Útok na Krym

Autor: Anonymous 🕔︎︎ 👁︎ 23.346

Když převzal generál von Manstein 17. září 1941 11. armádu, poznal, že síly které má od německého nejvyššího velení, nemohou stačit k současnému dobytí Krymu i útoku na Rostov. Rozhodl se tedy, že nejprve obsadí Krym, neboť ten byl stálou hrozbou pro celý pravý bok německé výhodní fronty. Ve směru na Rostov měl být pouze udržován dotyk s ustupujícím nepřítelem.

Reklama

I tak byly síly k obsazení Krymu žalostně malé a bylo třeba spoléhat na rychlou, překvapivou a zároveň pečlivě naplánovanou akci. Také nezbývalo než doufat, že Rusové nezaútočí na jiném úseku. První varování, které dávalo tušit, že nepůjde o jednoduchou akci, na sebe nenechalo dlouho čekat. Krátce po prolomení obrany před Perekopem, který tvoří bránu na Krym a zahájení rychlého postupu na Sevastopol, zahájili Sověti ofenzívu v Nogajské stepi. Na tomto úseku chránily boky 11. armády pouze rumunské jednotky. Mansteinův plán na překvapivé ovládnutí Krymu a dobytí Sevastopolu ztroskotal a naopak hrozilo nebezpečí, že 11. armáda bude odříznuta, obklíčena mezi Dněprem a Černým mořem a dokonce zničena. K odstranění této krize musel Manstein stáhnout 170. peší divizi a brigádu SS "Leibstandarte", takže postup na Krym se zastavil. Ve válce se však situace mění každým okamžikem, a tak zatímco obě sovětské armády útočily na Mansteinovy divize, neměly kryté boky ani týl, a to se jim velice brzo vymstilo. Jejich osud se jmenoval Kleist.

1. tanková skupina generálplukovníka von Kleista splnila koncem září svoji úlohu v obkličovací bitvě u Kyjeva a byla volná pro další operace. Zaútočila proto od Dněpropetrovska směrem k Rostovu, stočila se k jihu a pronikla oběma sovětským armádám do zad. Dříve než se sovětské velení vzpamatovalo, byly obě armády v pasti. Z lovců se stali pronásledovaní a z ofenzívy útěk. Výsledek byl zdrcující. 18. a část 9. armády byly zničeny, 65 000 sovětských vojáků zajato, 212 tanků a 672 děl padlo do německých rukou. I německé velení se opět poučilo, že s roztříštěnými silami a nedostatečně sladěnými operacemi nelze vybojovat jasná vítězství. Manstein tak konečně dostal rozumný úkol. Měl se svou 11. armádou zaútočit pouze na Krym. Tři týdny zdržení jsou však dlouhá doba a německé jednotky musely nyní podstoupit dlouhou a krvavou bitvu.

Manstein nasadil k útoku přes Išunskou šíji do první linie LIV. armádní sbor (22. (kluzáková) pěší divize, 46. pěší divize, 73. pěší divize a část 170. pěší divize). Pro více bojových svazků nebylo na sedm kilometrů úzkém koridoru místo. Za nimi stál XXX. sbor se72. pěší divizí, 170. pěší divizí a 50. pěší divizí. XXXXII sbor se 132. peší divizí a 24. pěší divizí se teprve přesouval na bojiště. Proti Mansteinovým šesti divizím stálo osm polních divizí 51. armády, čtyři divize jezdectva, pevnostní jednotky a námořní brigády v Sevastopolu. Po moři se přesouvaly jednotky generála Petrova z vyklizené Oděsy, celkem asi 80 000 mužů. Sověti také mohli nasadit značné množství tanků, Němci naopak neměli ani jediný. Pouze dva tucty útočných děl. Pokud jde o dělostřelectvo, zde byla mírná převaha na straně Němců.


Sovětští váleční zajatci na Krymu 6. listopadu 1941
commons.wikimedia.org

Reklama

Navíc zde neposkytovala úplně rovná step pokrytá trávou ani to nejmenší krytí. Vzdušný prostor ovládalo sovětské letectvo, které se vrhalo na každý rozpoznatelný cíl. Musela se zakopat nejen pěchota a baterie v přední linii, ale i každé vozidlo a koně, a to i daleko v týlu. Teprve když byl přivelen Mölders se svou stíhací eskadrou, podařilo se jí alespoň přes den vyčistit oblohu. Za takových podmínek a s přihlédnutím k hluboce členěné sovětské obraně bylo zřejmé, že ztráty budou značné. Útok byl zahájen 18. října a teprve po osmi dnech těžkých bojů začala obrana ochabovat a 28. se zdařil definitivní průlom na Krym. 51. armáda začala ustupovat částí jednotek směrem k Sevastopolu a z části na Kerčský poloostrov. Nyní bylo třeba, aby byl ustupující nepřítel odříznut, obklíčen a zničen ještě předtím, než stačí ustoupit a znovu zaujmout obranu. Ale jak již bylo řečeno, Němci neměli jediný tank. Němci proto shromáždí motorizované části pěších divizí, od průzkumu po flak a protitankové jednotky a vytvoří z nich bojovou skupinu pod velením plukovníka Zieglera.


