ONIŠI Takidžiro, admirál, 1892 - 1945

Autor: Fantan 🕔︎︎ 👁︎ 26.839

Otec ideje kamikaze. Narodil se v podhorské vesnici Ašida v rodině s významnými samurajskými předky, což se zákonitě projevilo v jeho výchově i životě. Byl hloubavým a výborným žákem, ve studiu pokračoval na námořní akademii v Etadžimě, kterou absolvoval jako čtvrtý nejlepší absolvent ročníku.

Přestože byl vychován v duchu samurajských tradic, dychtil po všem novém a proto se stal letcem. V r.1916 sloužil jako pilot na prvním japonském hydroplánovém nosiči Wakamija-maru. V té době již zuřila první světová válka, v níž Japonsko bojovalo na straně Dohody. Proto poslalo své lodi proti německé državě na čínském území, představované přístavem Tsing-tao. Oniši spolu s dalšími třemi piloty zaútočil na německé lodě, které tam kotvily. Odvážným zásahem z malé výšky zasáhl a potopil německou minolovku, za což kromě bojových zkušeností získal i své první vyznamenání.

Reklama

Další jeho služební postup byl poznamenán zejména jeho nadšením, se kterým se snažil prosadit své letecké zkušenosti do předpisů císařského námořnictva. Docházelo k řadě střetů se starými „zkostnatělými“ štábními důstojníky, kteří nechápali důležitost letectva a letadlových lodí a proto je odmítali. Oniši tuto skupinu velících admirálů otevřeně nazval „štábními hlupci“, což jeho služební postup samozřejmě neurychlilo. Výtkám a trestům napomáhal i svým bohémským způsobem života - byl vyhlášeným znalcem nočních lokálů, koňaku i lehkých žen. Jednoho dne ale zfackoval gejšu, která se odmítla podvolit jeho choutkám a po tomto incidentu odjel za hulákání nemravných písní v otevřené drožce do kasáren.

Na základě tohoto incidentu  velení válečné akademie požadovalo okamžité vyloučení ze stavu císařského námořnictva, nakonec se však s ohledem na jeho odborné a velitelské schopnosti spokojilo jen s vyloučením z válečné akademie. Onišimu to ale vůbec nevadilo - okamžitě vstoupil do stavu císařské námořní rozvědky, která jej poslala na Havaj. Zde, jako námořník s nikdy nevysychající láhví rumu lehce získával od amerických kolegů informace nejen o základně samé, ale i o lodích a jejich pohybu po Pacifiku. Tyto informace třídil a posílal do Tokia. Sám z nich bude čerpat později, až bude připravovat útok na Pearl Harbour.

V r.1934 vydal příručku „Námořní letectvo v boji“, v níž se zabýval významem a použitím letadlových lodí, taktikou palubních letadel i letadly samotnými. Vedle technické stránky je zde za pomoci kodexu Bušidó, Imperiální přísahy a Císařské cesty řešena i otázka morálních zásad námořního pilota. Obsah příručky ocenil admirál Jamamoto, když nařídil její povinné studium a Onišiho povolal do císařského poradního orgánu, který posléze plánoval útok na Pearl Harbour.

Oniši velice pečlivě sledoval problematiku chování a psychologie velitelů, poddůstojníků i prostých námořníků se zaměřením především na obtížné bojové situace, kde sleduje aspekt ochoty splnit úkol i za cenu ztráty vlastního života. Své poznatky zformuloval do zásad pod názvem „Bojová etika japonského námořnictva“, které se od r. 1938 staly nedílnou součástí výchovného procesu námořních nováčků.

