Námořní kapitán Wolfgang Lüth

Autor : 🕔24.11.2003 📕14.600

Wolfgang Lüth se narodil 15. října 1913 v Rize. Poté, co absolvoval přírodovědné gymnázium, studoval tři semestry na Herderově univerzitě v Rize. Mladý Wolfgang se však chtěl stát námořníkem, a tak se 1.4. 1933 přihlásil do Kriegsmarine, kde nastoupil jako důstojnický čekatel. Poté, co absolvoval pěchotní výcvik, byl odvelen na školní plachetnici Gorch Fock. Zde byl povýšen na námořního kadeta. Lüth absolvoval na lehkém křižníku Karlsruhe plavbu okolo světa. Zkoušku na námořního důstojníka absolvoval na námořní škole Flensburg-Mürwik. Na poručíka byl Wolfgang Lüth povýšen 1. října 1936. O rok později se přihlásil ke znovuzrozené ponorkové zbrani Třetí říše. 1. června 1938 se stal nadporučíkem. Wolfgang Lüth se plavil na různých typech ponorek jako 1. strážní důstojník a zástupce velitele.

První ponorka, které velel, byla U-9, která mu byla svěřena v prosinci 1939. S U-9 absolvoval celkem pět bojových plaveb, při kterých potopil lodě o tonáži 16 669 BRT. Jeho ponorka také zabezpečovala invazi do Norska, při které měla chránit lodě proti nepřátelským ponorkám. Při této akci Lüth potopil jednu ponorku a poškodil jeden torpédoborec. Po této akci převzal U-138, se kterou působil až do 25. září 1940 v severním Atlantiku. Zde při dvou bojových plavbách potopil za 27 dní 39 971 BRT. Za to obdržel 24. října 1940 Rytířský kříž. Poté absolvoval s U-43 od listopadu 1940 do února 1942 sedm bojových plaveb, při nichž potopil 9 lodí o celkové tonáži 54 795 BRT. 9. května 1942 převzal pod své velení ponorku U-181. S ní měl podle rozkazu napadat lodě v oblasti jižního Atlantiku a Indického oceánu. Lüth osobně dohlédl na naložení veškerého proviantu, ale i časopisů, knih a gramofonových desek, které měly zkrátil na moři posádce volnou chvíli. V děsivých podmínkách, tisíce kilometrů daleko od základen, neustále pronásledován lovci ponorek obstál Lüth s celou svojí posádkou na výbornou. Při plavbě, která trvala celkem 128 dní, poslal „ke dnu" 12 lodí o tonáži 58 381 BRT. Za to obdržel 17. listopadu 1942 "dubové ratolesti".

Druhá velká bojová plavba v Indickém oceánu na sebe nenechala dlouho čekat, a tak Lüth vyrazil 23. března 1943 opět na jih. 21. června 1943 se setkal s ponorkami U-177, U-178, U-196, U-197 a U-198. S těmi společně doplnil zásoby ze zásobovací lodě Charlotte Schlimann. Zároveň dostal rozkaz operovat v okolí Mauritiu. Během plavby, která trvala až do 14. října 1943, kdy se vrátil s ponorkou do Bordeaux, vytvořil Lüth rekord. Celkem se svými muži strávil 205 dní na volném moři. Během této plavby potopil lodě o tonáži 103 712 BRT.

1. dubna 1943 byl Wolfgang Lüth povýšen na korvetního kapitána a 15.dubna 1943 obdržel "meče". 11. srpna 1943 pak obdržel k dubovým ratolestem a mečům i "brilianty". 15. ledna 1944 převzal velení nad 22. ponorkovou flotilou umístěnou v Gotenhafenu.

1. srpna 1944 byl povýšen na fregatního kapitána a přeložen do námořní školy Flensburg-Mürwik, kde jako důstojník začínal. Zde se stal velitelem 1. oddělení a 1. září byl povýšen na námořního kapitána. V této době napsal knihu o svých zážitcích na ponorkách. V době působení na námořní škole pracoval na Průvodci budoucího námořního důstojníka, která se měla stát rukovětí mladých praporčíků. Také často přednášel začínajícím důstojníkům, ale i admirálům o otázkách týkajících se ponorek.

18. září 1944 přišlo jmenování námořního kapitána Wolfganga Lütha velitelem námořní školy Flensburg-Mürwik. A to mu bylo pouhých 31 let. V celé historii této školy nevelel nikdo jiný než admirál. I to ukazuje na Lüthovy schopnosti a Dönitzovo přání, aby se Lüth stal jednou ze špiček Kriegsmarine.

V květnu 1945 po Hitlerově sebevraždě a pádu Berlína se stal velkoadmirál Karl Dönitz říšským prezidentem a vláda přemístila své sídlo z Plönu do námořní školy Flensburg-Mürwik. Wolfgang Lüth byl osobně odpovědný za bezpečí vlády. Obranu vlády zabezpečovalo 400 mužů praporu „Strážní prapor Dönitz", velel jim nositel "dubových ratolestí" Ali Cremer. 5. května obsadili Flensburg Angličané. Ti ale neudělali žádné změny a Němcům bylo dále dovoleno nosit zbraně a Lüth měl oprávnění se svými muži bránit pozemky školy.

Jednoho dne se Němci dozvěděli, že školu mají napadnout osvobození zahraniční dělníci. Lüth dal okamžitě rozmístit tabulky s textem „Výstraha! Do tohoto prostoru nesmějí vstupovat civilisté. Kdo zákaz  překročí a nepoužije hlavní bránu, na toho se bude bez výzvy střílet."  Lüth dokonce vydal vlastní směrnici, ve které stálo, že strážný má po první výzvě, na kterou nedostane odpověď, okamžitě střílet.

