Irák 1941 bitva o Habbanyju díl I.

Autor: Karl Schlange / Schlange 🕔︎︎ 👁︎ 22.546

Prolog

Během roku 1941 Němci ovládli celou Evropu až na jih po Řecko, překročili Středomoří před postupem přes západní poušť severní Afriky směrem k britským hlavním základnám v Egyptě. V Iráku, dále na východě, Němci slíbili Iráčanům, kteří vlastnili velké zásoby ropy, finanční a vojenskou pomoc z Německa za účelem pomoci Iráčanům zbavit jejich zemi od Britů. Spoléhajíc na tuto podporu Iráčané zaútočili na základnu RAF Habbaniya 60 mil západně od Bagdádu ležící u cesty na Damašek.

RAF bojovala v bitvě která trvala pět dní a v kampani, která trvala měsíc, kterou proti všem tehdejším očekáváním vyhrála. Historie této vzrušující bitvy je věnováno následujících několik stránek.

Reklama

Zpráva o operacích v Bagdádské oblasti - 2. květen až 31. květen 1941

Kopie ze zprávy velícímu důstojníkovi letectva, Královské letectvo v Iráku, velícímu důstojníkovi letectva, Královské letectvo, Střední východ, předkládané pro vaši informaci.

B.A. Casey

Air Vice-Marshal, Velící důstojník královského letectva v Iráku.

Pane,

Mám tu čest předložit Vám následující zprávu o operacích uskutečněných v Bagdádské oblasti v Iráku v době od vypuknutí válečného stavu 2.května 1941 do podpisu dohody o klidu zbraní s prozatímní vládou Iráku dne 31.května 1941. Zpráva ve formě následného dopisu Vám dá celkový a přehledný obraz spíše než detailní popis událostí jednotlivých dní během tohoto období. Já sám, jsem nedorazil do Habbaniyi před 18.květnem 1941, to znamená 16 dní po začátku operací, následkem toho je má znalost o událostech před tímto datem omezena na hlášení o situaci od mého štábu.

Krátké shrnutí událostí které vedly k vyhlášení válečného stavu.

Reklama

Něž začnu popisovat události které vypukly po 2. květnu začal bych krátkým shrnutím toho co předcházelo vypuknutí nepřátelského stavu, které od doby kdy se rozhodlo pro násilné řešení mělo za následek spuštění běhu následujících událostí.

Zformování protiústavní Irácké vlády Rašídem Alím 10.dubna 1941 po odjezdu Regenta z Bagdádu, bylo následováno vzrůstajícím napětím mezi Iráckými a Britskými autoritami v zemi. Toto napětí dosáhla vrcholu když Rašíd Ali odmítl souhlasit s vyloděním druhé brigády 10. indické divize, která měla dorazit do přístavu Basra dne 29.dubna 1941.

Napětí bylo tak zřetelné že HBMś velvyslanec v Bagdádu se rozhodl varovat všechny britské ženy a děti, a kdo mohl tak odešel do Habbaniyi, kde pro ně zařídil přijetí a přípravu vzdušné evakuace. Irácké úřady souhlasily s bezpečným průchodem pro tyto lidi a 29. dubna dorazilo přibližně 230 žen a dětí v transportu RAF z Bagdádu do Habbaniyi.

V průběhu noci ze 29. na 30.dubna se značné síly Irácké armády přesunuly z Bagdádu a za úsvitu zaujaly pozice na výšině (známé jako Rovina – Plateu) jižně od Habbanijského tábora. Brzy ráno 30.dubna velitel Iráckých mechanizovaných sil poslal emisary kteří požadovali zákaz veškerého provozu na zemi a ve vzduchu v táboře. Samozřejmě tomuto požadavku nebylo možno se podrobit a přes veškerou snahu jak přímým vyjednáváním s Iráckým velitelem tak přes diplomatické zastoupení HBM velvyslancem v Bagdádu se nepodařilo dosáhnout odvolání obkličujících Iráckých vojsk. Ve skutečnosti probíhal velmi pravidelný přísun Iráckých posil a v podvečer 1.května bylo zjištěno vzdušným průzkumem že Irácké síly v sousedství Habbaniyi zahrnovaly:

