Chamberlein k národu po anšlusu Rakouska 24.3.1938

Autor: Radim Kapavík / kapa 🕔︎︎ 👁︎ 21.079

Nyní se obrátím k situaci, kterou jsme dnes odpoledne obzvláště zaujatí. Vláda Jeho Veličenstva vyjádřila stanovisko, že nedávné dění v Rakousku vytvořilo novou situaci, a považujeme za správné vyhlásit závěry, ke kterým nás úvahy o těchto událostech vedly. Již jsme úředně ohlásili své stanovisko k postupu německé vlády. Nemám k němu co dodat. Ale následky zůstávají. Bylo to hluboké narušení mezinárodní důvěry. Za těchto okolností před Evropou stojí problém, kterému je podle mínění vlády Jeho Veličenstva její nejnaléhavější povinností věnovat svou pozornost, a sice jak obnovit tuto otřesenou důvěru, jak zajistit dodržování zákona v mezinárodních záležitostech, jak hledat pokojné řešení otázek, které stále zapříčiňují starosti. Z nich ta, kterou se nutně zaobírá nejvíce lidí, je otázka týkající se vztahů československé vlády a německé menšiny v té zemi; a je pravděpodobné, že řešení této otázky, jestliže ho bude možno dosáhnout, by obnovilo stabilitu oblasti mnohem větší, než jaké se bezprostředně dotýká.

Vláda tudíž této záležitosti věnovala zvláštní pozornost, a především plně zvážila otázku, zda by Spojené království, kromě těch závazků, kterými je již svázáno - spojenecké smlouvy a dohody z Locarna - mělo jako další příspěvěk k zachování míru v Evropě nyní převzít nové a specifické závazky, a obzvláště závazky ve vztahu k Československu. Myslím, že bude dobře, když nyní seznámím Sněmovnu s tím, jaké jsou naše existující závazky, které mohou vést k použití našich zbraní za účelem jiným než naší vlastní obrany a obrany území ostatních částí Britského společenství národů. Jsou to, především, obrana Francie a Belgie proti nevyprovokovanému útoku podle našich nynějších závazků vyplývajícíh ze smlouvy z Locarna, jak byly potvrzeny v dojednání, které se uskutečnilo 19. března 1936 v Londýně. Máme také závazky ze smlouvy s Portugalskem, Irákem a Egyptem. To jsou naše pevné závazky k jednotlivým zemím.

Reklama

Zůstává jiný případ, ve kterém smíme použít naše zbraně, případ který je mnohem více obecnejšího charakteru, ale který může mít nemenší význam. Je to případ vyplývající ze Smlouvy Společenství národů, který byl přesně definován dřívějším minitrem zahraničí, když řekl:

Navíc, naše zbraně mohou být použity jako pomoc oběti agrese v jakémkoli případě, kdy bude podle našeho soudu v pravomoci Společenství národů to udělat.

Případ by mohl, například, zahrnovat Československo. Exministr zahraničí pokračoval:

Používám slovo „mohou“ úmyslně, protože v takovém případě neexistuje žádný automatický závazek začít vojenskou operaci. Je navíc správné, že tomu tak je, neboť od národů se nemůže očekávat automatická vojenská akce v oblasti, kde nejsou tak drasticky ohroženy jeho zájmy.

Vláda jeho Veličenstva stojí za tímto prohlášením. Vzala na vědomí, že za současných okolností je schopnost Společenství národů plnit všechny funkce jemu původně přiřčené omezena; ale to nesmí být interpretováno tak, že vláda Jeho Veliečenstva by v žádném případě nezasáhla jako člen Společenství národů pro obnovení míru nabo udržení mezinárodního pořádku, jestliže by okolnosti byly takové, že by bylo vhodné tak učinit. A já nemohu připustit, aby průběh a vývoj některého sporu, stalo-li by se takové neštěstí, že by vyvstal, byl značně ovlivněn vědomím, že bude ze strany vlády Jeho Veličenstva rozhodně učiněna taková akce, jaká bude v silách Velké Británie podle proncipů položených ve Společnosti národů.

