Panovníci státních celků

Autor: Jan Flieger / Dav 🕔︎︎ 👁︎ 18.161

Naši prezidenti

Československá republika - díl 2.

Klement Gottwald (14.6. 1948 - 14.3. 1953) * 23.11. 1896 - + 14.3. 1953
Nemanželský syn zemědělské dělnice a vyučeného truhláře. V r. 1929 byl na V. sjezdu KSČ zvolen generálním tajemníkem. Po mnichovském diktátu emigroval do SSSR, z Moskvy řídil činnost ilegální KSČ na území protektorátu a oponoval oficiálním představitelům exilu v Londýně. Po válce zastává nejdříve funkci náměstka předsedy vlády a po volbách v r. 1946 funkci předsedy vlády. Po svém zvolení prezidentem (14.6. 1948) plně uplatňuje stalinistickou vládu teroru. Tato politika vede k cílené likvidaci vnitřní opozice a jejím přímým důsledkem jsou nejen rozsudky na mnoho let do pracovních (koncentračních) táborů, ale i rozsudky smrti. Umírá krátce po návratu z pohřbu J.V. Stalina. Jako děsivé dědictví zanechal za sebou roztočený kolotoč politických procesů, kterým padli za oběť i ti, kteří v době války bojovali snad na všech frontách za svobodu své vlasti. Tato zem se jim odvděčila nejen perzekucí, ale většině z nich otrockou prací v uranových dolech a v mnoha případech i rozsudkem smrti.
Antonín Zápotocký (21.3. 1953 - 13.11. 1957) * 19.12. 1884 - + 13.11. 1957
Druhý komunistický prezident byl synem Ladislava Zápotockého - Budečského. Vyučil se kameníkem a po vzoru svého otce řídil dělnické hnutí na Kladensku. V r. 1921 vstoupil do komunistické strany a v jejím vedení setrval i po roce 1929. Za okupace byl šest let vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen - Oranienburg. V únoru 1848 se aktivně podílel na komunistickém puči. V době vlády K. Gottwalda zastával funkci předsedy vlády. 21. března 1953 byl zvolen prezidentem. Hned první rok jeho působení byla v Československu vyhlášena měnová reforma, která těžce dopadla na drobné a střední spořitele. Utajování této reformy vyvolalo ostrou kritiku. V době jeho působení i nadále pokračovala mašinérie nezákonných politických procesů. Proti stalinistům v ústředním výboru KSČ nedokázal zakročit ani tehdy, když v Sovětském svazu N.S. Chruščov v r. 1956 vystoupil proti kultu osobnosti.
Antonín Novotný (19.11. 1957 - 22.3. 1968) * 10.12. 1904 - + 28.1. 1975
Vyučil se strojním zámečníkem. Vstoupil do komunistické strany, ale za první republiky nedosáhl vysoké stranické funkce. I on byl za okupace zatčen a fašisty vězněn, a to v koncentračním táboře Mauthausen. V r. 1945 se stal členem předsednictva KSČ a v r. 1953 dosáhl funkce jejího prvního tajemníka. Novotný nesl zodpovědnost za další politické procesy, jejichž oběťmi se staly skupiny Slánského a Husákova. Po smrti Zápotockého roku 1957 se ocitl v čele centralisticky řízeného státu, který postrádal dostatek vedoucích odborníků. A. Novotný se nikterak netajil svým záporným postojem ke Slovákům. V r. 1960 sice Národní shromáždění z jeho popudu přijalo novou ústavu vyhlašující socialismus, ale velké ekonomické problémy se tím v Československé socialistické republice nevyřešily. Prezident a zároveň první tajemník ÚV KSČ se stával stále více terčem kritiky, kterou vedli liberálnější čeští komunisté a Slováci. 22. března již v uvolněné atmosféře obrodného procesu r. 1968 byl veřejným míněním přinucen k odstoupení z prezidentského úřadu.

Československá socialistická republika

Ludvík Svoboda (30.4. 1968 - 29.5. 1975) * 25.11. 1895 - + 20.9. 1979
Za první světové války působil jako legionář. Později učil ve vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Po okupaci fašistickým Německem byl nejprve členem domácí odbojové organizace Obrana národa, ale po vypuknutí války emigroval do Sovětského svazu. Zde byl internován, později vstoupil do československé vojenské jednotky a stal se jejím velitelem. Armádní generál Svoboda působil v letech 1945 - 1950 jako ministr národní obrany. Později i on pocítil na své osobě komunistickou perzekuci, když musel vykonávat povolání, které neodpovídalo jeho postavení, vzdělání a zkušenostem. V období "Pražského jara 68" byl zvolen prezidentem (30.3. 1968). Po necelých pěti měsících však přišla sovětská okupace a prezident se ocitl ve velmi složité situaci. Odmítl jmenovat vládu, kterou mezitím připravili členové UV KSČ spolu s okupanty. Na jednání v Moskvě ještě prosadil propuštění zajatých politiků, ale podpis protokolů znamenal souhlas s vojenskou intervencí armád Varšavské smlouvy. Po dubnovém plénu KSČ v r. 1969 nastal tzv. "proces normalizace", ve kterém se československá vláda podřizovala sovětským příkazům. Z funkce byl odvolán 29. května 1975 na základě změny ústavy.
Gustáv Husák (29.5. 1975 - 10.12. 1989) * 10.1. 1913 - + 18.11. 1991
Byl jediný Slovák, který se stal československým prezidentem. Vystudoval práva a jako člen komunistické strany začal ve 30. letech působit v politice. Za 2. světové války byl členem ilegálního komunistického hnutí, které se soustředilo na přípravu Slovenského národního povstání. Po válce ho stranické funkce dovedly r. 1946 až do čela Sboru pověřenců. Již v r. 1951 byl zatčen, obviněn z buržoazního nacionalismu a v r. 1954 odsouzen k doživotnímu vězení. Na jeho osudu se spolupodíleli Gottwald, Zápotocký i Novotný. Po devíti letech žalářování byl omilostněn a vyšel z vězení, aniž změnil své politické názory. V r. 1968 tento ambiciózní komunista opět vstoupil do politického života. V dubnu 1969 se stal prvním tajemníkem ústředního výboru KSČ místo Alexandra Dubčeka. To již bylo o osudu Československa rozhodnuto a Husák spolehlivě a poslušně plnil rozkazy Moskvy. Když se 29. května 1975 stal G. Husák prezidentem, vypadala na první pohled situace v Československu již konsolidovaná. Období jeho výkonu funkce prezidenta lze charakterizovat jako období hospodářského, kulturního, ale i společenského úpadku Československé republiky. V polovině 80. let došlo ke změně vývoje v Sovětském svazu a to zásadně ovlivnilo i Husákovu politickou kariéru. V prosinci 1987 odstoupil z funkce generálního tajemníka KSČ. Pod tlakem událostí po listopadu 89´ musel jmenovat vládu "národního porozumění" a podat ruku těm, kteří byli v době jeho vlády pronásledováni. Z prezidentského úřadu odstoupil 10. prosince 1989.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více