Operace Opera – nálet IAF na irácký jaderný reaktor

Autor: Bronco 🕔︎︎ 👁︎ 43.560


Pro provedení operace bylo vyčleněno 10 letounů F-16 verzí A a B z výzbroje 110. a 117. tajeset, mezi nimi byla i "107" (IDF/AF)

Irák se snažil o získání atomové zbraně od doby, kdy byla světu předvedena. V roce 1956 byla za podpory americké vlády ustanovena Irácká komise pro atomovou energii. Američané v rámci mírové spolupráce Iráku dodali laboratoře pro atomový výzkum, výsledky svých výzkumů a také školili jejich jaderné vědce. Toto „bratříčkování" však netrvalo dlouho. V roce 1958 byl během vojenského převratu zabit král Muri-as-Said a v čele nové vlády se ocitl generál Kassem. Generál sympatizoval s komunisty, tedy i se SSSR. Sověti si příležitost rozšířit si svůj vliv samozřejmě nenechali ujít a pevně do Iráku „zasekli drápky". Jaderný výzkum pokračoval, teď však s podporou sovětskou. V roce 1962 byl Kassem svržen armádou. Sovětů se to však nijak vážně nedotklo. Výzkum probíhal dál, byla zahájena výstavba jaderného výzkumného zařízení Al-Tuvajta. Kolem roku 1965 v něm byl instalován a v roce 1968 spuštěn malý sovětský reaktor typu IRT o výkonu 2 MW. Pro výrobu plutonia (tedy pro vojenské účely) vhodný nebyl, nicméně Iráčané na něm mohli získávat praktické zkušenosti. V roce 1968 v zemi proběhly dva puče, po kterých v čele státu stanula strana BAAS. Na scéně se objevuje Saddám Husajn a postupuje po žebříčku funkcí plynule nahoru. Od vrchního velitele tajné policie k viceprezidentovi, od roku 1973 velel atomovému výzkumu z pozice předsedy vlády. S jídlem roste chuť. V roce 1979 Husajn provádí převrat ve vlastní straně, sesazuje prezidenta Hassana al-Bakra a dosazuje se na jeho místo.

Reklama

Husajn usilovně usiluje o získání plnohodnotného atomového reaktoru a příslušné technologie na úpravu uranu. U Sovětů nepochodil, protože i pro ně byl příliš nevypočitatelným. Ochotu dodat zboží projevila Francie. V roce 1975 se Husajn osobně setkává v Paříži s prezidentem d´Estaignem a s ministerským předsedou Chiracem. Jestli došlo i na líbání, jisté není, jistý je však výsledek Husajnovy mise: Francouzi nejen že dodají reaktor o výkonu 40 MW, ale že ho i instalují, postaví pro něho budovu spolu s pomocnými provozy, vyškolí obsluhu a přivezou obohacený uran U 238, bezvadně se hodící pro výrobu plutonia pro atomové zbraně. To vše bratru za 260 mil. USD (rok 1975). Itálie dodala zařízení na úpravu uranu. Výstavba komplexu  Al-Tuvajta byla zahájena v roce 1976.

Izrael usoudil, že Francouzům je nutno trochu protřít oči, aby pochopili situaci. V dubnu 1979 explodovala v námořním přístavu poblíž Marseille nálož a zničila několik součástí iráckého reaktoru připravených k expedici. Tato operace měla jméno Sphinx a zdržela instalaci reaktoru o několik měsíců. V červnu 1980 byl v pařížském hotelu zastřelen egyptský jaderný vědec Jahja Mešad, jednička iráckého jaderného výzkumu. Mešad měl dohodnout s Francouzi podrobnosti první dodávky uranu. Kromě Izraele s reaktorem „aktivně" nesouhlasil také Írán. V září 1980 během irácko-íránské války dva íránské letouny F-4 Phantom II komplex Al-Tuvajta napadly pumami. Ovšem Phantomy jsou stíhačky a nedisponují zbraňovým systémem pro útoky proti pozemním cílům. Vlastní reaktor poškozen nebyl, zničena byla pouze laboratoř. Ještě v témže roce byl útok zopakován, podrobnosti však nejsou známy.


Útoku na reaktor se zúčastnila také F-16A čísla 243

Výrobě plutonia muselo být zabráněno zničením reaktoru, nejlépe před zavezením paliva do něj, aby nedošlo k zamoření okolí radioaktivitou. Izrael nejdříve neměl letouny, které by mohly útok s úspěchem provést. F-4E a A-4 by musely tankovat ve vzduchu, k čemuž izraelské letectvo nemělo v té době dost tankovacích letounů. Měli pouhé dva KC-130H. Nové F-15 verzí A/B by nad Al-Tuvajtu doletěly bez nutnosti tankování ve vzduchu, ale byly to letouny pro vybojování a udržení vzdušné nadvlády. K útokům na pozemní cíle jim chyběl, stejně jako ef-čtverkám, patřičný zbraňový systém. Nehledě na tyto problémy v dubnu 1980 začaly přípravy leteckého úderu s F-4E a již zmíněnými dvěma tankovacími Herculy. Nasazení pozemních jednotek nebo výsadkářů vylučovala velká vzdálenost cíle.

