V čele KT stál Lagerkommandant (velitel) a zástupce velitele. Jednotlivé pobočky pak měly své Lagerführery.
Správa KT se dělila na jednotlivá oddělení:
I. – velitelství a adjutantura
II. – politické oddělení (Politische Abteilung)
III. – vedení tábora
IIIa. – vedení pracovního využití vězňů
IV. – administrativní správa
V. – hygienickozdravotnické záležitosti
VI. – školení
Velitel plnil svou funkci prostřednictvím vedoucích jednotlivých oddělení a jejich personálu. Se souhlasem nadřízených orgánů povyšoval a překládal své podřízené do jiných táborů. Měl se osobně zúčastnit všech významnějších událostí na území KT, zejména příjezdů a odjezdů transportů vězňů, a velet akcím vyhlášeným k pronásledování uprchlých vězňů.
II. oddělením velitelství bylo tzv. Politische Abteilung. Jeho vedoucí byl zpravidla pracovníkem gestapa, ve vzácnějších případech kripa. Měl současně 2 nadřízené: velitele tábora a úřadovnu gestapa, na jejímž kompetenčním území daný tábor stál.
Na příkaz velitele tábora, policie anebo soudu vedoucí politického oddělení vyslýchal vězně. Pracovníci tohoto oddělení prováděli cenzuru korespondence rodinám, vedli evidenci, kartotéku a archív osobních spisů vězňů. Tomuto oddělení zasílal RSHA instrukce a přípisy, týkající se osudu celých skupin nebo jednotlivých vězňů. Sem přicházely rovněž rozsudky smrti vynesené v Berlíně. Kancelář tohoto oddělení pak rodinám zasílala jen krátké oznámení, ve kterém nejčastěji uváděla vymyšlené příčiny úmrtí vězně.
Zde se soustřeďovala všechna rozhodnutí RSHA, týkající se osudu jednotlivých vězňů. Každý vězeň nebo vězeňkyně měli zvláštní, samostatnou složku s osobními spisy, obsahující podrobně vyplněný dotazník, výtah z protokolu úřadovny gestapa, která provedla zatčení, výpověď obžalovaného, rozsudek (smrti nebo výrok R.U.), popřípadě informace o smrti některého z rodinných příslušníků, tresty uložené vězni v KT.
Vězni odesílaní do KT v rámci speciálních akcí s krycím názvem „Nacht und Nebel“ (N.N.) nebo „Kontinent“, pak neměli vůbec žádnou naději na osvobození. Vztahoval se na ně zostřený kázeňský řád, především zákaz jakékoliv korespondence. Rodiny neměly žádné informace o osudu těchto vězňů. Existovala také kategorie vězňů, předem svévolným rozhodnutím odsouzených k smrti, což se v jejich osobních spisech označovalo písmeny R.U. – „Rückkehr unerwünscht“ (návrat nežádoucí).
Rapportabteilung (evidenční oddělení) vedlo seznamy vězňů, pořizovalo denní přehledy o početním stavu na základě hlášení podávaných jednotlivými bloky.
Základní organizační jednotkou bylo tzv. pole (Feld), v jehož čele stál Feldführer, odpovídající za stav pole a za bezpečnostní opatření. Evidenci „pole“ vedl Rapportführer, který byl současně zástupcem Feldführera. Složení a příděl pracovních skupin určoval Arbeitseinsatzführer.
Za stav bloku odpovídal Blockführer. Jemu pak podléhali blokaři – vězňové pověření touto funkcí zpravidla na základě vytypování strážní službou. V čele vězňů pověřených určitou funkcí stál Lagerältester (táborový starší), přímo podřízený vedoucímu „pole“. Z pověření Blockführera vyměřoval tresty a rovněž vedl přesnou každodenní evidenci vězňů. Lagerältesterům pomáhali Blockälteste (blokaři), odpovídající za dodržování táborové „disciplíny“, za rozdělování stravy apod. Jim podléhali dozorci jednotlivých světnic – štubáci (Stubedienst) a písaři bloku (Blockschreiber). Rozkazy k bití vězňů vykonávali tzv. kápové. Kápové osobně dohlíželi na práci vězňů, měli dozor nad jednotlivými pracovními skupinami od ranního nástupu až po návrat z práce.
