operace Aroš

1. skupina
Členové : Peter Jagrik, Rudolf Mišutka
Den výsadku: 18. 8. 1941
Místo výsadku : severně od Krakova
Úkol : zpravodajská činnost pro NKVD
Prostor působení: Slovensko


Osud členů výsadku:
Jagrik se dostal na Slovensko a u příbuzných v Brvništi čekal na svého velitele Mišutku.
Mišutka byl po seskoku zatčen německou policií. Kvůli velkému peněžnímu obnosu, který nebyl schopen dostatečně vysvětlit, byl dlouho vyslýchán na gestapu v Krakově. Učinil obsáhlou výpověď a byl předán na gestapo v Brně, kde s jeho pomocí zatkli Jagrika a Vasila Kapišovského (rezident sovětské zpravodajské služby v Michalovciach). Zmocnili se i sovětské vysílací stanice. Z Mišutky se stal konfident brněnského gestapa, který pomohl dopadnout několik parašatustů ze SSSR.


Rudolf Mišutka
narozen 10. 5. 1919 ve Štiavniku, okr. Veľ ká Bytča.
Peter Jagrik
narozen 27. 4. 1915 v Brvništi, okr. Považská Bystrica



2. skupina
Členové : rt. Vojtech Horváth, des. Ján Segeč (krycí jména: Július Horńanský, Ján Stratil)
Den výsadku: 20. 8. 1941
Místo výsadku : oblast Krakova
Úkol : diverzně-sabotážní skupina (NKVD), navázání styku s předválečnou sítí sovětské zpravodajské služby, udržování spojení s Krakovem (L. Otlocholík)
Prostor působení: Prešov, Homenné, Bardejov, Snina, Medzilaborce, Levoča, Spišská Nová Ves, Lipt. Mikuláš
Vybavení (na člena): 2 pistole (Tokarev, Mauser), kompas, dýka, 2 ruční granáty, 2 kg TNT, 0,5 kg kys. sírové, zápalnicemi a ronětkami


Osud členů výsadku:
Oba se dostali na Slovensko.
Zde se na náměsti ve Spišskej Novej Vsi pokoušeli po 3 dny navázat kontakt pomocí dohodnutých hesel. Nikdo se k nim nehlásil. Po neśpěchu založili mrtvou schránku, kam ukládali zprávy o situaci na Slovensku. Poté se rozdělili. Horváth odešel do Banskej Štiavnice a Segeč do Zvolena.
Byly zatčeni ÚŠB a gestapem 23. 9. 1941 za pomocí konfidenta Mišutky.
Vězněni v Leopoldove a Mauthansenu.


Vojtech Horváth
narozen 1. 11. 1905 v Gani, okr. Galanta.
Ján Segeč
narozen 20. 2. 1905 ve Veľ kej Vsi, okr. Lučenec.


3. skupina
Členové : Karol Zábrodský, Jozef Máčalka, Augustin Horváth, Ján Slámka
Den výsadku:--- (plánovaně: 11. 8. 1941)
Místo výsadku :---(okolí Bošáca)
Úkol : zpravodajsko-diverzní skupina
Prostor působení: Pováží
Vybavení: radiová stanice Jack 4, finanční prostředky, 4 pistole Mauser 7,65mm, 8 ručních granátů, 8 kg TNT, 200 nábojů, falešné doklady, 4 kompasy, 4 dýky, 4 mapy, strava na 3 dny, 2 soupravy prádla na osobu


Osud členů výsadku:
K výsadku nedošlo.
Letiště Brovary u Kyjeva (zde satrtovali výsadky s čs. parašutisty) se ocitlo vinou německé ofenzívy v ohrožení a NKVD ztratila nad celou akcí kontrolu. Nestačila ani parašutisty evakuovat.
Skupina se ocitla v obklíčení německými vojsky. Horváth s Máčalkou se rozhodli k přesunu na Slovensko, kde doufali, e se spojí s Jagrikem a Segečem. Dali se k dispozici německé armádě, aniž by cokoli řekli o svém poslání. Prohlásili, že se vracejí domů z práce a byli na propustku posláni na slovenské vojenské velitelství do Lvova. Odtud byly odesláni do Prešova, kde byli zatčeni.
URL : https://www.valka.cz/operace-Aros-t20274#76279 Verze : 0
AROŠ I.



