Bitva u mysu Esperance

Autor: Petr Pršal 🕔︎︎ 👁︎ 22.126

Lodě účastnící se bitvy u mysu Esperance

US Navy

64. operační svaz
  kontraadmirál Norman Scott, USN
 
    Těžké křižníky 
       San Francisco  CA 38 
         Námořní kapitán Charles H. McMorris, USN 
       Salt Lake City CA 25
         Námořní kapitán Ernest G. Small, USN 

    12. divize torpédoborců 
      Námořní kapitán Robert G. Tobin, USN 
        Farenholt  DD 491
          Korverní kapitán Eugene T. Seaward, USN 
        Buchanan DD 484
          Fregatní kapitán Ralph E. Wilson, USN 
        Laffey DD 459
          Korverní kapitán William E. Hank, USN 
        Duncan DD 485
          Korverní kapitán Edmund B. Taylor, USN 
        McCalla DD 488
          Korvetní kapitán William G. Cooper, USN 

    Lehké křižníky 
      Boise  CL 47 
        Námořní kapitán Edward J. Moran, USN 
      Helena CL 50
        Námořní kapitán Gilbert C. Hoover, USN

Reklama

Japonské námořnictvo

6. divize křižníků 
  kontraadmirál Aritomo Goto
    Těžké křižníky 
     Aoba
       Námořní kapitán Yonejiro Hisamune, IJN 
     Kinugasa
       Námořní kapitán Araki Tsutau, IJN 
     Kurutaka 
       Námořní kapitán Masao Sawa, IJN 
    Torpédoborce
      Hatsuyuki 
      Fubuki

Průběh bitvy

Ve snaze dopravit posily na Guadalcanal se v noci z 11. – 12.10. 1942 střetly americká a japonská krycí skupina v poněkud zmateném, krátkém 34 minutovém střetnutí nazvaným později Bitva u mysu Esperance.

TF 64 ( kontraadmirál Scott ) měl se svým operačním svazem krýt pravou stranu amerického konvoje. Jeho úkolem bylo sladit nesourodou skupinu křižníků a torpédoborců v bojový svaz, Jeho taktika spočívala v jednoduché kýlové řadě, s křižníky uprostřed a torpédoborci na obou koncích formace. Torpédoborce měly po radarovém kontaktu osvětlit nepřátelské lodě a napadnout je torpédy. Dělostřelbou měly napadnout menší z nich ( torpédoborce ). Křižníky měly samostatně napadnout děly jakýkoliv osvětlený cíl. V případě kontaktu s větším počtem torpédoborců nepřítele se měl TF 64 rozdělit, aby poskytoval menší cíl pro obávaná japonská torpéda. V tomto duchu proběhl výcvik TF 64. Slabinou Scottovy taktiky bylo nevyužití moderního centimetrového radaru SG.

Úkolem japonského svazu bylo děly těžkých křižníků poškodit vzletovou dráhu Hendersonova letiště a okolních stojánek s letadly a tím znemožnit napadení japonského konvoje letouny z Hendersonova letiště za denního světla, kdy byl konvoj nejzranitelnější.

11. října v 16:00 hod. americká průzkumná letadla zpozorovala blížící se japonce a informovala o tom velitelství. Scott tedy věděl o blížícím se nepříteli. Při posledním kontaktu v 18:10 hod. byly japonské lodě zpozorována asi 100mil od ostrova Savo. TF 64 zvýšil rychlost na 29 uzlů tak, aby byl u ostrova Savo před půlnocí a mohl náležitě přivítat blížící se japonce.

Ve 22:00hod. TF 64 obeplul severozápadní cíp Guadalcanalu a postupně snížil rychlost na 25 a později na 20 uzlů. Na rozkaz kontraadmirála Scotta oba těžké křižníky katapultovaly své palubní hydroplány. Start hydroplánů SAN FRANCISCO proběhl bez problémů, zato SALT LAKE CITY měl problémy: hydroplán se při startu začal hořet, několik set metrů od lodi se zřítil do vody a nato explodovaly jeho palivové nádrže. Plameny zahlédly hlídky na blížících se japonských lodích, ale domnívali se, že jde o signály japonských jednotek na pobřeží Guadalcanalu, nebo z lodí dopravní skupiny.