Správa KT se dělila na jednotlivá oddělení:
I. – velitelství a adjutantura
II. – politické oddělení (Politische Abteilung)
III. – vedení tábora
IIIa. – vedení pracovního využití vězňů
IV. – administrativní správa
V. – hygienickozdravotnické záležitosti
VI. – školení
Velitel plnil svou funkci prostřednictvím vedoucích jednotlivých oddělení a jejich personálu. Se souhlasem nadřízených orgánů povyšoval a překládal své podřízené do jiných táborů. Měl se osobně zúčastnit všech významnějších událostí na území KT, zejména příjezdů a odjezdů transportů vězňů, a velet akcím vyhlášeným k pronásledování uprchlých vězňů.
II. oddělením velitelství bylo tzv. Politische Abteilung. Jeho vedoucí byl zpravidla pracovníkem gestapa, ve vzácnějších případech kripa. Měl současně 2 nadřízené: velitele tábora a úřadovnu gestapa, na jejímž kompetenčním území daný tábor stál.
Na příkaz velitele tábora, policie anebo soudu vedoucí politického oddělení vyslýchal vězně. Pracovníci tohoto oddělení prováděli cenzuru korespondence rodinám, vedli evidenci, kartotéku a archív osobních spisů vězňů. Tomuto oddělení zasílal RSHA instrukce a přípisy, týkající se osudu celých skupin nebo jednotlivých vězňů. Sem přicházely rovněž rozsudky smrti vynesené v Berlíně. Kancelář tohoto oddělení pak rodinám zasílala jen krátké oznámení, ve kterém nejčastěji uváděla vymyšlené příčiny úmrtí vězně.
Zde se soustřeďovala všechna rozhodnutí RSHA, týkající se osudu jednotlivých vězňů. Každý vězeň nebo vězeňkyně měli zvláštní, samostatnou složku s osobními spisy, obsahující podrobně vyplněný dotazník, výtah z protokolu úřadovny gestapa, která provedla zatčení, výpověď obžalovaného, rozsudek (smrti nebo výrok R.U.), popřípadě informace o smrti některého z rodinných příslušníků, tresty uložené vězni v KT.
Vězni odesílaní do KT v rámci speciálních akcí s krycím názvem „Nacht und Nebel“ (N.N.) nebo „Kontinent“, pak neměli vůbec žádnou naději na osvobození. Vztahoval se na ně zostřený kázeňský řád, především zákaz jakékoliv korespondence. Rodiny neměly žádné informace o osudu těchto vězňů. Existovala také kategorie vězňů, předem svévolným rozhodnutím odsouzených k smrti, což se v jejich osobních spisech označovalo písmeny R.U. – „Rückkehr unerwünscht“ (návrat nežádoucí).
Rapportabteilung (evidenční oddělení) vedlo seznamy vězňů, pořizovalo denní přehledy o početním stavu na základě hlášení podávaných jednotlivými bloky.
Základní organizační jednotkou bylo tzv. pole (Feld), v jehož čele stál Feldführer, odpovídající za stav pole a za bezpečnostní opatření. Evidenci „pole“ vedl Rapportführer, který byl současně zástupcem Feldführera. Složení a příděl pracovních skupin určoval Arbeitseinsatzführer.
Za stav bloku odpovídal Blockführer. Jemu pak podléhali blokaři – vězňové pověření touto funkcí zpravidla na základě vytypování strážní službou. V čele vězňů pověřených určitou funkcí stál Lagerältester (táborový starší), přímo podřízený vedoucímu „pole“. Z pověření Blockführera vyměřoval tresty a rovněž vedl přesnou každodenní evidenci vězňů. Lagerältesterům pomáhali Blockälteste (blokaři), odpovídající za dodržování táborové „disciplíny“, za rozdělování stravy apod. Jim podléhali dozorci jednotlivých světnic – štubáci (Stubedienst) a písaři bloku (Blockschreiber). Rozkazy k bití vězňů vykonávali tzv. kápové. Kápové osobně dohlíželi na práci vězňů, měli dozor nad jednotlivými pracovními skupinami od ranního nástupu až po návrat z práce.