Česká družina (1914-1916) – XII.

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 29.848

V odpověď na nebezpečné politikaření ruských vojáků na frontě a obyvatelstva v zázemí fronty, se pokusil ruský car o částečné řešení problémů tím, že vyměnil část vlády, zřídil zvláštní sbor pro řešení zásobovacích problémů ruské armády a snažil se v rozkazech veřejně podpořit bojovou morálku ruských vojáků. Ruská vláda předpokládala další nákladné financování ruské armády ze zahraničních úvěrů, jelikož státní pokladna se rychle prázdnila. Navíc 1. srpna 1915 měla po dlouhé době opět zasednout ruská státní duma, od čehož si obyvatelstvo rovněž mnoho slibovalo.

Díky výše popsaným německo-rakouským vojenským úspěchům a značnému postupu nepřátelských vojsk, zhroutila se zcela ruská obrana v oblasti Haliče a na Visle. Ruská vojska tedy byla stále nucena ustupovat na východ. Bojová morálka ruského vojska jako celku byla však ještě uspokojivá. Dne 13. července 1915 zaútočila německá 12. armáda pod vedením generála Gallwitze na opevněné obranné pozice u Nareva a v ofensivě ji podpořila i část 8. německé armády gen.Scholtze. Další německá armáda pod vedením gen. Mackensena zároveň zaútočila na ruskou obrannou linii Bug-Visla.

Reklama

Česká družina se v té době nacházela v kritické části fronty na linii Bug-Visla, kde bojovala v řadách 3. armády. Přidělení rot bylo následující: U 3. Kavkazského sboru byla 1.rota ČD přidělena k 21. divizi. Mezi 24. a 29. armádní sbor byla rozdělena 2. rota ČD, jejíž čety působily u 45.,48. a 49. divize. V rámci 9. armádního sboru. byla 3. rota ČD rozdělena mezi 5. a 42. divizi a 4. rota ČD byla zařazena k 10. armádnímu sboru, odkud byla jedna půlrota odeslána k 2. Sibiřskému sboru. Nová 5. rota byla u 14. armádního sboru přiřazena k 70. divizi.

Záznam o tehdejší všeobecné situaci nalezneme i v osobním deníku českého prap. J. Švece:

V Tomášově jsme viděli mnoho vojsk, jdoucích na pozice, ale všichni byli bez pušek, což na mne neudělalo moc pěkný dojem. Došli jsme na artilerijský nabludatělný punkt (dělostřelecká pozorovatelna), který byl na kraji lesa na vysokém stromě, kam se lezlo po žebříku. Odtud bylo vidět prostranství, na kterém byly naše i nepřátelské okopy. V té době právě bila nepřátelská těžká děla po našich rezervách, podle záblesků byla asi dva kilometry od Sokalu, jehož věžičky od kostela bylo dobře vidět. Artilerijský poddůstojník, který byl právě na vrcholu stromu a odtud korigoval střelbu, přesně našel bod, kam bylo nutno mířiti naší baterií, která po třech výstřelech umlčela rakouskou, ale další bombardování kromě povolených ještě třech výstřelů bylo zastaveno. Z počátku mne to velmi zarazilo, ale potom jsem si vzpomněl na neštěstí, které nás provázelo už z Karpat: nedostatek nábojů.

O situaci u ČD se dozvíme z kroniky 2. roty ČD, vedené tehdy V. Kutmanem:

