Xenofón
Xenofón se narodil v Athénách kolem roku 430 př.n.l. Jeho rodiče, otec Gryllos a matka Diora, patřili k bohaté athénské aristokracii.
Jako řadový voják bojoval Xenofón v záverečné fázi bojů peloponnéské války mezi Spartou a Athénami. V roce 409 př.n.l. se pravděpodobně účastnil Thrasyllova tažení do Malé Asie. V roce 406 př.n.l. zvítězila athénská flotila v bitvě u Arginúských ostrovů u Lesbu poblíž maloasijského pobřeží. Athénská rada pěti set nechala popravit vítězné athénské vojevůdce, kteří kvůli blížící se bouři nezachránili trosečníky z potopených athénských lodí. Tento incident Xenofonta jen utvrdil v jeho odmítavém názoru na athénskou demokracii, nevěřil, že náhodně vylosovaní vůdci jsou pro Athény těmi nejlepšími.
V roce 405 př.n.l. Athény prohrávají peloponnéskou válku. Spartský vojevůdce Lýsandros dosadil do Athén třicetičlennou oligarchickou radu, která si pro své praktiky vysloužila název Vláda třiceti tyranů. Xenofón se po válce vrací do Athén. S novou vládou je spokojen a podporuje ji. V Athénách se Xenofón setkává s filosofem Sókratem a stává se jeho žákem. Slavný filosof, který se jako jediný z rady pěti set postavil proti rozsudku smrti nad vojevůdci z bitvy u Arginúských ostrovů, svými názory utvrzuje Xenofonta v podpoře Spartou dosazených vládců.
Oligarchická vláda čelí povstání. V roce 401 př.n.l. jsou oligarchové definitivně poraženi v bitvě u Eleusíny. Xenofón odchází z Athén a nechá se naverbovat do řeckého žoldnéřského vojska, které na základě tajné dohody mezi Lýsandrem a Kýrem mladším, Peršanem, který odmítnul uznat nástupnictví krále Artaxerxa II., vysílají spartští efoři Kýrovi na pomoc.
Spolu s asi 13 000 kontingentem vedeným Sparťanem Klearchem postupuje ze Sard do Mezopotámie i Xenofón. V bitvě u Kúnax na podzim 401 př.n.l. Řekové porážejí oddíly věrné Artaxerxovi II., ale Kýros mladší bitvu nepřežije. Vítězný Artaxerxés II. Řekům nedůvěřuje. Satrapa Tissafernés vyláká, pod záminkou jednání, řecké velitele do perského tábora a nechá je povraždit. Řekové ale nepodlehnou panice. Zvolí si nové stratégy, mezi nimi i Xenofonta, který se vypracuje až na vrchního velitele řeckých žoldnéřů.
Xenofonta čekal těžký úkol, dovést svůj oddíl ze srdce nepřátelské říše domů, do Řecka. Xenofón se osvědčuje jako výnikající stratég i řečník. Podaří se mu konsolidovat vojsko a odrazit několik perských útoků. Řekové vyrážejí na strastiplnou cestu přes hory Arménie a území Skythů k Černému moři. V zasněžených průsmycích svádějí kruté boje s divokými horskými kmeny.
Žoldnéřské vojsko pod Xenofontovým velením provázela pověst tvrdých bojovníků, kteří plenili krajinu a zotročovali místní obyvatelstvo. Města na severním pobřeží Malé Asie raději obávaným žoldnéřům zaplatila cestu přes moře do Thrákie, do království Odrysů. Odrysské království bylo v té době rozdrobeno na několik autonomních království. Xenofón se svými žoldnéři vstoupil do služeb krále Seutha II. a pomáhá mu v tažení proti povstaleckým horským kmenům Melanditů, Thynů a Tranipsů. V letech 400 - 399 př.n.l. dobyli Xenofontovi vojáci pro Seutha II. území na východě Thrákie, od ústí řeky Hebros (Marice), na pobřeží Egejského moře, až k Salmydéssu na černomořském pobřeží.
Se zbylými asi 6 000 vojáky se poté Xenofón navrací do Řecka. Zbytek Řeků buď padl v boji, podlehl nemocem nebo přírodním živlům. Část vojáků se usadila v Malé Asii.