18.8.1941


Ze SSSR byl mezi Krakovem a Tarnovem v Polsku vysazen paradesant AROŠ I., jehož členy byli Rudolf Mišutka (10.5.1919) a dělník Peter Jágrik (27.4.1915). Podle původního plánu měli seskočit nad Malou Fatrou, nalézt vhodné konspirativní byty, získat spolupracovníky a s jejich pomocí organizovat zpravodajskou a sabotážní činnost ve zbrojních závodech a na železnici v Pováží, mezi Žilinou a Novým Mestem nad Váhem. Situační zprávy a hlášení o své činnosti měli jednak ukládat do několika mrtvých schránek a jednou měsíčně zajíždět na zpravodajskou přepážku k Leopoldu Otocholíkovi do Krakova. Měli také navázat kontakt se zpravodajskou sítí sovětské rozvědky na východním Slovensku skrze zahradníka Jozefa Juřičky, který měl na smluvené heslo umožnit jejich kontakt s vysílací stanicí "Kluženko" a s rezidentem Vasilem Kapišovským. Všechny úkoly měli plnit s pomocí falešných dokladů, 20 000 Sk a 8 kg trhaviny TNT. Po seskoku se nesešli a postupovali samostatně. Jágrikovi se podařilo zakopat zbraně a výbušniny na doskokové ploše, přejít u obce Lacková hranice na Slovensko, dostat se do Podolince a odtud do Brvniště, kde se ukrýval u svých příbuzných. Pokoušel se s pomocí svých předválečných známostí navázat spojení s ilegální KSS a čekal na svého velitele, podle domluvy, učiněné ještě v Brovarech. Mišutka si od počátku počínal velmi lehkomyslně. Padák a trhaviny nezakopal, pouze přikryl bramborovou natí na poli a vydal se na cestu neznámým krajem, domnívaje se, že je na Slovensku. Z omylu jej vyvedl nápis na orientační tabuli u silnice, ukazující směr do Krakova. Uschoval v příkopě pistoli a dvě hodiny po půlnoci dorazil do města Bresko, kde požádal o informace polského policistu. Oslovení neznámým mužem neznalého polského jazyka, v této noční době, bylo důvodem k Mišutkově předvedení na policejní strážnici a k jeho osobní prohlídce. Značné množství peněz nedovedl vysvětlit a jeho verzi, že přešel na černo hranice do Polska, aby zde koupil koně, uvěřeno nebylo. Předali jej gestapu do Krakova, kde se spontánně prohlásil parašutistou, udal místo seskoku a úkryt trhavin, k němuž eskortu gestapa doprovodil. Po orientačním výslechu byl eskortován do Olomouce a odtud do Brna, kde učinil první podrobné písemné doznání. V něm prozradil všechny okolnosti a podrobnosti svého poslání od Polského legionu až po vysazení, včetně personálního obsazení operace AROŠ a nabídl gestapu své služby. Mišutka byl v doprovodu několika úředníků brněnského gestapa předán ÚŠB do Bratislavy a společně použit jako konfident - provokatér k zatčení Jágrika 21.10.1941, jeho přátel a pomocníků, kteří jej ukrývali, Michala Lacka a Jozefa Juřičky v Bardějově a Vasila Kapišovského na vojenském cvičení u tankového praporu v Turčanském Martině. Vylákána a zajištěna byla i vysílačka "KLUŽENKO", prozrazena hesla, místa konspirativních schůzek a šifrový klíč, čímž utrpěla sovětská vojenská rozvědka značné ztráty. Mišutka nebyl po válce dopaden a v roce 1946 byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Jágrik ve vězení přežil do konce války. Mišutka byl po válce v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.
URL : https://www.valka.cz/operace-Aros-t20274#179790 Verze : 0
AROŠ II.



