Kljukvená 1918

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 34.844

Brzy po slavné bitvě čs. legionářů u Zborova vznikl v rámci nové 2. divize československého vojska v Rusku 1. samostatný úderný prapor. Nejprve ve formě samostatných úderných rot koncem roku 1917, jako elitní součást československého vojska. Tyto roty byly brzy sloučeny a vytvořily samostatný prapor, který podléhal přímo velení divize. Měl čtyři pěší roty, jednu rotu kulometnou, zákopnickou minometnou četu a logistické zabezpečení. Znakem úderného praporu, později velmi proslaveným, byla umrlčí lebka se zkříženými hnáty na červeném podkladu.

Po uzavření mírových dohod mezi bolševickou vládou a německo-rakouskými silami, se připravoval přesun celého čs.armádního sboru z Ukrajiny přes Rusko do Vladivostoku a odtud na francouzskou frontu, kde měl pokračovat v boji proti centrálním mocnostem za svobodu Československa.

Reklama

Úderný prapor se účastnil bojů u Bachmače v zimě 1918 a následně po propuknutí nepřátelství Čechoslováků s bolševiky tvrdých bojů s přesilou jednotek bolševické moci. Tyto boje propukly zejména po událostech, spojených s tzv. Čeljabinským incidentem a událostech s ním spojených, kdy byly na několika místech bez varování bolševiky ze zálohy přepadeny československé vlaky, v nichž se Čechoslováci přesunovali na východ do Vladivostoku. Čechoslováci na magistrále byli rozděleni událostmi na tři hlavní, samostatně bojující skupiny, které se snažily o spojení a souběžný postup směrem na východ, kam se čs. legionáři rozhodli pokračovat „vlastním pořádkem“, po nemožnosti dohody se sovětskou vládou. V obtížné situaci, odříznut se ocitl 1. samostatný úderný prapor v Kansku. Místní sovět plánoval náhlým přepadem jeho zničení. Tomu však, po získání těchto informací od zvědů, úderný prapor předešel dobytím a obsazením města a následným svržením bolševické vlády ve městě.

Po dobytí Kanska úderníky na základě výborného plánu ruského podplukovníka Ušakova, byly umožněny ve městě svobodné volby do vedení města a zaveden Čechoslováky veřejný pořádek a ochrana práva. Místním obyvatelstvem byli Čechoslováci vítáni jako osvoboditelé od bezpráví bolševiků.

Úderný prapor zde měl pouze tři ze svých čtyř rot. Byly to 1., 2. a 4. rota. 3. rota totiž byla již předtím přidělena jako ochrana ke štábu divize.

Síly bolševiků, včetně bolševického velení města, které Čechoslováci po slibu, že nic pro čs. vojsku nepodniknou, propustili, se stahovaly k nedaleké Kljukvené. I přes krátké uzavřené příměří bylo jasné po jeho vypršení, že dojde brzy k dalším bojům. Čechoslováci, nezanedbatelná vojenská síla v oblasti, byli bolševikům trnem v oku. Cílem sovětské vlády bylo zničit celé československé vojsko. V návaznosti na události v Kansku se ruské obyvatelstvo vzbouřilo s podporou 2. čs. záložního pluku v Nižně-Udinsku. V okolí Kanska se bouřily vesnice, příslušníci 1.sam. úderného praporu se těšili všeobecné úctě a vážnosti.

V očekávání boje upravili si úderníci jeden z železných železničních vagónů na uhlí. Vybedněním a vytvořením další vnitřní ochranné stěny s náplní písku a štěrku, vytvořením střílen vpředu a na bocích pro kulomet, vznikl improvizovaný pancéřový vlak.

Mezitím bolševici, mezi nimi i internacionalisté (především Němci a Maďaři), rekvírovali v okolí Kljukvené potraviny a hospodářská zvířata. Dopouštěli se i mnohých bezpráví na civilním obyvatelstvu, které sympatizovalo s Čechoslováky.

1. sam. úderný prapor předal tedy strážní a pořádkovou službu půlrotě 8. čs. střeleckého pluku, kterou si vyžádal od čs. posádky v Nižně Udinsku, a která právě dorazila. Vyslal zvědy do širokého okolí ke zjištění situace. Ti po návratu potvrdili houževnatou přípravu bolševiků k boji v Kljukvené, kam dorazily bolševikům i posily.

