Main Menu
User Menu

Vietnamská republika [1955-1975]

Republic of Vietnam

Việt Nam Cộng Hòa

     
Název:
Name:
Vietnamská republika
Originální název:
Original Name:
Việt Nam Cộng Hòa
Hlavní město:
Capital:
Saigon
Státní zřízení:
Government System:
republika (prezidentská)
Nejvyšší představitelé:
Heads of State:
-
Ozbrojené složky:
Armed Forces:
Ozbrojené sily Vietnamské republiky
- pozemní síly
- vzdušné sily
- námořnictvo
Rozloha:
Area:
173809 km2
Geografická poloha:
Location :
jihovýchodní asie
Sousední státy:
Neighbouring Countries:
Kambodža, Laos, Vietnamská demokratická republika
Vznik:
Independence:
26.10.1955 Vietnamský stát
Zánik:
Dissolution:
30.05.1975 Jihovietnamská republika
Národnostní složení:
Ethnic Groups:
-
Vlajka:
Flag:
Znak:
Coat of Arms:
Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Republic_of_Vietnam
https://www.worldstatesmen.org/Vietnam.html
URL : https://www.valka.cz/Vietnamska-republika-1955-1975-t88108#350868Verze : 0
MOD
Státní útvary Datum Událost


8.5.1957 (8.5. - 18.5.) Diem navštívil Washington, kde byl presidentem Eisenhowerem označen za ´zázračného muže´ a byl znovu ujištěn o americké podpoře. Eisenhower konstatoval, že obrana Ameriky je možná více cestami, a v tomto okamžiku je potřeba ekonomické i vojenské pomoci Jižnímu Vietnamu. Diemova vláda ale vzhledem ke svému zaměření na vojenskou část správy zcela zanedbávala financovaní zdravotnictví, školství a další sociální služby na venkově. Komunističtí partyzáni a propagandisté toho využili jednoduchým slibem pozemkové reformy a zlepšením úrovně života aby získali podporu mezi zemědělci.

8.5.1963 vojska prezidenta Dinh Diema střílejí do buddhistických demonstrantů v Hue.


29.3.1965 Partyzáni Vietkongu provedli bombový útok na americké velvyslanectví v Saigonu.



1.4.1965 V Bílém domě president Johnson schválil vyslání dalších dvou pluků a více než 20.000 logistických pracovníků do Vietnamu. President také schválil, že americké bojové jednotky budou podnikat akce aby vytlačili jednotky Vietkongu z venkova. Jeho rozhodnutí, které umožnilo ofenzivní operace, bylo americké veřejnosti a tisku tajeno dva měsíce.


11.4.1965 Na letisko Da Nang sa presunula tiež stíhací útočná peruť VMFA-531 vyzbrojená 15 lietadlami F-4B Phantom.



15.4.1965 Tisíce tun bomb dopadly na pozice Vietkongu, shazovány letouny USA a Jižního Vietnamu.


20.4.1965 V Honolulu se sešli nejvyšší poradci presidenta Johnsona, včetně McNamary, generála Westmorelanda, generála Wheelera, Willama Bundyho a velvyslance Taylora, aby se dohodli na doporučení pro presidenta ohledně vyslání dalších 40.000 vojáků bojových jednotek do Vietnamu.



12.4.1966 Bombardéry B-52 byly poprvé použity proti Severnímu Vietnamu. Každý z bombardérů přepravoval až 100 bomb. Shazovaly je z výšky 6 mil. Výběr cílů byl pod pečlivým dohledem Bílého domu. Rozlišovalo se šest kategorií, podle důležitosti cílů: elektrárny, továrny na výrobu válečného materiálu, dopravní spoje, vojenské budovy, sklady pohonných hmot a stanoviště protiletecké obrany.

23.5.1966 Vládní vojska obsazují Danang z rúk pro-budhistických vzbúrencov.



23.5.1967 Prezident Johnson veřejně vyzval Severní Vietnam, aby přijal mírový kompromis. Americké a jihovietnamské jednotky poprvé vstoupily do demilitarizované zóny a svedly zde několik bojů s armádou Severního Vietnamu. Obě strany utrpěly těžké ztráty.


1.1.1968 Během ofenzívy Tet byl člověk podezřelý jako partyzán střelen do hlavy Jihovietnamským policejním velitelem generálem Nguyen Ngoc Loane, právě když byl filmován kameramanem NBC. Fotky z tohoto incidentu pořízené Eddiem Adamsem se objevily na předních stranách deníků po celé Americe hned příští ráno. Američané také sledovali nafilmovanou popravu na kanálu NBC. Další kontroverzní situace vznikla po rozhovoru s jedním americkým důstojníkem poté, co prohlásil "museli jsme to zničit, abychom to zachránili." Popisoval právě malé město poblíž Saigonu, které bylo srovnáno se zemí americkým náletem. Jeho tvrzení bylo později užíváno v mnoha metaforách o amerických zkušenostech ve Vietnamu.