20.8.1941


Jihovýchodně od Krakova u Kozsic byli Sověty v rámci desantu AROŠ II. vysazeni parašutisté, pekař Vojtech Horváth – Julius Horňanský (1.10.1905) a truhlář Ján Segeč – Ján Stratil (20.2.1909). Skupina měla za úkol po vysazení v prostoru Chabenec proniknout na východní Slovensko a organizovat zde provádění sabotáží v průmyslu a na železnici. Parašutisté byli vystrojeni civilními oděvy, dostali 20 000 Sk, falešné doklady, finské nože, pistole, ruční granáty, trhavinu TNT, solnou kyselinu, zápalnou sůl, roznětky a zápalnici. Každý byl vybaven vlastním šifrovacím klíčem na filmovém pásku. Spojení měli udržovat přes mrtvé schránky a konspirativní schůzky s kurýry, k čemuž obdrželi příslušná prověřovací hesla. Za svítání se sešli na doskokové ploše a po zjištění situace zakopali výzbroj a padáky na bramborovém poli a rozhodli se pro cestu do Krakova, na adresu rezidenta Otocholíka. Tam se od jeho manželky dozvěděli, že byl před časem zatčen. Aby získali polské zloté, prodal Horváth v zastavárně zlatý řetízek od hodinek, koupili si jízdenky do Zakopaného a 23.8.1941 přešli hranice na Slovensko pašeráckou stezkou u obce Volovec. Týž den dorazili do Liptovského Hrádku, kde přespali v místním hotelu, na druhý den si koupili nové obleky a pláště a odcestovali do Liptovského Mikuláše. Zatímco Horváth zde po dva dny navštěvoval známá děvčata z předválečné doby, odjel Segeč do Kremnice za svým známým, krejčím Juliusem Gašparcem. V nastávajících dnech se parašutisté vzájemně hledali ve Zvolenu, Margecanech a Spišské Nové vsi, kde se 29.8.1941 sešli, aby nepromeškali konspirativní schůzku v místním parku s neznámou osobou, která je osloví smluveným heslem. Po třech dnech marného čekání sestavili šifrovanou zprávu o svých osudech po vysazení a zatčení krakovského rezidenta. Tu pak společně uložili do mrtvé schránky pod stromem u triangulačního bodu u Liptovského Mikuláše na kótě 500. Odtud cestovali do Levoče, kde se dva dny zdrželi u známých děvčat, načež odjeli do Modré u Trnavy, hledat svého kamaráda Augustina Horvátha, který byl cvičen jako radista. Předpokládali totiž že byl též vysazen a může se skrývat u svých známých. Pokus byl neúspěšný a tak se rozhodli k návštěvě hostinského Greče v letovisku Stráž v Banské Štiavnici. V jeho rodině bydleli do 23.9.1941. Vydávali se za výletníky ze Zvolena a cestovali denně za děvčaty do lázní Sklenné Teplice. Tentýž den byli zatčeni, protože slovenská ÚŠB byla po zradě Rudolfa Mišutky informována o jejich poslání a hledala je svými agenty na možných místech po celém Slovensku. Byli vězněni do konce války.
URL : https://www.valka.cz/operace-Aros-t20274#179791 Verze : 0
AROŠ III.



