Budoucnost nepálských válečníků

Pro svou chudou zemi pod Himalájemi jsou Gurkhové svým způsobem velmi výnosným vývozním artiklem a vedle cestovního ruchu také nejvydatnějším zdrojem životně důležitých deviz. I přesto se však názory na další setrvávání Nepálců ve službách v zahraničí různí. Levicové kruhy v nepálské politice se stále ohánějí frázemi o obyčejných žoldácích, sloužících novodobým kolonialistům, avšak ani desetiměsíční vláda komunistů v roce 1995 nábory nových rekrutů do jiných zemí neomezila. Státní pokladna je díky převodům platů a důchodů tisícovek vojáků každý rok bohatší o nezanedbatelných 170 miliónů amerických dolarů a skromná nepálská ekonomika si jistě nemůže dovolit o tento příspěvek přijít. Podle slov zastánců gurkhských tradic také zůstává skutečností, že pokud by byli všichni vojáci sloužící v cizině povoláni zpět do své země, neměli by prakticky žádnou šanci najít jakékoli povolání adekvátní jejich znalostem a zkušenostem.

Také o válečné veterány nebo o vdovy po bývalých vojácích je dobře postaráno, především díky péči organizace British Gurkhas Nepal, jejíž počátky sahají již do roku 1815 a která se dodnes zabývá mnoha záležitostmi okolo náboru nových sil, zabezpečení nepálských vojáků ve světě v otázkách výstroje, mezd a životního pojištění až po výplatu důchodů. V současné době se tato organizace stará o téměř 25 000 veteránů a souhrnná částka jejich penze představuje každý měsíc cca 30 milionů GBP.

Zdá se tedy, že služba Gurkhů ve světě ještě nějaký čas potrvá. Svůj zájem o tyto profesionály začaly projevovat země nejen v jihovýchodní Asii, ale též na Středním východě, britské ministerstvo obrany i přes některé škrty v rozpočtu na obranu počítá s udržením nepálských jednotek, indický nábor dokonce každým rokem vzrůstá a zajímavý hlas přišel také od velení mírových sil OSN, jež se před časem zabývalo myšlenkou začlenit kontingent 5 000 Gurkhů do svých řad. Je jisté, že svět tyto neohrožené bojovníky potřebuje i ve 21. století.

Držitelé Victoria Cross

Podobně jako v jiných jednotkách Velké Británie a států Commonwealthu i v případě gurkhských oddílů došlo v několika případech k ocenění odvahy a významného činu jednotlivce v boji s nepřítelem. Do roku 1912 mohl toto nejvyšší vojenské vyznamenání získat pouze britský voják sloužící v gurkhském pluku, po změně regulí králem Jiřím V. mohl být VC udělen též domorodým vojákům.

Poznámka k hodnostem zmíněným v textu: v gurkhských jednotkách nebyly pro domorodé vojáky užívány názvy hodností jako v britské armádě, ale shodovaly se s indickými termíny.

Současné gurkhské jednotky v britské armádě

V roce 1998, po odchodu britských jednotek z Hong Kongu a přemístění velitelství gurkhské brigády do Netheravonu ve Velké Británii, došlo ke zredukování počtu gurkhských vojáků z původních 8 000 na přibližně 3 400. Toto číslo v současné době udávají oficiální britské armádní zdroje. Čtyři střelecké prapory byly reorganizovány do nového pluku The Royal Gurkha Rifles, složeného nyní ze dvou praporů, z toho jeden zůstává v Brunei. Ostatní níže uvedené jednotky již nadále sídlí na území Velké Británie a o jejich rozpouštění se neuvažuje minimálně do roku 2005.

Služba v britské armádě

Po vstupu do některého z rekrutačních středisek prochází voják zdravotními, fyzickými a pořadovými testy na základně Pokhara v centru Nepálu. Každoročně zde svůj výcvik úspěšně zakončí zpravidla 230 nových vojáků, kteří jsou následně, vždy na konci ledna, odesláni k výcviku do britského Cattericku. Od tohoto okamžiku začíná jejich služba v zámoří. Minimální délka služby je 15 let, přičemž po každých třech odsloužených letech se smí voják vrátit do Nepálu na zvláštní dovolenou v trvání pěti měsíců. Tato dovolená se vybírá vcelku a není ji možno dělit. Dále má gurkhský voják vedle každoroční standartní dvacetidenní dovolené a volna v době všech britských státních svátků nárok na 12 volných dnů, jež připadají na nepálské svátky a na hinduistické oslavy. Maximální délka služby u mužstva a poddůstojníků činí 22 let, u důstojníků 30 let.

Vojáci se samozřejmě mohou ženit, v současnosti slouží v gurkhské brigádě okolo 850 ženatých vojáků, jejichž rodinní příslušníci žijí na základnách a vztahují se na ně stejné podmínky v záležitostech školství, práce i bydlení jako na rodilé britské vojáky. Děti mohou navštěvovat speciální školu na základně, pokud se však rodiče rozhodnou odeslat své potomky zpět do Nepálu, mohou tak učinit a o jejich výchovu v rodné zemi se stará již zmíněná organizace British Gurkhas Nepal.

Motto gurkhských jednotek
„Kaphar hunnu bhanda marnu ramro“
Lépe zemřít než žít jako zbabělec

Muzeum gurkhských jednotek: Peninsular Barracks, Romsey Road, Winchester, Hampshire, U.K.

Použitá literatura:
CHAPPEL Mike, The Gurkhas, Elite No.45, Osprey Publishing, Oxford 2002
HALLOWS Ian S., Regiments and Corps of the British Army, New Orchard, London 1994
HRBEK Jaroslav, Válka o Falklandy, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 1999
ROSIGNOLI Guido, Army Badges and Insignia, Blandford Press, London 1975
ŠVANDA Pavel, Nože kukri, Střelecký magazín č.10.a 11/2000