Obranná válka SSSR? Díl 2.

Autor: Bohuslav Lysa / Medvidek 🕔︎︎ 👁︎ 26.727

Zasedání politbyra 21.6.41

21.6.1941 se konalo tajné zasedání politbyra. Jsou známa usnesení pouze ke čtyřem posuzovaným otázkám ale nevíte kolik se celkem posuzovalo otázce a o obsahoval další usnesení.

Známo je následující.

Reklama

21.6.1941 bylo rozhodnuto zařadit do výzbroje Rudé armády mobilní zařízení sdružené palby BM-13 zahájit sériovou výrobu tohoto zařízení a reaktivních střel M-13 a začít také vytvářet jednotky reaktivního dělostřelectva. V nejbližších týdnech budou BM-13 neoficiálně pojmenovány „kaťuše“.

21.6.1941 politbyro ÚV VKS(b) přijalo usnesení o vytvoření frontových útvarů na základě západních pohraničních vojenských okruhů (generálplukovník P.A.Žilin čelní korespondent Akademie věd SSSR. Velká vlastenecká válka 1941-1945, s. 64).

Toto usnesení je mnohem důležitější jež to první. Pět frontů bylo vytvořeno a právě tajně položeno nikoli po německém vpádu, nýbrž před ním. Důležité je to z následujícího důvodu. Zasedání politbyra trvalo celý den a skončilo pozdě v noci. Za několik hodin Žukov zatelefonoval Stalinovi a pokusil se ho přesvědčit, že na hranicích se odehrává cosi neobvyklého. Tento okamžik e zachycen mnoho očitými svědky a historiky. Nejen Stalin ale i Molotov Ždanov a Berija nepochybně omítali uvěřit možnosti německého útoku. Neochotu uvěřit německé agresi potvrzující všechny konkrétní činy Rudé armády – protiletadlová děla nestřílejí po německých letadlech sovětští stíhači mají zakázáno sestřelovat německé letouny, vojskům Prvního sledu byly odebrány náboje a z generálního štábu proudí jeden strohý rozkaz za druhým: nedat se vyprovokovat (Žukov a Timošenko německé agresi rovněž příliš nevěřili).

Pak ovšem vzniká otázka: jestliže nejvyšší sovětští političtí a vojenští představitelé nevěřili v možnost německého vpádu proč tedy právě vytvořili fronty?

Odpověď zní: fronty byly vytvořeny nikoli pro odražení německého útoku, nýbrž za jiným cílem.

21. června politbyro ÚV VKS(b) pověřilo náčelníka generálního štábu armádního generála G.K. Žukova celkovým velením Jihozápadního a Jižního frontu a náměstkem lidového komisaře byl jmenován armádní generál K.A. Mereckov. Ještě nedávno K.A.Mereckov velel armádě během „osvobozování“ východních částí Finska. Teď ho posílají na stejné místo jako představitel hlavního stanu. Ještě nedávno G.K. Žukov velel Jižnímu frontu během „osvobozování“ východních oblastí Rumunska, nyní ho tam posílají jako představitele hlavního stanu, aby koordinoval činnost obou frontů.

Jsme přesvědčováni, že Stalin poslal Žukova a Mereckova, aby odvrátili události, v jejichž možnost sám nevěřil.

Sovětští historikové hovoří o německých velitelích: „… V červnu až do útoku na Sovětský svaz Brautschich a Galder konali jednu revizi vojsk za druhou.“ (V.A. Anfilov, Nesmrtelné hrdinství s.65) Copak se Žukov s Mereckovem chovali jinak?

Reklama

Postup obou armád byl prostě zcela shodný. Wehrmacht a Rudá armáda nevěděly o postupu protivníka, ale jeden druhého přesně kopírovaly i v těch nejmenších podrobnostech.

Ano, sovětští velitelé přibližovali velitelská stanoviště k hranicím – stejně jako němeční kolegové.

Ano, Rudá armáda soustředila dvě mohutná uskupení na křídlech na přístupu k hranicím – přesně jako německá armáda.

Ano, sovětské letouny byly soustředěny u německých hranic stejně jako německé u hranic sovětských.

Ano, sovětským letcům bylo zakázáno sestřelovat německá letadla do určité chvíle – stejně jako němečtí letci měli zakázáno sestřelovat sovětské letouny, aby nevyvolaly konflikt dříve, než bude uskutečněn dokonale překvapivý úder.

Ano, Hitlerovo velitelské stanoviště se nacházelo ve východním Pruskuv oblasti Rastenburku a sovětské hlavní předsunuté stanoviště se nacházelo přesně ve stejné vzdálenosti od německé hranice jako německé stanoviště od sovětské.

Ale pozor, Hitler již odjel na své tajné velitelské stanoviště …a co Stalin? 21.června po zasedání politbyra se mnozí jeho členové urychleně rozjeli na svá bojová stanoviště.

Ždanov, který po linii politbyra kontroloval „osvobození“ Finska, se 23. června chystal dorazit do Leningradu. Chruščov, který kontrloval „osvodození“ východních oblastí Polska a Rumunska, se rychle přepravil do Kyjeva.