- jednu pěší brigádu a dva mechanizované prapory
- jednu mechanizovanou dělostřeleckou brigádu (12 houfnic ráže 3.7 liber)
- jednu polní dělostřeleckou brigádu (12 kanonů (18 Pdrs) a 4 houfnice ráže 4,5 liber)
- 12 obrněných aut
- jednu mechanizovanou kulometnou rotu
- jednu mechanizovanou spojovací rotu
- jednu protitankovou/protiletadlovou baterii

Tyto síly byly většinou rozmístěny na „náhorní plošině“ (Plateau) a podél silnice do Bagdádu, ale nejméně dvě děla byli severně od řeky Eufrat a menší počet pěchoty (pravděpodobně jedna rota) ve Fallujah (Faludža). Po celkovém neúspěchu mírově zamýšlených snah o přesvědčení Iráckých sil k ústupu se stalo nezbytným použít naše síly k donucení Iráčanů k ústupu a bylo rozhodnuto na ně v případě potřeby zaútočit bez vyhlášení ultimata. V 5.00 hodin ráno 2.května. Rozhodnutí nedoručit ultimátum bylo vydáno z obavy, že pokud by se Iráčanům dostalo varování mohli by znemožnit použití naší jediné ofenzivní zbraně – bombardovacích letadel. Detaily dalšího vývoje této situace od příjezdu Iráckých sil k oblasti Habbaniyi do vypuknutí nepřátelství jsou zaznamenány ve válečném deníku v dodatku „C“.

Problém

Situace na úsvitu 2.května byla taková, že zastihla Irácké pozemní síly v značné síle rozmístěné na dominujících posicích v okolí tábora ze všech stran kromě západu. Ačkoli Irácké vzdušné síly čítaly 63 operačních letadel různých typů nebyly považovány za vážnou hrozbu.

Na naší straně jsme měly vzdušné síly, 4 perutě (Squadron) zimprovizované ze školy leteckého výcviku č.4 (No 4 Service Flying Training School) složené z jedné perutě Gladiátorů, jedné perutě Oxfordů a Gordonů a dvou perutí Audaxů, společně s oddílem ze dvou perutí Wellingtonů u Shaibah. Celkem 96 letadel.

Habbanijské perutě byly zformovány do letecké úderné síly (Air Striking Force) s velícím důstojníkem čtvrté školy leteckého výcviku jako velitelem. Ten převzal operační velení nad všemi letadly v Habbaniji a také nad těmi které byly později poslány jako posily. Wellingtony v Shaibahu operovaly pod velením speciálně zřízeného hlavního stanu RAF Střední východ (RAF Middle East).

Reklama

Podoba našich vzdušných sil, ačkoliv nebyla impozantní na první pohled, naneštěstí, dávala jasnou zprávu o naší síle. Nehledě na fakt, že letadla v zimprovizovaných perutích, s vyjímkou Gladiátorů, byly zastaralé nebo čistě výcvikové typy. Piloti a posádky které je ovládali byli, z větší části, nevycvičení pro operační létání. Instruktoři ze školy leteckého výcviku, ve většině případů, nikdy nesloužili u bojových perutí a žáci vyšších kursů právě dokončovali jejich střední stupeň výcviku. Pozorovatelé a palubní střelci byli buď nevycvičení dobrovolníci z řad pozemního personálu, nebo nově dorazivší žáci pilotního výcviku. Nicméně, všechny hodnosti byli plni sebedůvěry a nedočkavosti udělat s nepřítelem rázný konec.

Pro pozemní obranu byl k dispozici slabý prapor vlastního krále (battalion of the King´s Own), šest rot Iráckých domorodců (Iraq Levies) (ze kterých pouze čtyři, Asyrské roty, mohly být bezpečně považovány za spolehlivé) a tři oddíly obrněných aut RAF (Sections of RAF Amoured Cars), společně s rotou poskládanou z personálu RAF zformované do mobilní pěchotní zálohy (Mobile Infantry Reserve). Celkový výčet těchto sil čítal kolem 2 200 mužů a 18 obrněných aut. Všechny pozemní síly byly umístěny pod přímé velení GBOI z 10. Indické Divize v Basře, která dorazila do Habbaniyi vzduchem 1. května.

