Panovníci státních celků

Autor: Jan Flieger / Dav 🕔︎︎ 👁︎ 35.089

Knížata a králové vládnoucí v zemích Koruny české

Habsburská dynastie - díl 3.

Marie Terezie (1740 - 1780) * 13.5. 1717 - + 29.11. 1780
František Lotrinský Marie Alžběta (1737), Marie Anna (1738), Marie Karolína (1740), Josef (1741), Marie Kristina (1742), Marie Alžběta (1743), Karel Josef (1745), Marie Amálie (1746), Leopold (1747), Marie Karolina (1748), Johana Gabriela (1750), Marie Josefa (1751), Marie Karolina (1752), Ferdinand Karel Antonín (1754), Marie Antoinetta (1755), Maxmilián František (1756)
Po nástupu na trůn čelí spojeným vojskům Pruska, Bavorska a Francie ve válce o rakouské dědictví, v této válce ztratila většinu území Slezska, Kladsko a část italských provincií. Tato porážka přiměla Marii Terezii k uskutečnění rozsáhlé reformy habsburské říše. Největších změn došlo v oblasti soudnictví - zřízení apelačního soudu v Brně (18.11. 1752), státní správy - postátnění krajských úřadů (1748-51), školství - zavedení povinné docházky (6.12. 1774) a vojenství - výstavba Terezína a Josefova. Do období její vlády dále spadají tyto reformy:
1748 - 1757 - tereziánský katastr. Evidence měšťanských domů, usedlostí a půdy.
7.5. 1749 - byl zrušen český královský místodržitelský úřad v Praze a zemská vláda na Moravě.
7.1. 1750 - zavedena jednotná měna ve všech habsburských zemích.
23.12. 1752 - byl vydán celní řád pro české země chránicí domácí výrobu před dovozem.
13.10. 1753 - byl vydán patent o soupisu obyvatelstva.
2.1. 1762 - byla ustavena česko-rakouská dvorská kancelář.
21.7. 1773 - zrušení jezuitského řádu bulou papeže Klimenta XIV.
13.8. 1775 - robotní patent.
2.1. 1776 - zákaz mučení při hrdelních procesech.
Josef II. (1780 - 1790) * 13.3. 1741 - + 20.2. 1790
Isabella Parmská Marie Terezie (1762), Kristina (1763)
Marie Josefa Bavorská  
Od roku 1765 spoluvládce, po vzoru své matky pokračoval v reformách. Dne 13.10.1781 vydáním tolerančního patentu povolil luteránské, kalvínské i pravoslavné náboženství. Dne 1.11. 1781 vydává patent o zrušení nevolnictví v Čechách, Moravě i Slezsku. Vrchnost tak ztratila právo bránit poddaným v uzavírání sňatku a v odchodu z panství. Obě opatření směřovala k podpoře rozšiřující se průmyslové výroby. Po dobu své vlády rušil kláštery.
Leopold II. (1790 - 1792) * 5.5. 1747 - + 1.3. 1792
Marie Ludovíka Neapolsko-Sicilská Marie Terezie (1767), František (1763), Ferdinand (1769), Marie Anna (1771), Karel (1771), Alexandr Leopold (1772), Albrecht (1773), Maxmilián (1774), Josef Antonín (1776), Marie Klementina (1777), Antonín Viktor (1779), Marie Amalie (1780), Jan (1782), Rainer (1783), Ludvík (1784), Rudolf (1788)
Z důvodů odporu proti reformám ze strany katolické církve a šlechty pozastavuje realizaci těchto reforem. Věnuje se hlavně konsolidaci monarchie ve sféře zahraniční i vnitřní politiky.
František II. (1792 - 1835) * 12.2. 1792 - + 2.3. 1835
Alžběta Vilemina Württemberská Ludovika (1790)
Marie Tereza Sicilská Marie Louisa (1791), Ferdinand (1793), Karolina Leopoldina (1794), Karolina Ludovika (1795), Leopoldina (1797), Marie Klementina (1798), Josef František (1799), Karolina Ferdinanda (1801), Fratišek Karel (1802), Marie Anna (1804), Jan Nepomuk (1805), Amalie Terezie (1807)
Marie Ludovika Modenská-ď Este  
Karolina Augusta Bavorská  
