Výkonnostní odznaky rakousko-uherského námořnictva
Pavel P E T E J D L
Stav rakousko-uherského námořnictva čítal kolem 20 000 námořních důstojníků,vojenských námořníků,úředníků a mužstva.Národnostní složení bylo značně odlišné od armády.V posledním roce světové války sloužilo u námořnictva 34% Chorvatů a Slovinců, asi 20ˇMaďarů,16% Němců,15% Italů,11% Čechů a 4% ostatní národnosti monarchie.Velmi zajímavé bylo složení důstojnického sboru,z českých zemí bylo přes 20% vesměs lodních lékařů,lodních konstrukterů dělostřeleckých a strojních inženýrů.U mužstva byla služba až do konce války výhradně Dobrovolná s úvazkem na 4 roky,bez dalších vojenských cvičení.Základní výcvikovou jednotkou byl tak zvaný námořnický sbor(Matrosenkorps) určený pro pěchotní výcvik nováčků a pro nezařazané námořníky.Rakouské námořnictvo bylo vojsko elitní,dobře vycvičené, s výtečnými dělostřeleckými,technickými i plavebními znalostmi,samotná činnost v průběhu války však byla v porovnání s pozemní armádou monarchie nepatrná.
Striktní dodržování vojenských předpisů a řádů, v podstatě však mírový režim na lodích a jednotkách námořnictva,nečinnost, to vše vyústilo v otevřenou vzpouru námořníků v Kotoru v únoru 1918. Hlavním problémem byla otázka zajištění mužstva hmotně,finančně i morálně.Snížené válečné dávky potravin se řešily pouze kuchyněmi mužstva, válečném příplatky k žoldu se vyplácely jenom při vyplutí lodí do bojových akcí, dovolené byly poskytovány ve smyslu válečných opatření, a to zcela výjimečně.Na rozdíl od postupné inflace v udílení pochval a vyznamenání u pozemního vojska,udělení pochvaly nebo dekorace v rakouském námořnictvu byla zcela ojedinělá a výjimečná.Spokojenost nebyla ani u námořních důstojníků, místo bojových akcí, válka pro ně znamenala pouze výcvik,poplachy a jednotvárný život na lodích i v posádkách námořních přístavů.
Obdobně jako u pozemního vojska, byly i v rakouském námořnictvu zavedeny výkonnostní odznaky, kruhovité o průměru 45mm ražené z mosazi nebo později i z kovové kompozice.Určeny byly výhradně pro mužstvo a poddůstojníky a byly spojeny s finanční odměnou a výhodami ve službě.První odznak byl založen v roce 1891, a to pro mužstvo a poddůstojníky námořního sboru"
ODZNAK PRO STŘELCE Z PUŠKY ( Gewehrschutzenabzeichen)ražen z mosazi,pozlacen, ve středu dvě zkřížené pušky,okraj vroubkovaný,střed černě lakován.Podmínky pro získání byly stejné jako u pozemního vojska.
Roku 1896 podle statutu pro školní dělostřelecké lodi byl zaveden ODZNAK PRO DĚLOSTŘELCE (Artillerieeschutzenabzeichen).Odznak je opět ražen z pozlaceného mosazného plechu,při kraji je vroubkovaný,ve středu perlového věnce jsou dvě zkřížené dělostřelecké hlavně převýšené císařskou korunou,střed odznaku je opět černě lakován.
V roce 1899 došlo ke změně s přihlédnutím na výcvik dělostřeleckých kategorii střelby z místa na školních dělostřeleckých lodích.Odznak pro dělostřelce byl zrušen a nahrazen:
STŘELECKÝM ODZNAKEM PRO DĚLOVODY STŘELECKÝCH VĚŽÍ (Artillereschutzenabzein für Turmgeschutzfuhrer).Odznak je výtvarně stejný jako původní pro dělostřelce.
Současně se změnou byl zaveden nový STŘELECKÝ ODZNAK PRO DĚLMISTRY(Artillerieschutzenabzeichnung fur Vormeister).Odznak je opět kruhovitý ražený z mosazného plechu či kompozice.V perlovém věnci jsou dvě zkřížené dělostřelecké hlavně převýšené kotvou,okraj je vroubkovaný.Střed odznaku je černě lakován.
Nařízením z 25.10.1905 byla zavedena KOKARDA K DĚLOSTŘELECKÉMU ODZNAKU(Kokarde zum Artillerieschutzenabzeichen), a to pro lodní dělmistry,kteří docílili nejlepší výsledek ve střelbě o ceny,které se pořádaly jednou ročně na školní dělostřelecké lodi.Odznakem mohl být odměněn pouze jeden dělostřelec rakouského námořnictva na dobu jednoho roku,případně na dobu do příštích slavnostních dělostřeleckých střeleb o ceny.Pokud neobhájil svou dělostřeleckou dovednost,musel odznak odložit.Odznak byl kruhový, shodný s původním dělostřeleckým odznakem a pozdějším odznakem pro dělovody střeleckých věží,tedy dvě zkřížené dělostřelecké hlavně převýšené císařskou korunou,ale byl podložen červenobílou látkovou kokardou.
