Budeme se bránit - díl I. (Začátek cesty)

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 42.954

(Tato série článků se bude zabývat sebeobranou na ulici. Primárně pak sebeobranou za použití střelné zbraně. Dotkneme se však všech aspektů sebeobrany, včetně různých způsobů boje, rozličných druhů zbraní a obranných prostředků, právních norem, psychologie, taktiky atd.)

Úvod

Každoročně je v České republice spácháno asi 400 000 trestných činů. Asi 5 % z tohoto počtu (tedy kolem 20 000) jsou trestné činy násilné povahy. Znamená to tedy, že přibližně každých 25 minut je v této republice někdo přepaden, zbit, oloupen, znásilněn nebo zavražděn.

Reklama

Morální zábrany zločinců přitom stále klesají  a úměrně s tím roste jejich agresivita. I při loupežných přepadeních se místo dříve běžné hrozby násilí útočníci ihned uchylují k okamžitému útoku brutálním způsobem.

Běžný občan nad tím mávne rukou – většina lidí takovéto informace vůbec nechce slyšet, raději zavřou oči a na uši si přitisknou dlaně. Další skupina občanů si prostě řekne: „Mně se to nestane, co by si kdo na mně vzal?!“

Jak je to prosté. Lupič ozbrojený krátkou palnou zbraní ukrytou pod bundou právě vyhrožuje řidiči vozidla a chce peníze. Přitom se jedná o rušnou ulici Av. Atlantica u pláže Capocabana. Zločinnost v Brazílii je extrémně vysoká
Zdroj obrázku: https://es.wikipedia.org/wiki/Robo#/media/File:Assalto_Av_Atlantica_Rio.JPG

Bohužel, lidí spadajících do těchto dvou kategorií jsou plné nemocnice a hřbitovy. Existuje však ještě jedna i když méně početná třída občanů. V ní seskupení lidé si po přečtení uvedených údajů začnou dělat starosti – počáteční zděšení vystřídá vztek a nakonec odhodlání. A tak tito zákona dbalí občané nakonec dospějí k rozhodnutí, že prostě nemají chuť se nechat mlátit, okrádat, mrzačit, znásilňovat a zabíjet, kdykoliv se nějakému gaunerovi zamane. Začnou chtít s tím něco udělat. A tato myšlenka v nich zvolna klíčí a rozvíjí se a sílí – až nakonec udeří pěstí do stolu a křiknou: „BUDEME SE BRÁNIT!!!“

Jak ovšem horké hlavy začnou vychládat, počáteční odhodlání postupně vystřídají rozpaky. „Bránit se, v pořádku, ale jak a čím?!“

A právě tady to začíná.

Trocha Filozofie 

Kdybych si vypůjčil oblíbené slovní obraty mistrů východních bojových umění, mohl bych říci, že cvičení sebeobrany je stav mysli. Nebo Cesta. Méně vzletně řečeno – je to něco, co více či méně ovlivní váš dosavadní život. Bude to stát nějaký čas, nějaký pot, nějaké peníze.

Pokud jste tedy dospěli k onomu zásadnímu rozhodnutí, že se chcete bránit, a setrváváte na svém předsevzetí i navzdory tomu, co jsem napsal v předchozím odstavci, je třeba říci si pár věcí na rovinu.

Reklama

Jste-li přepadeni, jde o velmi brutální a šokující záležitost. Celý váš svět je drastickým způsobem otřesen v základech, vaše duševní schopnosti jsou v tomto okamžiku vystaveny značné zkoušce. V případě např. loupežného přepadení máte dvě možnosti – buď kapitulujete, podvolíte se vůli útočníka a splníte jeho požadavky, nebo se mu postavíte.

Pokud  zareagujete prvním uvedeným způsobem, je možné, že přijdete jen o peníze, nikoliv o zdraví nebo život. Ovšem zdaleka to neznamená, že lupič se spokojí s vaší peněženkou a vy z toho tudíž vyváznete živí a zdraví, už třeba jen proto, že nechce zanechat svědka svého jednání nebo mu prostě násilí z nějakého důvodu dělá dobře.