... Nastoupili jsme pochod za velikého parna a k štábu 48. divize, který stál as 18 až 20 verst od nás na chutoru Kozáku, dorazili jsme o 11. hodině noční za úplné tmy. Přišel nás přivítat nový velitel divize gen. Novickij, nástupce gen. Kornilova, který po tmě k nám pronesl asi tuto řeč po krátkém vojenském pozdravu: „Ja vas něvižu, molodci, no já čuvstvuju, čto vy geroji, čto vy charoši soldaty. Skolko u vás patron? (Sice vás nevidím junáci, ale cítím, že jste hrdinové, že jste vojáci dobří. Kolik máte nábojů?). Po odpovědi našeho velitele dal příkaz, aby se dostavili 3 kozáci jako průvodci, a nám, bychom se rozdělili na tři party a odebrali se k třem různým plukům divize na přední linii a vyšli ještě téže noci na rozvědku. My, ač velice unaveni, složili jsme svoje rance na kraji lesa a odebrali jsme se po svém naznačení. Moje představa o veliteli divize byla, že bude dělati větší nároky na naši práci, než činíval gen. Kornilov. Po několika, asi 4-5 dnech, šli jsme obsadit s ruskými rozvědčíky okopy. Divize odstupovala. Druhého dne našeho pobytu v okopech našemu veliteli bylo sděleno, že v našem týlu byly chyceny už dvě nepřátelské rozvědky - my vydrželi ještě do desíti hodin večer, pak teprve dán rozkaz k odchodu, když již počaly rakouské části přecházet v útok. Probírali jsme se lesy, kol hořících vesnic. Pokud bylo možno, cestou se vše ničilo, vesnice, které byly liduprázdné, se zapalovaly, dobytek pobíjel. Munice bylo velmi málo. Děl se počítal v divizi poloviční počet a baterie včas k tomu určená vystřelila až 1 náboj denně! U nás bylo 25 patron na muže a 2 až 3 ruční granáty na partii. Často ruští vojáci prosili ne o chleba a tabák, ale o patrony, avšak my jim vyhověti nemohli. Na tomto účastku se nám zdařilo několik rozvědek a při jedné jsme sebrali větší partii zajatců (35 lidí) a dva raněné od třeťáků, krajanů moravských. Velitel divize uznal namáhavou práci a zásluhy v tomto krátkém čase. Pro veliký nedostatek nábojů byli jsme nuceni opět ustupovat…

Čs. dobrovolníci na tomto bojovém úseku bojují téměř pouze s říšskými Němci, což je lítý boj, a i při rozvědkách často za oboustranných ztrát. V zuřivých bojích na řece Zolkievce ztrácí.1. rota na rozvědce před pozicemi 82. Dagestánského pluku dva padlé (des. Josef Svoboda a voj. Karel Aptalius), nezvěstný byl voj. J. Plaček, raněni byli dobrovolníci voj. Josef Kučera a voj. Václav Picek. Rozvědka byla totiž znenadání obklíčena přesilou Němců, kteří ji chtěli za každou cenu zničit a za ústupu bojem do blízké vsi Višněv ztratila skupina tři výše jmenované. V boji se zvláště vyznamenal voj. Chocholáč.

Při ústupu na Ruský Sopienik je 1. rota ČD plně nasazena do pravidelných polních bojů. Následně kryje svým odhodlaným odporem ústup ruského 81. pluku a dostává se až k Cholmu, který je kritickým bodem útoku německých vojsk gen. Mackensena.

Reklama

V ústupových obranných bojích se 2. rota ČD pohybuje po pravém břehu Wiepry. Její velitel ruský škpt. Pavlov marně žádal odpočinek pro své dobrovolníky. Velitel 8. armády gen. Brusilov, který si vyžádal na svůj úsek čs. rozvědčíky pro jejich skvělou pověst, dostal přidělenu půlrotu 2. roty ČD, které veleli čeští ppor. Cejp a prap. Švec. Z této doby se dochovalo i hodnocení velitele divize doručené veliteli ČD:

V době přidělení 2. roty České družiny k 45. pěší divizi, jak velitel roty, štábní kapitán Pavlov, tak i mladší důstojník, podporučík Cejp, vždy projevovali plnou energii a chrabrost a přinesli mnoho užitku svými odvážnými rozvědkami. Vojáci roty vedli si junácky. Považuji za svou mravní povinnost, podati Vám o tom zprávu. Velitel divize generálporučík Nikolajev.

Těžkými boji bez odpočinku a vystřídání vyčerpaná 3. rota ČD, které velí ruský por. Ivšin, bojovala srdnatě proti Němcům v oblasti Lublina. Hlavně skupiny vedené českými důstojníky prap.Husákem a prap. Milerem získaly rotě další pochvalná uznání.

Po úspěšných výzvědných bojích na řece Poru byla od 4. roty odeslána jedna půlrota pod velením prap. Danilevského k 2. Sibiřskému sboru.

Svým bojovým křtem prošla u Cholmu i 5. rota ČD.

