Organizovaný zločin

Autor: ing. Vilém Vácha 🕔︎︎ 👁︎ 28.184

Tzv. organizovaný zločin provádí lid‚ sdružení za účelem opatřování si finančních příjmů pomocí trestné činnosti.

Zajímavý je tento efekt: Čím více státy právně popisují a právně chtějí zničit organizovaný zločin (nebo terorismus nebo politický extrémismus nebo kteroukoliv skupinu, která by chtěla násilím zničit stávající politický systém), tím víc se organizovaný zločin rozrůst , protože je těžko prokazatelný. Následný postup: Nejdříve je nutno najít pachatele, usvědčit ho, co spáchal, pak zda je s někým v zločinném spojení, pak jsou zjišťovány polehčující či přitěžující okolnosti. Dosti často jsou stanoveny nízké trestní sazby. Uveden postup je pro soud postup zdlouhavý, složitý a těžký, výsledkem je malé výkonnost soudu. Typickým příkladem byla situace v Jižním Vietnamu, který přežíval jen díky americké vojenské přítomnosti, po jejím odejmutí v r.1975 (právně v r. 1976) zanikl.

Reklama

Státy, které nemají definovány tzv. organizovaný zločin nebo tento termín není pro odsouzení pachatele nijak podstatný, mají velice nízký organizovaný zločin a zločin vůbec. Následný postup: Zjistím pachatele trestného činu, usvědčím, pak pachatele odsoudím. Postup je jednoduchý a rychlý, tedy i rychlá výkonnost soudu.

Lid‚ se chovají takto: Bojí se síly a milují peníze. Pro státy (nebo komunity) bez organizovaného zločinu a s velmi nízkou obecnou zločinností jsou typické níže uvedené zásady:

  1. Kdo ví o činu, který je zákonem zakázán, a neudá ho, je posuzován jako kdyby tento čin spáchal.
  2. Kdo ze spolupachatelů sám o své vůli udá své spolupachatele, takže na základě této informace mohou být zlikvidováni, je osvobozen v plném rozsahu.
  3. Trest je jednoduchý, ale takový, aby pachatel nemohl znovu páchat to, co je zákonem zakázáno.
  4. Pro udělení trestu je podstatné pouze jeho spáchání, nejsou důležité ani polehčující ani přitěžující okolnosti a už vůbec není podstatné, zda je nebo není pachatel členem nějaké organizované skupiny.
  5. Trestní sazby jsou předem známy, soudce nerozhoduje o výši trestu, pouze přezkoumá, zda obžalovaný skutečně spáchal trestný čin či nikoliv, trest udílí podle předem známé trestní sazby.
  6. Osoby, které podají informace, které povedou k dopadení zločince, dostávají část nebo celý majetek odsouzených (z důvodu, aby je pachatel‚ nemohli podplatit).
  7. Osoby, které respektují zákony, se musí mít lépe než osoby, které porušují zákon (citát: „Budeš-li podporovat své věrné, můžeš dělat cokoliv, podporuj své nevěrné, zabije tě každý.").
  8. Stát nesmí živit své nepřátele (tedy nedávat finanční podpory, neumožnit nabývání majetku, občanství, profese, živnosti, neposkytovat právní ochranu).
  9. Potrestání se co nejvíce zveřejní, aby se ukázala síla státu a odradili se ti, kteří by chtěli porušovat zákony.
  10. Provádí se prevence, neumožní se pobyt na daném území jiného než svého etnika. Jiné etnikum je právě nejčastěji zdrojem organizovaného nebo jiného zločinu. Jiné etnikum málokdy bývá věrné mocenské elitě. Potencionálně věrné je častěji státotvorné etnikum.

Jako příklad může sloužit sjednocení Číny před více než 2000 lety císařem Čchin Š´ Chuang-ti (narozen 259 př.n.l., vládl v letech 246 - 210 př.n.l. a v r.221 př.n.l. sjednotil Čínu), který vyšel z filozofického učení legismu. V Číně v době císaře Čchin neexistoval organizovaný zločin a ostatní zločinci téměř nebyli.

Výše uvedenými zásadami se řídí znovu od 2. světové války Čínská lidová republika i Severní Korea. Stejné metody má Singapur. Tyto dálnovýchodní režimy dnes nesmete nikdo.

Podobných zásad se držel částečně E. Hoover, když řídil FBI v USA, nebo koncem 90. let. 20 století se jimi řídil černý šerif z Charlestownu (USA) Greenberg, velice vážený svými spoluobčany a celá oblast Charlestownu díky němu prožívala ekonomický boom.

Podobně částečně vládnou od r.1967 prezident Toga Etienne Gnassingb Eyadma nebo prezident Gabonu El Hadj Omar Bongo.

Reklama

Podobné zásady měl papa doc Francois Duvalier, jeden z mála prezidentu Haiti (vládl v letech 1957-1971), který zemřel v posteli přirozenou smrtí (po celou dobu byl oporou USA v karibské oblasti) a prezidentský úřad předal svému synovi. Obdobně vládl i prezident Guatemaly R. Carrera (vládl v letech 1840 - 1865).

