Česká družina (1914-1916) – XIV.

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 27.253

Jednotlivé roty ČD ve svých oblastech i nadále dosahovaly skvělých výsledků. Např. půlrota 2. roty ČD, která působila v rámci 19. divize 8. armády, si po celou dobu vedla tak dobře, že když 27. listopadu 1915 odcházela od této divize, obsahoval divizní rozkaz č.402 mimo jiné i toto poděkování:

Slavná první půlrota 2. roty České družiny v čele se svým chrabrým velitelem ppor. Cejpem přišla k divizi 3.3. t.r. Situace, která se vytvořila 1.4. t.r. vedla k tomu, že tato půlrota odešla od naší divize k důležitějším pracem na frontě. 1.7. t.r. půlrota znovu vstoupila v řady naší divize a nalézala se u ní s malou přestávkou do té chvíle. Práce hrdinných dobrovolníků a zvláště jejich neúnavného velitele ppor. Cejpa, kterému bezprostředně pomáhal mladší důstojník půlroty prap. Švec, přinesla mnoho cenných a pravdivých zpráv o rozložení, činnosti i manévrech proti nám stojícího nepřítele, čímž v značné míře ulehčovala divizi její práci v těžké a trpké dny. Nezřídka, díky včasným cenným zprávám půlroty unikala divize z velmi těžké situace. Pluky divize dle zpráv, přinesených o rozložení nepřítele slavnými českými rozvědčíky, mířily svůj útok vždy do slabin nepřítele a výsledkem jejich útoků byla masa zajatců a kulometů. Louče se nyní s půlrotou, těším se nadějí, že moje stálé žádosti a prosby znovu ji přivedou do řad divize. Z celého srdce děkuji K. J. Cejpovi a jeho pomocníku J. V. Švecovi za jejich práci ve prospěch drahé nám vlasti. Chrabrým dobrovolníkům - rozvědčíkům, kteří v dané době dovedou získati potřebné zprávy a ve chvílích odpočinku dovedou rozumně pobaviti sebe i druhé, své srdečné díky. Velitel divize genmjr. Timčenko.

Reklama

V nových místech dislokace započaly roty ČD s průzkumnou činností vzápětí po obsazení určených pozic. Při nich se obzvláště vyznamenala 4. rota, které zatímně velel český prap. Vilímek. Měla na žádost štábu 48. divize prozkoumat prostor do kterého měla divize vést útok. Při rozvědkách 9.prosince 1915 zjistila rota bojem s nepřátelskou polní stráží, že proti ruské 48. divizi stojí rakouský 1. husarský pluk. Rakušané, když zjistili, co se stalo jejich polní stráži, zahájili velmi prudkou dělostřelbu, která dle pamětníků dosahovala intenzity až 300 výstřelů za půlhodinu. Při prudkém dělostřeleckém přepadu byl zabit i čs. dobrovolník voj. Oldřich Tyl a dobrovolník voj. František Jírava byl těžce zraněn. Velmi chrabře se zachoval „novodružiník“ voj. Josef Adam, který nedbaje nebezpečí vyběhl v prudké dělostřelecké palbě na místo, kde oba zasažení druzi leželi, a oba je vynesl do bezpečí. Rota prováděla další rozvědky dle přímých rozkazů velitele 48. divize gen. Novickijho, který při plánování útoku potřeboval stále znát přesné rozmístění, sílu a druh zbraně každé nepřátelské jednotky v oblasti i stav terénu. Tyto úkoly 4. rota splnila i když měla, po velkých ztrátách z předchozích ústupových bojů, velmi nízký početní stav - jen 57 bojeschopných mužů včetně důstojníků.

Při rozvědce prováděné v noci z 16. prosince na 17. prosince 1915 se vyznamenal čs. dobrovolník des. Edhart, který se svou průzkumnou skupinou našel průchod močály, které byly do té doby ruskými vojáky pokládány za neprůchodné. . Tuto cestu, která vedla až do týlu rakouských pozic, čs. rozvědčíci použili ještě při několika dalších rozvědkách a úspěšně tak zjistili přesné rozmístění rakouských jednotek v oblasti. Český prap. Vilímek tak mohl brzy podat veliteli 48. divize gen. Novickijmu vyčerpávající souhrnné hlášení i s přesnými náčrtky nepřátelských pozic. Na základě zpráv dodaných 4. rotou ČD vypracoval štáb 24. armádního sboru, k němuž náležela 48. divize, konečnou podobu připravované ofenzívy. Příslušníci 4. roty ČD měli určené ruské pluky provést nalezenou cestou močálem, čímž by se dostaly do rakouského týlu a mohly zaútočit na nepřítele z nečekaného směru. V deštivém počasí se však močály rozvodnily, takže se staly opravdu neprostupnými. Útok musel být několikrát odložen.

