08. bitva na Soči (Isonzu) [1916]

Italské velení nasadilo v dvanáctikilometrovém úseku mezi S. Peterem (Šempeter) a mořem celkem 14 divizí. Za postup o tři kilometry do hloubky rakousko-uherských linií zaplatilo ztrátou 24 000 mužů. Rakouské ztráty činily 20 000 mužů...


Zdroj:
Josef Fučík, Marek Pavlík: Sočská fronta 1915-1917 (Praha 2008)

Ze vzpomínek pamětníka:


...Vyškrábal jsem se ven a valím oči, kluci za mnou zrovna tak. Na zákopu leží strojní puška, u ní dva Dalmatinci a střílejí jen krátké série před naše kaverny. Tam zástup taliánů se hrne se nepřetržitým proudem k nám. V přední řadě mají všichni v rukou bílé šátky, kterými mávají, pušky házejí daleko od sebe. Zadní roje – a je jich nedohledný proud – ale běží dál s puškami. Ne však dlouho. Ze stráně vlevo od nás se rozrachotil druhý kulomet a v zadním šiku nastal zmatek. Zdá se, že je s nimi zle, jsou v křížové palbě a utéct není kam. Avšak Beppo si umí poradit. Mžikem mají v rukou bílé šátky všichni a celá armáda vypadá jak ohromný roj motýlů bělásků. „Pucej, ubi je kurvy!“ řve Dalmatinec u pásu, ale střelci se nechce. „Nemoj pucat,“ křičím zase já, „vidite že idu vámo s bielu zastavu.“ „Nech idu k vrágu,“ souhlasí mašinkveráci a svorně nadávají na taliány, kteří jdou jako ovce v houfu a dají se zajmout, „imaji ameriku“. Italové mají po válce, ale naši hrdinové se zase do Itálie nedostali. Trochu nás to mrzelo. Takové krásné místo a zajetí zase žádné. Jen koukáme, jak se nepřítel, kluci jako buci, se smíchem hrne kolem nás do zajetí. Jen počkejte, tam se budete mít.
Divadlo ještě zdaleka nebylo u konce. Ze zadní kaverny vyrazil mezi Italy houf našich šedivých, umazaných vojáků a hrnul se beze zbraní proti nim, do zákopů, ze kterých právě nekonečným řetězem vycházeli Italové. Ti je ochotně pouštěli, považovali je za zajatce. Bylo po boji, obě strany se navzájem zajaly. Proud Italů ustal, údolí se pomalu vyprazdňovalo. Za chvíli začne znovu dělostřelba...


Zdroj:
valkanaitalii.webnode.cz