31.8.1941


Ze SSSR byli u obce Sepjalov jižně od Varšavy v rámci desantu AROŠ III. vysazeni parašutisté horník Jan Restel – Růžička (4.5.1905), dělník Ferdinand Čihánek – Ferdinand Čermák (3.3.1920), kameník Eduard Janošec – Eduard Jarolím (13.3.1911) a řezník Josef Vodička (7.3.1918). Šlo o sabotážní skupinu pro operační prostor jižní Moravy, která měla zničit požárem sklady oleje a benzínu v Horních Moštěnicích, trhavinami vyřadit z provozu trafostanici v Dluhonicích, monitorovat provoz na trati Olomouc - Přerov - Ostrava a rušit dopravu ničením železničního svršku a mostů. Spojení s centrálou v Moskvě mělo být udržováno vysílací stanicí, kterou též měly být nahlášeny vyhlédnuté a rekognoskované plochy pro přistání výsadků a shozy materiálu. Skupina byla standardně vybavena falešnými doklady, potravinovými lístky a finančními prostředky. Původně měla seskočit u Rožňavy. Parašutisté zakopali po seskoku padáky a sabotážní materiál. Janošec jej uschoval v obci Sepjalov u rolníka Josefa Rogaly. Po svítání se setkali Vodička s Čihánkem a Janošcem. Restel pronikal na Moravu samostatně, od skupiny se oddělil a postupoval též sám. Překročil hranice 8.9.1941 u Bartovic, Janošec 14.9. u obce Gutuv. Vodička s Čihánkem dorazili 4.9.1941 do pohraniční obce Hnojník a o dva dny později přešli na moravskou stranu hranice. Všichni parašutisté se po příchodu na Moravu ukrývali u svých příbuzných a sešli se 14.9.1941 v Olomouci na náměstí, před hotelem Merkur, jak měli domluveno ještě před odletem z Kyjeva. Nejaktivnějším členem skupiny byl Čihánek. Využíval předválečných známostí k získávání spolupracovníků. Tak se mu podařilo navázat kontakt s Janem Benešem ze Zdounek, který pracoval na stavbě dálnice a dodával skupině trhaviny a zápalnice. Také kontakty z Markova mlýna v Malínkách vedly ke spojení s ilegální KSČ. U Kroměříže skupina zakopala vysílací stanici. Čihánek při svých častých cestách náhodně potkal několik výsadkářů z jiných skupin, s nimiž se znal ještě ze Suzdalu. Vlastní sabotážní ani zpravodajskou činnost skupina nerozvíjela a její členové věnovali veškerý čas hledání bezpečných úkrytů. V této situaci ji zastihla mimořádná opatření spojená s příchodem Reinharda Heydricha do Prahy. Katastrofa skupiny nastala 30. září 1941, když se Čihánek dobrovolně dostavil na gestapo v Olomouci a dal se mu zcela k dispozici, včetně konfidentské činnosti. Učinil obsáhlou výpověď o všech podrobnostech a podstatných okolnostech vysílání parašutistů české a slovenské národnosti z SSSR na Slovensko a do protektorátu, uvedl jejich jména, rozdělení do skupin, vyzradil jejich poslání a projevil zájem na jejich vydání gestapu. Stal se konfidentem - provokatérem a skutečně během 2 - 3 dnů byla za jeho aktivní účasti celá skupina pozatýkána gestapem, vězněna v Brně a v Mauthausenu, kde byli všichni 7. května 1942 popraveni. Čihánek se jako konfident napojil na Zemský výbor KSČ na Moravě a přispěl k zatčení a usmrcení stovek osob.
URL : https://www.valka.cz/operace-Aros-t20274#179792 Verze : 0
AROŠ IV.



31.8.1941


Ze SSSR byli u obce Wielgie v okrese Radom v Polsku v rámci desantu AROŠ IV. vysazeni studenti Vilém Janota (16.4.1918) a Josef Lejsek (8.3.1920). S falešnými doklady na jména Vilém Javůrek a Josef Laris se měli po vysazení zakonspirovat na Moravě a zde organizovat sabotáže v dopravě a ve válečné výrobě. Janota byl vycvičeným telegrafistou. Spojení s Moskvou měl navázat ze Zlína a působit v oblasti Zlína, Kunovic, Vizovic a Frýdku, kde se měl skrývat Lejsek, školený v Rusku k provádění sabotáží, diverzí a atentátů výbušninami. Janota dostal ještě dva dopisy: pro Václava Kyselu z Kláštera nad Jizerou u Mnichova Hradiště a pro Václava Novotného z Mariánské ulice v Mnichově Hradišti. Adresáti v nich byli vyzýváni k aktivnímu odboji proti Německu a k tvoření ilegálních skupin, provádějících sabotáže a atentáty. Posledním úkolem parašutistů byl výběr vhodných doskokových a přistávacích ploch pro seskoky dalších výsadků. Pro své poslání byli oba vybaveni finančními prostředky, pistolemi Mauser 6,35 s municí, útočným nožem, kompasem, lupou, pinzetou, kapesní svítilnou, potravinami, rádiovou stanicí, ručními granáty a trhavinou TNT. Po přistání zakopali padáky a výbušniny přímo na ploše a místně se orientovali. Dotazem u jednoho rolníka zjistili, že se nalézají 1 km severozápadně od obce Wielgie v okrese Radom. Neprodleně zahájili přesun na protektorátní území, nejprve pěšky a když po celodenním pochodu dosáhli obce Roski, použili k další cestě vlaku do Krakova, odkud pokračovali do Těšína. V pohraniční stanici Trzebin se 2.9.1941 pokoušeli nasednout do spěšného vlaku Krakov - Katovice, vzbudili však pozornost neobratným pokusem vyhnout se celní kontrole, načež byli zatčeni a předáni gestapu do Katovic. Janota byl následujícího dne eskortován na místo seskoku, kde byly nalezeny padáky a ruční granáty. Nebyla však nalezena rádiová stanice. Oba zatčení parašutisté učinili obsáhlé výpovědi o svém výcviku a poslání ještě na gestapu v Katovicích, odkud byli 15. září 1941 předáni řídící úřadovně gestapa do Prahy. Janota byl 7.5.1942 popraven v Mauthausenu, Lejsek zemřel již v únoru 1942 ve věznici v Kounicových kolejích v Brně.
URL : https://www.valka.cz/operace-Aros-t20274#179793 Verze : 0
AROŠ V.



