Situace v Evropě v předvečer války
Před vypuknutím 2. světové války existovaly ve světě v podstatě dva různé názory na budoucí uspořádání světa. Na jedné straně stály státy, které měly zájem na uspořádání světa podle Versailleské mírové smlouvy. Mezi ně patřila hlavně Francie a Anglie, státy střední Evropy (nepočítáme-li jejich místní spory o některá území), které uzavíraly složité spojenecké smlouvy, a USA, které ale tou dobou zastávaly politiku izolace od evropských záležitostí, ale zase měly své problémy v Tichomoří s Japonskem. Druhou skupinou států byly státy, které se rozhodly změnit uspořádání světa, samozřejmě ve svůj prospěch. K těm patřilo Německo, které chtělo pod vedením Adolf Hitler vytvořit "tisíciletou" Třetí říši, Itálie, jejíž vůdce B.Mussolini se spojil s Hitlerem, kterým předtím pohrdal poté, co zjistil, že dveře západních velmocí jsou pro něj uzavřeny, Japonsko, které své obrovské vnitřní problémy řešilo vojenskou agresí v Číně a které chtělo za každou cenu rozšířit své území, (čímž se dostávalo do rozporu s USA), a konečně Sovětský svaz, který vyvíjel snahu pohltit pobaltské republiky, vyvolal pohraniční spory s Finskem a hlavně stál v čele Kominterny (Komunistické internacionály), která se pokoušela organizovat světovou komunistickou revoluci.
Dále zde byly východoevropské státy, které se začaly orientovat na nacistické Německo buď proto, že v nich existoval autoritářský režim většinou v čele s nacistou, a nebo proto, že zjistily, že západní velmoci je před Německem zřejmě dostatečně neochrání. Ostatní státy byly vesměs neutrální, i když většinou sympatizovaly s některou ze soupeřících stran. Pečlivé zásady neutrality formulovalo též Španělsko pod vedením diktátora gen. Franca, který válku nesnášel a nechtěl do ní svou zemi opětovně zavést. V průběhu války pak toto stanovisko změnil na jakýsi druh sympatie s mocnostmi Osy.
Roku 1939 se situace v Evropě vyhrotila, Francie a Velká Británie vyřešily vzájemné spory, které je do té doby rozdělovaly, a staly se velice těsnými spojenci. Zaručily samostatnost Polska a zahájily jednání se Sovětským svazem. Tato jednání však skončila neúspěchem, neboť západní Evropa se obávala pronikání komunismu a Sovětský svaz zase kapitalismu. Hitler toho okamžitě využil a nechal své diplomaty hrát dvojí hru. Zatímco pokračoval v beznadějných jednáních s Velkou Británií, své nejschopnější lidi nechal tajně vyjednávat se Stalinem, přestože Sovětský svaz považoval za stát, který je nutno dobýt a kolonizovat "čistou rasou". Tyto akce brzy přinesly úspěch; Hitler totiž věděl, jak si Stalina naklonit. Dne 23.8. 1939 byl uzavřen Sovětsko-Německý pakt o neútočení, který šokoval celou Evropu. A to ještě nikdo nevěděl, že dohoda má tajný dodatek, kterým Hitler dal Stalinovi naprosto volnou ruku v celé východní Evropě. Hitler totiž tímto krokem zažehnal velmi nepříjemnou strategickou situaci, která by znamenala nutnost boje Německa na dvou frontách, tak jako za 1. světové války. Stalin byl velice spokojen, protože kromě vlivu ve východní Evropě měl též jistotu, že pokud do světového konfliktu vstoupí, bude tou rozhodující silou, která nakonec rozhodne o výsledku celé války, o čemž vždy snil. Navíc se též zbavil nutnosti případného boje na dvou frontách, protože na východě neustále vedl pohraniční spory s Japonskem. 28.9. 1939 uzavřel Sovětský svaz s Německem dohodu o společných hranicích a o osudu Polska bylo rozhodnuto.
