Spojenecké tažení střední Evropou od 22. března do 8. května 1945 (3)

Autor: Luboš Pavel / mindphaser 🕔︎︎ 👁︎ 24.788

Na hrotu postupu VII. sboru směrem na Paderborn byla 3. tanková divize, jejíž úderné oddíly měly ve výzbroji i několik nových těžkých tanků M26 Pershing. Za postupující 3. tankovou divizí, podporovanou jedním plukem 104. pěší divize, postupoval zbytek 104. pěší divize, čímž byl VII. sbor připraven zajistit celé doposud obsazené území. Doslova se valící obrněné jednotky bez jediné ztráty postoupily o 72 km na sever a při zastavení svého postupu o půlnoci téhož dne se nacházely pouhých 24 km od svého cíle - Paderbornu. Při obnovení postupu příštího dne ráno však postupující jednotky ihned narazily na tuhý odpor kadetů doplňovacího výcvikového centra tankistů SS umístěného poblíž Paderbornu. Kadeti, vybaveni asi 60 tanky, kladli fanatický odpor a zastavili postup amerických tanků na celý den. Když se úderným jednotkám nepodařilo zlomit odpor nepřítele do 31. března, požádal generálmajor J. Lawton Collins, velitel VII. sboru, generála Simpsona, jestli by mu mohla poskytnout pomoc jeho 9. armáda postupující na východ napříč oblastí severního Porúří. Simpson žádosti vyhověl a nařídit velitelství 2. tankové divize, která právě obsadila Beckum, aby postoupila o 24 km jihovýchodě k Lippstadtu, na půl cesty mezi Beckumem a pozicemi zablokované 3. tankové divize. Časně odpoledne 1. dubna se části 2. a 3. tankové divize spojily u Lippstadtu, čímž bylo dokončeno obklíčení Porúří 9. a 1. armádou, v jejichž kleštích nyní uvízla celá Modelova skupina armád B.

Na přelomu března a dubna probíhala ofenzíva na východ od Rýna přesně podle plánů spojeneckého velení. Všechny armády určené k překročení Rýna měly své jednotky na východním břehu, a to včetně kanadské 1. armády na severu, která přesunula své divize přes britské předmostí u Reesu, a francouzské 1. armády na jihu, která si 31. března zajistila vlastní předmostí poté, co úspěšně překročila Rýn u Germersheimu a Speyeru, asi 80 km jižně od Mainzu. S výraznými úspěchy dosahovanými každým dnem od překročení Rýna a se zanedbatelnou schopností nepřítele klást houževnatý odpor, která se navíc snižovala s každým dalším postupem Spojenců, se tažení, jehož cílem bylo obsazení Německa, změnilo doslova ve stíhací závod. 01. armáda

Reklama

Uprostřed spojenecké linie Eisenhowerem nově vytvořená 15. armáda, spadající pod velení 12. skupiny armád, kontrolovala podél Rýna západní okraj Rúrské kapsy, zatímco 9. a 1. armáda ze severu, východu a jihu stále pevněji svíraly zbývající německé obránce. Po kompletní likvidaci Rúrské kapsy převzala 15. armáda kontrolu nad touto oblastí a 9., 1. a 3. armáda obnovily svůj postup dále do Německa.

Pod vlivem rychlého postupu amerických jednotek oznámil 28. března Eisenhower své rozhodnutí pozměnit své plány určující další směr ofenzívy Spojenců. Jakmile bude Porúří obklíčeno, chtěl „Ike" vyjmout 9. armádu ze svazku 21. skupiny armád a převést ji pod velení 12. skupiny armád. Po likvidaci Rúrské kapsy by měla tíha hlavního směru útoku přejít na bedra Bradleyho 12. skupiny armád, a to oproti původně plánovanému hlavnímu postupu vedenému Montgomeryho 21. skupinou armád na severu. Montgomeryho jednotky tak byly „degradovány" úkolem zajišťovat Bradleyho severní křídlo, zatímco jeho jižní křídlo měla krýt Deversova 6. skupina armád. Kromě toho se hlavním cílem spojenecké ofenzívy, kterým byl původně Berlín, stalo Lipsko, po jehož dosažení a navázání kontaktu s Rudou armádou by se Spojencům podařilo zcela rozdělit zbývající německé jednotky na dvě části. Jakmile bude tohoto cíle dosaženo, měla 21. skupina armád obsadit Lübeck a Wismar na pobřeží Baltu, čímž by odřízla zbývající německé jednotky v Dánsku na Jutlandském poloostrově, a 6. skupina armád společně s 3. armádou měla poté vyrazit směrem na jih do Rakouska.