13. května 1945 bylo platné heslo „Tannenberg". Během večera bylo hezké jarní počasí, které se ale k půlnoci změnilo na bouři, ve které bylo stěží slyšet vlastního slova. Četař Franz kontroloval stráže. O několik minut později přicházel Lüth. Zrovna se vracel z porady, která se konala ve vládní budově. Franz mu vyšel naproti a podal hlášení. Lüth poté pokračoval dál. Franz pokračoval k dalšímu strážnému, když uslyšel: „Stůj!" Zaposlouchal se a uslyšel opět: „Stůj!" Poté se potřetí ozvalo: „Stůj!" a  padl výstřel. Franz se okamžitě rozeběhl do míst, odkud výstřel uslyšel. Když přiběhl ke strážnému, zeptal se, co se děje. Námořník Gottlob ukázal do míst, kam střílel, a Franz se tam rozeběhl. Po chvíli našel bezvládné tělo Wolfganga Lütha. Posádkový lékař nemohl než konstatovat smrt způsobenou průstřelem hlavy. Když se pobočník velkoadmirála Dönitze dozvěděl, co se stalo, nemohl tomu uvěřit. Důstojník konající službu vyslechl Gottloba i Franze a uvěřil jim. Dönitz nechal svolat válečný soud. Soudu se zúčastnili čtyři důstojníci a vojenský soudce. Gottlob vypověděl, že když po trojím zvolání Stůj! nedostal odpověď, vystřelil bez míření puškou od boku. Všichni se po dvaceti minutách shodli, že „námořník Mathias Gottlob se řídil posádkovým rozkazem a správně ho plnil. Splnil svoji vojenskou povinnost, a když na trojnásobnou výzvu nedostal odpověď, vystřelil. Na smrti Wolfganga Lütha nenese žádnou vinnu." Poté se Gottlobem nechal informovat ještě samotný Dönitz. 16. května se konal pohřeb. Vojenský velitel města britský plukovník Roberts dal svolení k tomu, aby se uskutečnil státní pohřeb. Rakev s ostatky námořního kapitána Wolfganga Lütha byla vystavena v aule námořní školy. Čestnou stráž u ní drželo šest Lüthových kolegů vyznamenaných Rytířským křížem ve stejnokroji a s tasenými šavlemi. Slavnostní projev pronesl velkoadmirál Dönitz. Frekventanti námořní školy poté přenesli rakev z auly na obecní hřbitov Adelby, kde byl Wolfgang Lüth, nositel Rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty, pohřben.

Autor : 🕔24.11.2003 📕14.600

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře

  • Kohy

    Ano spoustu příslušníků policie jen dělalo svojí práci nehledě na ideologii ale spoustu znich bohužel viděli na ideologii i své obohacení a nezdráhali se mučit nevinné popřípadě je střílet mlátit atd . v této situaci je to těžké říct kdo a nebo...

    Bratři Mašínové - fakta · 6 days ago

  • RaS

    Doporučuji knihu pana Karla Pacnera Atomoví špioni. Je tam velmi podrobně a fundovaně popsáno, jak se ten který stát dobral své jaderné bomby a jak se tomu světové společenství snažilo (neúspěšně) zabránit.

    Operace Opera – předehra · 1 week ago

  • CZjak

    radiostanice byly však nee v takovém počtu jakým si žádalprolém byl v tom, že v roce 1941 měli pouze velitelské však od Prosince při protiofenzívě měl výhradně každý v 1942 byly již z 82% kvůli i dodávkám spojenců zjisti si informace pro příště a...

    Obranná válka SSSR??? díl 3. · 1 week ago

  • jikjik

    Pokud je mi známo, maršál G.I. Kulik byl náčelníkem správy DRRA dělostřelectva, ne tanků.

    Americké kořeny sovětského tanku T-34 · 2 weeks ago

  • volado1

    Sprosti vrahovia,nic ine

    Bratři Mašínové - fakta · 2 weeks ago

  • jikjik

    25. ledna 1935 ... V zemi zuřil hlad organizovaný soudruhem Stalinem a jinými soudruhy. - a tím jsem skončil. Dál to nemá cenu číst. 1) Hladomor byl v roce 1933. 2) Stalin se jako jeden z mála staral ten hlad zlikvidovat. 3) Většina zemřelých na...

    Výcvik sovětských letců pro 2. světovou válku · 2 weeks ago

  • jikjik

    Ano, autor má naprostou pravdu. Sovětská armáda převyšovala německou početně i kvalitou výzbroje. Například tank T34 byl tak dobře pancéřován, že velitel neviděl ven a ani neměl radiostanici. podobně ta skvělá letadla, která sice dosahovala...

    Obranná válka SSSR??? díl 3. · 2 weeks ago

  • R

    Dobrý den, nevím zda to již někomu dnes pomůže, ale připojím svůj názor. Igor byl veselý a hodný kluk. Osudnou se mu stala láska k jeho psímu kamarádovi, který byl vystrašený pod buňkou a Igor se pro něj vracel z již nastartovaného OT-64. Provádět...

    Úmrtia vojakov OS SR v zahraničných operáciách · 1 month ago

  • seky

    Článek ucházející, ale je tu jeden obrovský, vemi podstatný nesmysl. Motor V2 rozhodně nevychází z Liberty ani omylem. Nemá ani podobnou koncepci a ani podobný design dílů. Jsou to dva naprosto odlišné motory v každém směru. Ve zkratce:...

    Americké kořeny sovětského tanku T-34 · 1 month ago

  • Patrik Novák

    Velice poučné čtení. Děkuji

    Českoslovenští letci v polské kampani 1939  · 1 month ago