Dne 25. prosince, 1915 byl ke 4. rotě převelen český prap. Jan Syrový, který se hned po příchodu dychtivě zapojil do konání rozvědek. Ruské stráže 48. divize ho však dosud neznaly a byl proto během prvních dvou dnů několikrát zatčen ruskými hlídkami jako podezřelý ze špionáže. Prap. Vilímkovi dalo vždy dost práce dostat ho z prekérní situace, do které se při návratu z rozvědky několikrát dostal.

Také velitel 48. divize gen. Novickij byl prací čs. rozvědčíků přímo nadšen. Svou vděčnost 4. rotě ČD vyjádřil později v rozkaze č. 63 ze dne 24. března 1916:

… Dne 22.8.1915 přišla k mojí divizi 4. rota České družiny. Jsouce přiděleni k divizi do 6.2. 1916 tj. po 6 a půl měsíce, Češi zúčastnili se mnohých, téměř nepřetržitých bojů, které měla divize v době ústupu našich armád. Potom za zimní kampaně udatná 4. rota účastnila se činně mnohých a riskantních rozvědek, podnikaných útvary divize na několika pozicích, které jsme museli za zimu vystřídat. Zvláště nezapomenutelnou je pro divizi výzvědná činnost Čechů v době našeho přebývání za řekou Styrou, na pozici k západu od Soběščice, kdy pro bojové podmínky, které žádaly tajného pobytu divize v tomto rajóně, plukovní rozvědka buď vůbec se nemohla konati, nebo se konala ve velmi omezené míře. Tehdy celá tíha těžké výzvědné práce v lesnaté a močálovité krajině, proti nepříteli bdělému a ostražitému, spočívala na bedrech Čechů, a tuto práci oni vykonali skvěle. Pracovali neúnavně, bojujíce ve dne v noci, získávajíce ty drahocenné zprávy o terénu, nepříteli a jeho pozicích, na základě kterých jedině bylo možno vypracovati plán budoucí činnosti. Češi přinesli našim vojskům takový prospěch, jaký může přinésti jen práce těchto chrabrých a udatných vojínů, planoucích vřelou láskou ke své zotročené vlasti a plných touhy dobývati jí svobody i za oběť svého života. Děkuji Vám, drazí Češi. Divize nezapomene Vaší práce, Vaší krve, prolité společně s naší ruskou krví. Kéž nejsou marny Vaše oběti a kéž jsou tím základem, na kterém bude zbudována budoucnost Vaší vlasti. Ať žijí svobodné Čechy! Nazdar! Jménem služby děkuji srdečně veliteli roty, ppor. Licinskijmu a mladším důstojníkům, prap.Vilímkovi a prap. Syrovému. Všem chrabrým Čechům moje díky. Velitel divize genmjr. Novickij.

Koncem roku, 24.12.1915, byli rozkazem ČD č.483 za válečné zásluhy do důstojnických hodností ještě povýšeni na praporčíky desátníci 1.roty Josef Vavroch a Jindřich Kosina.

Dne 3.1.1916 (23.12.1915) byli rozkazem ČD č.494 za zásluhy v boji ještě do důstojnických hodností na praporčíky čet.Igor Kargr (1.rota), čet.Zdeněk Fierlinger (3.rota). K jednotce byl ještě přivelen hlavním štábem český prap.Jan Pjatco (zařazen později k 8.rotě ČD).

Do konce roku 1915 stala se ještě nemilá věc. 17 dobrovolníků z řad novodružiníků, přísahajících v Tarnově, odešlo z řad České družiny zpět do zajateckého tábora, jelikož se nedokázali sžít s poměry v jednotce, vesměs to byla ještě odezva na chování pplk.Sozentoviče, někdejšího velitele jednotky a některými procesy, jež zavedl (hrubé fyzické tresty) či toleroval (rozkrádání zásob a jídla v kuchyni). Po jejich odchodu těchto dobrovolníků nechal velitel jednotky pplk.Trojanov zmíněné události prošetřit a rázně zjednal nápravu, včetně kvalitního jídla pro své vojáky, viníky z řad ruských kuchařů a některých ruských vojáků neřadového oddílu služeb přísně potrestal.