Bylo konstatováno, že celková situace se nedá nazvat příznivou. Irácké pozemní síly byly značně silnější, ať už početně nebo výzbrojí, než naše vlastní a okupovaly silné taktické pozice dominující kolem celého výcvikového tábora. Kromě toho, Habbanijský vojenský tábor s 8 mílovým obvodovým plotem byl navržen čistě jako mírový vojenský tábor, neskýtající žádné přírodní či umělé překážky proti útoku pozemních sil. Zároveň, všechny základní služky ve vojenském táboře jako dodávky vody, hygienická zařízení, kuchyň byly napojeny na elektriku a závisely tedy na jediné malé elektrárně, která byla umístěna ve velmi zranitelné pozici. Ale nejvíce znepokojivým rysem na této celé situaci byla naše kompletní závislost na obsazení Habbaniyi z vlastních zdrojů. Komunikační linie z Basry ještě nebyla zřízena a zřejmě ještě nebude otevřena po několik měsíců pokud bude nadále trvat nepřátelství, když se zdá být nepravděpodobně vzhledem k situaci na Krétě a v Libyi, že by mohly být uvolněny nějaké záložní síly z Palestiny nebo Egypta, pro otevření komunikační linie přes Syrskou poušť.

Ale přes nebezpečí a znepokojující bezprostřední situaci byla strategicky jasné jedno. Prvním cílem operace musí nevyhnutelně být dostatečné vytlačení Iráckých sil tak daleko od vojenského tábora aby se jim zabránilo v mířené pokračující dělostřelecké palbě. Plán operací z toho důvodu vytvořil koncentraci úsilí všech dostupných bombardérů na pozice Irácké pěchoty, částečně na jejich kanony, a rozkazy vydané oběma leteckým silám umístěným v Habbaniyi a těm které operovaly ze Shaibahu byly, provádět co možná nejtěžší útoky za denního světla proti obkličujícím silám.

Problém obklíčení vojenské posádky Habbaniyi, proto, byl především vojenský, dokonce ačkoli řešení bylo nalezeno trvalo skoro celé záleželo na použití našich vzdušných sil. Dokonce poté co byl první problém vyřešen a navzdory intervenci Německého letectva, významný podíl úsilí našich vzdušných sil nutně směřoval proti Irácké armádě k podpoře našich vlastních vojáků. Byla to nezbytná povinnost vzhledem k naší extrémní slabosti na zemi a krajní důležitosti znovu dosadit Regenta v Bagdádu v co nejkratší době. K završení tohoto by nutný rychlý postup na hlavní město.

Hlavní obrysy průběhu operací

Vojenské operace, k jejichž podpoře byla většina vzdušných operací uskutečněna, lze rozlišit do třech hlavních fází: -

Vítězství u Habbaniyi a akce u Sin El Dhibbanu.
Obsazení Fallujah
Postup na Bagdád vrcholící žádostí Iráčanů o příměří

Souběžně s těmito třemi fázemi vojenských operací, byly dvě odlišné fáze ve vývoji situace ve vzduchu.

Neutralizace a možná destrukce Iráckých vzdušných sil, což bylo završeno ke konci šestého dne operací.
Intervence Německých vzdušných sil po bitvě u Sin El Dhibbahu, jejich neutralizace naším úsilím ve vzduchu a konečná eliminace kolabující vlády Rašída Alího.

Vítězství u Habbaniji

Operace začala v 5 hodin ráno, místního času, 2.května velmi těžkým bombardováním Iráckých pozic silami složenými ze 18 Audaxů, 9 Oxfordů a 6 Gordonů s účastí několika Wellingtonů ze Shaibahu. Tento útok trval nepřetržitě celý den, navzdory těžké a překvapivě přesné protiletadlové palbě Iráckých vojáků, a navzdory dělostřeleckému ostřelování hlavní a vnitřní přistávací plochy. Ostřelování bylo pozoruhodně neefektivní, způsobilo sice některé škody, nevyhnutelně na hangárech a letadlech na zemi a došlo k několika ztrátám. Ale dokonce ani nejtěžší střelba z iráckých děl neuspěla v zabránění používání hlavního letiště, po celou dobu trvání, protože po několika hodinách těžkého bombardování dělostřeleckých pozic se palba iráckých děl zredukovala do bezvýznamných rozměrů. V průběhu odpoledne se na scéně objevily Irácké vzdušné síly, množství Savoií, Bredů, Northropů a Audaxů bombardovalo a ostřelovalo kulomety s přestávkami vojenský tábor. Materiální škody které způsobily byly zanedbatelné, ale podařilo se jim dosáhnout částečného morálního úspěchu když pro chybějící systém výstrahy se nepodařilo zachytit nálet jedinou bojeschopnou stíhačkou která byla k dispozici (z devíti Gladiátorů).