V roce 396 př.n.l. vstoupil Xenofón do vojska spartského krále Agésiláa a bojoval proti Peršanům v Malé Asii (spartsko-perská válka vletech 400 př.n.l. - 387 př.n.l.). V roce 394 př.n.l. čelí Sparta v korinthské válce koalici Athén, Théb, Korinthu a dalších menších států, kterou proti Spartě podnítili Peršané. Agésiláos se musí vrátit do Řecka. V roce 394 př.n.l. porážejí Sparťané své protivníky v rozhodující bitvě u Koróneie. Xenofón bojoval v bitvě proti Athéňanům. V Athénách je označen za zrádce, je mu konfiskován majetek a je poslán do vyhnanství.
Po uzavření Antalkidova míru v roce 386 př.n.l. se Xenofón usadil v Élidě u Olympie, kde mu Sparťané darovali za dobré služby pozemky. Po drtivé porážce Sparty thébským stratégem Epameinondem v bitvě u Leukter v roce 371 př.n.l. Xenofón Élidu opouští. Hegemonie Théb netrvala dlouho. Z obavy před příliš silnými Thébami se Sparta a Athény spojují. V bitvě u Mantineie v roce 362 př.n.l. se sice vítězství přiklánělo na stranu Théb, ale zahynul v ní strůjce spartské porážky od Leukter, geniální stratég Epameinóndás. Po triumfu Athén a Sparty nad Thébami je Xenofón omilostněn. Do Athén se však nevrací, usazuje se v Korinthu a věnuje se psaní.
V Anabázi popsal útrapy Řeků při tažení pod Kýrem mladším. V Hellénice sepsal řeckou historii od roku 411 př.n.l. (tehdy zemřel vojevůdce a historik Thúkýdidés, který zpracoval dějiny do roku 411 př.n.l.) do roku 362 př.n.l. Ústava Lakedaimonská vyjadřuje Xenofontův obdiv ke Spartě. V románu O Kýrově vychování popisuje zakladatele Perské veleříše Kýra II. Velikého jako ideálního panovníka. Rozhořčení nad popravou svého učitele Sókrata sepsal v Obraně Sókratově.
V roce 355 př.n.l. Xenofón, pravděpodobně v Thébách, umírá. Úplně vyloučit nemůžeme ani jeho skon v Athénách.
Jako řadový voják bojoval Xenofón v záverečné fázi bojů peloponnéské války mezi Spartou a Athénami. V roce 409 př.n.l. se pravděpodobně účastnil Thrasyllova tažení do Malé Asie. V roce 406 př.n.l. zvítězila athénská flotila v bitvě u Arginúských ostrovů u Lesbu poblíž maloasijského pobřeží. Athénská rada pěti set nechala popravit vítězné athénské vojevůdce, kteří kvůli blížící se bouři nezachránili trosečníky z potopených athénských lodí. Tento incident Xenofonta jen utvrdil v jeho odmítavém názoru na athénskou demokracii, nevěřil, že náhodně vylosovaní vůdci jsou pro Athény těmi nejlepšími.
V roce 405 př.n.l. Athény prohrávají peloponnéskou válku. Spartský vojevůdce Lýsandros dosadil do Athén třicetičlennou oligarchickou radu, která si pro své praktiky vysloužila název Vláda třiceti tyranů. Xenofón se po válce vrací do Athén. S novou vládou je spokojen a podporuje ji. V Athénách se Xenofón setkává s filosofem Sókratem a stává se jeho žákem. Slavný filosof, který se jako jediný z rady pěti set postavil proti rozsudku smrti nad vojevůdci z bitvy u Arginúských ostrovů, svými názory utvrzuje Xenofonta v podpoře Spartou dosazených vládců.
Oligarchická vláda čelí povstání. V roce 401 př.n.l. jsou oligarchové definitivně poraženi v bitvě u Eleusíny. Xenofón odchází z Athén a nechá se naverbovat do řeckého žoldnéřského vojska, které na základě tajné dohody mezi Lýsandrem a Kýrem mladším, Peršanem, který odmítnul uznat nástupnictví krále Artaxerxa II., vysílají spartští efoři Kýrovi na pomoc.