Reklama

Skončil druhý válečný rok. Již druhou zimu tráví Česká družina v poli bojem za svobodu svého národa z područí habsburské monarchie.

K 1.1.1916 měla Česká družina tyto počty:

1.rota - 186 dobrovolníků
2.rota - 201 dobrovolníků
3.rota - 225 dobrovolníků
4.rota - 161 dobrovolníků
5.rota - 161 dobrovolníků
6.rota - 161 dobrovolníků
7.rota - 149 dobrovolníků
8.rota - 89 dobrovolníků
záložní rota - 107 dobrovolníků
neřadový oddíl služeb - 165 ruských vojáků
hudební oddíl - 35 dobrovolníků
kulometný oddíl - 15 dobrovolníků.

V době přidělení u 48. divize se 4. rota ČD proslavila také rozvědkou, kterou 1. února 1916 vedl český prap. Jan Syrový. O této velmi zdařilé rozvědce vypráví Vojtěch Holeček, redaktor pozdějších legionářských novin Československý deník, vydávaných v pozdějším čs. vojsku na Rusi:

…Čtvrtá rota chodila zde nejraději na rozvědky na tzv. Krivuchu. Jsou to močály, porostlé houštinami a nízkým, řídkým lesem mezi vesnicemi Volkou Haluzijskou, Haluzím a Optovem. Ruské okopy se prostíraly po výšinách jihovýchodně od Volky Haluzijské podél lesa směrem na Kolodiji, a močály Krivuchy je oddělovaly od nepřítele, jehož linie se táhly po výšinách od Serchova na Haluzí, Optovo a dále na jihovýchod. U Haluzí nepřátelské okopy tvořily široký klín, ostřím obrácený na západ, a v tomto klíně uprostřed močálů se vztyčovala kóta 77, obsazená silnou nepřátelskou polní stráží. Naši rozvědčíci zjistili, že od kóty 77 vychází pravidelně silný nepřátelský oddíl směrem na Volku Haluzijskou a poněvač dostali úkol vyzvěděti, jaké pluky má nepřítel v rajóně Haluzí, pojali plán, nepřátelský výzvědný oddíl v močálech Krivuchy zaskočit.

Čtvrtá rota tehdy počítala asi 60 mužů s 2 důstojníky, kterými byli český prap. I. Vilímek a český prap. J. Syrový. Plán byl jednoduchý: vyjíti na cestu z Volky Haluzijské ke kotě 77, připraviti zásadu, vlákati nepřítele do pasti a přepadnouti jej. Na podnik bylo vybráno ze 4. roty 32 dobrovolníků pod velením prap. Jana Syrového, kterému dělal zástupce čs. dobrovolník čet. Kašpar. Ku pomoci našim dána výzvědná rota ruská ze 77. divize (z Largokagulského pluku - pozn.), které velel ruský štábní kapitán. Velitelem celého podniku byl prap. Jan Syrový. Rozvědka byla ustanovena na noc z 31.1. na 1.2.1916. Sbor částí byl proveden brzy z večera a již o 18 hodině celý oddíl vyšel na podnik. K 23 hodině byly části rozestavěny na cestě ke kotě 77 před ruskými okopy dle vypracovaného plánu a očekáván nepřítel.

Reklama

24 hodina, očekávaná s napjatou netrpělivostí, prošla klidně, nepřítel nepřišel, ač bylo zjištěno, že tou dobou konal rozvědky pravidelně. Když bylo asi ještě hodinu čekáno marně, prap. Syrový se rozhodl, že vezme 9 svých rozvědčíků a půjde na Krivuchu ke kotě 77, aby vyšetřil, co se děje u nepřítele. Na žádost velitele ruského oddílu praporčík Syrový dovolil, aby se rozvědky zúčastnili také Rusové a přibral jich k svým rozvědčíkům 57. Celá partie vyšla asi o 1 hodině ranní ke kotě 77. Naši šli vpředu, Rusové byli v záloze a střední dozor vedl náš rozvědčík voj. M. Klíh. Úmyslem prap. Syrového bylo obejíti kótu na severu a východu a ze severu napadnouti nepřátelskou polní hlídku. Asi ve 150 krocích od cíle prap. Syrový dostal hlášení, že jsou ve sněhu čerstvé stopy od značné partie nepřátelské, která asi nedávno přešla na sever k ruským okopům.