Bohužel Rusové nebyli ani nadále schopni udržet své dosavadní pozice před trvajícím náporem ofenzívy německo-rakouských armád. Dne 4. srpna 1915 dobyl nepřítel Ivangorod, 5. srpna Warszavu, 8. srpna už nepřátelská armáda gen. Mackensena překročila řeku Wiepru a 13. srpna dosáhl gen. Mackensen Vlodavy na řece Bugu. Hlavní síly ofenzívy směřovaly na ruskou pevnost Brest Litevsk, kam se také nakonec po ústupech stáhly všechny roty České družiny mimo jedné půlroty 2. roty, která byla u ruské 8. armády. Útok na Brest Litevsk zahájil z jihu gen. Mackensen a ze západu od Warzsavy postupovala vojska gen. Leopolda Bavorského. Pozice u Brestu Litevského byly za těchto podmínek neudržitelné a 26. srpna 1915 byl Brest Litevsk nepřítelem dobyt. Rusové kvapně ustoupili na východ do oblasti Sluck-Pinsk. V zadních vojích ustupujících ruských vojsk srdnatě bojují čs. dobrovolníci z ČD a získávají za to další uznání. Velitel ČD uveřejnil v rozkaze č. 401 ze 2. října 1915 text, kterým se s jednou z rot ČD loučila ruská 21. divize:

Dnes 1. rota České družiny odešla od svěřené mi divize. Čtyřměsíční výzvědná činnost roty, směřující k našemu společnému cíli - poražení nepřítele - dokázala, že všichni borci české roty vysloužili si vysoká vyznamenání: kříže a medaile sv. Jiří různých stupňů. S bratrskou vděčností děkuji jménem služby důstojníkům a vojákům roty. Věřím, že za takovéto sebeobětavé a družné práce našich českých bratří bude nedaleko hodina úplného osvobození všech Slovanů od nenáviděného německého jha. Sláva svatojiřské české rotě. Její práce v divizi nechť je vůdčím příkladem českým druhům páté roty, která dnes přišla ji zaměnit. Jménem služby děkuji upřímně rotnému veliteli i mladším důstojníkům, hrdinným vojákům za jejich službu u nás.

Reklama

Při rozvědkách v oblasti této divize se velmi vyznamenal český ppor. Petřík se svou skupinou dobrovolníků 1. roty. Osobně se tak nemalou měrou zasloužil o tak lichotivé hodnocení roty od velitele ruské 21. divize. Skoro každý čs. dobrovolník z 1. roty ČD získal do té doby již nejméně jeden kříž či medaili sv. Jiří, někteří i více. Proto bývala celá 1. rota ČD někdy nazývána „svatojiřskou“. Několik čs. dobrovolníků bylo dokonce nositeli všech čtyř stupňů kříže sv. Jiří a byli nazýváni svatojiřskými rytíři, což jim přinášelo i jisté společenské výsady. I v celé ruské armádě bylo takových vojáků a jednotek jen nemnoho.

Další ruské hlášení z této doby hovoří o 5. rotě ČD:

Dne 29. 8. t. r. v kritickou chvíli pro celou divizi 5. rota zadržela nápor říšských Němců, ohrozivších těžkou i polní baterií naši a křídlo divize, a dala divizi příležitost a čas spořádat se a Tulskému pluku se rozvinout, vzápětí za odvážným útokem rozvědky a střeleckých řetězů páté roty naše části se rozvinuly do střeleckých řetězů a přešly v rozhodný nástup, zmocnily se okrajů vesnice Lhoty. Když nepřátelské řetězy zpozorovaly takový rozhodný a otevřený nástup našich částí, ihned zakolísaly a daly se na útěk. Vůbec práce roty po celou dobu jejího pobytu u štábu 70. pěší divize byla velmi plodná a prospěšná. Velitel roty, podporučík Čeček, s naprostou ochotou vycházel vstříc nejen všem daným rozkazům, nýbrž i vysloveným přáním ve výzvědné práci. Dodávané jím zprávy byly vždy cenným doplněním rozvědky našich částí. Štáb široce využíval oddanosti české roty k výzvědám na nejdůležitějších úsecích. Rota byla vždy v plném pořádku a chování vojáků bylo nade vší pochvalu. Mladá rota, v nejtěžší dobu ústupu naší armády, nezklamala našich představ o slávě starých rozvědčíků České družiny. Náčelník štábu 70. pěší divize, škpt. g. štábu Salskij

Úspěchů dosahovaly i ostatní roty ČD, které rovněž na odchodu provázela neméně lichotivá hlášení velitelů divizí či pluků, v jejichž rámci nějaký čas působily.

Respekt k dobrovolníkům ČD nebyl však věcí samozřejmou. U některých velitelů ruských těles, kam byly roty či půlroty ČD přiděleny, se čs. dobrovolníci shledali nejprve s nedůvěrou a někdy byli dokonce považováni i za „austrijáky“, což přirozeně pramenilo z neznalosti otázky čs. národní věci. Brzy však svými úspěchy a příkladnou chrabrostí a odvahou v boji přesvědčili i ty největší nedůvěřivce. Sláva ČD se tak šířila opravdu velice rychle.