Pokud se rozhodnete postavit se na odpor, hned v úvodu je třeba si říci, že boj na ulici nemá nic společného s romantikou akčních filmů. Je to dost děsivá a surová záležitost. V první řadě tím, že se postavíte na odpor, riskujete vlastní zranění a možná i smrt. Jak už jsem ale poznamenal výše, když se na odpor nepostavíte, riskujete také. V případě obrany však alespoň máte svůj osud ve vlastních rukou. Ve druhé řadě je třeba si uvědomit, že následkem vašeho jednání bude nutnost nějakým způsobem ublížit jinému člověku. V závislosti na způsobu obrany může dokonce vaše jednání vést ke zmrzačení nebo usmrcení jiné lidské bytosti.

Nad tím je opravdu třeba se zamyslet. Tady není místo pro silácké řeči nebo chlapácké frajeření se zbraněmi. Jen si to zkuste představit – jste úplně sami v noci v liduprázdném parku, najednou vyskočí chlap, jednou rukou vás chytí pod krkem ve druhé má nůž. Vy, se srdcem bušícím tak rychle, že je to o infarkt, třesoucíma se zpocenýma rukama vytáhnete svoji zbraň a použijete ji na útočníka. Ten stojí tak blízko, že cítíte jeho zápach, možná už vás uhodil, možná se chystá vás bodnout. Tak vystřelíte nebo udeříte a zase žádná romantika – krev vám stříkne do obličeje, útočník nepadne bez hlesu jako ve filmu. Bude naříkat, škemrat, nadávat. Možná na vás zůstane viset, ucítíte jeho dech a krev vám poteče po prstech. Nakonec se vám složí pod nohy, ale zase žádný milosrdný filmový střih. Sténající tělo vám leží u nohou a vaše panika dostupuje vrcholu. Právě jste těžce zranili nebo zabili jiného člověka!

I takto může vypadat výsledek vaší obrany. Opravdu na tohle máte žaludek?
Zdroj obrázku: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/34/HighRezButNeedsWork_-_Khadr_AA_Care.jpg 

A ani teď nenastává klid. Podle našich zákonů máte jednak oznamovací povinnost a dále povinnost poskytnout raněnému první pomoc a zavolat mu lékaře. Vím, že to zní nelogicky, nikdo ho přece nenutil, aby na vás útočil!

Nicméně jak jsem řekl, i když byste nejraději utekli, máte povinnost zavolat policii a lékaře a následně podstoupit příšerný kolotoč výslechů a vyšteřování. Zde se bude přezkoumávat, zda vaše sebeobrana nebyla zjevně nepřiměřená způsobu útoku a získáte dojem, že ten zloduch jste tu vlastně vy.

Reklama

V žádném případě se však nesnažím zrazovat vás od rozhodnutí se bránit, ani netvrdím, že útočník si snad zaslouží soucit! Z mého osobního pohledu se takový člověk svým jednáním dobrovolně vyděluje ze slušné lidské společnosti a vzdává se všech práv, včetně toho, aby se na něj vůbec pohlíželo jako na lidskou bytost. Proč by se na něj měl ještě brát ohled? Zodpovědnost za konflikt je bezesporu na jeho straně a také je třeba přenést na jeho stranu všechna rizika. Problém je v tom, že tohle se snadno řekne, ale řadě slušných lidí se prostě představa násilí vůči jinému člověku, i když by se ho dopouštěli pouze v obraně, příčí. Tady má útočník nespornou psychologickou výhodu, protože on si na rozdíl od vás rozhodně neláme hlavu s důsledky svého počínání. Úplně klidně vám boxerem vyrazí oko nebo rozdrtí čelist, jen aby dosáhl svého. Proto opakuji ještě jednou - nikdo ho přece nenutil, aby na vás útočil!

Zábrany je třeba překonat. Osobně prostě nedokážu brát ohled na útočníkovo zdraví nebo život více než na zdraví a život svůj nebo svých blízkých. Musíte si prostě uvědomit, že vinu i odpovědnost za útok i následky (včetně újmy, která ho potká) nese jen útočník sám. Dokonce i takový humanista jako byl Tomáš G. Masaryk jednou řekl: „Kdyby mě někdo napadl, umlátím ho cihlou i kdybych ji měl vyrvat ze zdi.“