Situace byla taková: v 150 krocích od nepřátelské pozice bylo s prap. Syrovým devět jeho rozvědčíků a velitel ruského oddílu, zmíněný štábní kapitán. Rusové byli asi 300 kroků za naším dozorem dále na severovýchod. Rozkaz prap. Syrového byl: Jeho rozvědčíci půjdou s ním po stopách nepřítele na sever, Rusové se obrátí, změní frontu na západ, aby chránili bok československých rozvědčíků, a na dané znamení bude nepřítel společnými silami přepaden. S tímto rozkazem odešel štábní kapitán ke svému oddílu, stojícímu východně od nepřítele. Prap. Syrový postupoval se svými rozvědčíky ihned na sever po stopách nepřítele, ale sotva učinil 20 kroků, ozvala se ze strany, kde stáli Rusové, prudká střelba. Prap. Syrový přikázal zalehnouti, očekávaje hlášení od Rusů. Hlášení přišlo, ale smutné: Nepřítel nastupuje na Rusy, kteří couvají! Ústupem Rusů na pravém boku naši se octli v pasti. V týlu dráty, na levém boku nepřátelské okopy, na pravém nepřítel a před nimi nepřátelský řetěz, který uslyšev střelbu, vracel se zpět na jih.

U praporčíka Syrového bylo pouze 5 lidí, levý i pravý dozor neměl spojení. Zbýval boj na život a na smrt. Rozkaz prap. Syrového byl stručný. Každý zalehnouti na nejlepším místě k výstřelu a připraviti všechny patrony! A již se objevil nepřátelský řetěz v čele s důstojníkem. Dobře mířenou ranou padl první a za ním několik nepřátelských vojínů, překvapených neočekávanými výstřely. Rozpoutala se ihned přestřelka, ve které nepříteli se ukázala pomoc, bylo viděti druhý řetěz, hustší a delší. Současně čet. Kašpar hlásí poslední svorku nábojů. Situace byla kritická. Zjištěno, že kromě zbytku patron je ještě 6 bomb. Bylo jich využito a nepřítel zakolísal, a v tomto okamžiku prap. Syrový uslyšel polské velení. Neztratil duchapřítomnost, zavelel polsky sám, tak dobře, že nepřítele úplně zmátl, napravo v nepřátelském řetězu se utvořila velká mezera. Toho právě chtěl prap. Syrový docíliti. V okamžiku se svými 5 rozvědčíky vyřítil se utvořenou mezerou a probil se se svými beze ztrát. Teprve u ruských okopů dostal hlášení, že jeden z rozvědčíků, br. Oliverius, z levého dozoru, zůstal na bojišti, ihned se vrátil s ostatními k místu srážky, avšak raněného bratra Oliveriuse již nenašel. Byla to jediná ztráta, za kterou nepřítel draze zaplatil, několik desítek mrtvých leželo na bojišti, nepřítel nestačil všech ani odnésti.

Naši přinesli důležité zprávy. Dle stejnokroje ubitých nepřátel a z papírů u nepřátel nalezených zjištěno, že na úseku Haluzí stojí korpus polských legionářů (Poláci, bojující v rámci německo-rakouských vojsk proti Rusku-pozn.), a že jsou ke korpusu přiděleny speciální výzvědné oddíly říšských Němců. Naši se vrátili k 9 hodině dopolední domů utrmácení a vysílení, ale rozvědka Jana Syrového byla zvěčněna. Jako historický dokument uveřejňuji pozdrav, který zaslal poté veliteli 48. divize gen. Brusilov, tehdy velitel 8. armády:

„Náčelníku 48. divize. Vrchní velitel mi přikázal, abych vyřídil od něho srdečné díky Čechům a rozvědčíkům Largokagulcům, s praporčíkem Syrovým v čele, za jejich znamenitý boj a zvláště poslednímu s jeho 4 vynikajícími hrdiny za zdařilou výplatu Švábům a Maďarům, prosí vyznamenat je důstojně a o vyznamenání prap. Syrového učiniti návrh přímo jemu. Udílím Čechům ještě po kříži sv. Jiří a 10 rublů každému.“

Prap. Syrový byl za rozvědku vyznamenán křížem sv. Vladimíra….“, končí článek v 36. čísle Československého deníku.

Čs. dobrovolník František Oliverius, rodák z Radnic na Rokycansku, byl nepřítelem zraněný zajat a po zjištění totožnosti předán rakouské vojenské justici. Byl odsouzen k smrti za velezradu monarchie a 4.února 1916 ve Lvově oběšen.