2.9.1941


Ze SSSR byli u obce Kazanów v Polsku v rámci desantu AROŠ V. vysazeni Karel Hovůrka – Karel Horák (13.9.1914), krejčovský pomocník Josef Procházka – Josef Pokorný (4.3.1922) a dělník Rudolf Koloničný – Rudolf Kotásek (4.3.1915). Tvořili sabotážní skupinu s určením pro střední Moravu. Všichni měli proniknout do prostoru Kroměříž - Holešov - Slavkov - Kunovice - Brno a zde zahájit sabotážní akce ve zbrojním průmyslu a železniční dopravě. Falešné doklady, peníze, zbraně, trhaviny a vysílací stanice jim měly usnadnit život v ilegalitě a začátek operační činnosti. Po zahrabání padáků a těžké výstroje si ponechali pouze osobní zbraně a vysílací komplet, který nesl Hovůrka. Po rozednění se sešli Hovůrka s Koloničným, společně se orientovali dotazováním chodců a postupovali společně až do města Ostrowie. Tam si Hovůrka 2.9.1941 vyměnil s jedním rolníkem své šaty za obnošenější, aby nebyl nápadný. Postupoval dále sám a šťastně se dostal 11. září 1941 do Přerova ke své matce, kde se po celou další dobu ukrýval. Přibližně ve stejnou dobu dorazil do Přerova i Procházka, protože byl zahlédnut Čihánkem. Rudolf Koloničný po dosažení Krakova cestoval vlakem do Zakopaného a v Trstené byl zatčen poté, co hostinský v restauraci ztropil povyk a odmítl přijmout slovenské peníze. Přítomný celník si povšiml většího množství německých marek a předvedl jej na strážnici. Koloničný vysvětloval svoji přítomnost hledáním práce, avšak bezúspěšně. Po 50 dnech věznění v Trstené byl předán gestapu do Brna, kde byl popraven. Mezitím proběhla v Brně likvidace celé skupiny. Rozhodující úlohu při tom sehrála zrada Mišutky a hlavně Čihánka, který zavedl 1. října 1941 gestapo až před Hovůrkův byt. Ten se bránil střelbou, zranil gestapáka Raunera, ale sám byl zastřelen. Procházka byl díky Mišutkově zradě zatčen 18.9.1941 a zřejmě od něho získalo gestapo v Olomouci informace o spolupráci Hovůrkova výsadku s Antonínem Kosem z Lužic u Lanžhota, který byl též zatčen. Procházka byl vězněn v Brně a 7.5.1942 popraven v Mauthausenu.
URL : https://www.valka.cz/operace-Aros-t20274#179794 Verze : 0
AROŠ - neprovedené