Eliminace Rúrské kapsy a postup k řece Labe a Mulde - 4.-18.dubna 1945
Eliminace Rúrské kapsy a postup k řece Labe a Mulde, 4-18.dubna 1945

Britský ministerský předseda Winston Churchill a jeho generální štáb však s novou koncepcí plánu silně nesouhlasili. Navzdory přítomnosti Rusů v blízkosti Berlína argumentoval Churchill tím, že Berlín, přestože již není vojenským cílem, má stále velkou politickou důležitost. S tím však Eisenhower, podporovaný americkým generálním štábem, nesouhlasil. Jeho prvořadým úkolem bylo dosáhnout co nejrychlejšího vojenského vítězství. Obsazení Berlína mu mohly přikázat pouze nejvyšší špičky americké politiky a nebo v případě, že by se naskytla vojenská příležitost jej obsadit, udělal by to, ale jinak měl provádět pouze kroky, které by ukončily válku v co nejkratší době. Beztak Berlín a zbytek Německa byl již rozdělen na jednotlivé okupační zóny představiteli Spojenců na konferenci v Jaltě, a Eisenhower tak v postupu na Berlín neviděl ani žádné politické výhody. Všechny oblasti obsazené západními spojenci v sovětské zóně by byly beztak po válce přenechány Rusům. Nakonec se v tažení pokračovalo tak, jak Eisenhower původně plánoval.

První krokem při realizaci Eisenhowerových plánů byla likvidace Rúrské kapsy. Ještě před úplným dokončením obklíčení Porúří zahájily německé jednotky v Porúří pokusy prorazit na východ a uniknout úplnému obklíčení. Všechny jejich pokusy o průlom však bez milosti zlikvidovaly početnější a lépe vyzbrojené spojenecké jednotky. V té době již 9. a 1. armáda zahájily přípravy pro společný útok, jehož výchozí linií byla řeka Ruhr. XVI. sbor 9. armády, který po překročení Rýna zaujal své pozice na severu Porúří, měl být během svého postupu na jih podporován dvěma divizemi XIX. sboru, jehož zbývající síly měly pokračovat v tlaku na východ společně s XIII. sborem. Jižně od řeky Ruhr měl byl útok na sever proveden XVIII. výsadkovým sborem, který po operaci VARSITY přešel pod kontrolu Hodgesovy 1. armády, a III. sborem, zatímco V. a VII. sbor 1. armády měl pokračovat v ofenzívě směrem na východ. Oblast Rúrské kapsy nacházející se v operační oblasti 9. armády, jejíž rozloha představovala pouze jednu třetinu velikosti operační oblasti 1. armády na jih od řeky Ruhr, byla hustě zastavěna sítí průmyslových objektů. Oproti tomu operační oblast 1. armády na druhé straně řeky byla tvořena nerovným a hustě zalesněným terénem s řídkou sítí silnic.

Když se 1. dubna past okolo Porúří uzavřela, osud obklíčených Němců byl zpečetěn. Během několika dnů měli být všichni obklíčení němečtí vojáci zabiti nebo zajati. 4. dubna začala 9. armáda postupovat na jih směrem k řece Ruhr a o den později zahájil ze svých pozic na jižní hranici postup severním směrem III. sbor 1. armády, ke kterému se 6. dubna připojil XVIII. výsadkový sbor. Německý odpor, který byl zpočátku obzvláště tuhý, začal pod údery silných spojeneckých uskupení rychle slábnout. Do 13. dubna se 9. armádě podařilo vyčistit celou severní část Rúrské kapsy a čelním jednotkám 8. pěší divize, operující v rámci XVIII. výsadkového sboru, se podařilo dosáhnout jižního břehu řeky Ruhr a rozdělit tak jižní část kapsy na dvě části. Každým dnem byly zajímány tisíce německých vojáků. Od 16. do 18. dubna, kdy veškerý odpor ustal, byla po celé oblasti roztroušena doslova "stáda" odzbrojených německých jednotek. Konečný počet zajatců získaných po eliminaci Rúrské kapsy dosáhl čísla 325 000, což překonalo všechny původní odhady Američanů. Velitelé organizačních jednotek nechaly narychlo obehnat velká pole ostnatým drátem, čímž vytvořili provizorní zajatecké tábory, ve kterých vězni čekali na konec války a na svoji šanci vrátit se domů. Na návrat domů se rovněž těšily desítky z tisíců nuceně nasazených a spojeneckých válečných zajatců, kteří ještě více zatěžovali americký zásobovací systém. V té době se již spojenecké síly na svých výchozích liniích na sever, na jih a na západ od Porúří připravovaly na svůj závěrečný postup přes Německo. Podle nové koncepce celkové strategie měla hlavní tíhu útoku nést na svých bedrech Bradleyho 12. skupina armád, v jejímž středu operující 1. armáda měla postupovat na východ k více než 200 km vzdálenému Lipsku a řece Labe. Na severu měl XIX. a XIII. sbor 9. armády rovněž zamířit k Labi, a to směrem na Magdeburg, nacházející se asi 105 km severně od Lipska, přestože její velitel, generál Simpson, doufal, že mu bude dovoleno všemi prostředky postupovat na Berlín. Pattonova 3. armáda na jihu měla postupovat východně na Chemnitz, asi 65 km jižně od Lipska, a potom se stočit na jihovýchod směrem na Rakousko. V té samé době měl Devers se svou 6. skupinou armád postupovat jižně přes Bavorsko a Černý les směrem na Rakousko a Alpy a eliminovat tak potencionální hrozbu nebezpečí nacistického odporu v této nepřístupné oblasti.


