Jackson, Andrew

Andrew Jackson (*15. 3. 1767 + 8. 6. 1845)
7. prezident USA 1829 – 1837


Narodil se 15. března 1767 ve Waxhawu v Jižní Karolíně. Rodiče byli irští přistěhovalci, otec byl tkadlec a farmář. Zemřel ještě před narozením malého Andrewa. Matka, která se starala ještě o dva Andrewovy bratry, zemřela v roce 1781.


Ve škole se naučil vlastně pouze číst, psát a počítat. Již v dětství poznal na vlastní kůži boje války za nezávislost. V letech 1785 – 1787 se věnoval studiu práv v Salisbury v Jižní Karolíně a v roce 1787 byl přijat do advokátní komory. O rok později již provozoval advokátskou praxi v Nashvillu v Tennessee. Byl znám jako hazardní hráč, rváč a milovník žen.


Roku 1791 se oženil s Rachel Donelson Robardsovou, tou dobou ještě nepravomocně rozvedenou. Proto se svatba o tři roky později opakovala. To nezabránilo podezírání z bigamie, což probíral tisk hlavně později v předvolebním období. Po svatbě se věnoval obchodu, spekulacím a práci plantážníka. V roce 1795 koupil velkou usedlost nedaleko Nashvillu.


V letech 1796 – 1798 se věnoval politice, kdy byl členem Státního shromáždění, poté poslancem Kongresu státu Tennessee a několik měsíců dokonce senátorem ve Washingtonu. Podporoval Thomase Jeffersona a jeho demokraty-republikány. V letech 1798 – 1804 byl soudcem Nejvyššího soudu v Tennesee. V roce 1804 se stáhl do ústraní a vrátil se na svou usedlost. Žil stále životem bouřliváka a měl na svém kontě několik soubojů. Od souboje s advokátem Charlesem Dickinsonem, kterého zabil, měl v prsou kulku.


Od roku 1802 byl ve státě Tennesee generálmajorem milice. V roce 1812 na počátku Britsko-americké války nabídl svých 2500 dobrovolníků vládě ve Washingtonu, vláda však jeho služeb nevyužila. Následující rok se svou jednotkou způsobil těžkou porážku indiánskému kmeni Kríků (Alabama). Poté byl vládou jmenován generálmajorem řádné armády Spojených států. Dosáhl úspěchu na jižní frontě. Dostal se na Floridu a v listopadu 1814 mu podlehla Pensacola. 8. ledna 1815 porazil britské oddíly u New Orleansu a stal se národním hrdinou. V prosinci 1817 vedl vojenské tažení proti indiánskému kmeni Seminolů, který sídlil na hranici Georgie a španělské Floridy. Zvítězil i v této válce s Indiány. Poté, co v roce 1819 USA získala Floridu, se Jackson v roce 1821 stal na pouhé 4 měsíce jejím guvernérem. Opět se vrátil do Tennesee, kde byl v roce 1823 znovu zvolen do senátu Spojených států. Zde působil po následující dva roky. V roce 1824 poprvé kandidoval na úřad prezidenta USA. Neúspěšně. V roce 1828 Jacksonovi přívrženci založili Demokratickou stranu, která se tak stala protipolem Národních republikánů prezidenta Johna Quincy Adamse.. Demokraté Jacksona nasadili jako kandidáta i do voleb v roce 1828. Jackson, který měl podporu hlavně na západu a jihu země, v hraničních oblastech, u dělníků, řemeslníků, farmářů a osídlenců v prezidentských volbách s přehledem zvítězil.
V prosinci 1828 zemřela Jacksonova žena Rachel, která se starala o synovce Andrewa, kterého v roce 1809 adoptovali.