Srpen 1941


V okolí Bošáca měli být v rámci operace AROŠ vysazeny ještě dva desanty ze SSSR určené pro Slovensko. Prvním sabotážní výsadek tvořil zedník Karol Zábrodský (3.10.1917), radista, soustružník Augustin Horváth (1.1.1912) a diverzanti Sebastián Slámka a zedník Josef Máčalka (5.10.1911). Předpokládalo se, že po vysazení v prostoru Bošáca nebo Brezová pod Bradlom se parašutisté zakonspirují v Pováží na západním Slovensku a budou organizovat sabotáže ve zdejších zbrojovkách a na železniční trati mezi Žilinou a Bratislavou. Horváth byl pověřen vyhledáním technika zbrojovky v Dubnici nad Váhem, kterého měl vyzvat ke spolupráci. Zábrodský měl vlastním klíčem šifrovat všechny zprávy a předávat Horváthovi do Turčanských Teplic, který je stanicí JAK IV odešle do centrály v Moskvě. Slámka byl pověřen kurýrním spojením se Zlínem a s Krakovem, kam měl každý měsíc zajíždět. Skupina obdržela peníze, falešné doklady, volací znaky, zbraně a výbušniny, čímž byla připravena k odletu do akce. Karol Zábrodský obdržel pro skupinu 35 000 Sk a doklady na jméno Karel Zaoral (CAPEL). Augustin Horváth měl volací znak ADEL a doklady na jméno Augustin Hájek. Slámka byl dle dokladů Sebastián Sláma (KMEN). Máčalka falešné doklady neměl. Všichni byli vyzbrojeni dvěma pistolemi (Mauser a Tokarev), ručními granáty a 2 kg trhaviny TNT. Rádiový komplet s náhradními díly a trhavina měly být shozeny ve dvou zásobnících na nákladních padácích. Členy druhé skupiny byli velitel, úřednmík Ján Lazar (16.4.1912), jeho zástupce, elektromontér Viliam Holéci (2.3.1912) a kurýři truhlář Andrej Hagyari (10.10.1918) a dělník Lambert Matějka (14.2.1915). Šlo o výsadek zpravodajský s vymezeným prostorem činnosti na středním Slovensku, kde se též předpokládalo jeho vysazení (Chopok v Nízkých Tatrách). Skupina byla vybavena dvěma rádiovými komplety JAK IV, k nimž si měl Lazar najít a zaškolit vhodné radisty v místě působení. Všech osm výsadkářů čekalo v Brovarech až do konce srpna 1941. Při expedici dostávaly přednost jiné skupiny a jejich odlet byl stále odkládán. Začátkem září 1941 se německá vojska přiblížila do takové blízkosti Kyjeva, že štáb frontu musel změnit stanoviště a s ním evakuovalo auty do Priluk a poté do Varvy též odbavovací středisko zvláštních operací GRU. Zde se zdrželi asi 12 dnů a velitel střediska mjr. Zajcev zařadil slovenské parašutisty do špionážního oddílu zvláštního určení kpt. Pauznera. Horváth se s vysílačkou ocitl dokonce několik dnů na frontě u Černigova, Gomelu, Konotopu a G1uchova s por. Borisem Bělovem z oddílu zvláštního určení. Po 15. září 1941 byla nařízena další evakuace střediska. Padáky a zásobníky byly naloženy na autokolonu, která odjela s mjr. Zajcevem a výsadkáře přičlenili k oddílu kpt. Smirnova. S ním postupovali směrem na Pirjatin, kde se dostali do německého obklíčení. Za krajně nejisté situace se skupiny rozdělily. Parašutisté postupovali ve dvojicích či samostatně a hledali možnost úniku z obklíčení směrem na Charkov. Přecházeli bažiny a lesy, připojovali se k jiným skupinám vojáků a partyzánů se stejným osudem, aby se od nich po několika dnech znovu oddělovali a hledali vlastní a snadnější cestu proniknout na východ k Rudé armádě, ve snaze uniknout hrozbě německého zajetí a neustálému