Nina-Mária

(organizováno čs. armádou-H.Píka)


Členové : rt. Karol Grün, rt. Štefan Kuchárik
Den výsadku: 26. 6. 1944
Místo výsadku : ??? (kdesi na Slovensku)
Úkol : navázat styk s představiteli odboje
Prostor působení: Slovensko



Osud členů výsadku:
Skupině se podařilo navázat spojení s Moskvou a díky správci kamenolomu v Hornej Štubni Štefanovi Vážnemu se podařilo také navázat spojení s vojenským ústředím pplk. Goliana, který o nich podal zprávu do Londýna. To samé se podařilo i skupině Margarita-Boženka.

NINA – MÁRIA



26.6.1944


Ze SSSR byly vysazeny tři desanty, určené pro Slovensko. Všechny měly organizovat a provádět zpravodajskou činnost s důrazem na vojenské a politické zpravodajství, navázat kontakty s představiteli odboje na Slovensku a umožnit jejich rádiovou komunikaci s Československou vojenskou mísí v Moskvě a s Londýnem. Pro tento účel měly zřídit a udržovat pravidelné rádiové spojení s oběma zahraničními centry odboje. Každá z vysazených skupin měla však své poslání plnit v iiné oblasti Slovenska. Všichni parašutisté opírali svůj plán konspirativní činnosti o předpoklad spolupráce se svými příbuznými a známými z dob svého předválečného pobytu na Slovensku. Druhou skupinu NINA – MÁRIA tvořily Karol Grün a úředník Štefan Kuchárek (22.12.1919). Měli zpravodajsky působit v oblasti Banské Bystrice a stali se jedinou skupinou této operace, která byla přibližně správně vysazena. Přistáli v blízkosti lázní Sliač. Grün tuto lokalitu velmi dobře znal a tak se v krátké době ukryli v kamenolomu Horná Štubňa u Štefana Vážného, který byl Grünovým strýcem. Odtud začala jejich stanice MILAN korespondovat s Moskvou každé úterý a pátek. Spojení s Londýnem nebylo navázáno, zřejmě úmyslně. Štefan Vážný sehrál v činnosti skupiny významnou roli jako zpravodaj, kurýr a svými kontakty k odbojovým skupinám sjednal setkání výsadkářů se zpravodajským důstojníkem Golianova štábu, kpt. Milanem Polákem a spojovacím důstojníkem mjr. Jozefem Markem. Pod jejich ochranou se skupina přemístila do Banské Bystrice, odkud Grün v době vrcholících příprav povstání odletěl 2.8.1944 s misí npor. Koreckého do SSSR. Byl nepochybně ve službách sovětské rozvědky, navíc levicově orientován, takže jeho kontakty směřovaly spíše do ilegálních struktur KSS, které hodlal v přípravách povstání více prosadit. Jeho kontroverzní činnost vyvolávala nelibost pplk. Jána Goliana, který jej označil za zběha a žádal v Moskvě jeho potrestání. Grün se vrátil na Slovensko až v době povstání a věnoval se zpravodajskému poslání a spolupráci s kpt. Michalem Pavlovičem - Hromem. Po potlačení povstání, společně s poslední vysazenou skupinou, udržoval rádiové spojení s Moskvou až do ledna 1945, kdy odjel se svým radistou a vysílací stanicí DUNAJ do Bratislavy, kde byli oba zatčeni v souvislosti s akcí POHG proti kpt. Pav1ovičovi. Kuchárek válku přežil ve vězení, Grün zahynul krátce před jejím koncem, při tragickém náletu spojeneckých letounů na transport slovenských vězňů u Me1ku v Rakousku.