Pro jeho fanatizmus je charakteristická příhoda z počátku války, kdy byl náčelníkem štábu 11. Kókú kantai, se základnou na Tchaiwanu. Odtud vzlétla sklupina dvoumotorových bombardérů Nell 1.kókútai s úkolem bombardovat americké základny na Filipínách. Jedna posádka byla sestřelena a zajata Američany, v bojovém deníku jednotky byla pochopitelně zapsána jako „zabita v boji“. Rychlý postup císařských vojsk však posádku osvobodil a ta se vrátil ke svému útvaru, kde vypuklo zděšení. Vždyť podle zásad „sendžinkunu“ se přece nesměla dát zajmout, ale měla svým letounem zabít co nejvíce nepřátel! Nebohá posádka byla vzata do vazby, zbavena hodností a držena v izolaci. Po týdnu jsou předvedeni před Onišiho, který s nimi vede dlouhý rozhovor. Když se následující měsíc útvar přemisťoval do Rabaulu, byly osádce vráceny hodnosti a s letadlem plně naloženým bombami odstartovala k průzkumnému letu na Port Moresby. Poté, co přiletěli nad přístav, ohlásil velitel výsledek pozorování a na závěr sdělil, že provádí osobní útok na velký cíl, jak mu velí jeho bojová čest. Nastalý klid v etéru potvrdil, že letci splnili svoje předsevzetí. Oniši přijal zprávu s uspokojením a nařídil, aby se o letcích opět mluvilo jako o hrdinech. V knize letů nebylo třeba dělat změny.

Po zavedení myšlenek kamikaze do bojové praxe byl povýšen na admirála a stal se zástupcem náčelníka štábu pro operační problematiku. Byl důsledným zastáncem boje do posledního muže a proto jeho rozkazy neměly jiný závěr.

Po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki bylo zřejmé, že porážka Japonska se neúprosně blíží. Navečer 10. srpna 1945 si Oniši k sobě pozval svého nejlepšího přítele, profesora Kazuo Jacugiho a seznámil ho se svým plánem - spáchat seppuku poté, co císař oznámí kapitulaci Japonska. Nenechal si svůj úmysl vymluvit s tím, že pro něho existuje jen Japonsko včerejška a dneška. Japonsko zítřka bude zcela jiné a do něj už on nepatří!

Dne 15. srpna 1945 japonský národ poprvé slyšel svého císaře, který oznámil světu úplnou kapitulaci Japonska. Oniši, stejně jako jiní vyšší důstojníci, se sešel se svými nejbližšími spolupracovníky, podali si ruce, pozvedli číšky se saké a naposledy provolali „banzai“. Po jejich odchodu Oniši začal psát dva dopisy. První krátký, adresoval své manželce, druhý dlouhý, nadepsaný „Heroismus ducha speciálních útočných jednotek kamikaze“ byl určen „Mladým Japoncům v budoucnu“. V něm dlouze vysvětloval důvody, které ho přivedly na myšlenku založení sebevražedných oddílů. Oba dopisy odevzdal Kazuovi, který právě přišel.

Reklama

Po lehké večeři odešel do svého pokoje, kde se převlékl do bílého kimona, pokrytého samurajskými znaky a symboly. Vrátil se zpět se dvěma meči - dlouhou katanu podal Kazuovi, krátký wakizaši si ponechal. Pak spolu odešli do velkého pokoje, kde uprostřed je rozprostřena bílá tatami. Poklekl na tatami a začal zpívat vojenskou píseň „Umi Jukaba“. S posledními slovy písně si vrazil wakizaši do břicha a krátkým pohybem jej přivedl na solar plexus. Hlava mu poklesla na prsa a v té chvíli zvedl Kazua katanu a v příštím okamžiku ostrý meč ukončil Onišiho život.

Takový byl admirál Takidžiro Oniši. Jaký byl k jiným, takový byl i k sobě. Nepřežil císařův projev, kterým oznamoval kapitulaci Japonska. Autor ideálů smrti pro vlast a císaře zemřel jako samuraj tak, jak celý život žil a jak to požadoval od jiných. Zásady kodexu Bušidó dodržel do posledního písmene.

Literatura:
Novotný, Josef, Causa kamikaze, vydalo Naše Vojsko, Praha 1991

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více