Před velkým dilematem také stojí lidé věřící. Zejména Ježíšovo nabádání o nastavení druhé tváře a páté přikázání "Nezabiješ" jim značně komplikuje jejich postoj. Nicméně se domnívám, že i v Bibli (avšak nejsem jejím znalcem, prezentuji jen svůj názor, který může být mylný) lze nalézt dostatečnou morální oporu v případě obrany. Lukáš 11-21 kupříkladu tvrdí: "Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí." V Lukáši 22 se navíc uvádí, že Ježíš přikázal svým učedníkům vzít si dva meče k jeho ochraně, když mu hrozilo zatčení. I Tomáš Akvinský tvrdí: Ze skutku tedy někoho, hájícího sebe, může následovati dvojí účinek: jeden totiž, zachování vlastního života, druhý pak zabití útočníka. (Tomáš Akvinský, Theolog. summa, II-II, ot. 64, čl. 7). Je tím míněno, že zatímco první účinek (ochránit sebe sama)  je chtěný, druhý (zabití útočníka) chtěný není. Význam samotného "Nezabiješ!" je navíc údajně zkresleno příliš moderním překladem, v původním významu je míněno "Nezavraždíš"!  

Stačí si vzít příklad ze samotného papeže. I on chápe problémy osobní bezpečnosti, používá pancéřované auto a má dobře vyzbrojenou ochranku.

Arogance a agresivita lidské chásky je prostě bezbřehá. Avšak vy máte právo se bránit!

Než se ovšem odhodlaně vrhnete do obchodu se zbraněmi, abyste si koupili nějakou tu pětačtyříctku, zavřete oči a ponořte se na nejhlubší dno svojí duše, kde si spravedlivě a férově, aniž byste si cokoliv namlouvali, zodpovězte dvě otázky: „Opravdu bych se dokázal postavit na odpor?“ a „Dokázal bych skutečně použít svou zbraň se všemi důsledky?“

Skutečně si nic nenalhávejte! Asi nejhorší okamžik vás totiž může potkat v okamžiku, kdy budete skutečně napadeni, budete mít zbraň a zjistíte, že prostě nemáte na to, abyste ji použili. Pokud ji ani nevytáhnete a útočník nezjistí, že ji máte, ještě to není tak zlé. Ale jestli ji zahlédne, může vás napadnout se vší brutalitou, aby vám zabránil ji použít (on neví, proč jste ji dosud nepoužili). Ještě horší je případ, kdy ji skutečně vytáhnete a teprve teď přijdete na to, že prostě nedokážete vystřelit. Likvidační útok ze strany útočníka, pokud se nezalekne a neuteče, se stává téměř jistotou. Samozřejmě je velmi pravděpodobné, že ve všech těchto případech vám zbraň odcizí. Možná ji dokonce ihned použije proti vám samotným.

Z tohoto všeho tedy vyplývá, jak důležité a vážné je poctivě si odpovědět na otázky předminulého odstavce. Zkuste se tedy nad tímto problémem zamyslet a příště budeme pokračovat.

Zdroje:
Zdeněk Faktor: Zbraně pro sebeobranu, nakl. Magnet-Press, Praha 1995, ISBN 80-85434-76-8
Vladimír  Havel: Základní kniha o střelných  zbraních pro sebeobranu, nakl. Naše vojsko, Praha 2001, ISBN 80-206-0509-8
R. J. Adams, T. M. McTernan, Ch. Remsberg: Jak přežít v betonové džungli, nakl. Armex, Semily 2001, ISBN 80-86244-19-9
P. Černý, M. Goetz: Manuál obranné střelby, nakl. Grada Publishing a.s., Praha 2004, ISBN 80-247-0739-X
F. Novotný, A. Kreml, M. Helebrant: Zbraně a sebebrana, nakl. Goldstein &  Goldstein, Praha 1997, ISBN 80-86094-23-5
Zdeněk Náchodský:  Učebnice sebeobrany pro každého, nakl. Futura a.s., Praha 1992, ISBN 80-85523-01-09
Petr Zárybnický: O boji nožem, nakl. Wales, Praha 2005, ISBN 8086939022
M. Cibulka, I. Schovanec: Boj nožem I., nakl. Hubertlov Bohemia, Praha 1999, ISBN 8090275516
M. Cibulka, I. Schovanec: Boj nožem II., nakl. Hubertlov Bohemia,Praha 2000, ISBN 8090275524
Jarmila Xaverová: Křesťan v ozbrojených silách, nakl. Avis, Praha 2000
http://www.biblenet.cz/
http://www.sindefendologie.cz/dokumenty/rimklub.html

(Aktualizováno autorem 22. 9. 2016.)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více