Dobro ovšem vždy zvítězí nad zlem. Hybnou pákou dobra byly v tomto případě letouny F-16 Fighting Falcon. V červenci 1980 zakvikly pneumatiky prvních 4 z celkově 75 objednaných letounů o beton izraelských letišť. Šlo o verzi A/B, block 05 a 10. Nejenom že byly schopny dosáhnout Al-Tuvajty bez tankování, byly vybaveny i systémem pro útoky proti pozemním cílům.

110. tajeset 117. tajeset 133. tajeset
Reklama

Konečné rozhodnutí o provedení leteckého útoku padlo 29. října 1980. Přísně utajovaná operace dostala krycí jméno Opera. Bylo vybráno 12 nejlepších pilotů ze 110. a 117. tajeset dislokovaných na letecké základně Ramat David. Čtyři letouny byly určeny jako záloha. Útoku se účastnily jak jednomístné stroje, tedy F-16A, tak i dvoumístné F-16B. Stíhací ochranu jim zajišťovalo šest F-15 od 133. tajeset.

Dodávky F-16 a výcvik posádek se oproti plánu trochu opozdily a útok plánovaný na podzim 1980 musel být odložen. Konečným datem se po několika dalších odkladech stal červen 1981. Vybraní piloti v tomto mezidobí plnili své běžné úkoly. Libanon, Sýrie,… Pilovali i metodiku vlastního útoku na reaktor: Odhoz proběhne během klesání z výšky 5 000 stop (1 500 m) pod úhlem 38 stupňů do 4 000 stop (1 200 m), kdy budou odhozeny pumy. Ty zasáhnou kopuli reaktoru pod úhlem kolem 66 stupňů a dokáží ji probít. Jako munice byly vybrány klasické „hloupé“ neřízené pumy Mk 84 (blíže o těchto pumách najdete v článku Letecká munice).

Nechme piloty ještě chvíli cvičit a vraťme se k reaktoru. Francouzi jej pojmenovali Osiris podle staroegyptského boha smrti. Iráčané si ho zhruba po dvou letech překřtili na Osirak, tentokrát podle mezopotamského boha smrti. Důvodem přejmenování mohla být vrcholící roztržka s Egyptem. No buď jak buď, jméno samotné ukazuje jaké mírové záměry s reaktorem Irák měl.


Stíhací doprovod letounů F-16 tvořilo šest F-15A ze sestavy 133. tajeset

Vlastní úder začal v pátek 5. června, kdy bylo 12 letounů F-16 přemístěno z Ramat Davidu na letiště Etzion (poblíž Eilatu) na Sinajském poloostrově. V sobotu následoval konečný brífink. V neděli 7. června konečně nadešel den akce. Letouny byly vyzbrojeny každý 2 pumami Mk 84, na závěsníky na koncích křídel byly připevněny 2 PLŘS s IR naváděním AIM-9L Sidewinder. Ve dvou podkřídelních přídavných nádržích bylo po 1 400 litrech paliva, dalších 1 150 litrů bylo v podtrupové přídavné nádrži. Motory byly nahozeny 30 minut před letem. Jeden pilot byl nucen pro poruchu vyměnit letoun. Stroje pojíždějící ke vzletové dráze ještě před najetím na ni doplnily s běžícími motory palivo "až po špunty". V 15.55 hodin vzlétají. „Při vzletu byly pravděpodobně porušeny všechny technické normy pro typ F-16, protože letouny byly více než o tunu přetíženy“, píše v L+K Jan Máče. Přesto se letouny z důvodů šetření paliva rozjížděly bez zapnutého přídavného spalování, kterým si krátkodobě pomohly po dosažení rychlosti 80 knotů (150 km/h). Po vzletu a překročení 190 knotů (350 km/h) piloti páky plynových přípustí opět stáhli a pokračovali bez forsáže. Nad Akabským zálivem se k našim osmi F-16 přidává šest letounů F-15A Baz vyzbrojených 4 AIM-7F Sparrow a 4 infračervenými Shafriry (obě PLŘS) a nesoucích přídavné nádrže typu CFT (Fast Pack). Let přes Saudskou Arábii probíhal ve velmi malé výšce, kolem 100 stop nad terénem, rychlost byla udržována na hodnotě 360 knotů (670 km/h), která byla v dané neekonomické letové hladině nejhospodárnější vzhledem ke spotřebě paliva. Podkřídelní přídavné nádrže byly vyprázdněny a odhozeny ještě před překročením irácké hranice. Nízký let a přísný rádiový klid se vyplatil. Vyhnuli se odhalení letouny RSAF (Royal Saudi Air Force – Královské vojenské letectvo Saudské Arábie) E-3A AWACS. Kolem 17.25 hodin letouny F-16 odhodily vyprázdněné podtrupové nádrže. Zatím se nesetkaly s žádnou protiletadlovou obranou. Po překročení vzdálenosti 4 nm (7,4 km) od cíle začaly letouny stoupat. F-16 do 5 000 stop (1 500 m), F-15 do 23 000 stop (7 000 m). Protiletadlová obrana ještě pořád mlčela. Moment překvapení určitě násobila i skutečnost, že Izraelci k cíli přilétali z východu, ze strany zcela opačné, než je mohli obránci čekat. F-16 letěly ve volné formaci dvou skupin po čtyřech letounech, do kterých se seskupily hned po vzletu. Skupinu vedla čtveřice F-16 s piloty ze 110. tajeset v čele s podplukovníkem Ze´ev Razem, velitelem této perutě. Druhou skupinu tvořili piloti 117. tajeset. Vést ji měl také velitel perutě, jeho jméno je zatím utajováno. První útočí Ze´ev Raz a obě jeho pumy zasahují betonovou čepici reaktoru. Kopuli o průměru 32 metrů proráží a explodují uvnitř. V přímce a s dvacetisekundovými rozestupy útočí zbylých 7 letadel. Udává se, že všech 16 pum umístili piloti s přesností dvanácti metrů. Reaktor i budova reaktoru byly zničeny kompletně. O svou porci nepřišly ani laboratoře. Zničen byl i starší sovětský IRT reaktor. Sklad uranového paliva v souladu s plánem zasažen nebyl. Během útoku byl zabit jeden Francouz z celkem dvou set Francouzů a Italů pracujících v objektu.