Reklama

Úderníci připravili svůj pancéřový vagón k boji. Ozbrojili jej kulomety, získanými dobytím Kanska, před vagón zařadili nízkou plošinu, za vagón lokomotivu a za ní několik dřevěných vagónů, tzv. těplušek, v nichž byla část zákopnického oddílu praporu. Dále za nimi byl zařazen ještě vagón s náhradními pražci, kolejnicemi a nářadím pro opravu kolejnic, jelikož se předpokládalo, že koleje budou bolševiky poškozené.

Zvědové zjistili, že bolševici mají v Kljukvené výborně vybudované pozice na kopcích, čímž měli pod kontrolou i železniční most přes říčku Rybnou. Proti československých úderníkům 1. sam. úderného praporu zde stálo asi 2100 mužů, velmi dobře vyzbrojených, s mnoha kulomety a dvěma děly. Úderníků bylo jen necelých 400, navíc s nedostatečnou výzbrojí. Většina výzbroje byla totiž ještě před čeljabinskými událostmi ztracena předchozím vynuceným odzbrojováním bolševiky, kteří protiváhou původně lživě slibovali a zaručovali hladký přesun čs. vlaků do Vladivostoku.

Bolševici z Kljukvené dále vyslali oddíl o síle 300 mužů do blízké vesnice Rybinskoje s cílem napadnout levý bok předpokládaného postupu Čechoslováků. Nálada mezi úderníky byla výborná, i přes obrovskou přesilu nepřítele, a všeobecnou myšlenkou bylo rozdrcení nepřítele a otevření cesty na Krasnojarsk, další centrum moci bolševiků v oblasti.

Podplukovník Ušakov vyslal 13.6. obchvatný oddíl, složený z dobrovolníků, kteří se na nebezpečný úkol přihlásili, pod vedením praporčíka Švece, tajgou za stanici Kljukvenou. Přiděleni k oddílu byli i místní ruští průvodci. Celkem oddíl čítal 38 mužů, vyzbrojených puškami, granáty a 2 kulomety. K rychlé přepravě použil oddíl 11 povozů. Cílem oddílu bylo zabránit případnému ústupu bolševiků z Kljukvené tím, že přeruší železnici asi 4 km za Kljukvenou. Švecův oddíl dosáhl cíle, splnil úkol a vybudoval obranné pozice.

Dále byl 15.6. vyslán oddíl 18 úderníků ze 4. roty praporu, s několika ruskými dobrovolníky, pod velením praporčíka Žalmana na povozech směrem k vesnici Rybinskoje. Zde se měl oddíl snažit zadržovat postup bolševické posádky (300 mužů) a tím chránit levý bok útoku praporu.

Po poradě v místnosti stanice, kde Ušakov vysvětlil mužstvu praporu situaci a plán útoku, následoval večer odjezd úderného praporu po železnici směrem na Kljukvenou do boje. Během příprav k odjezdu byl prapor doprovázen nadšenými houfy místního obyvatelstva Kanska, které úderníkům přálo mnoho štěstí v boji.

Během opatrného postupu, z obavy před možným přepadem, zastavoval vlak s úderníky v jednotlivých stanicích, kde rychlým přepadem zneškodňoval bolševické hlídky a obsazoval telegrafní stanice, aby zamezil varování nepřítele v Kljukvené.

16. 6. 1918

Ráno stačila bolševická hlídka, než byla zneškodněna, ve stanici Gromadskoje telefonicky varovat velitelství v Kljukvené o postupu Čechoslováků. Když to úderníci zjistili, okamžitě zahájili přípravy k útoku. Poručík Janeček se 4. rotou a dvěma četami 2. roty dostal rozkaz překonat řeku Rybnou a zaútočit na pravé křídlo bolševiků. Poručík Hásek s 1. rotou a druhými dvěma četami 2. roty, čekal až skupina poručíka Janečka překoná řeku a potom plánoval souběžný útok, přičemž hodlal útočit přímým směrem, přes železniční most.

Poručík Janeček se svou skupinou úspěšně přebrodil řeku. Na druhém břehu rozvinul svou skupinu v řetěz a postupoval směrem k nepříteli.