V roce 1912 byl zaveden STŘELRCKÝ ODZNAK ELITNÍHO DĚLOSTŘELCE (Artilleriescharfschutzenabzeichen) a to pro DĚLOSTŘELECKÉ INSTRUKTORY( fur Artilerie-Instruktoren) a pro DĚLMISTRY ( fur Vormeister).Tvarově jsou oba odznaky stejné jako předchozí,ale jsou raženy ze stříbrné kompozice s perlovým vnitřním věncem.,středový emblém je z pozlaceného mosazného plechu a je přinýtován.Pro dělostřelecké instruktory měl středový emblém dvě zkřížené hlavně převýšené císařskou korunou Odznak pro dělmistra měl opět ve středu dvě zkřížené dělostřelecké hlavně převýšené kotvou.
Všechny tyto výkonnostní odznaky námořnictva se nosily na vycházkovém i denním stejnokroji vždy na pravé straně blůzy nebo košile, mohly být podloženy mašlí z tmavé stejnokrojové látky.
Mimo uvedené odznaky byl ještě v roce 1910 zaveden ODZNAK PRO POSÁDKY PONOREK ( U-Boot-Abzeichen),který byl pro členy ponorkových posádek.Odznak je ražen z bílého kovu,prolamovaný,tvořila ho charakteristická kotva s lanem, na levé straně odznaku je písmeno "U" vpravo je písmeno "B".Velikost na výšku 55mm, šířka 35mm.Na zadní straně je upínací špendlík horizontálně položený.Odznak mohl být nošen jen po dobu přidělení k posádce ponorky,při přeložení k jiné složce námořnictva nesměl být dále nošen.Na rozdíl od předchozích odznaků se nosil na levé straně blůzy nebo košile.
Upozornění: Odznak pro posádky ponorek je nesmírně vzácný a na našem území se originál nenachází( i když se mnozí domnívají, že originál vlastní)
Prameny:
Pavel Patejdl: Výkonnostní odznaky rakousko-uherského námořnictva, uveřejněno v časopise pro faleristy, SIGNUM Brno
Falerista Pavel Patejdl zemřel 2.prosince 1988, patřil mezi přední znalce R-U námořnictva a byl první, kdo se zajímal o tyto výkonnostní odznaky, Článek byl publikován i v zahraničí.
Pavel P E T E J D L
Stav rakousko-uherského námořnictva čítal kolem 20 000 námořních důstojníků,vojenských námořníků,úředníků a mužstva.Národnostní složení bylo značně odlišné od armády.V posledním roce světové války sloužilo u námořnictva 34% Chorvatů a Slovinců, asi 20ˇMaďarů,16% Němců,15% Italů,11% Čechů a 4% ostatní národnosti monarchie.Velmi zajímavé bylo složení důstojnického sboru,z českých zemí bylo přes 20% vesměs lodních lékařů,lodních konstrukterů dělostřeleckých a strojních inženýrů.U mužstva byla služba až do konce války výhradně Dobrovolná s úvazkem na 4 roky,bez dalších vojenských cvičení.Základní výcvikovou jednotkou byl tak zvaný námořnický sbor(Matrosenkorps) určený pro pěchotní výcvik nováčků a pro nezařazané námořníky.Rakouské námořnictvo bylo vojsko elitní,dobře vycvičené, s výtečnými dělostřeleckými,technickými i plavebními znalostmi,samotná činnost v průběhu války však byla v porovnání s pozemní armádou monarchie nepatrná.
Striktní dodržování vojenských předpisů a řádů, v podstatě však mírový režim na lodích a jednotkách námořnictva,nečinnost, to vše vyústilo v otevřenou vzpouru námořníků v Kotoru v únoru 1918. Hlavním problémem byla otázka zajištění mužstva hmotně,finančně i morálně.Snížené válečné dávky potravin se řešily pouze kuchyněmi mužstva, válečném příplatky k žoldu se vyplácely jenom při vyplutí lodí do bojových akcí, dovolené byly poskytovány ve smyslu válečných opatření, a to zcela výjimečně.Na rozdíl od postupné inflace v udílení pochval a vyznamenání u pozemního vojska,udělení pochvaly nebo dekorace v rakouském námořnictvu byla zcela ojedinělá a výjimečná.Spokojenost nebyla ani u námořních důstojníků, místo bojových akcí, válka pro ně znamenala pouze výcvik,poplachy a jednotvárný život na lodích i v posádkách námořních přístavů.