podezření střídavších se velitelů sovětských oddílů. V Pirjatinských bažinách zakopal Lazar operační peníze a příslušníci jeho skupiny pokračovali v pochodu na východ, který ukončilo německé zajetí koncem září 1941. Zábrodského a Horvátha zajala německá tanková jednotka. Byli postaveni ke zdi vesnického hřbitova a hrozila jim poprava za partyzánskou činnost. Hájili se tvrzením, že jsou Slováci, kteří pracovali na západní Ukrajině, kde je zajala Rudá armáda, transportovala na východ a jim se podařilo z transportu uprchnout. Zajatý sovětský poručík je usvědčova1, že jsou špioni. To jim zachránilo životy. Byli eskortováni do Prahy na gestapo a odtud do Brna, kde je usvědčil konfident Mišutka. Vězněni byli do konce války. Do německého zajetí padli postupně všichni parašutisté mimo Matejky. Lazar s Ho1éczym byli zajati 19. října 1941 u obce Kirinki. Ho1éczy krátce poté uprchl z kolony zajatců, hnané do Poltavy. Vrátil se ke skrýši, vyzvedl zakopané operační peníze a rozhodl se k návratu na Slovensko. Dostal se zpět do Brovar, kde se přihlásil na německém velitelství. Zde se vydával za slovenského dělníka, strženého vírem válečných událostí a usilujícího o návrat domů. Byl předán slovenské armádě, dopraven na Slovensko a tam zatčen. Byl vězněn do konce války. Máča1ka s Hagyarim rezignovali na další pokusy dostat se na východ k Rudé armádě a rozhodli se též k návratu na Slovensko v naději, že se tam spojí s vysazenými kamarády. Byli zajati 3.10.1941 při pokusu o přechod mostu v blízkosti Břežan (Berezani) u Přemyš1u. Také oni se vydávali za slovenské dělníky, kterým se podařilo uprchnout ze zákopových prací u Kyjeva, kam byli násilím zavlečeni ruskou armádou. Místní německé velitelství jim vystavilo propustku do Lvova, zde se ohlásili na slovenském velitelství, autokolonou byli dopraveni 25.10.1941 do Prešova a tam zatčeni na základě výpovědí Rudolfa Mišutky. Matejka se nevzdával naděje. Po rozpadu Lazarovy skupiny vyměnil svůj oděv za obnošené venkovské šaty a u obce Zolotonaša se mu podařilo po tenkém ledě přejít Dněpr. U města Čerkasy byl zatčen ukrajinskou policií a předán Němcům. V zajateckém táboře, střeženém ukrajinskou milicí zjistil, že Ukrajinci jsou na propustky propouštěni domů. Vydával se proto za Ukrajince z Ha1iče, ze Lvova a skutečně byl propuštěn. Putoval pěšky na západ až do vesnice Těrešky, kde se počátkem roku 1942 seznámil s tam žijícím Čechem, Karlem Fridrichem z Kunčic u Moravské Ostravy, usedlým zajatcem z první světové války. Nějakou dobu žil u něho, poté se přestěhoval k družce, u níž žil až do podzimu 1943, kdy se do kraje vrátila Rudá armáda. Přihlásil se do československého vojska a s ním se konečně na jaře 1945 vrátil do vlasti. Jedině Jánu Lazarovi se podařilo, s neuvěřitelnou dávkou štěstí, přejít frontu k Rudé armádě. V zajateckém táboře Lubny se totiž seznámil s jistou Halou Zacharevnou, příslušnicí NKVD, společně uprchli a pronikali východním směrem. Ještě dvakrát byli zajati, ale v chaotických poměrech se jim vždy podařilo uprchnout, až u města Achtirki se dostali k Rudé armádě. Odtud vedla jeho cesta do Charkova a poté do Kujbyševa, kde byl sovětskou GRU dále školen a připravován ke svému návratu na Slovensko.
URL : https://www.valka.cz/operace-Aros-t20274#179795 Verze : 0