Ve 22:41 byl TF 64 zpozorován japonskou ponorkou I-26 ( fregatní kapitán M. Jokota ), ta se však ponořila k útoku aniž o kontaktu podala zprávu.

Ve 22:48 TF 64 změnil kurz a plul přímo k ostrovu Savo.

Ve 22:34 lodě Tf 64 zaujaly bojovou sestavu: v čele tři torpédoborce 12. divize kapitána R. G. Robina FARENHOLT, DUNCAN, LAFFEY s třistametrovými rozestupy, za nimi s šestisetmetrovými rozestupy SAN FRANCISCO, BOISE, SALT LAKE CITY a HELENA, po sedmi stech metrech následovány torpédoborci 2. divize BUCHANAN a McCALLA.

23:25, 23:32 radiolokátory na HELENA zachytily nepřítele na vzdálenost 27 700 yardů.

23:35 Kontraadmirál Scott vydal povel k obratu o 180°. Došlo k nepochopení signálu a SAN FRANCISCO nenásledoval vedoucí torpédoborce a obrátil se předčasně. Ostatní lodě TF 64 ho následovaly. Po obratu odhalil japonce i radar BOISE. Opět nastal zmatek, protože Scott si nebyl jist, zda – li nezachytil své torpédoborce.

23:42, 23:44 radiolokátory obou lehkých křižníků zaměřily japonské lodě, Scott nevydal rozkaz k palbě v obavách o své vedoucí torpédoborce, krátce nato se američané a japonci dostali na vizuální kontakt s japonci.

23:30 Gótó vyplul z tropické přeháňky. Japonskou formaci veldl AOBA následovány s odstupy 1300 yardů FURUTAKA a KINUGASA. Ve vzdálenosti 3300 yardů po pravoboku a levoboku pluly torpédoborce FUBUKI a HACUJUKI.

23:45 po dalším „šumu v informačním kanálu“ HELENA zahájila palbu na nepřítele 152mm a 127mm děly. Ostatní lodě TF 64 se okamžitě přidaly ke kanonádě. Američanům se  pravděpodobně náhodou podařilo japonce překvapit učebnicovým  manévrem a to „položením příčky na Té“ ( Američané mohli pálit plnými bočními salvami, kdežto japonci pouze děly předních dělových věží a v okamžiku obratu se američané mohli zaměřit na jednotlivé japonské lodě.). Japonci pluli vstříc nepříteli, o kterém dosud neměli ani tušení.

23:43 Gótó snížil rychlost z 30 na 26 uzlů, poté hlídky zpozorovaly američany na vzdálenost 10 000 metrů. Gótó se domníval, že hlídky zpozorovaly vlastní lodě s posilami pro Japonskou posádku na Guadalcanalu. Teprve na vzdálenost 7000 m hlídky na AOBA rozpoznaly nepřítele, AOBA vyhlásila poplach a v tom začala americká kanonáda.
Hned první nebo druhá salva z HELENA nebo BOISE zasáhla AOBA, smrtelně zranila admirála Gótóa, zdemolovala středisko řízení palby a vyřadila dvě přední dělové věže.
Po několika minutách oba velitelé vydali rozkaz k zastavení palby z důvodu obav z ostřelování vlastních lodí. Jednotlivé americké lodě jen neochotně splnily rozkaz k zastavení palby. V té době byla AOBA mnohokrát zasažena a hořela na mnoha místech. FURUTAKA se snažila palbou krýt ústup vlajkové lodi a proto se američané zaměřili i na ní.