Obdobně jako u pozemního vojska, byly i v rakouském námořnictvu zavedeny výkonnostní odznaky, kruhovité o průměru 45mm ražené z mosazi nebo později i z kovové kompozice.Určeny byly výhradně pro mužstvo a poddůstojníky a byly spojeny s finanční odměnou a výhodami ve službě.První odznak byl založen v roce 1891, a to pro mužstvo a poddůstojníky námořního sboru"
ODZNAK PRO STŘELCE Z PUŠKY ( Gewehrschutzenabzeichen)ražen z mosazi,pozlacen, ve středu dvě zkřížené pušky,okraj vroubkovaný,střed černě lakován.Podmínky pro získání byly stejné jako u pozemního vojska.
Roku 1896 podle statutu pro školní dělostřelecké lodi byl zaveden ODZNAK PRO DĚLOSTŘELCE (Artillerieeschutzenabzeichen).Odznak je opět ražen z pozlaceného mosazného plechu,při kraji je vroubkovaný,ve středu perlového věnce jsou dvě zkřížené dělostřelecké hlavně převýšené císařskou korunou,střed odznaku je opět černě lakován.
V roce 1899 došlo ke změně s přihlédnutím na výcvik dělostřeleckých kategorii střelby z místa na školních dělostřeleckých lodích.Odznak pro dělostřelce byl zrušen a nahrazen:
STŘELECKÝM ODZNAKEM PRO DĚLOVODY STŘELECKÝCH VĚŽÍ (Artillereschutzenabzein für Turmgeschutzfuhrer).Odznak je výtvarně stejný jako původní pro dělostřelce.
Současně se změnou byl zaveden nový STŘELECKÝ ODZNAK PRO DĚLMISTRY(Artillerieschutzenabzeichnung fur Vormeister).Odznak je opět kruhovitý ražený z mosazného plechu či kompozice.V perlovém věnci jsou dvě zkřížené dělostřelecké hlavně převýšené kotvou,okraj je vroubkovaný.Střed odznaku je černě lakován.
Nařízením z 25.10.1905 byla zavedena KOKARDA K DĚLOSTŘELECKÉMU ODZNAKU(Kokarde zum Artillerieschutzenabzeichen), a to pro lodní dělmistry,kteří docílili nejlepší výsledek ve střelbě o ceny,které se pořádaly jednou ročně na školní dělostřelecké lodi.Odznakem mohl být odměněn pouze jeden dělostřelec rakouského námořnictva na dobu jednoho roku,případně na dobu do příštích slavnostních dělostřeleckých střeleb o ceny.Pokud neobhájil svou dělostřeleckou dovednost,musel odznak odložit.Odznak byl kruhový, shodný s původním dělostřeleckým odznakem a pozdějším odznakem pro dělovody střeleckých věží,tedy dvě zkřížené dělostřelecké hlavně převýšené císařskou korunou,ale byl podložen červenobílou látkovou kokardou.
V roce 1912 byl zaveden STŘELRCKÝ ODZNAK ELITNÍHO DĚLOSTŘELCE (Artilleriescharfschutzenabzeichen) a to pro DĚLOSTŘELECKÉ INSTRUKTORY( fur Artilerie-Instruktoren) a pro DĚLMISTRY ( fur Vormeister).Tvarově jsou oba odznaky stejné jako předchozí,ale jsou raženy ze stříbrné kompozice s perlovým vnitřním věncem.,středový emblém je z pozlaceného mosazného plechu a je přinýtován.Pro dělostřelecké instruktory měl středový emblém dvě zkřížené hlavně převýšené císařskou korunou Odznak pro dělmistra měl opět ve středu dvě zkřížené dělostřelecké hlavně převýšené kotvou.
Všechny tyto výkonnostní odznaky námořnictva se nosily na vycházkovém i denním stejnokroji vždy na pravé straně blůzy nebo košile, mohly být podloženy mašlí z tmavé stejnokrojové látky.
Mimo uvedené odznaky byl ještě v roce 1910 zaveden ODZNAK PRO POSÁDKY PONOREK ( U-Boot-Abzeichen),který byl pro členy ponorkových posádek.Odznak je ražen z bílého kovu,prolamovaný,tvořila ho charakteristická kotva s lanem, na levé straně odznaku je písmeno "U" vpravo je písmeno "B".Velikost na výšku 55mm, šířka 35mm.Na zadní straně je upínací špendlík horizontálně položený.Odznak mohl být nošen jen po dobu přidělení k posádce ponorky,při přeložení k jiné složce námořnictva nesměl být dále nošen.Na rozdíl od předchozích odznaků se nosil na levé straně blůzy nebo košile.
Upozornění: Odznak pro posádky ponorek je nesmírně vzácný a na našem území se originál nenachází( i když se mnozí domnívají, že originál vlastní)
Prameny:
Pavel Patejdl: Výkonnostní odznaky rakousko-uherského námořnictva, uveřejněno v časopise pro faleristy, SIGNUM Brno
Falerista Pavel Patejdl zemřel 2.prosince 1988, patřil mezi přední znalce R-U námořnictva a byl první, kdo se zajímal o tyto výkonnostní odznaky, Článek byl publikován i v zahraničí.