Spolu s asi 13 000 kontingentem vedeným Sparťanem Klearchem postupuje ze Sard do Mezopotámie i Xenofón. V bitvě u Kúnax na podzim 401 př.n.l. Řekové porážejí oddíly věrné Artaxerxovi II., ale Kýros mladší bitvu nepřežije. Vítězný Artaxerxés II. Řekům nedůvěřuje. Satrapa Tissafernés vyláká, pod záminkou jednání, řecké velitele do perského tábora a nechá je povraždit. Řekové ale nepodlehnou panice. Zvolí si nové stratégy, mezi nimi i Xenofonta, který se vypracuje až na vrchního velitele řeckých žoldnéřů.
Xenofonta čekal těžký úkol, dovést svůj oddíl ze srdce nepřátelské říše domů, do Řecka. Xenofón se osvědčuje jako výnikající stratég i řečník. Podaří se mu konsolidovat vojsko a odrazit několik perských útoků. Řekové vyrážejí na strastiplnou cestu přes hory Arménie a území Skythů k Černému moři. V zasněžených průsmycích svádějí kruté boje s divokými horskými kmeny.
Žoldnéřské vojsko pod Xenofontovým velením provázela pověst tvrdých bojovníků, kteří plenili krajinu a zotročovali místní obyvatelstvo. Města na severním pobřeží Malé Asie raději obávaným žoldnéřům zaplatila cestu přes moře do Thrákie, do království Odrysů. Odrysské království bylo v té době rozdrobeno na několik autonomních království. Xenofón se svými žoldnéři vstoupil do služeb krále Seutha II. a pomáhá mu v tažení proti povstaleckým horským kmenům Melanditů, Thynů a Tranipsů. V letech 400 - 399 př.n.l. dobyli Xenofontovi vojáci pro Seutha II. území na východě Thrákie, od ústí řeky Hebros (Marice), na pobřeží Egejského moře, až k Salmydéssu na černomořském pobřeží.
Se zbylými asi 6 000 vojáky se poté Xenofón navrací do Řecka. Zbytek Řeků buď padl v boji, podlehl nemocem nebo přírodním živlům. Část vojáků se usadila v Malé Asii.
V roce 396 př.n.l. vstoupil Xenofón do vojska spartského krále Agésiláa a bojoval proti Peršanům v Malé Asii (spartsko-perská válka vletech 400 př.n.l. - 387 př.n.l.). V roce 394 př.n.l. čelí Sparta v korinthské válce koalici Athén, Théb, Korinthu a dalších menších států, kterou proti Spartě podnítili Peršané. Agésiláos se musí vrátit do Řecka. V roce 394 př.n.l. porážejí Sparťané své protivníky v rozhodující bitvě u Koróneie. Xenofón bojoval v bitvě proti Athéňanům. V Athénách je označen za zrádce, je mu konfiskován majetek a je poslán do vyhnanství.
Po uzavření Antalkidova míru v roce 386 př.n.l. se Xenofón usadil v Élidě u Olympie, kde mu Sparťané darovali za dobré služby pozemky. Po drtivé porážce Sparty thébským stratégem Epameinondem v bitvě u Leukter v roce 371 př.n.l. Xenofón Élidu opouští. Hegemonie Théb netrvala dlouho. Z obavy před příliš silnými Thébami se Sparta a Athény spojují. V bitvě u Mantineie v roce 362 př.n.l. se sice vítězství přiklánělo na stranu Théb, ale zahynul v ní strůjce spartské porážky od Leukter, geniální stratég Epameinóndás. Po triumfu Athén a Sparty nad Thébami je Xenofón omilostněn. Do Athén se však nevrací, usazuje se v Korinthu a věnuje se psaní.
V Anabázi popsal útrapy Řeků při tažení pod Kýrem mladším. V Hellénice sepsal řeckou historii od roku 411 př.n.l. (tehdy zemřel vojevůdce a historik Thúkýdidés, který zpracoval dějiny do roku 411 př.n.l.) do roku 362 př.n.l. Ústava Lakedaimonská vyjadřuje Xenofontův obdiv ke Spartě. V románu O Kýrově vychování popisuje zakladatele Perské veleříše Kýra II. Velikého jako ideálního panovníka. Rozhořčení nad popravou svého učitele Sókrata sepsal v Obraně Sókratově.
V roce 355 př.n.l. Xenofón, pravděpodobně v Thébách, umírá. Úplně vyloučit nemůžeme ani jeho skon v Athénách.
Reklama
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.
Zjistit více