Úvahy a náměty – Taktika malých jednotek

Autor: Pacifistka / pacifistka 🕔︎︎ 👁︎ 34.409
 

Úvahy a náměty – Taktika malých jednotek

 

G.S.Patton Jr. – Válka mýma očima

Reklama

 

Družstvo se má dělit jen ve výjimečných případech. Je-li přece jen nutné družstvo rozdělit, je třeba zajistit, aby oddělená část a zbytek družstva se mohly přinejmenším navzájem podporovat. To znamená, že oddělená část družstva musí být nejméně tříčlenná. Družstvo samo má zbraně, které jsou nutné k vytvoření palebné základny a pohyblivé složky. To je neměnný způsob útoku družstva. Úvaze jak obchvacovat, však nesmí velitel družstva věnovat tolik času, aby utrpěl ztráty, jimž by se vyhnul, kdyby útočil ihned.

Při malých akcích stejně jako při rozsáhlých operacích je základní podmínkou úspěchu rychlost, je-li rozdíl mezi možností obejití z jednoho či druhého boku natolik malý, že je třeba se rozmýšlet, není čas, jehož si toto přemýšlení vyžádá, účelně využit. Je třeba si pamatovat, že život pěšího družstva závisí na jeho palebné síle. Družstvo musí střílet.

Má-li malá jednotky při útoku minomety ráže jak 60mm tak 81 mm, mají minomety 60mm střílet na přední okraj nepřátelské obrany a minomety ráže 81 mm do hloubky na zálohy a těžké zbraně.

Boj v lese. Nejlepším způsobem, jak procházet lesy za denního světla, je postupovat v rojnici k vzdálenému orientačnímu bodu, pokud tam nějaký existuje, nebo častěji podle kompasu. Rojnice má mít menší rozestupy, jít lesem přímo vpřed a střílet za chodu. Při postupu tímto způsobem zjistíte, s jak překvapivě slabým odporem se střetnete, protože pokusí-li se nepřítel střílet skrze les, jeho pušky – vždy méně účinné než naše – neprostřelí stromy, kdežto střely z našich pušek jimi proniknou a protivníka zasáhnou.

Při bojích v evropských lesích, které jsou po každých tisíci metrech přerušeny průseky protínajícími se v pravém úhlu, nepostupujte průseky a při jejich přecházení buďte opatrní, protože je nepřítel zpravidla ostřeluje z kulometů.

Noční útok v lese. Útočit lesem v noci není ani nutné, ani radno. Za prvé, les nám poskytuje takové krytí, jako tma v otevřeném prostoru. Za druhé je téměř nemožné postupovat v noci lesem jinak než v proudu po cestách.

Tanky a pěchota. O tom, zda je při útoku v čele pěchota nebo tanky, rozhoduje ráz terénu a charakter odporu nepřítele. Vždy, když terén umožňuje tankům rychle postupovat, mají být v čele tanky, i za situace, že utrpí nějaké ztráty na minových polích. Při útoku v hustém lese, proti vybudovaným obranným postavením či nezjištěným protitankovým kanonům jde vpředu pěchota a těsně za ní jednou tanky, které působí jako dělostřelectvo přímé podpory. V prvním i druhém případě však musí nějaké tanky doprovázet pěchotu při dosažení cíle útoku. Jejich úkolem je likvidovat nepřátelské zbraně, které se objeví po průjezdu čelních tanků.

Reklama

Pevnůstky. Na pevnůstky je nejvýhodnější útočit předem zorganizovanými údernými skupinami. Vhodná je k tomu skupina složená ze dvou mužů vyzbrojených samočinnými puškami Browning, z jedné bazuky a jednoto lehkého kulometu s obsluhami, dvou až čtyř střelců z pušek a dvou mužů s trhavou náloží. Bohatě stačí 60 liber trinitrotoluolu. Před zahájením útoku na prostor rozmístění pevnůstek je třeba průzkumem zjistit, které z nich se navzájem podporují a na ty je pak nutné zaútočit současně. Nejlepších výsledků se dosahuje tichým útokem v noci, před nímž úderné skupiny zaujmou výchozí postavení v blízkosti určených pevnůstek již za soumraku. Nejprve se zahájí palba na střílny, které se tak umlčí. Hned poté umístí určená dvojice, krytá střelci z pušek a lehkých kulometů, u vchodu na zadní straně pevnůstky trhavou nálož, aktivuje rozněcovač a stáhne se za nejbližší roh objektu. Jakmile nálož exploduje, vrhnou střelci do pevnůstky granáty, nejlépe fosforové. Každý nepřátelský voják, který se ukáže, je podle toho, jak se chová buď zabit nebo zajat.

Jestliže okolnosti brání podniknout tuto akci v noci, dá se podobných výsledků, avšak za vyšší cenu, dosáhnout útokem zahájeným bezprostředně po soustředěné dělostřelecké palbě.

Dalším pomocníkem při útoku na pevnůstky je samohybné dělo ráže 155 mm, pokud okolnosti umožňují jeho použití. Na krátkou vzdálenost jsou jeho účinky velice uspokující.

Boj v ulicích. Boj v ulicích je pouhou obměnou boje proti pevnůstkám. Osvědčuje se při něm podobná úderná skupina, avšak posílená větším počtem střelců z pušek. Ti se rozptýlí po obou stranách ulice s úkolem pálit po nepřátelských vojácích, kteří se objeví ve vyšších podlažích na protější straně.

