Tupolev Tu-143 neboli VR-3 Rejs

Autor: Tomáš Berka / Snake 🕔︎︎ 👁︎ 74.708

I přesto, že byla po dlouhou dobu prakticky jedinou výzbrojí naší armády, přetrvává o sovětské (nyní ruské) bojové technice množství pověstí, které neodpovídají skutečnosti. Jednou z nich je domněnka, že mezi sovětskou techniku nepatří v současnosti velmi populární bezpilotní prostředky, v anglické terminologii UAV - Unmanned Aerial Vehicle. Pravdou je, že i sovětští resp. ruští projektanti se této oblasti věnovali a věnují. A to již velmi dlouhou dobu. Mezi rozšířené plody jejich úsilí patří i dnes již morálně zastaralý průzkumný bezpilotní prostředek VR-3 Rejs, který byl po určitý čas i ve výzbroji naší armády.

Vznik a vývoj

Reklama

Tupolev Tu-143 či VR-3 Rejs je svou koncepcí relativně jednoduchý bezpilotní letounek, určený k průzkumu. Zkonstruovali ho ve slavné konstrukční kanceláři OKB Tupolev a to již v začátcích 70. let minulého století. V druhé polovině 70. let pak byl zaveden do výzbroje SSSR, později byl též (narozdíl od mnoha jiných podobných prostředků z produkce SSSR) uvolněn i do zahraničí. Díky tomu se v roce 1985 dostal i do naší armády, kde sloužil až do roku 1995 v letce bezpilotních průzkumných letounů. Letka měla nejdříve základnu ve Stříbře, od roku 1987 v Krašovicích u Písku. V roce 1995 byla letka zrušena. V současnosti je možné si letounek VR-3 Rejs prohlédnout v Leteckém muzeu Praha-Kbely, kde je umístěn v hale věnované modernímu letectvu, kousek od strojů MiG. Letounek i s odpalovacím zařízením, umístěném na těžkém nákladním automobilu, je k vidění také v muzeu v Lešanech.

Systém Rejs byl vyvinut v návaznosti na dekret sovětské vlády z 30. srpna 1968. V něm byl stanoven časový harmonogram vývoje bezpilotního prostředku Tupolev Tu-143, který měl být hlavní částí taktického průzkumného systému Rejs. Požadavkem bylo vyvinutí verze pro fotografický průzkum v roce 1970 a verze s televizním systémem a senzory registrujícími radiaci v roce 1972.

Přitom Rejs rozhodně neměl být první mobilní autonomní průzkumný systém, ve službě u vojsk SSSR se už nacházely systémy La-17R a také Tu-123 Jastreb. Podstatnou nevýhodou těchto systémů byla nemožnost opakovaného použití. Oba totiž postrádaly vybavení umožňující přistání prostředku. Na zem pouze bezpečně dosedly části se zaznamenanými informacemi. Prvním UAV schopným vícenásobného použití se stal až Tu-139 Jastreb-2. Ten již dokázal přistávat, a to i na neupravených plochách, nicméně i přes značnou hmotnost (13 500 kg) neplnil nové požadavky armády.

Ty byly v některých aspektech překvapivé. Základní a logické požadavky zahrnovaly dobrou připravenost prostředku k použití, krátkou dobu přípravy k použití, operační výšku v rozsahu 50 až 5 000 metrů, navigační systém měl být schopen přivést letounek zpět do oblasti pro přistání o rozměrech 500×500 metrů. Dalším požadavkem, možná nečekaným, pak byla minimální odrazivá plocha prostředku.

První úspěšný let nově vyvinutého bezpilotního prostředku se uskutečnil již v prosinci roku 1970. Je zajímavé, jak je u prototypů sovětských armádních výrobků naprosto běžný jejich zálet ke konci roku v rozhodně nikoli ideálních podmínkách. Důvodem je obvykle splnění časových požadavků na projekt. Oficiální zkoušky začaly v roce 1972, v roce 1973 pak začala výroba prvních deseti kusů v Kumertau v Baškírii. V roce 1976 pak armáda (pozemní ozbrojené síly) převzala systém Rejs do výzbroje. Letectvo (VVS) zavedlo Rejs do služby v roce 1982. Výroba po začátku z roku 1973 pokračovala až do roku 1989, celkem bylo vyrobeno asi 950 kusů.

Reklama

Celková koncepce je jednoduchá a striktně podřízena účelu. Vzletová hmotnost prostředku dosahuje 1230 kg, rozpětí mírně přesahuje 2 metry a při letové rychlosti až kolem 900 km/h je letounek velice obtížné zachytit. Po startovním urychlení pomocí raketového motoru SPRD-251 je poháněn proudovým motorem TR-3-117 s tahem 640 kg. Doba letu je asi 13 minut, za kterou prostředek urazí 180 km. Během letu provádí typicky dvě zatáčky. Průzkumné vybavení je možné zapnout dvakrát nad různými objekty. Prostředek lze použít také k rušení, případně k ničení pozemních cílů.