Vyhlášení války
Polsko jako samostatný stát bylo vlastně vytvořeno po skončení 1. světové války, do té doby patřila jeho severní část Německu. Versaillská dohoda zaručovala Polsku přístup k moři, Koridor. Jeho centrem bylo město (a přístav) Gdaňsk. V něm žilo mnoho Němců, a Hitler použil stejnou taktiku jako v případě československého pohraničí. Z národnostních problémů v této oblasti učinil celosvětové problémy a Poláky obviňoval z bezpráví páchaném na Němcích. Ve skutečnosti to bylo přesně naopak, střety vyvolávali Němci, kteří se též dovolávali návratu do Říše. Hitler tedy prohlašoval, že otázka Gdaňsku musí být konečně vyřešena.
Jenže po 15. březnu 1939 se Velká Británie a Francie rozhodly s Polskem podepsat spojeneckou smlouvu, která byla navržena tak, že podle ní vlastně Británie a Francie vstupovala do války tehdy, když o to Poláci požádají. Na straně demokracií stál do 23. 8. 1939 též Sovětský svaz, který se ale nemohl dohodnout s Británií a Francií (a v neposlední řadě také s Poláky, kteří rezolutně odmítli povolit vstup Rudé armády na své území), a tak nakonec uzavřel SSSR s Němci Pakt o neútočení. V tomto okamžiku byl Hitler nezvratně rozhodnut jít do války, protože tušil, jak špatně jsou na ni západní mocnosti připraveny a navíc byl Ribbentropem, kterého považoval za znalce Británie, přesvědčován, že spojenci do války nepůjdou. A v posledních srpnových dnech se skutečně Britové pokusili mír zachránit podobnou akcí jakou byl Mnichov, chtěli věc vyřešit "jednáním" mezi Polskem a Německem jejich prostřednictvím. Stejně jako Československu i Polákům chtěli garantovat nové hranice, kdyby se vzdali Koridoru a byly provedeny ještě další úpravy na slezské hranici. Jenže Hitlerovi samozřejmě nešlo o Koridor, chtěl celé Polsko, které bylo "rasově nečisté" a bylo nutné ho dobýt kvůli připravovanému útoku na Rusko. Navíc tajný dodatek Paktu o neútočení se SSSR obsahoval plány na rozdělení Polska mezi tyto dvě země. Takže zatímco Francouzi konečně jasně prohlásili, že kvůli Polsku do války půjdou, ten samý den Britové navrhli řešení "mírovou cestou".
Jenže jak již bylo řečeno, Hitler nyní válku chtěl, protože se mu podařilo vyřadit jediného protivníka, který mu skutečně působil potíže, a tím byl Sovětský svaz. Takže z německé strany nebylo zahájeno jednání, nýbrž důvěrně známý kolotoč neustálého měnění a stupňování požadavků. Nakonec bylo polské vládě sděleno vlastně ultimátum, které směřovalo jen k tomu, aby Poláci, kdyby na něj přistoupili, do čtyřiadvaceti hodin podepsali kapitulaci. Celá věc měla smysl jen pro propagandu, která prohlašovala, že jednat nechtějí Poláci. Navíc Hitlerova armáda čekala už jen na rozkaz zaútočit, proto 30. srpna to čtyřiadvacetihodinové ultimátum. 31. srpna vypršelo, a přestože nakonec Poláci toho dne zkusili zahájit jednání, Němci odmítli, své návrhy jim ani nepřednesli a prohlásili, že celá věc již není aktuální. Kolem poledne 31.8. se ještě válce snaží zabránit Mussolini, ktreý navrhuje, aby se sešla mezinárodní konference a pokusila se vyřešit sporné otázky. Itálie totiž tváří v tvář válce nechce svou zemi do této války po boku Německa zatahovat, také na ni není dostatečně připravena. Tato snaha jí však není nic platná, Němci začínají svoji vlastní válku.
1. září 1939 v 5.45 tedy Německá armáda vtrhla bez vyhlášení války do Polska. Po marných pokusech spojenců zachránit ještě mír za každou cenu byla Hitlerovi 2. září doručena nóta, která ho vyzývala k bezodkladnému stažení svých vojsk z Polska. Hitler neodpověděl, vojska postupavala dále, a tak 3. září vyhlásila Velká Británie a Francie Německu válku.