Na konci prvního dne operací, se zdála morálka Iráckých sil překvapivě vysoká navzdory velmi těžkému bombardování které utrpěly a nebyly žádné signály že by připravovaly ústup svých sil. Na druhou stranu bylo zjištěno že nepřátelské kanony jsou mnohem méně nebezpečné než se původně odhadovalo a pravděpodobnost rozhodujícího útoku nepřítele se zdála vzdalovat.

Během následujících dní se proto část vzdušných úderů (které se především soustředily proti obkličujícím vojskům) zaměřila proti Iráckým vzdušným silám a základnám a komunikacím Irácké armády. Útoky provedly Wellingtony na Rašídskému letiště a stíhací Blenheimy (čtyři které dorazily 3.května jako posily) proti Iráckým letadlům u Rašídu, Musulu, Baqubě, Šahrabánu a na Bagdádském letišti. Tyto útoky byly velmi úspěšné a 8. května Irácké vzdušné síly byly fakticky eliminovány, kolem 25 letadel z jejich operačních typů bylo zničeno na zemi nebo sestřeleno ve vzduchu a mezi 20 a 30 poškozeno tak že vyžadovaly okamžitou opravu. Kulometný útok 8.května tří stíhacích Blenheimů proti letadlům na zemi u Šahrabánu byl mimořádně efektivní. Všechny Irácká letadla zjištěná na zemi byla zapálena. K tomuto datu byly naše vlastní ztráty letadel ze všech příčin na 11 strojích.

Zpět k situaci u Habbaniya. Velmi brzy bylo zjištěno že rozsah bombardování nepřátelského dělostřelectva může být snížen bez rizika tím, že nad oblastí jejich rozmístění bude neustále létat vzdušná hlídka. V noci ze 4. na 5. května (třetí noc od začátku operací) pokračovaly vzdušné hlídky a prokázaly svou užitečnost když zabránily nepříteli využít ochrany tmy k ostřelování vojenského tábora. Neefektivita irácké dělostřelby a nedostatek iniciativy celkově společně s našimi vlastními nepřetržitými vzdušnými útoky a útočné akce naší pěchoty podnikající nájezdy z vojenského tábora každou noc způsobily zvláštní obrat taktické situace. Zatímco Habbaniya jako taková byla odříznuta od okolní pomoci či zásob, kromě vzduchu, byl to vojenský tábor kdo nyní účinně obléhal irácké síly na výšinách dominujících okolí výcvikového tábora. Správní problémy které musel nepřítel řešit, se staly hrozivé. Všechny zásoby, příděly vody a munice musely být dopraveny na výšiny vojenskými konvoji z Falluje tváří v tvář naší zdrcující vzdušné převaze. Zprvu toto zásobování probíhalo v noci, ale brzy byly zřízeny naše noční vzdušné hlídky, které začaly útočit na každé světlo které zahlédly a toto zásobování se pro Iráčany stalo problematické. Následující informace odhalili že morálka nepřítele který byl umístěn u Habbaniyi která byla velmi vysoká, byla radikálně vážně snížena v důsledku trvajícího bombardování a kulometného ostřelování kterému tyto jednotky byly vystaveny.