Tu-143 Rejs byl asi nejlepším ruským bezpilotním průzkumným taktickým prostředkem pro malé výšky první generace. Jeho výhodou byla univerzálnost použití a schopnost startu prakticky odkudkoli. Operoval ve výškách 100 až 2000 metrů, efektivní dosah byl 80 km. Rejs byl určen pro provoz v náročném hornatém terénu a v oblastech se silnou aktivitou nepřátelské PVO. Často byl používán v horách a také při špatných povětrnostních podmínkách.

Další verze

V roce 1982 u Tupoleva vyvinuli zlepšenou verzi, označovanou Tu-243 Rejs-D. Je poháněn stejným motorem (TR-3-117), ovšem jeho  letové charakteristiky jsou výrazně lepší. Kromě toho byl vybaven modernějším optoelektronickým průzkumným vybavením. Podle odhadů je asi 2,5krát efektivnější než původní Tu-143 Rejs. Během jednoho letu je schopen pokrýt plochu 2100 čtverečních kilometrů. Dosahuje délky 8,32 metru s rozpětím 2,25 metru, vzletová hmotnost je 1400 kg. Maximální rychlost je 940 km/h, dolet 360 km. Minimální výška letu je 50 metrů. V září 1999 (v souvislosti s vojenskými operacemi ze srpna téhož roku) bylo ruskou vládou objednáno 20 kusů Tu-243.

Od roku 1985 byl vyráběn též cílový letounek M-143, založený na Tu-143. Lze se setkat i s označením VR-3VM. Tento letounek je stále používán. V září 2001 byl zřejmě jeden z těchto letounků používán ukrajinskou protivzdušnou obranou při tragickém incidentu, který skončil sestřelením ruského linkého dopravního letounu Tu-154 nad Černým mořem. Tento "úspěch" dosáhla ukrajinská PVO pomocí střely s dlouhým dosahem S-200.

Technický popis a výroba

Letounek Tu-143 je celokovový, víceúčelový průzkumný letoun, schopný startu na velmi omezené ploše - vzlet probíhá z krátké startovací plochy. Je určen pro průzkum v oblasti silné aktivity nepřátelské protivzdušné obrany, stejně jako v členitém terénu. Letoun je jednoplošný bezocasý stroj s deltovitými křídly. Pro zajímavost můžeme zmínit, že použité materiály zahrnují duralumin D-16, magnesiovou slitinu AMG-6 a další moderní materiály - třeba skelná vlákna. Pohon letounu zajišťuje motor proudový TR-3-117 s tahem 640 kg, vyvinutý konstrukční kanceláří NPO Klimov a také startovací raketový motor na tuhé pohonné hmoty.

Tu-143 může být dnešní terminologií popsán jako letoun s částečnými stealth charakteristikami. Má redukováno jak RCS (Radar Cross Section, radarovou odrazovou plochu), tak infračervenou stopu.

Mezi základní přístrojové vybavení náleží automatický řídící systém ABSU-143, ten využívá údaje z dopplerovského rychloměru DISS-7 a výškoměru s vysokým rozlišením A-032. Pro vlastní použití je ovšem nejdůležitější průzkumné vybavení nepilotovaného stroje.

Základem průzkumného vybavení je fotoaparát PA-1 (s optickým rozlišením 20 centimetrů z výšky 500 metrů při rychlosti letu 950 km/h). Mezi další možné vybavení patří kamera Chibis-B a průzkumný systém Sigma registrující radiaci (radiation reconnaissance). Při misi je stroj vybaven buď dvěma fotografickými aparáty nebo dvěma kamerami, případně vybavením pro radiační průzkum - chemickým senzorem a Geigerovým počítačem (zjišťuje radiaci). Dalším základním vybavením je datalink, umožňující přenos získaných informací na základnu. Průzkumné vybavení je možné zapnout dvakrát nad různými objekty.

Samotné odpalovací zařízení je rozměrný kontejner, ukrývající samotný letounek VR-3. Kontejner je umístěn na těžkém kolovém nákladním automobilu BAZ 135MB SPU s pohonem 8×8, zajišťujícím vysokou průchodivost v terénu. Na upravených cestách je rychlost přepravního vozidla 30-45 km/h. Připravení Tu-143 k vypuštění trvá zhruba 15 minut, nový letounek je do odpalovacího zařízení možno vložit během 4 hodin. Letoun je vypouštěn ze systému SPU-143 a přistává pomocí padáku. Vypouštění letounku Tu-143 je možné až do rychlosti větru 15 m/s a při vypouštění se kontejner zvedá o 15 stupňů, letounek startuje ve směru průzkumného letu. Startovací motor se po dohoření, tedy zhruba po 500 metrech letu, oddělí. Pak Rejs stoupá do letové výšky. Vypouštěcí zařízení je nabito novým letounem VR-3 z transportního a nakládacího vozidla TZM-143. Automobil BAZ 135MB SPU je spolu s letounkem součástí celého průzkumného systému, který je tvořen dalšími vozidly. Ty mají rozmanité určení - patří mezi ně nakládací vozidlo, mobilní vyhodnocovací stanoviště, technické a plnící prostředky i diagnostická vozidla. Celkový počet vozidel komplexu dosahuje počtu 30. Celý systém zajišťuje vzdušný průzkum objektů a cílů, umožňuje zpracování a přenos informací o zjištěných skutečnostech v reálném čase.

