Ludvík XVIII
- král, vládl v letech 1814 - 1824
Narodil se 17. listopadu 1755 jako bratr krále Ludvíka XVI. a hrabě provensálský. Za Francouzské revoluce v roce 1791 uprchnul do Koblenze v Německu, odkud organizoval kontrarevoluci. Po smrti nezletilého Ludvíka XVII., jehož byl regentem, ho roayalisté prohlásili za jeho následníka jako Ludvíka XVIII. Po porážce Pruska Napoleonem v roce 1809 přesídlil do Anglie, odkud se za pomoci ministra zahraničí Talleyranda vrátil v dubnu 1814 do Francie, aby restauroval monarchii.
Ludvík XVIII. po svém příchodu na trůn 4. června 1814 odmítl ústavu připravenou Talleyrandem a vyhlásil konstituční monarchii podle britského vzoru. V ústavní chartě z 26. června pak zřídil dvoukomorový parlament, přičemž horní komoru pairů byli dědičně jmenováni králem, poslanci dolní komory pak byli voleni podle volebního censu. Zákonodárnou mocí pověřil vládu, zodpovědnou přímo králi. Napoleonský Code Civil, zaručující občanská práva a sekularizaci církve, ponechal v platnosti. Přesto se mu, pomocí systému jmenované horní komory a ministrů, podařilo prosadit do čela státu konzervativní představitele šlechty a vysokého kléru, svržené za revoluce. To vyvolalo antiroayalistické hnutí a vedla k atentátu na představitele reakce – králova synovce vévody de Berry. Král poté roku 1820 postavil do čela vlády ultramonarchistu - otce zavražděného vévody, svého bratra hraběte d´Artois. Ten následně omezil občanské svobody a začal pronásledovat opozici.
V zahraniční politice se Ludvík XVIII. pevně přimknul k tzv. Svaté alianci, vytvořené na Vídeňském kongresu a zúčastnil se vojenské intervence proti revoluci ve Španělsku v roce 1823. Po smrti Ludvíka XVIII. 16. září 1824 nastoupil na trůn jeho bratr – hrabě d´Artois jako Karel X.
- král, vládl v letech 1814 - 1824
Narodil se 17. listopadu 1755 jako bratr krále Ludvíka XVI. a hrabě provensálský. Za Francouzské revoluce v roce 1791 uprchnul do Koblenze v Německu, odkud organizoval kontrarevoluci. Po smrti nezletilého Ludvíka XVII., jehož byl regentem, ho roayalisté prohlásili za jeho následníka jako Ludvíka XVIII. Po porážce Pruska Napoleonem v roce 1809 přesídlil do Anglie, odkud se za pomoci ministra zahraničí Talleyranda vrátil v dubnu 1814 do Francie, aby restauroval monarchii.
Ludvík XVIII. po svém příchodu na trůn 4. června 1814 odmítl ústavu připravenou Talleyrandem a vyhlásil konstituční monarchii podle britského vzoru. V ústavní chartě z 26. června pak zřídil dvoukomorový parlament, přičemž horní komoru pairů byli dědičně jmenováni králem, poslanci dolní komory pak byli voleni podle volebního censu. Zákonodárnou mocí pověřil vládu, zodpovědnou přímo králi. Napoleonský Code Civil, zaručující občanská práva a sekularizaci církve, ponechal v platnosti. Přesto se mu, pomocí systému jmenované horní komory a ministrů, podařilo prosadit do čela státu konzervativní představitele šlechty a vysokého kléru, svržené za revoluce. To vyvolalo antiroayalistické hnutí a vedla k atentátu na představitele reakce – králova synovce vévody de Berry. Král poté roku 1820 postavil do čela vlády ultramonarchistu - otce zavražděného vévody, svého bratra hraběte d´Artois. Ten následně omezil občanské svobody a začal pronásledovat opozici.
V zahraniční politice se Ludvík XVIII. pevně přimknul k tzv. Svaté alianci, vytvořené na Vídeňském kongresu a zúčastnil se vojenské intervence proti revoluci ve Španělsku v roce 1823. Po smrti Ludvíka XVIII. 16. září 1824 nastoupil na trůn jeho bratr – hrabě d´Artois jako Karel X.