16.3.1968 Přes 300 civilistů bylo popraveno ve vesnici My Lai členy skupiny Charlie, 1. praporem 20. pěšího pluku 23. pěší divize, když se účastnili výsadkového útoku na předpokládané tábory Vietkongu v provincii Quang Ngai. Poté, co americké jednotky vstoupili do My Lai a nenašli zde žádné příslušníky Vietkongu, začali zabíjet každého civilistu, kterého viděli. Byli přerušeni jen pilotem helikoptéry Hughem Thompsonem, který přistál a začal evakuovat civilisty poté, co si uvědomil, co se děje.


25.3.1968 Clark Clifford svolal odborníky na ministerstvo zahraničí na oběd. Mezi 12 slavnými státníky a vojáky byli i bývalý ministr zahraničí Dean Acheson a generál z 2. světové války Omar Bradley. Je jim zveřejněna hrubý analýza situace ve Vietnamu, včetně rozšiřující se korupce v jihovietnamské vládě a málo pravděpodobné šance na vojenské vítězství "za současných okolností."


26.3.1968 Odborníci se sešli v Bílém domě s prezidentem na oběd. Zastávali názor okamžitého stažení amerických jednotek z Jižního Vietnamu. Jen 4 z 12 přítomných bylo proti tomuto názoru.


11.4.1968 Ministr obrany Cliffort prohlásil, že požadavek generála Westmorelanda na dalších 206,000 vojáků bude zamítnut.



30.4.1968 Byla svedena bitva Dai Do podél demilitarizované zóny, když jednotky Severního Vietnamu dělaly průzkum k vytvoření invazního koridoru do Jižního Vietnamu. Byli zastaveni praporem námořní pěchoty přezdívaným "skvělí bastardi" pod velením podplukovníka Williama Weise. S podporou těžkého dělostřelectva a leteckých úderů bylo zabito 1568 severovietnamských vojáků a 297 bylo zraněno. 29 Američanů bylo zabito a 130 zraněno. Tato porážka znamenala pro Severní Vietnam konec nadějím úspěšného vniknutí do Jižního Vietnamu. Budou čekat 4 roky, dokud nebude většina Američanů stažena a pak 1972 se o vpád pokusí znovu. To potrvá až do 1975, až nakonec uspějí.



30.4.1969 Počet američanů ve Vietnamu dosáhl svého vrcholu - 543.400. Zabito bylo celkem 33.641 američanů, tedy více než v celé Korejské válce.



6.5.1970 V Saigonu bylo od počátku května zabito Vietkongem 450 civilistů během teroristických nájezdů na město, což byly největší týdenní ztráty do tohoto dne



29.4.1971 Celkové americké ztráty ve Vietnamu přesáhly 45.000.



30.4.1971 Poslední americké bojové jednotky opustily Vietnam.


12.4.1972 Severovietnamská armáda zaútočila na Kontum v centrální části Jižního Vietnamu. Pokud by byl útok úspěšný, byl by Jižní Vietnam rozdělen na dvě části.


19.4.1972 Tento den odstartovali z letiště Quang Binh dva letouny MiG-17 pilotované Nguyen Van Baiem a jeho wingmanem Le Xuan Diem. Oba Migy bombami napadliy dva torpédoborce 7. flotily USA, ostřelující z děl Dong Hoi. Torpédoborec USS Higbee byl po zásahu 250kg pumou vážně poškozen.



20.4.1972 Severovietnamská armáda zahájila útok na An Loc. Další protesty proti bombardování Vietnamu proběhly v Americe.



27.4.1972 Pařížské mírové dohody byly opět obnoveny.



30.4.1972 Počet amerických jednotek ve Vietnamu klesl na 69.000.



8.5.1972 Jako odpověď na "Velikonoční" ofenzívu Vietkongu prezident Nixon zahájil operaci "Linebacker I", což bylo zaminovávání severovietnamských přístavů spolu s intenzivním bombardováním silnic, mostů a zařízení na zpracování ropy. Zahájení této operace způsobilo mezinárodní odsouzení USA a iniciovalo více protiválečných demonstrací v Americe. Během leteckého útoku provedeného jihovietnamským pilotem, dopadly napalmové bomby na jihovietnamské civilisty, včetně dětí. Nafilmované záběry spolu s fotkou hořící nahé dívky unikající ze zničené vesnice se staly dalším trvalým obrazem války.



