Německá obrněná vozidla ve 2. světové válce - Ian Baxter

Odporúčam túto knihu, naozaj dozviete sa tam všetko o nemeckých divíziách, tankoch , prieskumných vozidlách, protilietadlovej obrane, zásobovacích vozidlách,..
Kniha je rozdelená do 8. kapitol:
1. Tankové divize
2. Hlaní bojové tanky
3.Lehké tanky
.....
Vydavatelstvo Svojtka and Co.
Napísal Ian Baxter

Môj názor na túto knihu je skôr opačný. nič nové som sa nedozvedel, a to nehovorím o chybách v preklade a v popisoch k fotkám ale to je myslím pri knihách od Svojtku už pravidlo. Ale ako hovorím, je to môj osobný názor.

NĚMECKÁ OBRNĚNÁ VOZIDLA VE 2.SVĚTOVÉ VÁLCE


Neznámé fotografie 1939-1945


Autor: Ian Baxter


Vydal: Svojtka Co, Praha 2004


Cena: 300,-





V knihkupectví jsem mezi publikacemi nakladatelství Svojtka objevil novou knihu o německých vozidlech druhé světové války. Kniha je o něco většího formátu A5 s působivou černou obálkou. Textová část je rozdělena na osm hlavních kapitol. Celkem má publikace 228 stran. Text je velmi kvalitně napsán a je dobře čitelný. Občas najdeme malé zaškobrtnutí jako".....celá divize měla ukořistěné československé tanky Pz.Kpfw.35(t) a Pz.Kpfw.38(t), Pz.Kpfw.I, Pz.Kpfw.II, Pz.Kpfw.III a Pz.Kpfw.IV..." Z nichž byly určitě československé pouze první dva typy. Podobně str.28 kde je popis Pnteru AusfG. "....Tanky dastaly i dodatečnou ochranu zesílením pancíře na 5cm..." Přes to, že jde o úplnou blbinu (pravděpodobně autor myslel zesílení bočního pancíře korby u G) není uvedeno kde. Na straně 26 v odstavci o Pz IV je věta " ....nejpoužívanější bojový tank celé války." S tímto tvrzením si dovolím zcela oprávněně nesouhlasit naboť takový Sherman či T34 by počet nasazených PzIV zcela jistě předčil. Hlavní text tvoří vlastně pouze malou část jednotlivých kapitol. Větší část textu je formou popisek k jednotlivým fotografiím. Těch je v knize neuvěřitelných 350! V titulku je sice uvedeno neznámé fotografie, ale historicko/modelářské obci jsou některé foografie známé již velmi dlouho. Nejmarkantnější je to u "známých" strojů jako Tiger nebo Panter. Kvalita snímků kolísá od velmi kvalitních, až po tmavé či velmi malé a nezřetelné fotografie. Těch je naštěstí velmi malé množství. Bohužel u jednotlivých popisek nalezneme občas nesrovnalosti. Uvedu několik příkladů :


str. 6 : fotografie má přehozený negativ. StuGIII měli prostor řidiče v pravo (při pohledu proti stroji).


str. 17 dole: tank je typu Panzer IV (pravděpodobně verze G) ne PzIII.


str. 42 dole: jestli se ocelové helmy, plechovky a kovová vědra používaly jako zesílení pancíře tanku by se dalo diskutovat. Spíše bych se přiklonil k názoru, že jde o posádkou vezenou nutnou výbavu "k přežití". V tanku na tuto doplňkuvou výstroj nebylo místo. Počet přileb na snímku (5ks) souhlasí s počtem členů posádky PzIV, tudíž se nejedná s největší pravděpodobnodtí o dodatečné pancéřování tanku. Tank je ve verzi PzIV Ausf.H ne J.


str. 44 dole: "....Základ zimmeritu tvořilo nitroředidlo a nátěr byl zvlněný, čímž se zvýšila jeho tloušťka, a tím i vzdálenost povrchu nátěru od ocelového podkladu, aniž tím váha nátěru nějak narostla." Dle mých údajů tvořil základ zimmeritu betonová pasta, míchaná s nitroředidlem. Se zbytkem souvětí souhlasím, i když mu vůbec nerozumím.