Reklama

Nyní vyvstává otázka, zda bychom měli zajít dále. Měli bychom neprodleně dát záruku Francii, že v případě že bude povolána z důvodu německé agrese proti Československu splnit své závazky vyplývající z francouzsko-československé smlouvy, bychom okamžitě použili plnou svou vojenskou sílu na její podporu? Nebo, eventuelně, měli bychom ihned vyhlásit naši pohotovost k vojenské akci proti jakémukoli násilnému zásahu do nezávislosti a celistvosti Československa a vyzvat další národy, které si to budou přát, aby se k takovýmu prohlášení připojily?

Z úvah o těchto dvou možnostech zřetelně vyplývá, že ať už se přikloníme k jednomu či druhému, rozhodnutí ohledně toho, zda tato země bude zapletena do války či nikoli bude automaticky odejmuto úsudku vlády Jeho Veličenstva a navrhovaná záruka by byla aplikována bez ohledu na okolnosti, nad nimiž by vláda Jeho Veličenstva nemusela být schopna udržet si kontrolu. Taková situace není tou, kterou by vláda Jeho Veličenstva mohla přijmout, pokud se týká oblasti, ve které její životní zájmy nejsou zastoupeny tak velikou měrou jako v případě Francie a Belgie; to zajisté není situace, jaká vyplývá ze smlouvy Společenstvi národů. Z těchto důvodů se vláda Jeho Veličenstva necítí schopna dát výše navrhované záruky.

Ale zatímco bez obalu uvádím toto rozhodnutí, dodal bych toto. Co se míru a války týče, nejde jen o zákonné závazky, a, pokud válka vypukne, je nepravděpodobné, že bude omezena jen na ty, kteří takové závazky mají. Není možné říct kde se zastaví a jaké vlády budou zúčastněny. Neúprosný tlak faktů se může docela dobře ukázat mocnějším než formální prohlášení, a v tom případě je velmi pravděpodobné, že další země, kromě těch, které byly zainteresovány v původním sporu, by se skoro okamžitě staly jejími účastníky. To je obzvláště patrno v případě dvou zemí jako Francie a Británie, s dlouhou tradicí přáteltví, se zájmy těsně propletenými, oddaných stejným ideálům demokracie a svobody, a rozhodnutých je povznášet.

Vládě Jeho Veličenstva zbývá vyjádřit svůj postoj k případné nabídce vlády SSSR. Měla by být brzy svolána konference za účelem jednání s jistými dalšími mocnostmi o praktických opatřeních, která podle jejich mínění situace vyžaduje. Vláda Jeho Veličenstva by vroucně přivítala uspořádání jakékoli konference, na které by mohlo být očekáváno, že by všechny evropské národy souhlasily s tím, aby zde byly zastoupeny, a na které by tudíž mohlo být možné projednávat záležitosti, týkající se toho, co v současné době způsobuje tyto starosti. Za daných okolností jsme však nuceni uznat, že žádné takové očekávání nemůže být splněno, a že sovětská vláda jej ve skutečnosti nepodporuje. Jejich návrh by byl spíše shodu na vojenské akci proti eventualitě, která ještě nevznikla, než diskuzí o problémech. Jejím cílem by bylo vyjednat takovou oboustrannou dohodu, která by v předstihu kladla odpor agresi, jak jsem o tom mluvil, a která, z důvodů, které jsem již vysvětlil, není ze strany vlády jeho Veličensva akceptovatelná. Nehledě k tomu, vláda Jeho Veličenstva je názoru, že nepřímý, ale ne méně závažný, důsledek takového postupu, jaký je sovětskou vládou navrhován, by ještě podpořil tendenci k ustanovení výlučných skupin národů, která musí, z pohledu vlády Jeho Veličenstva, být škodlivá vyhlídkám na mír v Evropě.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více