhač, se v té době začal uplatňovat jako hloubkový stíhač, k čemuž ho předurčovala jeho rychlost 657 km/h a silná výzbroj čtyř 20 mm kanónů, později doplněná o dvě 226 nebo 454 kg pumy a až osm neřízených raket. Typhoony se v této roli proslavily a na jejich kontě jsou desítky zničených lodí, tanků, letadel, lokomotiv a celých vlakových souprav a nespočet útoků na letiště, nádraží, bunkry, plynojemy či menší továrny.

Stejné úkoly samozřejmě plnila i 182. peruť. Maňák se při těchto nebezpečných letech projevil jako chladnokrevný a uvážlivý letec a již měsíc po příchodu mu bylo svěřeno velení nad letkou A.

Jistě také proto byl 1. května 1943 jmenován velitelem 198. perutě, která také létala s Typhoony. Činnost této perutě se nijak neodlišovala od činnosti perutě předchozí. Ovšem Maňákovi nebylo dopřáno, aby se ze své funkce radoval dlouho.

Dne 28. 8. 1943 se 198. peruť účastnila doprovodu bitevních Hurricanů nad Welmedinghe v Nizozemsku. V 19. 00 byl Maňákův Typhoon JP 613 (TP-N) zasažen flakem a pilot se rozhodl pro přistání na hladinu Kanálu, což bylo s tímto typem letounu považováno za nejnebezpečnější, protože okamžitě mizel pod hladinou. Jen několik pilotů přežilo toto přistání a Maňák je jedním z nich. Podařilo se mu dostat do záchranného člunu, ale vítr ho zanesl k holandským břehům, kde byl také 29. 8. 1943 zajat. Tak skončil jeho jubilejní třístý bojový let.

Maňák pak byl několikrát vyslýchán a v říjnu 1943 převezen do zajateckého tábora Stalag Luft III v Saganu. Zde se okamžitě zapojil do prací na slavném únikovém tunelu „Harry“. Dne 24. 3. 1944 se pokusilo tunelem uprchnout 81 spojeneckých letců, ale plán nevyšel a až na tři šťastlivce byli všichni uprchlíci chyceni a na Hitlerův rozkaz byla většina z nich zastřelena (mezi nimi i Čech Arnošt Valenta).

Maňák nebyl do skupiny uprchlíků vybrán, protože se svojí znalostí jazyků měl plnit funkci styčného důstojníka mezi Němci a zajatci. To mu pravděpodobně zachránilo život. Na jaře 1945 byli zajatci zachráněni Rudou armádou.

Do ČSR se Maňák vrátil 24. 8. 1945 a začal sloužit jako velitel letiště a vojenský zkušební pilot v Praze-Letňanech. Stal se také jedním z prvních čs. proudových pilotů, když se účastnil kurzu proudového létání v Anglii. V březnu 1947 se účastnil bombardování ledových ker na Dunaji, které ji přehrazovaly a hrozily záplavy. Poté krátce létal u ČSA.

Zlom pro něj nastává v roce 1950, kdy je obviněn z vyzrazení státního tajemství a do červen 1951 vězněn. Po propuštění již nesměl létat a živil se jako dělník. V polovině 60. let mu bylo umožněno stát se opět pilotem u ČSA, ale po událostech v roce 1968 byl pro politickou nespolehlivost propuštěn. Úplné rehabilitace se dočkal až po roce 1989. V roce 1992 obdržel Řád M. R. Štefánika a pár měsíců na to, 29. 12. 1992 zemřel.

Jiří Maňák je nositelem celé řady našich i zahraničních vyznamenání, např. Čs. válečného kříže, medaile Za chrabrost či anglického DFC – Záslužného leteckého kříže.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více