Podobný způsob organizace státu na úseku potírání zločinnosti zavedl pruský král Friedrich Vilém (vládl 1713 - 1740).

Částečně stejné zásady praktikovali ruští carové Ivan IV. Hrozný (vládl v letech 1533 - 1584), Petr I. Veliký (vládl v letech 1689 - 1725) a Kateřina Veliká (vládla v letech 1762 - 1795).

Z našich dějin uveďme např. Boleslava I. (vládl v letech 935 - 972).

V Turecku takto působil prezident Atatürk, vlastním jménem Mustafa Kemal Paša (vládl 1923 - 1938), který v Turecku zavedl demokracii.

Na podobných principech úspěšně pracoval Vidocq (bývalý zločinec), zakladatel Sureté (tajné kriminální policie) ve Francii počátkem 19. století nebo v 17.stol. na Jamajce guvernér Morgan (bývalý pirát) zlikvidoval piráty.

Podobnými metodami řídil Franco Španělskou Saharu (dnes Západní Sahara), kde s úspěchem zlikvidoval povstání (v letech 1957 - 1958) na rozdíl od Francouzů v Alžírsku. A Španělské Sahary se vzdali Španělé v r. 1976 až po Francovi smrti dobrovolně spíše z důvodů, aby oslabili vliv frankistů v čele se Španělskou legií než pod vlivem fronty Polisario (odboj proti Španělům).

Podobné z sady praktikoval SAS a Gurkhové (britské elitní vojenské jednotky) v Malajsii, Severním Borneu a Ománu v 50. a 60. letech 20.století.

Obdobné byly anglické zákony v 18. stol. v Irsku. Tehdy tam Angličan‚ byli neomezenými vládci a jejich slovo bylo zákon. V době, kdy Angličan‚ přešli na potírání organizovaného zločinu, včetně IRA, (konec 19.st. a 20 st.) prohráli, většina Irska je samostatná a v Severním Irsku (součást Velké Britanie) zuří terorismus, který se již přelil i do Anglie.

Na stejných zásadách sjednotit galantuomo don Calò v roce 1943 mafii. Kromě ctihodného galantuoma dona Cala a jeho struktur neexistovala na Sicilii jiná skupina organizovaného zločinu. Galantuomo don Calò nahrazoval na Sicilie neschopnou státní správu. Výsledek byl takový, že ani fašisti, ani komunisti nebo spojenci ho nemohli zničit. Spojenci a především USA ho pak považovali za vhodného partnera pro jednání, neboť co řekl, bylo na Sicilii vykonáno. Zemřel přirozenou smrtí dne 12.července 1954, všemi oplakáván, jako nositel vyznamenání v hodnosti kontura Řádu zásluh práce, který mu udělila italská vláda, za budování demokracie a rozvoj hospodářství v Itálii.

Obdobně využívá těchto poznatků v Kolumbii kartel z Cali či exkadry smrti v Latinské Americe.

Reklama

Podobné‚ zásady lze najít v 19.st. u komunity Wahhábovců, kteří dali i státní ideu dnešní Saudské Arábii.

Obdobná pravidla lze vystopovat u zemí, které mají vysokou vnitřní stabilitu, např.Bahrajn, Katar, Sjednocené arabské emiráty, Irán, Lybie, Sýrie, Čečensko a politické síly Hamas, Hizbalah a komunity mudžahedinů, které dokonce velmi úspěšně svými bezpečnostními složkami operují mimo své území.

Souhrnně lze říci, že výsledkem těchto zásad jsou jasná stručná a pochopitelná pravidla chování pro všechny obyvatele státu (nebo komunity).

Nevěrní se bojí vládci něco udělat nebo nesplnit jeho rozkaz z důvodu, aby se jim jeho věrní nepomstili a věrní se bojí o svého vládce, brání ho a oddaně ho poslouchají, neboť ví, že s jeho pádem padnou i oni a nevěrní by se pomstili i jim. Nevěrných postupně a jistě ubývá, přibývá věrných vládci. Vládce má čím dál větší moc.

Výše uvedené metody jsou osvědčené a umožňují vytvoření jediné mocenské struktury, sladění cesty občanů a mocenské elity.

Je to vždy příjem pro toho, kdo toto provádí (minimální finanční výdaje při budování moci, absolutní zainteresování celé populace na spolupráci s mocenskou elitou, která elitu nic nestojí, v rychlém čase se vybuduje moc, minimální vlastní ztráty, informace o každé skupině obyvatelstva).

Tedy jednoduše - rozkaz vládce je splněn a málokdo se odváží ho porušit. To umožňuje vládci přirozenou absolutní moc, aniž by musel likvidovat opozici nebo organizovaný zločin a jeho sympatizanty, jako pojmenovanou skupinu, či musel ideologicky zdůvodňovat a vnucovat svůj režim.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více