Mezitím opevnění bolševici zahájili dělostřeleckou palbu na improvizovaný pancéřový vlak úderníků, který stál před mostem. Přesnou střelbou se jim podařilo jej zasáhnout. To již zahájili bolševici palbu i z ručních zbraní na blížící se Čechoslováky. Skupina poručíka Háska vyrazila tedy do čelního útoku za podpory svého improvizovaného pancéřového vlaku. V tu chvíli zaútočil na bok nepřítele i poručík Janeček se svou skupinou. Nepřítel se bránil silnou palbou, především z mnoha kulometů. Neustupoval, jist si svou silou a navíc výhodně položenými pozicemi na pahorku, kdy úderníci útočili do kopce. Skupině poručíka Janečka, která byla několikrát přibita k zemi přesnou a silnou palbou nepřítele, se podařilo granáty zlikvidovat jedno z hlavních kulometných hnízd.  Před okamžitým následujícím útokem této skupiny a souběžným útokem čelní skupiny, začali bolševici z připravených pozic ve zmatku utíkat směrem k železniční stanici. Jejich ústup kryl přesnou palbou kulomet, umístěný na věži kostelíka ve vesnici Kljukvená.

Během těžkého útoku na opevněné pozice před Kljukvenou padl u skupiny poručíka Janečka podporučík Špičák. Byl zasažen střelou přímo do srdce a okamžitě mrtev. Několik kroku od něho zůstal ležet těžce zraněný praporčík Plucnara. Oba osobním příkladem zvedli zalehnuté čety k odvážnému útoku proti kulometnému hnízdu nepřítele. Smršť kulek je tehdy okamžitě zasáhla. Praporčíka Plucnaru odnesli úderníci do strážní budky u železnice, nebylo mu však již pomoci. Za hodinu zemřel. Mezitím se úderníci zregenerovali po počáteční úspěšné fázi boje a připravili k útoku na samotnou Kljukvenou.

Reklama

Nastalé ticho nevěstilo nic dobrého. Náhle si úderníci všimli lokomotivy, kterou z Kljukvené rozjeli bolševici vší rychlostí a z níž poté všichni vyskákali. Neovladatelná lokomotiva se řítili po kolejích – směrem na improvizovaný pancéřový vlak úderníků. Posádka vlaku nebezpečí osudné srážky zavčas zaregistrovala, rychle odepjala předsunutou plošinu a se zbytkem vlaku couvla. Došlo k silnému nárazu rozjeté lokomotivy do odepnuté plošiny, kterou náraz zcela roztříštil. Lokomotiva ujela ještě několik metrů, poté však k úlevě Čechoslováků, poničená předchozím nárazem vykolejila.

Tato akce dala podnět k pokračování útoku. S hromovým „hurrá“ ihned zaútočil rozvinutý řetěz, nyní již spojených skupin Janečkovy a Háskovy, nad nímž převzal velení poručík Hásek, na nepřítele. Ten nápor nevydržel a po krátkém odporu dal  se na útěk. Houževnatě se brání útočícím, avšak početně mnohem slabším, československým úderníkům většinou jen rudí internacionalisté, především Maďaři. Při tvrdém boji, kdy se úderníci ženou vpřed jako lavina, je i zde odpor nepřítele zlikvidován. Po granátech a střelbě přicházejí ke slovu i bodáky a nože v bojích muže proti muži. Panicky prchající bolševici rychle v železniční stanici obsazují vlaky a snaží se zachránit únikem směrem na Krasnojarsk. Tomu však již předtím úspěšným přerušením kolejí zamezila dříve vyslaná skupina praporčíka Švece.