Dne 8. září 1915 při krytí ústupu 123. Kozlovského pluku u Sčitne zaznamenala 2. rota ČD ztrátu jednoho z nejlepších rozvědčíků ČD, des. Jaroslava Syrového. Nedočkal se tak již svého jmenování důstojníkem, k němuž byl navržen za předchozí chrabrost. Byl povýšen až in memoriam.

Podrobnosti jedné z zářijových rozvědek se dozvídáme z hlášení velitele 4. roty veliteli České družiny pplk. Trojanovovi:

Hlásím, že v noci z 16. na 17. září byla provedena rozvědka na frontě Očakovského pluku, v rajóně výšiny 855, která leží na západ od vsi Ugly, pod vedením prap. Jana Syrového. Rozvědkou bylo zjištěno, že Rakušané obsadili strž na jih od hřbitova vesnice Ugly. Při pokusu 6. a 7. roty Očakovského pluku obsaditi určenou pozici Rakušané zahájili palbu z pušek a ze 2 kulometů. Roty ustoupily a pozice zůstala neobsazena. Na rozkaz prap. Syrového Češi popolezli až k pozici sami, obsadili ji a zahájili po Rakušanech palbu, udržujíce pozici ve svých rukou, dokud se nevrátily obě roty (6. a 7. rota ruského Očakovského pluku po jejich předchozím ústupu před nepřátelskou palbou - pozn.). K prosbě velitele 6. roty prap.Syrový vysunul ochranné stráže, dav tak rotám možnost klidně se zakopat. Na jižní straně vsi Ugly bylo zpozorováno hromadění se říšských Němců. Čeští rozvědčíci vyřítili se na bodákový útok a zahnali Němce na útěk, zajavše 4 vojíny. Rozvědka se vrátila v 8 hodin ráno.

O první rozvědce družiníků po jejich přidělení k Sevastopolskému pluku píše ve svém deníku český prap. Josef Švec. Rozvědka pod jeho velením, byla složena z 11 čs. rozvědčíků a 6 kozáků, kteří se k nim dobrovolně přidali. Měli za úkol získat živého zajatce, kterého zde Rusové nebyli již dva měsíce schopni chytit. Přitom za živého zajatého nepřítele měli Rusové na tomto úseku slíbenu tříměsíční dovolenou, kříž sv. Jiří a 10 rublů. Tak velkou cenu měl nyní živý zajatec. Protože zde však protivníky byli říšští Němci, připadalo to všem Rusům jako nemožné.

… Byli jsme nad roklinou smrti, kde prý bylo hodně nebezpečno, bylo to pod obstřelem dvou kulometů a Sevastopolci v ta místa nechodili. Čekal jsem stále, že přijde někdo z levé strany, ale nestalo se tak. Náhle jsem spatřil z pravé strany při záblesku rakouského projektoru jakési figury. Brzo se blížili, poznal jsem s radostí, že jsou jen tři, že s nimi bude lehká práce. Dloubl jsem za mnou ležícího kozáka, a když se Němci (z německého 2. Jagerbatalionu - pozn.) přiblížili na dva kroky, vyskočil jsem a namířil revolverem na hruď prvního. Ten bleskurychle udělal „fertig“, takže mi zasáhl bradu a rozřízl bajonetem plášť, neranil mne však. Já neztrativ duchapřítomnost, a ač jsem měl ohrožen život, přece jsem si momentálně vzpomněl, že je třeba „jazyk“, a vytrhl jsem protivníku vintovku. On dal se na útěk, já za ním, v pravé ruce revolver, v levé jeho vintovku. Před samými dráty se moje oběť svalila na zem a já ji svěřil přiběhnuvšímu kozáku a jednomu z družiníků. Němec však leže na zemi, bránil se, kopal a nechtěl vstát. Zahlédl jsem jen, jak kozák bodákem ho chtěl připíchnout a neměl jsem času, abych tomu zabránil. Rychle jsem přiskočil a viděl, že kozák přišpendlil jen plášť zajatcův. Hned jsem dal rozkaz vzíti jej živým, po čem ho oba naši zdvihli, a když nechtěl jíti, opíraje se patami, dal jsem mu jednu zezadu napamětnou, po čemž teprve šel. Viděl jsem, že o jednoho jest postaráno, a šel jsem k ostatním, kteří lovili utíkající nepřátele. Podařilo se vzít ještě jednoho, třetí však prchl, ve svých drátech se obrátil a střílel po nás. Kučerovi prostřelil plášť. S kořistí jsme se vrátili do okopů, kde „zemljáčci“ a hlavně jeden důstojník ani svému zraku nechtěli věřit, že bychom dostali zajatce, z nichž se jeden ptal, zdali je budeme střílet. Vysvětlil jsem mu, že nejsme tak suroví jako oni. Vytřeštil oči, když jsem mu řekl, že byli s námi kozáci, a ještě více je vytřeštil, když uslyšel, my ve furažkách, že jsme Češi z Čech. Byl to jednoroční dobrovolník „zugsfíra“ a měl prý slíbeno za zajatého Rusa velkou stříbrnou, dovolenou a 10 korun. Tedy asi jako u nás. Vůbec získali jsme si v divizi velké sympatie.

