Pevnost Olomouc - část druhá

Autor: Evžen Petřík / Oněgin 🕔︎︎ 👁︎ 32.403

Marie Terezie a vznik moderní bastionové pevnosti

Jak jsem uvedl v minulé části, byly vypracovány celkem 3 návrhy modernizace stávající opevnění. Přesto až do začátku války o dědictví habsburské byly postaveny jen ojedinělé objekty, jako např. Locatelliho bastion. K liknavému přístupu přispěl nejen obvyklý nedostatek peněz, ale i špatné zhodnocení vojensko-politické situace. Po porážce Turků u Vídně a následných vítězství Evžena Savojského vrchní velení usoudilo, že českým zemím žádné akutní nebezpečí nehrozí a tudíž není nezbytné budovat nějaká další opevnění.

Tak se tedy stalo, že na Moravě byla jediná moderní bastionová pevnost - brněnský Špilberk.

Reklama

Když tedy pruský král Bedřich porazil v dubnu 1741 rakouská vojska u Molvic a vydal se v prosinci směrem na Vídeň, v cestě mu stála pevnost Olomouc. Pevnost ovšem byl jen oficiální název, který neodpovídal soudobému stavu. Těžiště obrany totiž stále spočívalo především na středověkém opevnění a švédských fortifikacích s minimálním počtem novějších úprav. Není se tedy co divit, že po tajných pokynech z Vídně se město nebránilo a 7. ledna 1742 město Prusové obsadili. Město využili jako shromaždiště vojsk, se kterými se neúspěšně pokusili dobýt Brno. Okupace města skončila 23. dubna 1742, kdy po odchodu zbytku pruských sil město opět získali císařští.

Z obsazení Olomouce vyvodila panovnice Marie Terezie „poučení z krizového vývoje“ a konečně přistoupila k realizaci přebudování města ve skutečnou pevnost. Projektem byl pověřen zkušený vojenský inženýr Petr Filip Bechade de Rochepine, který vycházel z Vaubanova sytému. Důkladně jej však přebudoval, přičemž využil stávající středověké a švédské opevnění jako vnitřní obranou linii. Tu doplnil skladišti a ubytovacími kasematy, jejichž pozůstatky můžeme dnes spatřit před Terezskou branou na třídě Svobody. Tento úsek pak byl obtékán Mlýnským náhonem, který byl součástí vodního systému schopného díky několika propustím zaplavit v několika dnech okolí pevnosti. Systém byl pak doplněn šesti mohutnými pětibokými bastiony propojenými chodbami a kryjícími strategická místa.

Střední obranný kruh tvořilo patnáct trojúhelníkových ravelinů doplněných opět příkopem. V této linii byla vybudována i Terezská brána, která zůstala jako jeden z mála objektů až do dnešních dnů. Ta, kryta ravelinem č. 30., umožňovala vstup do města z vídeňské silnice. Brána byla vybudována r. 1752 a o dva roky později byla při návštěvě panovnice pojmenována úprávě po ní. Boční průchody byly vyraženy během 40. let 20. století. Další z novějších zachovaných bran je Litovelská a nachází se u vstupu do Čechových sadů. Orli na vrcholu pocházejí ale ze staršího období.

Vnější okruh pak byl tvořen krytou cestou mezi okrajem příkopu a glacis. samozřejmostí pak byly minové a naslouchací chodby táhnoucí se do předpolí. Jak již bylo zmíněno, nejvýznamnějším obranným prvkem byl systém příkopů a kanálů, jehož funkčnost byla vyzkoušena v září 1758, kdy během osmi dnů bylo zatopeno plánované území.

Kromě opevňovacích prvků bylo samozřejmě nutné vybudovat i týlové objekty jako muniční sklady a kasárna. Mezi tyto objekty patří např. tereziánská zbrojnice, která v současné době po vzorné rekonstrukci slouží jako knihovna Univerzity Palackého. Budova byla postavena v létech 1771 - 1778 hned naproti arcibiskupské rezidenci. Vzhledem k tomu, že Marie Terezie neměla příliš v lásce církevní hodnostáře, rozhodla se postavit budova zrovna na tomto místě, aby zabránila arcibiskupovi v reprezentačním výjezdu. Dalším objektem jsou např. tzv. vodní kasárna na současné třídě Svobody vybudované v r. 1756. Jejich název je odvozen od příkopu, který zde byl ještě na začátku 20. století. mezi zachovalé (aspoň relativně) objekty můžeme počítat i objekt v Bezručových sadech. který byl až do nedávné doby využíván AČR, či reduta č. 2, která je v současné době využívána komerčně a její boky zdobí nevkusné velkoplošné reklamy.


Pohled na město od jihozápadu v roce 1895. Úplně vpravo část Terezínské brány, za ní Vodní kasárna

Reklama


Terezínská brána, pohled z jihu


Terezínská brána, pohled od Vodních kasáren


Tereziánská zbrojnice


Válečnými motivy zbobený vstup do zbrojnice


Reduta č. 2, pohled od centra


Reduta č. 2, čelní stěna


Litovelská brána s orly z Františkovy brány

Reklama


Historický pohled na třídu Svobody, vlevo Terezínská brána, vpravo by byla Vodní kasárna


Vodní kasárna, Terezínská brána se nachází vlevo za tramvají


Vodní kasárna, roh třídy Svobody a Pavelčákovy ulice 


Patrné převýšení mezi nám. Republiky a Dobrovského ulicí, kde se nachází Locatelliho bastion


Locatelliho bastion, pohled z parku. Vlevo nahoře přemyslovský palác, na vrcholu bastionu letní kino


Vstup do kasáren v Bezručových sadech


Smutný pohled do dvora

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více