Ruský generál Brusilov veřejně prohlašoval české rozvědčíky ČD za své „oči“, bez kterých by se, jak sám říkal, těžko obešel. Proto také pomáhal prosazovat u generálního štábu snahy českého generála J. Červinky směřující k rozšiřování ČD na vyšší vojenské těleso za pomoci náboru vojáků české národnosti v zajateckých táborech. Velitel snad každé ruské divize na frontě tehdy žádal o čs. dobrovolníky. Každý chtěl četu, nebo alespoň poločetu. Pověst ČD byla tak znamenitá, že když ruští vojáci zjistili, že právě k jejich divizi byli přiděleni čeští rozvědčíci, zvýšila se vzápětí i jejich bojová morálka. Jelikož o České družině kolovaly v ruském vojsku doslova báje, velmi často přibarvené ústním podáním, nabývali i mnozí velitelé dojmu, že čs. dobrovolníci dokáží i nemožné. Byli poté někdy zklamáni, když čs. rozvědčíci přes všechnu svou obětavost nedokázali splnit úkoly určené jim nereálně nad meze jejich sil a přidělených prostředků.

Nezmínil jsem se ještě o písních jednotlivých rot. Jednotlivé roty ČD měli své „rotní písně“, jež si samy zvolily, a jež za pochodu zpívávaly. 1.rota měla za svou „rotní píseň“ „Nemelem, nemelem“, 2.rota sokolskou „Čtvrtého července“, 3.rota „Vandrovali tři židi“, 4.rota „Ku Praze je cesta dlouhá“, 5.rota „Zahučaly hory, zahučaly lesy“.

O úspěšné akce však ani nadále nebyla nouze. Např. 5. rota ČD dostala ještě 3.prosince 1915 úkol zmocnit se na svém úseku Ogiňského kanálu za každou cenu živého zajatce, který byl pro ruský štáb velmi potřebný. Již 6.prosince se čs. rozvědčíkům podařilo skutečně jazyka zajmout. Při srážce s německými strážemi zajali vojína 133. říšskoněmeckého pluku.

Použitá literatura a prameny:
Vojenský historický archív v Praze
Materiály z Vojenského archívu v Moskvě (Rusko) a Kyjevě (Ukrajina)
Časopis „Československý denník“ vydávaný čs. legiemi v Rusku během anabáze, vzpomínky družiníků.

Červinka Jaroslav - Cestou našeho odboje, Praha - 1920
Beneš Edvard - Světová válka a naše revoluce, Praha - 1935
Fidler Jiří - Generálové legionáři, Brno - 1999
Fryščok Alexej Miloslav - Legionáři, car a rudá vlajka, Brno - 1998
Fučík Josef - Pražský pěší pluk č.28 na italské frontě 1915-1918 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 4/1996)
Galandauer Jan - Wacht am Rhein a Kde domov můj - válečné nadšení v Čechách v létě 1914 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 5/1996)
Gregorovič Miroslav - První československý odboj (Čs. legie 1914-1920), Praha - 1992
Holý Karel - vzpomínky
Kopta Josef - Třetí rota, Praha - 1992
Medek Rudolf - Za svobodu, Praha - 1925
Medek Rudolf - Blaník, Praha - 1922
Medek Rudolf - Za domovinu, Praha - 1926
Němec Matěj - Návraty ke svobodě, Praha - 1994
Pichlík Karel - Zahraniční odboj 1914-1918 bez legend, Praha - 1991
Pichlík Karel, Klípa Bohumír, Zabloudilová Jitka - Českoslovenští legionáři (1914-1920), Praha - 1996
Pichlík Karel - Červenobílá a rudá, Praha - 1967
Pichlík Karel - Čeští vojáci proti válce 1914-1915, Praha - 1961
Prášek Vojtěch - Česká družina, Praha - 1934
Sak Robert - Anabáze, Drama československých legionářů v Rusku (1914-1920), Jinočany - 1996
Slanička Josef - Ze slavných dob České družiny, Praha - 1929
Švec Jiří - Deník, Praha - 1921
Vaculík Jaroslav - Dějiny volyňských Čechů, Praha - 1998
Valenta Václav - Vlast máti až nás zavolá..., Praha - 1938
Valenta Václav - Do legie, Praha - 1924
Vogeltanz Jan, Polák Milan - Československé legie 1914-1918, Praha - 1999
Žipek Alois - Válka národů 1914-1918 a účast českého národa v boji za svobodu, Praha - 1922

Tato práce vyšla také knižně, vřele doporučujeme !


K objednání na pavelvelkuthan@seznam.cz
Cena: 90,- Kč

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více