Americké a sovětské jednotky se setkaly na východním břehu Labe
(National Archives)

4. dubna, když bylo po pozastavení operací dovoleno zbytku 12. skupiny armád zapojit se do akce, uskutečnila 3. armáda dva zajímavé objevy. Poblíž města Merkers příslušníci 90. pěší divize nalezli zapečetěný solný důl, kde byla uschována značná část německého národního pokladu. Byly zde velké balíky německých papírových peněz, hromady maleb nevyčíslitelné hodnoty, hromady ukradených zlatých a stříbrných klenotů a doplňků do domácností a zlaté pruty a mince různého původu v odhadované hodnotě 250 000 000 dolarů. Druhý nález, který uskutečnila 4. dubna 3. armáda, vyvolal zděšení a vztek těch, kteří jej spatřili. Když 4. tanková divize a část 89. pěší divize 4. dubna 1945 obsadily malé městečko Ohrdruf, několik kilometrů jižně od Gothy, objevily zde první koncentrační tábor, který byl během války západními spojenci obsazen. Přestože v následujících týdnech byla objevena ještě řada větších táborů, tento první pohled na vrchol nacistické nelidskosti byl šokující. Pro ty, kteří tuto hrůzu spatřili, se stal tábor názorným důkazem, že je nutné rychle a rozhodným způsobem sprovodit ze světa Třetí říši.

Reklama

4. dubna byl pozastaven postup 3. armády, aby bylo Bradleyho armádám umožněno dosáhnout linie tvořené řekou Leine, nacházející se asi 85 km na východ od Paderbornu. Všechny tři armády náležející k 12. skupině armád tak měly vytvořit souvislou linii od severu k jihu umožňující jim společný postup k Labi. Do 9. dubna 1945 získala jak 9., tak i 3. armáda předmostí na východním břehu řeky Leine, po čemž následoval Bradleyho rozkaz k neomezenému postupu dále na východ. Časně ráno 10. dubna se tak celá 12. skupina armád dala do pohybu východním směrem.

Ačkoli Labe bylo oficiálním cílem při postupu na východ, hodně amerických velitelů stále upínalo své zraky k Berlínu. Večer 11. dubna časti 2. tankové divize 9. armády, zřejmě vedené úmyslem předvést, s jakou lehkostí jsou schopné dosáhnout vysněného cíle, překonaly 120 km a postoupily k Labi jihovýchodně od Magdeburgu, pouhých 80 km od německého hlavního města. 12. dubna postoupily k Labi další jednotky 9. armády a již další den na druhém břehu řeky netrpělivě čekaly na svolení zahájit postup k Berlínu. Ale o dva dny později, 15. dubna, bylo toto očekávání ukončeno. Eisenhower zaslal Bradleymu konečné vyjádření k této věci: 9. armáda se ani nehne - nebude proveden žádný pokus obsadit Berlín. V důsledku tohoto rozhodnutí zaměřil Simpson pozornost svých jednotek na likvidaci izolovaných kapes německého odporu.

