Napoleon III.

Císař Napoleon III. (Prezident Ludvík Napoleon Bonaparte)


1808 - 1873
URL : https://www.valka.cz/Napoleon-III-t21345#81571 Verze : 0
Narodil se 20. dubna 1808 v Paříži, jako syn holandského krále Ludvíka Bonaparta a synovec císaře Napoleona I. Po definitivní porážce svého strýce odešel do švýcarského exilu, kde se připojil ke karbonářům, tajné revoluční organizaci, usilující o sjednocení Itálie.

Když v roce 1832 zemřel jediný syn Napoleona I., Ludvík, zvaný Orlík, stal se Ludvík jediným bonapartistickým uchazečem o francouzský trůn. Po prvním pokusu o puč v roce 1836 byl deportován do USA. V roce 1840 se pokusil o „pochod na Paříž“, když se vylodil s 56 stoupenci v severofrancouzském městě Boulogne, kde se snažil po vzoru svého strýce získat na svou stranu místní posádku. Když však byl zatčen a odsouzen na doživotí, zdálo se, že s jeho kariérou je konec. V roce 1846 se mu ale s pomocí přátel podařilo z vězení uprchnout. Poté žil v Londýně pod falešným jménem Badinguet a do Francie se vrátil v okamžiku, kdy začaly revoluční události roku 1848.


V únorových volbách do Národního shromáždění byl zvolen poslancem. Poté zahájil rozsáhlou kampaň za své zvolení presidentem, což se mu podařilo, když ve volbách v prosinci 1848 získal 75 procent hlasů všech oprávněných voličů. Protože ústava z roku 1848 mu zaručovala pouze čtyřleté funkční období, bez možnosti opětovné volby, rozhodl se provést puč a v prosinci 1851 rozpustil Národní shromáždění. Již předtím si za pomoci nevlastního bratra vévody Morny zajistil podporu armády, policie i dělnictva a po svém nástupu zavedl přísnou cenzuru a začal budovat autoritativní režim. Metody, které používal, a kterým se souhrnně říká bonapartismus - sociální demagogie, plebiscity a teror pouličních bojůvek, se staly předobrazem metod fašistických diktátorů první poloviny 20. století. V prosinci 1852 završil úsilí o obnovu monarchie, když se nechal prohlásit za císaře jako Napoleon III. Tak skončilo období druhé republiky a započalo druhé císařství.

V zahraniční politice Napoleon III. usiloval o získání velmocenského postavení jakou měla Francie za vlády jeho slavného strýce. V roce 1854 vystoupila Francie spolu s Anglií a Sardinií do krymské války na straně Turecka. Ve stejném roce obsadila francouzská vojska Senegal a připojila ho k francouzské koloniální říši. 14. ledna 1858 italský anarchista na Napoleona III. spáchal atentát s pomocí anglické bomby, což vyvolalo zhoršení vzájemných vztahů. Císař, který zázrakem vyvázl nezraněn, poté zesílil represe proti opozici, zejména republikánům. Zároveň si však uvědomil, že jako bývalý člen karbonářského hnutí má závazky vůči Itálii, kde doposud podporoval papeže proti vlastencům, usilujícím o sjednocení země. Rozhodl se tedy výměnou za Savojsko a Nizzu pomoci sardinskému králi Viktoru Emanuelovi II. získat na Rakousku Lombardi a Benátsko. 24. června 1859 porazila spojená francouzsko-italská armáda rakouská vojska v krvavé bitvě u Solferina. Poté však Napoleon III. ustoupil od svých původních slibů a Benátsko ponechal rakouskému císaři Františkovi Josefovi I. a nadále poskytoval ochranu papežovi.


Ve vnitřní politice došlo v 60. letech k uvolnění v souvislosti s ústavní reformou z roku 1860, která rozšířila práva Zákonodárného shromáždění a zrušila omezení některých občanských svobod.


Napoleon III. měl též dalekosáhlé zámořské ambice. Poté co v letech 1858/62 získal Kočinčínu a v letech 1860/61 Sýrii, začal se angažovat také v Číně při potlačení tchajpingského povstání a v Mexiku, kde roku 1862 vojensky podpořil kandidaturu Maximilána I. na císařský trůn. Zřízení mexického císařství a jeho udržování pomocí vojska však Francii finančně vyčerpávalo a Napoleon III. byl nakonec donucen vojáky z Mexika odvolat. Rovněž neutralita v prusko-rakouské válce roku 1866 mu očekávané zisky na Rýně nepřinesla a tak otevření Suezského průplavu císařovnou Eugenií 17. listopadu 1869 byl poslední triumf režimu, který tak již jen zastíral svoji hlubokou krizi.


19. července 1870 vyhlásil Napoleon III. válku Prusku, když pruský princ Leopold Hohenzollern odmítl stáhnout svoji kandidaturu na uvolněný španělský trůn. Francouzská armáda však nebyla na takového protivníka připravena a byla do října poražena. Sám císař Napoleon byl obklíčen se svou armádou 2. září 1870 u Sedanu a zajat. O dva dny později abdikoval a ve Francii byla vyhlášena třetí republika. Poslední tři léta života strávil ve vyhnanství v Anglii, kde 9. ledna 1873 nedaleko Londýna zemřel.
Napoleon III. - Po svém zajetí u Sedanu, 1871

Po svém zajetí u Sedanu, 1871
URL : https://www.valka.cz/Napoleon-III-t21345#87819 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více