Mezitím u 5. roty padl při nepodařené akci čs. dobrovolník voj. Dus, jenž podlehl střelné ráně do břicha. Byl to jeden z prvních mrtvých dobrovolníků 5. roty ČD. Ztráty byly i u ostatních rot.

V druhé polovině roku 1915 došlo k dalšímu rozšíření České družiny. Ruský hlavní štáb povolil již rozkazem č. 360 z 21.srpna průběžnou organizaci 6. a 7. roty ČD. Dále dle rozkazu č. 387 ze 17.září 1915 mohl vzniknout u ČD podpůrný kulometný oddíl. Dne 13. listopadu 1915 povolil ruský hlavní štáb rozkazem č. 443 dokonce existenci 8. roty ČD. Roty 5., 6., 7. a 8. měli tvořit nový 2. prapor ČD, přičemž 1. prapor tvořily původní roty č. 1., 2. ,3. a 4. Roty druhého praporu byly tvořeny z nemalé části i volyňskými Čechy, z nichž někteří byli již dříve mobilizováni ruskou vojenskou správou k ruským jednotkám.

Použitá literatura a prameny:
Vojenský historický archív v Praze
Materiály z Vojenského archívu v Moskvě (Rusko) a Kyjevě (Ukrajina)
Časopis „Československý denník“ vydávaný čs. legiemi v Rusku během anabáze, vzpomínky družiníků.

Červinka Jaroslav - Cestou našeho odboje, Praha - 1920
Beneš Edvard - Světová válka a naše revoluce, Praha - 1935
Fidler Jiří - Generálové legionáři, Brno - 1999
Fryščok Alexej Miloslav - Legionáři, car a rudá vlajka, Brno - 1998
Fučík Josef - Pražský pěší pluk č.28 na italské frontě 1915-1918 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 4/1996)
Galandauer Jan - Wacht am Rhein a Kde domov můj - válečné nadšení v Čechách v létě 1914 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 5/1996)
Gregorovič Miroslav - První československý odboj (Čs. legie 1914-1920), Praha - 1992
Holý Karel - vzpomínky
Kopta Josef - Třetí rota, Praha - 1992
Medek Rudolf - Za svobodu, Praha - 1925
Medek Rudolf - Blaník, Praha - 1922
Medek Rudolf - Za domovinu, Praha - 1926
Němec Matěj - Návraty ke svobodě, Praha - 1994
Pichlík Karel - Zahraniční odboj 1914-1918 bez legend, Praha - 1991
Pichlík Karel, Klípa Bohumír, Zabloudilová Jitka - Českoslovenští legionáři (1914-1920), Praha - 1996
Pichlík Karel - Červenobílá a rudá, Praha - 1967
Pichlík Karel - Čeští vojáci proti válce 1914-1915, Praha - 1961
Prášek Vojtěch - Česká družina, Praha - 1934
Sak Robert - Anabáze, Drama československých legionářů v Rusku (1914-1920), Jinočany - 1996
Slanička Josef - Ze slavných dob České družiny, Praha - 1929
Švec Jiří - Deník, Praha - 1921
Vaculík Jaroslav - Dějiny volyňských Čechů, Praha - 1998
Valenta Václav - Vlast máti až nás zavolá..., Praha - 1938
Valenta Václav - Do legie, Praha - 1924
Vogeltanz Jan, Polák Milan - Československé legie 1914-1918, Praha - 1999
Žipek Alois - Válka národů 1914-1918 a účast českého národa v boji za svobodu, Praha - 1922

Tato práce vyšla také knižně, vřele doporučujeme !


K objednání na pavelvelkuthan@seznam.cz
Cena: 90,- Kč

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více