Tento pohled na Osirak se naskytl jednomu z útočících pilotů (IDF/AF)

Údaje o protivzdušné obraně jsou lehce nejednotné v údaji o době, kdy začala PVO střílet.

Druhý roj už ostřelován nad cílem byl, v tom jsou prameny jednotné. Můžeme se dočíst, že už první F-16 vlétaly do protiletadlové palby…

Objekt byl chráněn brigádou 2K12 Kub (SA-6), brigádou kanónů S-60 (57 mm), blíže neurčeným větším počtem ZSU-23-4 Šilka a ZU-23-2. Kanóny lehce poškodily dvě F-16, které se ale bezpečně vrátily na základnu. F-15 byly bez práce, irácká stíhací letadla se neukázala. Po útoku ještě nad územím Iráku nastoupaly F-16 do výšky 35 000 stop (11 500 m), kde jejich motory měly nejmenší spotřebu paliva. F-15 letěly ještě o kilometr výš v 38 000 stopách. V 19.00 hodin byly již všechny F-16 zpět na základně Etzion. F-15 přistály na základně Tel Nov.


Legendární F-16 s číslem 107 za svou kariéru celkem sestřelila 6,5 nepřátelských letounů. Kromě toho se účastnila náletu na Osirak, o čemž svědčí emblém (zelený, černě lemovaný trojúhelník se siluetou budovy reaktoru) na přídi trupu (IDF/AF Website)

Reklama

Co na to politici: Irák samozřejmě křičel, že jejich "Bůh smrti" byl civilním výzkumným zařízením. K povykujícím Arabům se pochopitelně přidává SSSR a jeho kolonie. Své "fuj" si řeklo i pár vlád zemí západní Evropy. Rada bezpečnosti OSN vydala rezoluci číslo 487, kterou nálet na Al-Tuvajtu striktně odsoudila. USA se k rezoluci připojily, ale dokázaly vetovat návrhy, aby obsahovala proti Izraeli sankce.

Al-Tuvajta byla napadena ještě jednou. Během operace Desert Storm, v třetím dni letecké kampaně. Z letišť v Saudské Arábii odstartovalo 56 letounů F-16 USAF verzí C/D s neřízenými pumami. Velení po náletu usoudilo, že cíl není dosud dostatečně odpařen do ovzduší a tak následovaly dva nálety letounů F-117, během nichž bylo svrženo 66 pum. Zakončovalo 17 letounů F-111. Dne 26. února spojenecké velení označilo Al-Tuvajtu za vyřazenou z provozu. 28. října 1991 Dick Cheney (ministr obrany USA) oficiálně poděkoval Izraeli za akci z června 1981 s tím, že díky ní nemuseli Spojenci při osvobozování Kuvajtu čelit jaderným zbraním.


117. tajeset vyslala nad Osirak také stroj čísla 129


Autor článku (vlevo) před letounem 243, na kterém se útoku zúčastnil Ilan Ramon

Poznámka na závěr: Jedním z pilotů, účastnících se v roce 1981 náletu, byl i Ilan Ramon. První izraelský kosmonaut, zemřel při katastrofě raketoplánu Columbia 1. února 2003. Plukovník Ramon měl s sebou ve vesmíru jako symbol obětí holocaustu obrázek Měsíce od českého židovského chlapce Petra Ginze. Petr obrázek nakreslil v Terezíně v roce 1942. O dva roky později zemřel v plynové komoře v Osvětimi. Bylo mu 16 let.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více