Diskuse

Dobrý den, mám na Vás dotaz. Poprvé sem se podívala odkud pochazí má rodina je to z Brvniště a tam sem se dozvěděla, že jsme měli v rodině hrdinu francouzského legionáře Karola Jágrika. Bohužel po válce začal pít a všechny své medaile prodal jinému Jágrikovi z Brvniště, který pak vykládal po školách historie jak byl statečný. Bohužel nevím jak najít nějaké info, nebo kde začít hledat pravdu jak to bylo. Ani nevím datum narozeni to už si tam nikdo nepamatuje.Děkuji vám za jakoukoliv pomoc.
bahumila.n@centrum.cz
URL : https://www.valka.cz/operace-Aros-t20274#169400 Verze : 0

Citace - Bohunka :

Dobrý den, mám na Vás dotaz. Poprvé sem se podívala odkud pochazí má rodina je to z Brvniště a tam sem se dozvěděla, že jsme měli v rodině hrdinu francouzského legionáře Karola Jágrika. Bohužel po válce začal pít a všechny své medaile prodal jinému Jágrikovi z Brvniště, který pak vykládal po školách historie jak byl statečný. Bohužel nevím jak najít nějaké info, nebo kde začít hledat pravdu jak to bylo. Ani nevím datum narozeni to už si tam nikdo nepamatuje.Děkuji vám za jakoukoliv pomoc.
bahumila.n@centrum.cz



V zásade je to čo je tu o operácii Aroš I. uvedené pravdou. Ja som žial zažil dedka iba ako malý chlapec. Môj otec je najstarším synom P. Jágrika a tak niektoré veci vie aj on porozprávať, ale je to už čas.
Veľa je toho popísaného v knihe "Za frontou na východe" od Jiřího Šolca. U nás sa dá kúpiť na martinus.sk za nejakých 6 eur... čo nie je moc za veľkú spústu informácií o výsadkoch KI a NKVD počas II. svetovej.


Jágrikovcov v Brvništi je viac, ja žijem v Považskej Bstrici, ale mám tam veľa kontaktov a môžem sa na Karola Jágrika, ako uvádzate, popýtať. Ak niekto kúpil jeho medaile, (pochybujem, že dedko, skôr niekto, kto má aj medaile môjho dedka, nakoľko po jeho smrti najvzácnejšie ocenenia včetne Rad-u práce udeleného prezidentom ČSSR zmizli.... Pri tom si dokážem povedať, že sme vetva potomkov, ktorá nesie odkaz a presvedčenie dedka ďalej ako jediný z potomkov... Žiaľ, taká je situácia.


Kde bojoval spomenutý K. Jágrik? Legionár je dosť široký pojem.


A pokiaľ má niekto informácie naviac o operáci Aroš I. rád sa ich dozviem Smile Mám aj ja nejaké veci. To čo tu ľudia robia je veľmi dôležité a žiaľ nedocenené. Každý národ je národom vďaka svojej histórii...


Jágrik Vladimír ml.
venceremos1@azet.sk
URL : https://www.valka.cz/operace-Aros-t20274#383780 Verze : 0
Chcem požiadať ľudí tu na VALKA.cz, ktorí majú skúsenosti s takýmito vecami o pomoc.


Chcem viac zistiť čo najviac o operácii AROŠ, pri čom sa chcem dozvedieť hlavne viac o súdnych procesoch s Petrom Jágrikom. Zaujíma ma aj všetko okolo R. Mišutku.


Pred časom som si kúpil knihu dcéry Ludvíka Svobodu, ktorá po smrti otca vydala jeho zápisník z doby válečné. V nej sa uvádzajú dve informácie k osobe R. Mišutku.


Druhá je pre mňa mimoriadne zaujímavá. Svoboda si do zápisníka počas pobytu v Poľsku zapísal chovanie pár "Hvezdárov", medzi nimi spomenul R. Mišutku. Zaujímavá je informácia o jeho "objavení" sa v Poľsku, kde píše, že Mišutka bol objavený v Poľsku v "leteckej uniforme" avšak v armáde nikdy pred tým nebol...


Nastáva teda otázka, či nebol R. Mišutka od počiatku vyslaným zvedom na Poľskú stranu. Ak áno, tak kým a aká bola jeho úloha.


Ak nie, je to zvláštne, nakoľko i dnes je iste zložité dosať sa ku leteckej uniforme.


Najviac by pomohli archívne zápisy, súdne procesy s "hvezdármi" z akcie AROŠ, alebo policajné zápisnice (gestapa, ÚŠB...)


za pomoc alebo radu vopred ďakujem.


kontakt na mňa je venceremos1@azet.sk
URL : https://www.valka.cz/operace-Aros-t20274#388558 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více