(autor:kapa)
Před vypuknutím 2. světové války existovaly ve světě v podstatě dva různé názory na budoucí uspořádání světa. Na jedné straně stály státy, které měly zájem na uspořádání světa podle Versailleské mírové smlouvy. Mezi ně patřila hlavně Francie a Anglie, státy střední Evropy (nepočítáme-li jejich místní spory o některá území), které uzavíraly složité spojenecké smlouvy, a USA, které ale tou dobou zastávaly politiku izolace od evropských záležitostí, ale zase měly své problémy v Tichomoří s Japonskem. Druhou skupinou států byly státy, které se rozhodly změnit uspořádání světa, samozřejmě ve svůj prospěch. K těm patřilo Německo, které chtělo pod vedením Adolf Hitler vytvořit "tisíciletou" Třetí říši, Itálie, jejíž vůdce B.Mussolini se spojil s Hitlerem, kterým předtím pohrdal poté, co zjistil, že dveře západních velmocí jsou pro něj uzavřeny, Japonsko, které své obrovské vnitřní problémy řešilo vojenskou agresí v Číně a které chtělo za každou cenu rozšířit své území, (čímž se dostávalo do rozporu s USA), a konečně Sovětský svaz, který vyvíjel snahu pohltit pobaltské republiky, vyvolal pohraniční spory s Finskem a hlavně stál v čele Kominterny (Komunistické internacionály), která se pokoušela organizovat světovou komunistickou revoluci.
Dále zde byly východoevropské státy, které se začaly orientovat na nacistické Německo buď proto, že v nich existoval autoritářský režim většinou v čele s nacistou, a nebo proto, že zjistily, že západní velmoci je před Německem zřejmě dostatečně neochrání. Ostatní státy byly vesměs neutrální, i když většinou sympatizovaly s některou ze soupeřících stran. Pečlivé zásady neutrality formulovalo též Španělsko pod vedením diktátora gen. Franca, který válku nesnášel a nechtěl do ní svou zemi opětovně zavést. V průběhu války pak toto stanovisko změnil na jakýsi druh sympatie s mocnostmi Osy.
Roku 1939 se situace v Evropě vyhrotila, Francie a Velká Británie vyřešily vzájemné spory, které je do té doby rozdělovaly, a staly se velice těsnými spojenci. Zaručily samostatnost Polska a zahájily jednání se Sovětským svazem. Tato jednání však skončila neúspěchem, neboť západní Evropa se obávala pronikání komunismu a Sovětský svaz zase kapitalismu. Hitler toho okamžitě využil a nechal své diplomaty hrát dvojí hru. Zatímco pokračoval v beznadějných jednáních s Velkou Británií, své nejschopnější lidi nechal tajně vyjednávat se Stalinem, přestože Sovětský svaz považoval za stát, který je nutno dobýt a kolonizovat "čistou rasou". Tyto akce brzy přinesly úspěch; Hitler totiž věděl, jak si Stalina naklonit. Dne 23.8. 1939 byl uzavřen Sovětsko-Německý pakt o neútočení, který šokoval celou Evropu. A to ještě nikdo nevěděl, že dohoda má tajný dodatek, kterým Hitler dal Stalinovi naprosto volnou ruku v celé východní Evropě. Hitler totiž tímto krokem zažehnal velmi nepříjemnou strategickou situaci, která by znamenala nutnost boje Německa na dvou frontách, tak jako za 1. světové války. Stalin byl velice spokojen, protože kromě vlivu ve východní Evropě měl též jistotu, že pokud do světového konfliktu vstoupí, bude tou rozhodující silou, která nakonec rozhodne o výsledku celé války, o čemž vždy snil. Navíc se též zbavil nutnosti případného boje na dvou frontách, protože na východě neustále vedl pohraniční spory s Japonskem. 28.9. 1939 uzavřel Sovětský svaz s Německem dohodu o společných hranicích a o osudu Polska bylo rozhodnuto.