Ve středu postupující 12. skupiny armád čelila Hodgesova 1. armáda poněkud tužšímu odporu, který však mohl jen stěží výrazněji zpomalit její postup. Když se její jednotky přiblížily k Lipsku, asi 100 km jižně od Magdeburgu a 25 km před dosažením řeky Mulde, narazila 1. armáda na jedno z posledních organizovaných center odporu. Němečtí obránci zde se smrtícím účinkem použili velké množství protileteckých zbraní k palbě na postupující americké jednotky. Díky kombinaci obchvatných manévrů a nočních útoků byly jednotky 1. armády schopny děla zničit nebo obejít a dokončit svůj postup na Lipsko, které formálně kapitulovalo 20. dubna. Večer téhož dne se jednotky, které obsadily Lipsko, spojily se zbytkem 1. armády, která dorazila k řece Mulde, kde se podle rozkazu zastavila.

Mezitím 3. armáda v jižním sektoru 12. skupiny armád rychle postoupila o 50 km na východ, obsadila Erfurt a Weimar a do 12. dubna postoupila o dalších 50 km k městu Jena. V ten samý den Patton obdržel od Eisenhowera rozkaz, aby svůj postup zastavil na řece Mulde, asi 15 km od svého původního cíle, kterým bylo město Chemnitz. Změna plánu pramenila z dohody uzavřené mezi americkými a sovětskými vojenskými špičkami o nutnosti stanovit geografickou linii postupu vzájemně se přibližujících Spojenců a zabránit tak nechtěným střetům. Ale když se 3. armáda 13. dubna přibližovala k řece Mulde, Pattonovy nejjižněji postupující jednotky představované XII. sborem se stočily na jihovýchod a společně s 6. skupinou armád zahájily vyčišťovací operace jižního Německa směrem k Rakousku. Po obsazení Coburgu 11. dubna, ležícího asi 80 km jižně od Erfurtu, pokračoval XII. sbor v postupu a již 14. dubna o dalších 57 km dále na jihovýchod obsadil Bayreuth.

Závěrečné boje v Evropě, 19.dubna - 8.května 1945
Závěrečné boje v Evropě, 19. dubna - 8. května 1945

Typickým jevem charakteristickým pro závěrečnou část tažení západních spojenců na linii Labe - Mulde byla sporadická a nepředvídatelná vůle Němců klást odpor. Některé oblasti byly odhodlaně bráněny, zatímco v jiných se nepřítel vzdával při jakémkoliv sebemenším kontaktu s postupujícími jednotkami. Tím, že čelní obrněné jednotky obešly silná centra odporu, izolovaly je a jejich likvidaci ponechaly za nimi postupujícím vlnám pěchoty, udržovaly si Eisenhowerovy jednotky při postupu na východ svoji rychlost. Stejně jako bylo v Harzských horách, rozprostírajících se 67 km severně od Erfurtu, eliminováno 70 000 německých vojáků, byla stejným způsobem izolována města Erfurt, Jena a Lipsko. Přestože se obránci pokoušeli zpomalit postup 12. skupiny armád, o konečném výsledku nebylo pochyb. Německý národ stál tváří v tvář protivníkovi, který byl silnější než kdykoliv předtím, a konečný "sprint" na linii Labe - Mulde podával jasný důkaz o síle a mobilnosti Eisenhowerových jednotek. Každá z jednotek rozmístěných na linii tvořené řekami Labe a Mulde horlivě usilovala o to, aby se stala tou první, která se spojí s Rudou armádou. Poslední dubnový týden bylo známo, že sovětské jednotky jsou již velmi blízko a desítky amerických hlídek pronikaly na východní břeh řeky Mulde v naději, že je potkají. První kontakt se nakonec podařil jednotkám V. sboru 1. armády. 25. dubna v 11.30 se malá hlídka náležející k 69. pěší divizi setkala u vesnice Leckwitz s osamoceným sovětským vojákem na koni. Několika dalším hlídkám se podařilo podobný kontakt navázat v pozdějších hodinách téhož dne a 26. dubna se velitel divize generálmajor Emil F. Reinhardt v Torgau setkal s generálmajorem Vladimírem Rusakovem z 58. gardové pěší divize na prvním oficiálním ceremoniálu setkání Spojenců. Po rychlém postupu střední částí Německa se tak 12. skupině armád podařilo rozdělit Hitlerovy jednotky ve dví.

Zdroje a doplňující materiály na internetu:
Central Europe - http://www.army.mil/cmh-pg/brochures/centeur/centeur.htm
Rhineland - http://www.army.mil/cmh-pg/brochures/rhineland/rhineland.htm
Southern France - http://www.army.mil/cmh-pg/brochures/sfrance/sfrance.htm
Ardennes-Alsace - http://www.army.mil/cmh-pg/brochures/ardennes/aral.htm

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více