V prezidentském úřadu:
Slavnostní inaugurace proběhla 4. března 1829.
Nástup nového prezidenta přinesl některé změny. Například výměnu některých federálních úředníků, podezřelých z korupce či nedbalosti za „své“ lidi a zavedení neoficiálních poradců prezidenta. Jackson se orientoval převážně na vnitrostátní politiku. V „indiánské“ politice tvrdě sledoval hlavní cíl, vysídlení všech kmenů, které dosud žily na Jihu a Západě východně od Mississippi, na území západně od řeky. Tak chtěl podpořit expanzi bílých osadníků.


Roku 1830 prezident podepsal „Indian Removal Act“. Zákon nutící Indiány k odchodu na Sever. Některé kmeny se podvolily síle federálních vojsk, jiné se postavily na odpor. Až do roku 1839 byli Indiáni násilně přesídlováni. To se samozřejmě neobešlo bez velkých lidských obětí. Pro domorodé obyvatele byla válka a přesídlení katastrofa.


Na počátku třicátých čelil Jackson jako prezident USA politické krizi, která mohla vést k rozpadu Unie. Podnětem ke krizi byl federální celní tarif, který již roku 1828 podepsal předchozí prezident J. Q. Adams. Na základě tzv. „anulační teorie“* Jižní Karolína tento zákon neuznávala a prohlásila ho v listopadu 1832 na svém území za neplatný. Pro případ, že by zasáhlo federální vojsko, hrozila Karolína vystoupením z Unie. Jackson vyhlásil pohotovost v pevnostech v přístavu Charleston, čímž se krize dostala do akutního stádia. Počátkem prosince 1832 ohlásil snížení celních sazeb, aby Karolínu uklidnil. Nikoho ale nenechal na pochybách, že práva Unie a federální vlády bude řešit v případě nutnosti silou. Jackson vystupoval v tomto sporu energicky i z toho důvodu, že bezpečně zvítězil v prezidentských volbách 5. 12. 1832. V poselství Kongresu „anulaci“ tvrdě odsoudil a popřel právo jednotlivých států na vystoupení z Unie. Jižní Karolina nakonec ustoupila a v březnu 1833 vyhlášení anulace zrušila.


Při prezidentských volbách 1832 pronikla novinka, kdy Demokratická strana nominovala svého kandidáta Jacksona na předvolebním shromáždění, čímž byla do budoucna posílena pozice stran pro výběr kandidátů na úřad prezidenta USA.


V lednu 1835 díky své duchapřítomnosti přežil Jackson bez zranění atentát, když na něj atentátník dvakrát vystřelil z bezprostřední blízkosti.
Další vnitropolitický boj svedl Jackson s Bankou Spojených států. Nelíbil se mu monopol a to, jak jej banka zneužívala. Jeho veto bankovního zákona a trvání na něm vedlo v konečném důsledku ke konci Banky Spojených států, která přestala v roce 1836 existovat jako národní
banka.


Na sklonku Jacksonova druhého volebního období vláda čelila i zahraničněpolitickým problémům, kdy Texas usiloval o nezávislost na Mexiku. Texas roku 1836 vyhlásil nezávislost. Prezident nechtěl válku s Mexikem a zachovával k situaci neutrální stanovisko. V poslední den svého úřadu, 3. března 1837, však jmenoval amerického obchodního zplnomocněnce pro Texas, čímž prakticky uznal jeho nezávislost.


Po odchodu z prezidentského úřadu se vrátil do Tennessee a věnoval se plantáži. Také jeho zasáhla v roce 1837 hospodářská krize. Nevyhnul se dluhům. Nadále se věnoval politice. Například podporoval v politické kariéře budoucího prezidenta Jamese K. Polka a zasazoval se o připojení Texasu.


Andrew Jackson zemřel 8. června 1845 po delší těžké chorobě na své usedlosti v Nashvillu.



* zjednodušeně: jednotlivé státy mají právo rušit na svém území federální zákony, které jsou v rozporu s jejich vlastními zájmy


čerpáno: Peter Schafer, Prezidenti USA, Mladá Fronta 1995, ISBN 80-204-0499-6

Prezident Andrew Jackson