Klade-li nepřítel v některém domě odpor, umlčí se okna palbou jako v případě střílen pevnůstek, načež obsluha bazuky jednou či dvakrát vystřelí na roh domu asi tři stopy nad zemí. Takto vyraženým otvorem se do místností v přízemí a do sklepa vrhají fosforové nebo výbušné granáty k umlčení protivníka, který se tam skrývá. Vyhození objektu do povětší trhavou náloží, které je velice důležité při dobývání pevnůstek, není při boji v ulicích nutné.

Při boji v ulicích je velmi důležité vyvarovat se spěchu. Jedna skupina ve zmíněném složení může zpravidla vyčistit blok městských domů během dvanácti hodin. Jsou-li k dispozici tanky, nahradí při vybourávání otvorů ve zdech přízemí bazuky. Musejí mít zavřené poklopy proti granátům shozeným z vyšších pater a kromě toho musejí být chráněny střelci, kteří mají za úkol zabránit vojákům protivníka dostat se k oknům. Proti nepříliš masivním zděným budovám jsou nesmírně vhodná samohybná děla ráže 155 mm. Jediný granát s časovým rozněcovačem, vypálený ve velmi tupém úhlu, probije zdi všech budov na jedné straně domovního bloku.

Útok ze dvou směrů. Všude, kde je to možné, počínaje družstvem, používejte palebný opěrný bod a pohyblivou složku. Pohyblivá složka má být větší a měla by zahajovat útok hodně stranou od palebného opěrného bodu. Musí se dostat tak daleko za protivníkovo křídlo, aby mohla zaútočit z týlu. Jakmile složka útočí obchvatem, či raději z týlu, postoupí natolik, že přinutí protivníka k reakci, přejde palebný bod do přímého útoku na původním směru.

Překračováním řek. Při překračování řek nebo při útočném výsadku je velice pravděpodobné, že všechny čluny přepravující rotu nebo jen četu nepřistanou na tomtéž místě. Proto musejí být vojáci přepravovaní v jednom člunu organizováni tak, aby tvořili bojový tým a měli zbraně umožňující vytvořit palebný opěrný bod a služku pro obchvat. Týmy musejí nacvičovat činnost jako celky již před naloděním a každému člunovému týmu zařazenému do první útočné vlny musí být určen terénní předmět nebo objekt, nejlépe silnice nebo železniční trať, by měl být v takové vzdálenosti od břehu, z níž nemůže být vedena účinná palba z pěchotních zbraní n pobřeží. Žádné předmostí nelze považovat za plně zajištěné, pokud nebylo rozšířeno do vzdálenosti nejméně 8 000 yardů a (nebo) nebyly obsazeny terénní dominanty. Při vylodění v noci je nutné všemožně usilovat o dosažení této hloubky předmostí ještě před rozedněním.

Boj v kopcovitém terénu. Při boji v kopcovitém nebo zvlněném terénu postupují družstva ve značné vzdálenosti od sebe. Nejlepším způsobem činnosti podpůrných a záložních družstev útočící čety je obchvat shora. Jestliže jste se dostali na nějaký vrchol nebo hřbet, nikdy neztrácejte výšku. Nikdy neútočte dnem údolí, pokud jste neovládli výšiny po obou jeho stranách. Ve všech údolích jsou terénní tvary a předměty, jež brání přímému postupu a vystavují ty, kteří jsou na dně, mířené palbě shora.

Reklama

Boj v rovinatém terénu. V rovinatém terénu s roztroušenými skupinami stromů se vyhýbejte stromům, protože by budou zcela určitě napadeny nepřátelským dělostřelectvem a letectvem. V krajině tohoto rázu se rozptylujte v otevřeném terénu. Na okraji lesíků můžete případně použít nedokonalého maskování k nalákání nepřátelské palby, ale sami se do nich neuchylujte. Právě tak si nezřizujte velitelské stanoviště v osaměle stojícím domě na kopci, jak jsem to v praxi viděl, ani je nerozmisťujte- čehož jsem také svědkem – v bezprostředním sousedství nějakého pomníku zakresleného na mapě a viditelného z několikakilometrové vzdálenosti.

Silné radiostanice se nesmějí umísťovat bezprostředně u velitelského stanoviště.

Palba v prostoru ostřelovaném nepřítelem. V důsledku našich neblahých tradic odstřelovačské palby z dalekonosné pušky se u nás projevuje snaha nestřílet, dokud nevidíme cíl. V boji jsou však cíle málokdy vidět. Je-li nějaká jednotka pod palbou pěchotních zbraní, je zřejmé, že ji nepřítel vidí, a proto by její vojáci měli být schopni vidět nepřítele, což však bývá zřídkakdy. Za této situace musejí příslušníci ostřelované jednotky střílet na ty úseky terénu, kde se pravděpodobně ukrývají nepřátelští vojáci s pěchotními zbraněmi. Ze zkušenosti vím, že se tento postup vždycky osvědčuje a většinou má za následek umlčení nepřátelské palby. Mějte vždy na paměti, že je daleko lepší plýtvat střelivem než životy. Nejméně osmnáct let trvá než, se vychová voják, kdežto výroba munice je záležitostí pouhých několika měsíců.

Vzdání se do zajetí. Každý voják, který se vzdá se zbraní v ruce, neplní svou povinnost k vlasti a sám sebe zaprodává, protože životní podmínky válečného zajatce jsou nesmírně těžké. Válečný zajatec se také může stát nechtěnou obětí našeho leteckého bombardování nebo dělostřelecké palby.

Naznačili nepřítel, že se chce vzdát, poručte mu, aby k vám přišel s rukama nad hlavou. Nepřibližujte se k němu a nepřestávejte střílet, dokud se nevzdá. Když se protivník vzdá, musí s ním být zacházeno podle příslušných pravidel vedení války na souši.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více