V noci z 5./6. května naše pěchotní hlídky z vojenské základny vyrazily rovnou do podhůří náhorní plošiny, ale nebyly schopny navázat kontakt s nepřítelem. Vzdušný průzkum za rozednění odhalil fakt že nepřítel opustil náhorní plošinu. Obrněná auta a pěchotní hlídky vyslané k vyčištění náhorní plošiny nalezli málo známek přítomnosti nepřátelských sil, ale později narazili na silná postavení u vesnice Sin El Dhibban která leží na silnici do Fallujah, dvě míle vzdálená od vojenské základny. Tady se strhla malá bitva, ale později odpoledne naše pozemní síly, silně podporované extrémně přesným a efektivním blízkým podpůrným bombardování letadly Audax, vyčistily vesnici od nepřítele a zajaly skoro 500 nepřátel a ukořistily mnoho válečného materiálu. Pozdější pokus Iráckého velitele ve Fallujah zvrátit situaci vysláním smíšené skupiny motorizované pěchoty a dělostřelectva se změnila v pohromu, kolona byla těžce zasažena ze vzduchu a prakticky zničena, nezůstalo nic jen linie vraků nákladních aut, z nichž mnoho hořelo nebo explodovalo, což změnilo cestu mezi Fallujah a Canal Turn v pás pustiny a zůstala tak ještě několik týdnů jako němý svědek Irácké porážky.

Nyní bylo jasné, že nepřítel byl v noci vržen do definzivy a očekávání důsledků této změny na jejich morálku se ukázalo být oprávněné neboť bylo natolik zdrcující že umožnilo našim silám doufat v obsazení Ramadi a Fallujah. Průzkum odhalil, že obě tato města jsou obsazeny nepřátelskými oddíly ale slabost našich pozemních sil zabránila pokusu o provedení útoku na ně. Kromě toho, Iráčané vyhodily do vzduchu část mostu Suttaih v průběhu noci z 6./7. května a přerušily říční přístavní nábřeží ve Fallujah o několik dní později a zaplavili tak silnici od města na západ, kryjíce tak obě, Ramadi a Fallujah úctu budící vodní překážkou.

Materiální výsledky razantního vítězství u Habbaniya byly impozantní a zahrnovaly ukořistění sedmi 3,7“ houfnic, dvě protitanková děla, tři 20mm protiletadlová děla, čtyřicet pět kulometů Bren, osmnáct kulometů Vickers, tři kulomety Hotchkiss, tři kulomety Lewis, čtyři italské kulomety, deset obrněných aut Crossley, jeden italský lehký tank, tři traktory, sedmdesát devět motorových vozidel různého druhu, sedm motorek a velké množství pušek, náhradních součástek kulometů, munice a dalšího materiálu. Tato kořist, zvláště houfnice, děla a kulomety byly neocenitelné, nyní se stalo možné zajistit operujícím letadlům větší bezpečnost a jejich opravy a údržba už nemusely být prováděny pod neustálou hrozbou nepřátelské palby. A především, díky tomuto postupu, bylo možno sháněním ovcí a dobytka doplnit ne přiliž velké zásoby potravin ve vojenském táboře. Ale největší prospěch přinesl tento úspěch psychologický, morálka stoupla po prolomení svírajícího obklíčení a zvětšení našeho prostoru „pro dýchání“.

Ale ačkoliv tyto výsledky byly imponující, za základních bodech naší situace se mnoho nezměnilo. Habbaniya byla stále odříznuta od vší komunikace s okolním světem kromě vzdušné, pokud by se komunikace neobnovily rychle, německý zásah v důležitém měřítku, již ohlášený událostmi v Sýrii, by mohl zvrátit situaci až k neudržitelnosti vojenské základny.

Bylo nezbytně naléhavé otevřít komunikace k vnějšímu světu tyk rychle jak to jenom bude možné a usilovat o rozhodující zvrat situace odstraněním vlády Rašída Alího z Bagdádu. Pro uskutečnění tohoto záměru bylo nutné přesunout z Habbanije mnohem více vojska tak, aby ofenzivní operace mohly být provedeny bez obav z ohrožení bezpečnosti vojenské základny.

V odpověď na naše žádosti o velké potřebě posílení pozemních sil byla vzduchem poslána z Basry: rota Gurkhů, obsluhy k opraveným trofejním dělům v letištní opravně a ukořistěným 3,7" houfnicím ukořistěným nepříteli a oddíl Madráských ženistů a minérů. Ale takto by trvalo příliš dlouho než by se vybudovaly odpovídající síly v Habbaniya, pokud by vše bylo odkázáno pouze na vzdušný transport, také každé další posílení mělo svůj odpovídající vliv na akutní problém se zásobovací situací.