Němečtí vojáci ze zásobovacích jednotek se kryjí před sovětskou palbou na frontě u Sevastopolu, listopad 1941
commons.wikimedia.org

Bojová skupina obsadí 1. listopadu Simferopol a pronikne přes pohoří až na jižní pobřeží u Jalty. Tím jsou sovětské jednotky odříznuty od Sevastopolu. 46. pěší divize zablokuje šíji u Parpače, 3. listopadu dobude 170. pěší divize Fedosii a společně s 46. pd pronikají za tvrdých bojů parpačskou šíjí. Roty už mají pouze 20-30 mužů, ale vítězství je úplné. 15. listopadu je dobyt Kerč. Masteinovi tak zůstává odepřeno pouze dobytí Sevastopolu, který unavené německé jednotky nedokázaly dobýt "za pochodu". Přesto se podařilo šesti německým divizím zajmout 100 000 Sovětů a zničit nebo ukořistit přes 700 děl a 160 tanků. Nyní zbývá poslední krok - Sevastopol.

Bylo samozřejmě žádoucí, aby útok na pevnost začal co nejdříve, protože její posádka mohla být po moři téměř neomezeně zásobována a posilována. Čtyři divize, které se nacházely v okolí pevnosti, nestačily ani na neprodyšné obklíčení pevnosti. Proto bylo potřeba stáhnout k Sevastopolu všechny použitelné síly. Tím ovšem bylo podstoupeno značné riziko, neboť Sověti měli neomezenou vládu na moři a mohli se vylodit na kterémkoliv místě pobřeží. Nakonec bylo přiveleno celkem 7 divizí. V pohoří Jaila musela být nasazena 4. rumunská horská brigáda, protože zde operovaly silné partyzánské oddíly. Na zajištění pobřeží zůstala 8. rumunská brigáda jezdectva a týlové jednotky bojových divizí. Na Kerčském poloostrově byl ponechán jen XXXXII. sbor s 46. divizí. Podle původních odhadů mají být přesuny vojsk a zásobení municí provedeny do 28. listopadu. Vše se však zdrželo, neboť přišla zima a s ní na Krymu obvyklé deště. Nakonec je dělostřelecká příprava a útok zahájen až 17. prosince. Jak se brzy ukáže, bude to rozhodující zdržení.


Dva němečtí vojáci poblíž Sevastopolu, prosinec 1941
commons.wikimedia.org

Šest dní se probíjejí německé divize obranou, než se jim podaří prolomit vnější prstenec opevnění. To ale zdaleka není vše. Zemní i dřevěné bunkry musejí být ničeny jeden po druhém a celý útok se tak rozpadá na boj jednotlivců. 28. prosince se jednotky 22. pěší divize probíjejí do těsné blízkosti "Fort Stalinu". Pokud ji dobudou, ovládnou celou zátoku a tím se uzavře přísun posil do pevnosti. Další den však přichází Jobova zvěst. Sověti se po předchozím vylodění u Kerče (24.12.), vyloďují i Feodosije, kde se převalili přes slabé zajištění a nyní mohou vpadnout německým armádám u Sevastopolu do zad. Manstein na sebe bere riziko a nechává u Feodosije věcem volný průchod. Cílem je zajistit kontrolu nad zátokou a odříznout tak definitivně pevnost. Poté bude možné některé jednotky stáhnout a nasadit proti sovětskému vylodění.

Generálporučík hrabě von Sponeck, velitel XXXXII. sboru, má k dispozici pouze 46. pěší divizi. Přesto se mu daří i při 30 stupních mrazu zatlačit některé jednotky u Kerče zpět. Po vylodění Sovětů u Feodosije se však situace stává kritickou a hrozí úplné odříznutí a zničení divize. Rozhoduje se tedy ustoupit na parpačskou šíji a zachránit tak svoji jednotku. V tomto smyslu informuje velitelství 11. armády a nechává demontovat radiostanici. Tím je rozhodnuto. Jednotky útočící na Sevastopol hlásí, že pevnost v nejbližších dnech nedobudou. Proto je útok zastaven a část jednotek odeslána na pomoc 46. divizi. Bude trvat téměř půl roku, než Sevastopol padne.


Zničený přístav Sevastopol během obléhání města
commons.wikimedia.org

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více