U-boot Krieg

Autor: Karl Schlange / Schlange 🕔︎︎ 👁︎ 37.936

Často se klade otázka: byl by výsledek první světové války odlišný, kdyby Němci začali s mnohem větším počtem U-bootů, než jich měli ve skutečnosti k dispozici v srpnu 1914? Historicky nemá taková otázky žádný význam, protože strategická hodnota U-bootu jako zbraně se ukázala empiricky teprve jako přímý důsledek válečné zkušenosti. Jiní se ptají poněkud případněji, proč v r. 1915 nebylo objednáno mnohem více U-bootů, než bylo požadováno tehdy, kdy jejich ničivý potenciál byl již zřejmý? Avšak tato otázka odvisí opět od zpětného pohledu, neboť v r 1915 nedovedl nikdo předpovědět, jak dlouho válka potrvá. Velký program výstavby, který by byl zahájen na počátku r. 1915, mohl přinést adekvátní výsledky až v r. 1917. To už se očekávalo, že válka skončí. V každém případě bylo pochybné, zda průmyslová kapacita Německa v první světové válce mohla pokrýt větší požadavky, než se od ní ve skutečnosti vyžadovalo. Navíc, pokud jde o problém účinné námořní blokády Británie, ten nezávisel ani tak na kvantitativním, jako na kvalitativním faktoru. Týkalo se to správného stragtegického a taktického využití stávajících zásob. Není pochyb o tom, že kdyby bylo vhodně využito taktického momentu v nájezdech na konvoje U-booty soustředěnými do smeček v pozdním létě 1917, ofenziva německých ponorek by rozhodla výsledek války ve prospěch Němců. Bez ASDICu, radaru a zařízení HF/DF byly eskorty konvojů, beztak málo početné, zcela bezmocné proti útokům ponorkových smeček, prováděným na hladině a v noci.

Tehdejší počet bojově nasazených ponorek (Frontboote) k tomu dostačoval. Na jaře 1917 byl denní počet ponorek na moři jen 41, ale stačil k tomu, aby si tyto čluny připsaly na vrub měsíčně v průměru 648 414 BRT lodního prostoru – ohromující skóre, které mohlo být snadno udržováno a při aplikaci útoku ve smečkách pravděpodobně zvyšováno. Místo toho, aby zdokonalili svoji taktiku, trvali Němci slepě na tom, aby se stále zvyšovaly počty Frontbootů, tak se mělo dosáhnout vítězství.

Reklama

Pokud jde o druhou světovou válku, Dönitzův nářek, že totiž Německo nikdy nebylo připraveno na námořní válku proti Anglii a že realistická politika měla poskytnout Německu už na začátku tisíc U-bootů, je v jádru oprávněný, i když počet je přehnaný. Německo mělo ve službě jen 57 ponorek, když vypukla válka, což byl následek Hitlerovy chybné zahraniční politiky. Ten si byl totiž absolutně jist, že Británie a Francie se vyhnou všeobecnému válečnému konfliktu a nesplní záruky dané Polsku. Naopak, když západní demokracie proti Hitlerovu očekávání prezentovaly své válečné ultimátum, admirál Raeder si posteskl, že dnes začala válka s Británií a Francií, s níž jsme – podle dosavadních Führerových vyjádření – neměli počítat dříve než v r. 1944 (kdy mělo mít Německo podle plánu Z z prosince 1939 k dispozici 200 ponorek). Kdyby Německo začalo válku s 200 čluny, je velmi pravděpodobné, že by se tzv. zlaté časy mohly stát rozhodujícím obdobím, tehdy, v druhé fázi (červen 1940 až březen 1941), byly konvoje zbaveny eskort (aby byly pohotově k dispozici proti hrozící invazi) a protiponorková technologie ještě nepokročila natolik, aby čelila hladinovým nočním útokům ponorkových smeček. Jak se ukázalo, časem dosáhla početní síla německého ponorkového loďstva stavu, jaký Dönitz považoval za dostatečný k úspěšné blokádě Britských ostrovů (358 ponorek v srpnu 1942), ale tehdy se spojenecká protiponorková obrana dostatečně zdokonalila, aby tyto noční hladinové útoky soustředěných U-bootů zmařila, přičemž se vyjevilo, že existující typy těchto jednotek, celkem pod hladinou pomalých, jsou vlastně zastaralé. A opět poslední analýza ukázala, že jako rozhodující se projevil kvalitativní faktor, tentokrát v podobě nedostatku ponorek s velkým dosahem a rychlých pod vodou (čluny Electro a Walterovy prototypy), nikoli aspekt kvantitativní, na němž Němci tolik lpěli.

Srovnáme-li první a druhou světovou válku, dosažené výkony mluví ve prospěch velitelů ponorek ve válce první. Během 51 měsíců první světové války, byl koeficient 29,67 zničených obchodních lodí (69 015 BRT) na jednu ztracenou ponorku. Za 69 měsíců druhé války to bylo jen 3,84 lodí (18 167BRT). Příčina rozdílu je v rozvoji spojenecké obrany proti ponorkám ve druhé světové válce, která si připsala na účet 72,59 procenta ponorek, jež byly tou dobou ve službě (ve srovnání s 51,44 procenty ve válce první). Přivodila to síla letectva, které v první válce hrálo jen okrajovou roli (pokud se myslí úsilí vynaložené na zničení jednoho U-bootu), ve druhé válce se letectvo stalo faktorem rozhodujícím, letadla potopila 388 U-bootů (47,25 procent celkových ztrát), nemluvě o úloze hladinových plavidel, která zničila dalších 45 procent. Nesmíme si však myslet, že letectvo samo bylo univerzálním lékem proti hrozbě ponorek. Tím lékem byl konvoj chráněný ze vzduchu i z moře svými eskortami. To byl nejjistější způsob nejen jak chránit obchodní lodě, ale také jak porazit U-booty. Poslední pokusem, jak sebrat smetanu, bylo období mezi zářím 1943 a květnem 1945, kdy bylo eskortováno tisíce lodí. U-booty z nich potopily všeho všudy stovku, zato letecké a hladinové doprovody zničily 150 z útočících ponorek. Účinnost konvoje jakožto správného defenzivního i ofenzivního obranného prostředku čelícího efenzivě ponorek proti obchodní plavbě je tvrdou lekcí dějin, na nichž se v současné době nemůže už zapomenout.

Neboť jak zdůraznil admirál J. R. Hill ve své poslední knize Anti-Submarine Warfare (Protiponorková válka)… Mnozí lidé včetně důstojníků válečného námořnictva pochybují o trvalé účinnosti konvojů jakožto prostředku zajišťujícího bezpečné a včasné příjezdy obchoního loďstva a zároveň přinášejícího porážku ponorek, které by se pokusily jim v tom zabránit.“ Požadují, aby se uskutečnil návrat k strategicky diskreditované myšlence nějaké „chráněné trasy nebo stezky“, pojmu, který představuje ochranu prostřednictvím hlídkových a stíhacích skupin – což byla strategie, která takřka srazila Británii na kolena, než byl v r. 1917 konvojový systém zaveden.

Pramen: V.E. Tarrant – Ponorky útočí (Ofenziva německých ponorek 1914 – 1945)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více