29.3.1973 Poslední zbývající americké jednotky se stahují z Vietnamu, jak Nixon prohlásil "den, pro který jsme pracovali a za který jsme se modlili konečně přišel." Nejdelší války Ameriky, a její první porážka, skončila. Během 15 let vojenské podpory, přes 2 milióny Američanů se vystřídalo v uniformě ve Vietnamu. Z nichž se 500,000 zúčastnilo boje. 47,244 bylo zabito v průběhu bojů, včetně 8,000 příslušníků letectva. 10,446 mužů zemřelo mimo boj. 153,329 vojáků bylo těžce zraněno, včetně 10,000 amputací. Přes 2,400 válečných zajatců nebo vojáků bylo roku 1973 nezvěstných..


18.3.1975 Severovietnamští velitelé si uvědomovali, že protivník je na pokraji kolapsu, a proto se rozhodli ještě uspíšit útok, aby dosáhli celkového vítězství před 1. květnem.


25.3.1975 Město Hue padlo bez odporu po třídenním obléhání. Jihovietnamské jednotky se stahují z dalších ohrožených oblastí. Milióny uprchlíků prchají na jih.

26.3.1975 Město Chu Lai je evakuováno.


20.4.1975 Americký velvyslanec Graham Martin se setkává s prezidentem Thieu a vyvíjí na něj nátlak, aby podal demisi kvůli závažnosti situace a vyjednával s komunisty.


21.4.1975 Slzící prezident Thieu abdikoval během devadesátiminutového neuspořádaného televizního projevu k lidem Jižního Vietnamu. Thieu četl dopis od bývalého prezidenta Nixona v roce 1972, kde se zavazoval "několika odvetnými akcemi", jestli bude Jižní Vietnam ohrožen. Zároveň odsoudil Pařížskou mírovou dohodu, Henryho Kissingera a Spojené státy. "Spojené státy nemají respekt před vlastními sliby. To je nehumánní, nevěrohodné a nezodpovědné" Poté byl převezen za pomoci CIA do exilu na Tchaiwan.


22.4.1975 Xuan Loc padlo Severovietnamcům po dvoutýdenní bitvě s 18-tou jihovietnamskou divizí, která zabila přes 5000 útočníků. Tento boj způsobil zdržení "Ho Chi Minhovi ofenzívy" o dva týdny.


27.4.1975 Saigon je obklíčen. 30,000 severovietnamských vojáků je už ve městě, ale stále jsou bez vedení. Také odpalují rakety do jižních civilních čtvrtí. Ve městě se rozrůstá chaos a rabování je na denním pořádku.

28.4.1975 Neutrální generál Duong Van Minh se stává novým jihovietnamským prezidentem a žádá o přerušení bojů. Jeho žádost je ignorována.



29.4.1975 Severovietnamci ostřelují leteckou základnu Tan Son Nhut v Saigonu. Jsou zabiti 2 námořní pěšáci na bráně základny. Podmínky se pak zhoršují, když jihovietnamští civilisté rabují na základně. Prezident Ford nařizuje operaci "častý vítr", což byla vrtulníková evakuace 7000 Američanů a Jihovietnamců ze Saigonu. Operace začala poté, co v rádiu byla zahrána píseň "Bílé Vánoce", což byl předem domluvený signál. V Tan Son Nhut zoufalí civilisté obklopili helikoptéry. Proto byla evakuace přesunuta do areálu americké ambasády, která byla chráněna plně vyzbrojenými příslušníky Námořní pěchoty. Situace se ale i poté zhoršila, když se stovky civilistů zkoušeli smíchat s lidmi určených k evakuaci. Tři americká letadla přistála na vietnamském pobřeží, aby vyzvedla shromážděné americké a jihovietnamské uprchlíky. Mnoho jihovietnamských pilotů přistálo na amerických vojenských plavidlech. Filmové záběry nepoškozených helikoptér, jejichž cena dosahovala 250,000 dolarů, které byly shazovány přes paluby lodí, aby tak uvolnily místo pro další příchozí uprchlíky, se staly trvalým obrázkem konce války.



30.4.1975 V 8:35 ráno byli poslední Američané, deset vojáků z ambasády, odvezeni ze Saigonu. Představovali poslední americkou přítomnost ve Vietnamu. Severovietnamské jednotky proudily do Saigonu a zaznamenaly jen malý odpor. V 11:00 ráno zavlála červenomodrá vlajka Vietkongu nad prezidentským palácem. Prezident Minth odvysílal zprávu o bezpodmínečné kapitulaci. Válka ve Vietnamu skončila.
URL : https://www.valka.cz/Vietnamska-republika-1955-1975-t88108#640970Verze : 0
MOD