Po dobytí Kljukvené se okamžitě poručík Hásek se zbytkem praporu vydal na pomoc praporčíku Švecovi, jehož úderníci se již střetli s ustupujícími bolševiky, kteří panicky prchali z Kljukvené. Střelbou úspěšně zlikvidoval celou první skupinu unikajících bolševiků. Brzy však přijíždí první bolševický vlak, unikající směrem ke Krasnojarsku. Na přerušené trati vyjíždí z kolejí. Praporčík Švec s několika svými úderníky okamžitě zaútočil na vagóny vlaku granáty s podporou svých 2 kulometů. To se již však řítil od Kljukvené další bolševický vlak. Poté, co rovněž vykolejil, narazil do již vykolejeného prvního vlaku. Byla to velká srážka, při níž několik bolševiků zahynulo. Ti, kteří se zachránili, snaží se formovat obranu proti útočící opevněné skupině praporčíka Švece. Poslední ze tří bolševických vlaků již k místu srážky nedojel, neboť včas zpozoroval nebezpečí, zastavil a byl dostižen postupující hlavní skupinou poručíka Háska. Po krátkém boji se osádka třetího vlaku úderníkům vzdala. Poručík Hásek dosáhl skupiny praporčíka Švece a společným útokem rozprášili poslední odpor nepřítele u sražených vlaků. Ti bolševici, kteří nepadli nebo se jim nepodařilo uprchnout, vzdali se, v panické hrůze z předchozího boje, úderníkům.

Praporčík Žalman se svou skupinou také úspěšně splnil úkol. Udržel bolševický oddíl ve vesnici Rybinskoje, čímž byl zabezpečen bok hlavního útoku úderníků.

Vítězství československého 1. samostatného úderného praporu v bitvě u Kljukvené, proti pětinásobné přesile, bylo naprosté. Bolševici měli v tomto boji ztráty: přes 150 padlých a 200 zraněných. Přes 300 bolševiků bylo úderníky zajato. Dále bylo ukořistěno několik kulometů včetně velkého množství munice, množství pušek, ručních granátů a samozřejmě i ona 2 děla. Získány také 2 nákladní automobily. Československé ztráty v boji o Kljukvenou činily: 15 padlých (včetně 2 důstojníků) a 16 zraněných.

Kljukvená byla v československých rukách, cesta na Krasnojarsk byla otevřena.

Československé vítězství u Kljukvené mělo zdrcující dopad na bolševický štáb v Krasnojarsku. Dorazilo tam z Kljukvené nakonec jen několik jednotlivců, naprosto vyčerpaných a demoralizovaných, kteří svým vyprávěním o boji s Čechoslováky šířili hrůzu mezi bolševiky. Oblastní bolševický štáb okamžitě na základě toho nařídil evakuaci po řece Jeniseji. Během tohoto úniku odvezli bolševici i veškeré zlato a peníze z tamní státní banky, které tam „zabavili“.

Boje Čechoslováků probíhaly i na jiných místech v úsecích jednotlivých skupin československého vojska. Bolševici poznávali rychle, jak silný nepřítel proti nim stojí, a že úkol lidového komisaře Trockéhozastřelit každého Čechoslováka na magistrále...“ nebude tak snadno splnitelný.

Po celodenním odpočinku po boji u Kljukvené, poté co zabezpečil okolí, obsadil potom 20.6. Krasnojarsk, kde po uprchnutí bolševiků byl proveden místním obyvatelstvem převrat. Úderníci zde byli nadšenými davy místního obyvatelstva vítáni jako osvoboditelé a provolávána jim sláva.  Z místního vězení zde bylo osvobozeno ihned i 36 dříve zavřených čs. legionářů, kteří zde byli při svých cestách za služebním posláním předtím bolševiky zadrženi a vězněni. V odpoledních hodinách dorazila ze západu do Krasnojarska část vojenské skupiny kapitána Gajdy, čímž došlo ke spojení praporu s touto skupinou.

Následně přišly další boje, v nichž se též 1. sam. úderný prapor vyznamenal. Jeho příslušníky čekal však ještě více než rok bojů, než se mohli ve Vladivostoku i oni v květnu 1920 nalodit, stejně jako ostatní části československého armádního sboru, na loď, která je dovezla domů, do již dva roky svobodného Československa, za nějž bojovali.

Hlavní použité prameny:
Archiv autora
Československý denník – tiskovina Československého vojska na Rusi (vydával Orgán Československé Národní Rady a správy Svazu československých spolků na Rusi), ročník 1918
Medek Rudolf, Vaněk O., Holeček V. – Za svobodu III., IV. (Praha 1926, 1929)
Vejnar Jindřich – Úderný prapor: Kronika 1 úderného praporu sibiřských legií (Domažlice 1930)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více