Joachim Seegert, Helmut Wick, Erich Leie, 6 října1940
commons.wikimedia.org

Cesta k letectvu

Helmut Wick se narodil 5 srpna 1915 v Mannheimu jako syn stavebního inženýra jménem Carl Wick. Povolání otce bylo příčinou mnohých stěhování a tak vyrůstal Helmut a jeho oba sourozenci mezi jinými v Heidelbergu, Hannoveru, Danzigu a Königsbergu.

Tam v bydlišti blízkosti letiště se probudilo okouzlení létáním. Toto jenom zesílilo když mu otec zaplatil vyhlídkový let.

V tomto čase chodil Helmut Wick do učení jako pomocník lesníka, ale když se nabídla možnost tak učení přerušil a roku 1935 vstoupil do Luftwaffe.

Mírové létání

V dubnu 1936 se stal Fahnenjunkerem, v červnu 1937 Fähnrichem a v listopadu následujícího roku konečně poručíkem (zde se mé podklady rozchází někdo je uvedeno září, jinde listopad 1938).

Na stíhací škole byl jeho učitelem Werner Mölders a brzy se stal jeho blízkým přítelem. Do skončení pilotního výcviku byl zařazen do II./ JG 134 , kde pod velením nadporučíka Maxe Ibela létal na dvojplošníku Arado Ar 68. Své první seznámení se stíhačkou Bf 109 se dočkal v lednu 1939 po přeložení ke I./JG 53. V březnu převzal velení jeho letky Werner Mölders a tak se jejich cesty opět spojily. Další přeložení tentokráte k 3.letce I./JG 2 „Richthofen“ následovalo v 30. srpna. Během Polské kampaně v září 1939 skupina létala v obraně Berlína, ale k žádné nepřátelské aktivitě tu nedošlo.

Západní fronta

Během války v sedě otevřel 22.11.1939 poblíže Strasbourgu skore své Geschwader sestřelem francouzského Curtiss Hawk 75  pilotovaného esem se 14 sestřely Adjutantem Camille Plubeau od GC II/4, který se při nouzovém přistání zranil.

Konečně 10. května 1940 byla I./JG 2 přeložena z obrany říše na západní frontu. Ale toho se Wick nezúčastnil protože jeho letoun měl poruchu motoru a potřeboval dlouhodobou opravu. Přes noční směny mechaniků dorazil na frontu dorazil až 21.května.

Jeho prvním úkolem byl doprovodný let  průzkumnému letounu Henschel Hs 126. Objevení se francouských stíhačů nesvedlo Wicka k útoku na ně a zůstal u doprovázeného letounu.

Do vzdušného boje se dostal až následující den kdy jeho letka narazila na 24 francouzských bombardérů LeO 451 a doprovodné stíhače. Wick dva bombardéry sestřeli. Na konci měsíce května sestřelil Wick na solovém letu dva torpédové bombardéry Fairey Swordfish. Tyto sestřely mu ale nebyly uznány, pouze započítány jako pravděpodobné, protože chyběli svědci těchto vítězství. Jeho další vítězství následovaly 5. června čtyřnásobné nad Bloch 151/152 (v jiných pramenech 3x Bloch 151/152 a 1x M.S. 406) a 6. června a 8.června dvounásobná vítězství. Po dosažení 12 vítězství, se stal nejúspěšnějším pilotem své eskadry se stal velitelem 3.letky a obdržel Železný kříž I. třídy. (vyznamenani)

„Mölders ze mě udělal to co dneska jsem.“ prohlásil Wick při rozhovoru s reportérem německých novin když jako jeden z vedoucích čtyř Expertů Luftwaffe francouzské kampaně mluvil o svých soubojích. Na rozdíl od ostatních v čele žebříčku úspěšných neměl žádné zkušenosti ze španělské občanské války na které by mohl navázat.

Ve svých úspěších pokračoval i v Bitvě o Británii, kde 27. srpna po dosažení 22. vítězství obdržel Rytířský kříž Železného kříže (vyznamenani).

4. září byl povýšen na kapitána a převzal 9.září velení 6. letky II./JG 2 „Richthofen“.

Do 5.října přidal dalších 20 vítěství, když tento den v souboji nad ostrovem Wight sestřelil 5 stíhaček RAF při jednom letu. Za tento výkon (41. sestřelů) byl jako třetí příslušník Luftwaffe (po W. Möldersovi a A.Gallandovi) vyznamenán Dubovými ratolestmi k Rytířskému kříži Železného kříže (vyznamenani). Již 19.října byl ve 25 letech povýšen na majora (nejmladší major v LW) a následujího dne se stal Komodorem I./JG 2.

Jeho bojové skore stále rostlo až stanul se 55. vítězstvými ráno 28.listopadu 1940 v čele jako nejúspěšnější stíhač Luftwaffe (ten den měl Mölders 54 a Galland 52). V odpolední misi  odstartoval štábní roj (maj. H.Wick, kap. R.Pflanz, nadpor. E.Leie a por. Fiby)   k volnému lovu. Nad ostrovem Wight narazili na skupinu Spitfirů a Wick dosáhl svého 56. vítězství. Z důvodu poklesu paliva se němci brzy stáhli z boje. Hauprmann Pflanz (52 sestřelů, Rytířský kříž, padl 31.července 1942) viděl, tehdy odkázaný sám na sebe dvě letadla, která měl za Lieho a Fibyho. Viděl také, jak najednou vzadu letící letoun začal střílet. Pflanz přiletěl blíže a konečně mohl poznat že to byl Spitfire, který stroj s označením Wicka sestřelil. Pflanz britské eso (Flight Lieutenant John Dundas se 13,333 jistými, 2 pravděpodobnými a 4,5 poškozenými vítězstvými) sestřelil a viděl jak major Wick ze svého stroje vyskočil a na padáku dopadl do moře. Pflanz kroužil kolem a volal rádiem záchrané služby obou zemí (podle jiné verze volal: „Spitfire sestřelen“ v naději že se budou britové snažit o záchranu). Pflanz pokračoval v kroužení dokud jeho palivo nebylo skoro na nule a potom odletěl na východ kde musel nouzově přistát pro nedostatek benzínu.

Stroj Helmuta Wicka, Stab I./JG 2, Mardyck/Belgie, 6.říjen 1940

Helmut Wick, v době své smrti německé nejlepší stíhací eso s 56 potvrzenými vítězstvími a 168 bojovými lety, nalezl dle svého přání  smrt v boji s nepřítelem. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

Zdrojem byly různé www stránky v AJ a NJ