Vyhlášení války
Polsko jako samostatný stát bylo vlastně vytvořeno po skončení 1. světové války, do té doby patřila jeho severní část Německu. Versaillská dohoda zaručovala Polsku přístup k moři, Koridor. Jeho centrem bylo město (a přístav) Gdaňsk. V něm žilo mnoho Němců, a Hitler použil stejnou taktiku jako v případě československého pohraničí. Z národnostních problémů v této oblasti učinil celosvětové problémy a Poláky obviňoval z bezpráví páchaném na Němcích. Ve skutečnosti to bylo přesně naopak, střety vyvolávali Němci, kteří se též dovolávali návratu do Říše. Hitler tedy prohlašoval, že otázka Gdaňsku musí být konečně vyřešena.
Jenže po 15. březnu 1939 se Velká Británie a Francie rozhodly s Polskem podepsat spojeneckou smlouvu, která byla navržena tak, že podle ní vlastně Británie a Francie vstupovala do války tehdy, když o to Poláci požádají. Na straně demokracií stál do 23. 8. 1939 též Sovětský svaz, který se ale nemohl dohodnout s Británií a Francií (a v neposlední řadě také s Poláky, kteří rezolutně odmítli povolit vstup Rudé armády na své území), a tak nakonec uzavřel SSSR s Němci Pakt o neútočení. V tomto okamžiku byl Hitler nezvratně rozhodnut jít do války, protože tušil, jak špatně jsou na ni západní mocnosti připraveny a navíc byl Ribbentropem, kterého považoval za znalce Británie, přesvědčován, že spojenci do války nepůjdou. A v posledních srpnových dnech se skutečně Britové pokusili mír zachránit podobnou akcí jakou byl Mnichov, chtěli věc vyřešit "jednáním" mezi Polskem a Německem jejich prostřednictvím. Stejně jako Československu i Polákům chtěli garantovat nové hranice, kdyby se vzdali Koridoru a byly provedeny ještě další úpravy na slezské hranici. Jenže Hitlerovi samozřejmě nešlo o Koridor, chtěl celé Polsko, které bylo "rasově nečisté" a bylo nutné ho dobýt kvůli připravovanému útoku na Rusko. Navíc tajný dodatek Paktu o neútočení se SSSR obsahoval plány na rozdělení Polska mezi tyto dvě země. Takže zatímco Francouzi konečně jasně prohlásili, že kvůli Polsku do války půjdou, ten samý den Britové navrhli řešení "mírovou cestou".
Jenže jak již bylo řečeno, Hitler nyní válku chtěl, protože se mu podařilo vyřadit jediného protivníka, který mu skutečně působil potíže, a tím byl Sovětský svaz. Takže z německé strany nebylo zahájeno jednání, nýbrž důvěrně známý kolotoč neustálého měnění a stupňování požadavků. Nakonec bylo polské vládě sděleno vlastně ultimátum, které směřovalo jen k tomu, aby Poláci, kdyby na něj přistoupili, do čtyřiadvaceti hodin podepsali kapitulaci. Celá věc měla smysl jen pro propagandu, která prohlašovala, že jednat nechtějí Poláci. Navíc Hitlerova armáda čekala už jen na rozkaz zaútočit, proto 30. srpna to čtyřiadvacetihodinové ultimátum. 31. srpna vypršelo, a přestože nakonec Poláci toho dne zkusili zahájit jednání, Němci odmítli, své návrhy jim ani nepřednesli a prohlásili, že celá věc již není aktuální. Kolem poledne 31.8. se ještě válce snaží zabránit Mussolini, ktreý navrhuje, aby se sešla mezinárodní konference a pokusila se vyřešit sporné otázky. Itálie totiž tváří v tvář válce nechce svou zemi do této války po boku Německa zatahovat, také na ni není dostatečně připravena. Tato snaha jí však není nic platná, Němci začínají svoji vlastní válku.
1. září 1939 v 5.45 tedy Německá armáda vtrhla bez vyhlášení války do Polska. Po marných pokusech spojenců zachránit ještě mír za každou cenu byla Hitlerovi 2. září doručena nóta, která ho vyzývala k bezodkladnému stažení svých vojsk z Polska. Hitler neodpověděl, vojska postupavala dále, a tak 3. září vyhlásila Velká Británie a Francie Německu válku.
(autor:kapa)