23:49 byla FURUTAKA mnohokrát zasažena a ve 23:50 granát zasáhl torpédomety a způsobil mohutný požár, který se stal vítaným orientačním bodem pro americké dělostřelce.

23:47 těsně po rozkazu k zastavení palby e ve vzdálenosti 1400 yardů od SAN FRANCISCO vynořil ze tmy torpédoborec. Po osvícení světlometem a identifikaci jako FUBUKI e na něj snesl uragán palby ze SAN FRANCISCO a BOISE. FUBUKI se potopil ve 23:53.

23:51 po identifikaci amerických torpédoborců Scott vydal rozkaz k obnovení palby. Američané se zaměřili na hořící lodě: AOBA, FURUTAKA, FUBUKI a DUNCAN ( který si obrat o 180°vyložil jako rozkaz k útoku a vyrazil do sólového torpédového útoku.
Hned na počátku střetnutí KINUGASA následována HACUJUKI provedla obrat místo doprava doleva a tak obě lodě unikly přívalu americké palby.

23:28 torpédo z BUCHANAN nebo DUNCAN zasáhlo FURUTAKA, křižník, který inkasoval více než 90 zásahů zpomalil, plul však dál.
KINUGASA se neúspěšně pokusila zasáhnout proti TF 64 torpédy, pro američany naštěstí neúspěšně.
I když byli japonci pod tlakem, nehodlali prodat svou kůži lacino, jako první poškodili nástavby SALT LAKE CITY, poté dvěma salvami do kotelny a střediska řízení palby vyřadili z boje DUNCAN a poškodili FARENHOLT, na poškození těchto dvou lodí se ovšem výraznou měrou podíleli i američané.

23:55 TF 64 opět mění kurz a pluje paralelně s japonským svazem. Po půlnoci přehledový radar na BOISE objevil loď na pravoboku a osvětlil ji světlometem, pravděpodobně to byla AOBA, která toho využila a v krátké době se zastřílela a zasáhla trup BOISE čtyřmi granáty 203mm. Světlomet přilákal i dělostřelce na FURUTAKA a KINUGASA a moc nescházelo a TF 64 ztratil lehký křižník. Granáty 203mm zasáhly barbetu dělové věže č.1 a skladiště munice. Velitel lodi se pokusil skladiště munice zaplavit, ale obsluhy na příslušných stanovištích byli mrtvy. Naštěstí se otvory po předchozích zásazích  dostala voda k požárům a uhasila je. SALT LAKE CITY viděl problémy BOISE, vplul mezi BOISE a japonce a zuřivou palbou odlákal jejich pozornost na sebe, v souboji SALT LAKE CITY inkasoval zásah do kotelny, což vedlo ke snížení rychlosti na 22 uzlů.. To stačilo k tomu, aby japonci boj přerušili a začali ustupovat. Poslední dělostřelecký souboj se odehrál okolo 0:20 mezi SAN FRANCISCO a AOBA a FURUTAKA.

0:28 Scott přerušil pronásledování a zformoval svůj svaz k opětnému pronásledování, bitva však skončila.

Z japonských lodí se v 0:40 potopila FURUTAKA, ostatní se i přes těžká poškození vrátily na základnu.

Jediná americká loď, která nepřežila bitvu byl torpédoborec DUNCAN, jehož posádce se nepodařilo uhasit požáry, loď opustila a přes snahu zachránit DUNCAN následující den se ve 12:00 potopil.

FARENHOLT s 3 mrtvými a 36 raněnými doplul k opravám do Nouméy.

BOISE v 03:05 uhasila požáry a zařadila se do sestavy TF 64.

Příčiny japonské porážky jsou zřejmé: - nedostatečný průzkum, nepřipravenost k boji, pocit nadřazenosti nad nepřítelem. Američané toto vítězství potřebovali pro posílení zle pochroumané morálky po bitvě u ostrova Savo. Nedokázali využít výhod radaru SG, dobré bylo použití hydroplánů z křižníků k průzkumu.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více