Proto se velmi uspokojivou stala zpráva, že k Habbanija obdrží motorizovanou Brigádní Skupinu, která se zformovala v Palestině a která byla neprodleně vyslána na cestu. Pro účely této síly, která byla také známa jako „Habforce“ byla zřízena komunikační linie přes poušť za účel poskytnutí opory létajícím kolonám pro operace v Iráku. Očekávalo se že tyto létající kolony, které byly také známy jako „Kingcol“ by mohly dorazit k Habbaniyi k 15. nebo 16.květnu. Složení „Kingcol“ bylo následující:

velení a štáb 4.jízdní brigády a spojaři (HQ 4th Cavalry Brigade and Signals)
pluk jízdy na koních
jedna baterie 60. polního pluku, RA (royal army – královská armáda)
první nezávislá protitanková četa, RA
oddíl 2. polní perutě (squadron)
dvě roty 1. Esexxského pluku s oddílem dopravní čety
oddíl 166. lehké polní ambulance
3. reservní MT roty, RASC
552. rota, RASC
pouštní mechanizovaný pluk, Arabská legie, menší než oddíl
8 obrněných aut z 2. roty obrněných aut RAF

Vědomí, že tyto síly byly vyslány do Habbaniya, společně s posilami přepravenými letecky z Basry a reorganizace pozemních sil na základny vybavením ukořistěným v dosavadních bojích s Iráčany, umožnilo uvažovat o plánech pro útočné akce vedené ze základny Habbaniya. Byly dva zřejmé cíle: Ramadi a Fallujah. Dřívější, významné třebaže se nezdálo uspokojivé jako základní spojení s komunikační linií mezi Habbaniya a Palestinou existující spojení cestou kolem jižního jezera Habbaniya via Mujarah. Kromě toho irácké síly v Ramadi ve své horlivosti vyhodily do vzduchu mosty a hráze, dle rozkazu umístit vodní překážku mezi sebe a případné útočící britské sily, což efektivně zabránilo v akci také jim samotným a snížilo tak možné hrozící ohrožení komunikační linie do Palestiny nebo k vojenské základně. Fallujah, na druhé straně, byla klíčem k Bagdádu pro každou ozbrojenou sílu postupující ze západu. Proto bylo přistoupeno k plánu který pojednával o jejím dobytí a obsazení. Základním přípravným krokem bylo obsazení Mujarah do 10.května a zahájení prací na stavbě provizorního mostu a tak dle rozkazu otevřít alternativní cestu na západ. Tato práce byla hotova do 16. května.

Předtím, než jsem převzal velení operací směřujících k obsazení Fallujah, jsem navrhl odchýlit se na chvilku a rozkázal evakuovat do Basry ženy a děti uprchlíků, kteří dorazily do Habbaniyi den předtím než irácké síly nastoupily proti vojenské základně. Když vypuknul válečný stav 2.května někteří z 52 uprchlíků již byly přesunuti do Basry, ale zůstal problém jak dostat zbývající pryč, obě přistávací plochy byly pod palbou iráckých děl, a zajistit jejich bezpečnost se stalo problematické. Zanedlouho poté co se zjistilo, že nepřátelská děla lze krátkodobě umlčet podle potřeby těžkým bombardováním a kulometným ostřelováním, bylo rozhodnuto pokračovat v evakuaci uprchlíků vzdušnou cestou. Tudíž při každém startu a přistání letadel Douglas nebo Valentia, probíhal zároveň vzdušný útok na irácká děla a obrněná auta vyrazila z vojenské základny aby kryla přistávající nebo startující letadla palbou z kulometů. Je pozoruhodným faktem že v průběhu trvání této operaci nedošlo k žádné ztrátě, když byly ženy a děti evakuovány. K 8.květnu všechny britské ženy a děti v Habbaniyi (s vyjímkou mnišek v nemocnici), společně se značným počtem nemocných a zraněných, byly bezpečně přesunuty vzduchem z vojenské základny.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více