Usnesení politbyra o tejném rozvíjení pěti frontů na západních hranicích znamenalo, že Sovětský svat v roce 1941 byl nucen začít aktivně jednat na západě. Příčina byla neobyčejně vážná: Každý ze sovětských frontů – kromě jiného – spotřeboval měsíčně 60 000 kusů skutu (maršál SSSR S.K. Kurkotkin, Týl sovětských ozbrojených sil za Velké vlastenecké války 1941 – 1945, s. 325) Pokud by se čekalo do následujícího roku, pak by pět frontů nutně spotřebovalo více než tři miliony kusů skotu. Kromě pěti frontů bylo třeba zásobovat sedm armád Druhého strategického sledu a tři armády vnitra, které se rozvinuly v týlu. Bylo zapotřebí zásobovat čtyři flotily, sovětská vojska, která se chystala „osvobodit“ Irán, dále letectvo, vojska protiletecké obrany, ale hlavně celý vojenský průmysl, kde bylo jedlíků ještě více.

Reklama

To nic neznamená, když vycházíme ze socialistického zemědělství a výsleků kolchozů… Údaje ze sovětského generálního štábu: „Nehledě na velké úspěchy v oblasti rozvoje zemědělství na počátku války problém s obilninami z celé řady příčin nebyl vyřešen. Státní dodávky a výkup zrna nepokrývaly celou potřebu země v obilí.“ (VHČ, 1961, č.7, s.102.) Prostě a jednoduše – úspěchy byly velké, ale obilí se nedostávalo. A tu máme názor stalinského lidového komisaře financí, člena ústředního výboru A.G. Zvereva: „Počátkem roku 1941 početní stav skotu u nás ještě nedosáhl úrovně z roku 1916.“ (Zápisky ministra,s.188)

Úroveň roku 1916 nebyla standartní úrovní Ruska, ale jednalo se o úroveň, na kterou se zemědělství země dostlo po dvou letech pustošivé zhoubné války. „V mírovém období“ byl početní stav skotu v Sovětském svazu nižší než v carském Rusku během světové války! Úroveň roku 1916 byla podle měřítek přecházejících desetiletí velice nízká, bezmála katastrofální a vedla k zlořáům, které způsobovaly citelné změny v obvyklém způsobu života a hrozilo, že ldi vytrhne do ulic.

Komunisté, kteří se dostali nahoru na klané vlně zlořádů a zmocnili se vlády, nezlepšily zásobovací situaci země, ale zhoršili ji natolik, že země se i za čtvrt století stále ještě snažila se pozvednout naonu nízkou úroveň, na kterou se hospodářství země dostalo po první světové válce. Stalin vytvořil kolosální armádu a vojenský průmysl, ale obětoval za to blahobyt národa, který se vytvářel po celá staletí a životní úroveň lidu, která klesla na nižší úroveň, než na které žili lidi během světové války.

Od počátku roku 1939 Stalin začal intenzivní přesun zásob už tak katastofálně oslabeného zemědělství do armády a vojenského průmyslu. Armáda a průmysl uryhleně sílily, ale zeměděltví stále více zaostávalo. Tento proces se neustále urychloval. Auta a traktory pro armádu se mobilizovaly do armády. V květnu roku 1941 do Rudé armády bylo tajně mobilizováno 800 000 záložníků. Za měsíc se množství jedlíků v armádě zvýšilo téměř na milion. Pět nenasytných frontů, které byly vytvořeny před německým vpádem, a tajná mobilizace mužiků a techniky na tyto frondy před sklizní obilí vyvolaly pochopitelně hlad v roce 1942, a to i bez německého zásahu. S hladem v roce 1942 se počítalo již na zasedání politbyra 21. června 1941. Po rozvinutí nenasytných frontů bylo zapotřebí ještě v témže roce je pověřit kontrétními úkoly. V opačném případě by v následujícím roce 1942 byli nepřáteli Stalina nejen Hitler , ale i miliony hladových a ozbrojených mužiků ve stalinské armádě. Avšak nečekaný úder Rudé armády v roce 1941 sliboval, že budou obsazena nová bohatá území a získány potravinové zásoby (např v rumunsku). Pokud tyto zásoby nebudou stačit, pak se už nic strašného neděje: hlad, který vznikne během války, je pochopitelný a zcela vysvětlitelný.

Armádu je mnohem lehčí kontrolovat během války než kontrolvoat miliony mobiliovaných ozbrojených lidí, kteří se nudí nekonečným čekáním a nečinností. Zkuste tohle množství ozbrojených lidí ještě navíc nenakrmit – k čemu asi dojde?

Stalin tím, že vytvořil fronty, narušil i beztak nestálou rovnováhu mezi gigantickou armádou a zpustošeným, zničeným zemědělství. Poté se vytvořila situace: všechno, nebo nic a čekat do roku 1942 už Stalin v žádném příapdě nemohl.

P.S.

Výše uvedený text je převzat z knih V. Suvorova a je určen jako podklad k diskuzní část fora války.cz kde se nad jeho argumenty vedou diskuze, rozhodně není účelem autora vydávat text za vlastní produkt.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více