str. 48 nahoře: Poslední model StuGIII (jak správně typ identifikuje popiska) neměl již na "předku" korby přišroubován dodatečný 30mm pancíř, ale měl homogenní 80mm pancíř, což je patrné i z fotografie.


str. 53 nahoře: Tiger I není vyfocen na východní frontě, ale v Tunisku.


str. 53 dole: Kolona StugIV v Řecku je popisována jako stroje StugIIIG v Normandii.


str. 59 dole: Tank T34/76 vz.1940 se zcela jistě nežene do akce jak uvádí popiska, protože......... namá kanon!!!


str.103 nahoře: Popiska uvádí skupinu obrněnců a polních houfnic na břehu Dněpru, ale na fotografii jde spolehlivě identifikovat kolopásový tahač (pp.Sd.Kfz7?), tři stroje Panzer II a jeden Panzer III. Kde jsou houfnice nevím?


Co mě na publikaci vadilo je zcela chaotické rozmístění fotografií v jednotlivých kapitolách. Snímky nejsou zařazeny chronoligicky podle "datumu". V kapitole Tankové divize najdeme na str. 20 snímek wirbelvindu z roku 1944, pod ním je fotografie Pz38(t) z východní fronty 1941. Následující fotografie jsou ze Stalingradu. Strana 22 nám nabídne smějícího se "Ritterkreuzträgera" v PzIV z roku 1944, foto TigeraI (bez data), následuje snímek z útoku na Francii a pod ním je fotografie z Dunkerque1940. Také zde chybí fotografie kingtigerů, sturmtigera, jagdtigera atp. Popisky by mohli mít uvedeny jednotky kterým stroje náleží (poku jde identifikovat). Všechny tyto nešvary zcela překrývá velmi kvalitní a bohatý výběr fotografií. Zde otištěné doprovodné vozidla, děla, flaky, PT kanony, motocykly, obrněné průzkumné prostředky atp. velmi věrně dokumentují stav, život a nasazení německé armády na bojištích. Mezi opravdové "špeky" bych zařadil fotografii na straně 30 (utopený PzIII a PzII),149 (minové pole Francie 1940-suprové diorama!!!), 188 (unavení vojáci SS v prostříleném schwimmwagenu), 198 - (kolopásové vozidlo mě nezn.typu), 213 (zničená vozidla a stalinec). Závěr knihy tvoří 9 stran tabulek a rejstřík. Za velmi raritní považuji tabulku s cenami německých vozidel. Zajímavé je zjištění, že cena tanku TigerII dosahovala trojnásobku ceny poslední varianty StuGIII.


Až na pár nesrovnalostí dostáváme do rukou velmi bohatou obrazovou publikaci o dění na německé straně fronty. Poměrem ceny a počtu fotografií vychází recenzovaná publikace jako jasný vítěz proti cenově srovnatelným publikacím renomovaných vydavalelství zpracovávající podobná témata (např.Concord 150-170 foto /350Kč - pokud nebereme v potaz počet stran). Zájemcům o historii a modelářství lze jenom doporučit.

dovolil bych si silně nesouhlasit s tvrzením " Dle mých údajů tvořil základ zimmeritu betonová pasta, míchaná s nitroředidlem. Se zbytkem souvětí souhlasím, i když mu vůbec nerozumím. " Tyto údaje jsou dosti pochybné. Podle zprávy British Inteligence Objective Sub-Committee pojmenované “Zimmerite” se zimmerit skládal z 25% polyvinil acetátu (pojivo), 10% dřevěných vláken (výplň), 40% síranu barnatého, 10% síranu zinečnatého a 15% okrového barviva (pro základní zabarvení povrchu tanku). Uvažovat tedy o této směsi jako o betonu je zcela zcestné. Název byl odvozen od jména firmy ( Zimmer v Berlíně) ne od cementu. Podkladem pro nanášení dotyčné pasty byl opatřen jen základním antikorozním nátěrem (suříková barva) vlastní zimmerit byl pak něco jako jemný tmel (dodáván byl v sudech už naředěný na patřčnou konzistenci) a nanášel se ve dvou vrstvách (první cca 5mm, druhá cca 3mm) s rozmezím 24 hodin. Obecně tedy lze konstatovat že pravdě je blíže kniha než recenzent (čím se ředila dotyčná základovka nevím).