SOLOVJEV
10.2.1945
U obce Jarošov u Uherského Hradiště byla ze SSSR vysazena devítičlenná skupina hloubkového průzkumu. Velitelem byl npor. Rudé armády Solovjev a ve skupině byl i slovenský student Ondrej Lupák (10.12.1921). Skupina měla provádět hloubkový průzkum prostoru Kroměříž - Uherské Hradiště, vedle informací o vojenské dopravě měla zjistit též stav opevnění řeky Moravy od Hodonína po Kroměříž, počet a druh mostů na komunikacích, včetně způsobů jejich ochrany. Výzbroj jednotlivce sestávala ze samopalu PPŠ, pistole TT, 4 ručních granátů a 500 nábojů. Oděv byl směsí civilních a vojenských součástek (vysoké boty, jezdecké kalhoty). Skupina obdržela 50 000 marek a Lupák též falešné doklady. Součástí technické výbavy byly též 2 rádiové stanice SEVER, šifrový klíč pro jednoduchou transpozici, který se každý den měnil a konzervová dávka potravin na tři dny, vše přenášeno ve vojenském tlumoku. Pro navázání kontaktu v operačním prostoru dostala skupina adresu na pplk. Gajdu v obci Jarošov u Uherského Hradiště. Po shromáždění a zakopání padáků se výsadkáři přesunuli usilovným pochodem do Chřibských vrchů. Zde zakopali část zbraní a zásob a po dalších 3 km přesunu zřídili lesní tábor a navázali rádiové spojení se štábem 3. UF. V prvé řadě se pokusili navázat spojení s pplk. Gajdou v Jarošově. Neměli úspěch, protože jmenovaný se odstěhoval neznámo kam. Tím padla možnost získat s jeho pomocí vhodnou legalizaci a vysílací místo. Po návratu do tábora a zjištění stanoviska 3. UF bylo přistoupeno k plnění dalšího úkolu - ke kontrole a monitorování provozu na okolních železničních tratích a silnicích. Informace byly získávány pozorováním vyslanými dvojicemi, částečně a příležitostně od zaměstnanců železnice. Asi po 14 dnech úspěšné pozorovací činnosti se skupina odvážila k léčkám na osamělá německá vojenská vozidla a motocykly, před něž byl hozen granát a zahájena palba ze samopalů. Tak byl zajat německý kurýr u vesnice Derfle. Při druhém pokusu o zastavení osobního vozu a zajmutí německých důstojníků byla přehlédnuta skutečnost, že vůz je doprovázen ozbrojenou eskortou, která prudkou palbou bránila dokončení akce. Výsadkáři museli ustoupit, jeden z nich byl tak vážně zraněn do břicha a do prsou, že po 3 km přesunu musel být na vlastní žádost velitelem zastřelen pro beznadějný zdravotní stav. Po dosažení tábořiště a jednodenním odpočinku bylo rozhodnuto o přesunu do nového prostoru, severně od Kyjova. Zde se skupina rozdělila na dvě části. Velitel s jedním radistou zůstal na místě a rt. Lupák se dvěma muži si zřídil úkryt v lese Dubrová, severně od Hodonína. Tato trojice sledovala dění v Hodoníně, Holíči, Uherském Ostrohu a Kyjově. Získala ke spolupráci železničáře Josefe Redlicha z Holíče, předala na 50 depeší s informacemi o skladech pohonných hmot, které byly bombardovány sovětským letectvem. V tomto prostoru setrvala skupina až do 23. dubna 1945, kdy byla překročena sovětskou armádou, odeslána do Budapešti, odtud do Bratislavy, kde byla rozformována.
10.2.1945
U obce Jarošov u Uherského Hradiště byla ze SSSR vysazena devítičlenná skupina hloubkového průzkumu. Velitelem byl npor. Rudé armády Solovjev a ve skupině byl i slovenský student Ondrej Lupák (10.12.1921). Skupina měla provádět hloubkový průzkum prostoru Kroměříž - Uherské Hradiště, vedle informací o vojenské dopravě měla zjistit též stav opevnění řeky Moravy od Hodonína po Kroměříž, počet a druh mostů na komunikacích, včetně způsobů jejich ochrany. Výzbroj jednotlivce sestávala ze samopalu PPŠ, pistole TT, 4 ručních granátů a 500 nábojů. Oděv byl směsí civilních a vojenských součástek (vysoké boty, jezdecké kalhoty). Skupina obdržela 50 000 marek a Lupák též falešné doklady. Součástí technické výbavy byly též 2 rádiové stanice SEVER, šifrový klíč pro jednoduchou transpozici, který se každý den měnil a konzervová dávka potravin na tři dny, vše přenášeno ve vojenském tlumoku. Pro navázání kontaktu v operačním prostoru dostala skupina adresu na pplk. Gajdu v obci Jarošov u Uherského Hradiště. Po shromáždění a zakopání padáků se výsadkáři přesunuli usilovným pochodem do Chřibských vrchů. Zde zakopali část zbraní a zásob a po dalších 3 km přesunu zřídili lesní tábor a navázali rádiové spojení se štábem 3. UF. V prvé řadě se pokusili navázat spojení s pplk. Gajdou v Jarošově. Neměli úspěch, protože jmenovaný se odstěhoval neznámo kam. Tím padla možnost získat s jeho pomocí vhodnou legalizaci a vysílací místo. Po návratu do tábora a zjištění stanoviska 3. UF bylo přistoupeno k plnění dalšího úkolu - ke kontrole a monitorování provozu na okolních železničních tratích a silnicích. Informace byly získávány pozorováním vyslanými dvojicemi, částečně a příležitostně od zaměstnanců železnice. Asi po 14 dnech úspěšné pozorovací činnosti se skupina odvážila k léčkám na osamělá německá vojenská vozidla a motocykly, před něž byl hozen granát a zahájena palba ze samopalů. Tak byl zajat německý kurýr u vesnice Derfle. Při druhém pokusu o zastavení osobního vozu a zajmutí německých důstojníků byla přehlédnuta skutečnost, že vůz je doprovázen ozbrojenou eskortou, která prudkou palbou bránila dokončení akce. Výsadkáři museli ustoupit, jeden z nich byl tak vážně zraněn do břicha a do prsou, že po 3 km přesunu musel být na vlastní žádost velitelem zastřelen pro beznadějný zdravotní stav. Po dosažení tábořiště a jednodenním odpočinku bylo rozhodnuto o přesunu do nového prostoru, severně od Kyjova. Zde se skupina rozdělila na dvě části. Velitel s jedním radistou zůstal na místě a rt. Lupák se dvěma muži si zřídil úkryt v lese Dubrová, severně od Hodonína. Tato trojice sledovala dění v Hodoníně, Holíči, Uherském Ostrohu a Kyjově. Získala ke spolupráci železničáře Josefe Redlicha z Holíče, předala na 50 depeší s informacemi o skladech pohonných hmot, které byly bombardovány sovětským letectvem. V tomto prostoru setrvala skupina až do 23. dubna 1945, kdy byla překročena sovětskou armádou, odeslána do Budapešti, odtud do Bratislavy, kde byla rozformována.