Je pokládán za konzervativního a reakčního vládce, který vrhl země pod svojí vládou o desetiletí zpět a zbrzdil vše pozitivní, co přinesly reformy Josefa II. a Marie Terezie. Za největší nebezpečí pro habsburskou říši pokládal Velkou francouzskou revoluci, proto proti ní vedl válku. Následně musel vojensky čelil i Napoleonu Bonapartovi, se kterým jeho armády prohrávaly jednu bitvu za druhou,čímž monarchie přicházela o části území. V roce 1804 vyhlásil František habsburské země za svobodné císařství, aby si uchoval císařský titul i poté, co se Svatá říše římská pod náporem francouzských armád zhroutila (r. 1806). Po Napoleonově porážce se František účastnil vytvoření systému Svatá aliance, která měla v Evropě čelit opakování revolučních událostí. Za své vlády znovu upevnil absolutismus. K potlačení úsilí slovanských národů a Maďarů o kulturní a politické obrození využíval tajnou policii, a především svého kancléře Klemense Wenzela Lothara Metternicha. Ke konci jeho vlády se habsburská říše opět zdála být monolitní mocností.
Ferdinand V. (1835 - 1848) * 19.4. 1793 - + 29.6. 1875
Marie Anna Sardinsko-Piemontská  
Svojí vládu prakticky nevykonával z důvodů své slabomyslnosti, monarchii řídil triumvirát ve složení Klemens Wenzel Lothar Metternich, Franz Anton Kolowrat a arcivévoda Ludvík. Dne 7.9. 1836 se nechal korunovat českým králem a stal se tak posledním korunovaným panovníkem zemí Koruny české. Po propuknutí občanské revoluce ve Vídni v březnu 1848, která byla namířená proti Metternichovu absolutismu, opouští císař sídelní město. Pokračování revolučních nálad v Čechách, Uhrách, v italských oblastech a znovu ve Vídni bylo pro Ferdinanda osudové. Dne 2.12. 1848 abdikoval v Olomouci ve prospěch svého synovce Františka Josefa. Zbytek svého života strávil na Pražském hradě.
František Josef I. (1848 - 1916) * 18.8. 1830 - + 21.11. 1916
Alžběta Bavorská Žofie (1855), Gisela (1856), Rudolf (1858), Marie Valerie (1868)
V kritických chvílích roku 1848 nahradil svého strýce Ferdinanda V. Nástup mladého panovníka vedl opět k upevnění absolutismu. Za hlavní opěrný bod své vlády považoval armádu. Ostatně byl pověstný svojí zálibou v uniformách a vyznamenáních a v neposlední řadě i vynikající pamětí a byrokratickými sklony. Porážka rakouských vojsk v Itálii roku 1859 znamenající ztrátu Lombardie vedla k revizi dosavadního politického systému. František Josef I. opustil absolutismus jako formu vlády a 26.2. 1861 vydává tzv. únorovou ústavu, která přinesla kýžený krok k vytvoření parlamentarismu, ovšem vedla k odporu u neněmeckých národů. Uvolnění politické atmosféry vede k dalšímu rozvoji průmyslu v českých zemích. Po porážce od Pruska v r. 1866 dochází k přeměně Habsburské monarchie na Rakousko-Uhersko (14.11. 1867), českým zemím je federativní uspořádání odepřeno. Císař se ani nedal korunovat českým králem. Nepodařené a posléze formální panovníkovo manželství ukončil Luccheni, který císařovnu Alžbětu probodl pilníkem. Mocnářův syn Rudolf spáchal sebevraždu, bratr Maxmilián zahynul v Mexiku a synovec František Ferdinand d'Este, následník trůnu, podlehl 28.6. 1914 smrtícím kulkám v Sarajevu. Atentát na něj posloužil jako rozbuška první světové války, v níž Rakousko-Uhersko spolu s Německem a dalšími spojenci bojovaly proti dohodovým mocnostem, tj. Francii, Velké Británii, Rusku a posléze též Itálii a USA.
Karel I. (1916 - 1918) * 17.8. 1887 - + 1.4. 1922
Zita Bourbonsko-Parmská Otto (1912), Adelheid (1914), Robert ď Este (1915), Felix (1918), Rudolf (1919), Charlotta (1921), Alžběta (1922)
Na trůn nastoupil ve svých 29 letech a jeho nástup spojil český národ s nadějemi na lepší postavení v rámci Rakousko-Uherska. Brzy po svém nástupu amnestoval přední české politiky Karla Kramáře a Aloise Rašína, kteří byli odsouzeni k trestu smrti. Jeho snaha o uzavření separátního míru a tím i o záchranu habsburské říše se ukázala jako nereálná. Dne 11.11. 1918, tedy v době, kdy již dva týdny Rakousko-Uhersko neexistovalo, Karel abdikoval. Poslední rakouský mocnář zemřel v emigraci na zánět plic.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více