Během letu jsou možné až čtyři změny výšky letu a dvě zatáčky až 270 stupňů o poloměru 5 km.

Přistávací sekvence letounku VR-3 se skládá z několika kroků. Poté, co letounek dosáhne přistávacího prostoru, je zastaven chod motoru. Následné strmé stoupání a brzdící padák letounek zpomalí na maximálně 290 km/h. Asi po 11 sekundách je brzdící padák odhozen a vypuštěn přistávací. Jakmile se klesání letounu změní ma vertikální, tak je uchycení přistávacího padáku automaticky přemístěno z ocasní části do středu trupu. Díky tomu se VR-3 při klesání ustálí v horizontální pozici. Ve stejném okamžiku je také vysunut tříbodový talířový podvozek a senzorové tyče. Jakmile se senzorové tyče dotknou povrchu (výška stroje je 1,8 metru nad zemí), jsou aktivovány přistávací raketové motory, které zpomalí rychlost dosednutí na zem z 6 m/s (rychlost sestupu na přistávacím padáku) na 2 m/s. Po dosednutí stroje na zem je oddělen motor a uvolněn přistávací padák. Důvodem je zamezení vláčení stroje větrem po povrchu země po přistání. Letounek bylo možno použít pětkrát, cena jednoho stroje dosahovala zhruba 125 000 USD.

Během let 1973-89 se ve Voroněži vyráběly tři hlavní modifikace - s fotografickým, televizním nebo vybavením pro radiační průzkum (radioactivity reconnaissance).

Reklama

Vzletová hmostnost Tu-143 dosahovala 1230 kg, přistávací pak 1012 kg. Maximální rychlost dosahovala 925 km/h, minimální letová výška 100 m, vertikální přistávací rychlost dosahovala 6 m/s.

Bojové použití

Jednotka taktického průzkumu vybavené komplety Rejs se skládá ze čtyř odpalovacích zařízení, každé přepravující 3 letouny. Dále zahrnuje vozidla zajišťující zajištění strojů po přistání a uchovávání rezervních letounků, velitelská vozidla, komunikační vozidla, vozidla zajišťující zpracování a analýzu získaných dat. Celkem se jedná asi o 30 vozidel.

Při nasazení v armádě se brzy ukázalo, že systém Rejs je svými schopnostmi nadřazen tehdejším pilotovaným strojům, používajícím shodné průzkumné vybavení. Důvodem byla jeho schopnost letět velmi nízko nad povrchem země (tu tehdejší pilotované stroje postrádaly), kombinovaná s kvalitním naváděcím systémem. Ten umožňoval přesně řiditelný přílet do cílové oblasti, zejména v případech, kdy bylo nutné prozkoumat více oblastí.

Systém Rejs byl dokonce i bojově nasazen, a to nad Izraelem v roce 1982, kdy Sýrie použila svůj průzkumný komplet. Izraelská protivzdušná obrana o nasazení průzkumného letounku věděla, nicméně nebyla schopna letounky zachytit nebo sestřelit. Podle některých zdrojů byly též stroje Tu-143 také použity k akcím v horách, vzlétaly a přistávaly ve výškách až 2000 metrů nad mořem a létaly i v horách ve výškách kolem 5000 metrů.

Parametr (jednotka) VR-3 Rejs (Tu-143)
Délka (m) 8,060
Rozpětí (m) 2,240
Výška (m) 1,545
Plocha křídel (metry čtvereční) 2,900
Plošné zatížení (kg na metr čtvereční) 424
Poměr tahu k hmotnosti 0,58
Hmotnost vzletová (kg) 1230
Hmotnost přistávací (kg) 1012
Hmotnost paliva (kg) 800
Hmotnost vybavení(senzorů) (kg) 200
RCS - radarová odrazná plocha (metry čtvereční) 0,25-0,35
Rychlost (km/h) 875-950
Dolet maximální (km) 180
Dolet praktický (km) 60-80
Dostup (m) 5000
Dostup s fotografickým vybavením (m) 200-1000
Dostup s video vybavením (m) 300-1000
Trvání letu (min) 13

Tab. 1  Parametry bezpilotního letounku VR-3 Rejs (Tupolev Tu-143)

Prameny:
časopis ATM
Muzeum Lešany
internetelite.ru
aeronautics.ru

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více