Němečtí parašutisté byli zpočátku vyzbrojeni standardními ručními zbraněmi Wehrmachtu: puškami K98k, samopaly MP 38 a MP 40 a lehkými kulomety MG 34. Tyto zbraně však byly shazovány během výsadku v samostatných kontejnerech, parašutista měl u sebe během seskoku pouze pistoli a ruční granáty. Nutnost po přistání nejdříve shromáždit a vybalit těžší výzbroj, ukrytou v kontejnerech rozptýlených po celé zóně doskoku, a teprve pak se zapojit do bojové akce, byla během první fáze invaze na Krétu v květnu 1940 (operace Merkur) přičinou těžkých ztrát německých výsadkových jednotek. Zkušenosti z operace Merkur vedly RLM (Reichsluftfahrministerium – říšské ministerstvo letectví) k rozhodnutí poskytnout svým výsadkářům větší palebnou sílu. V listopadu 1941 proto zformulovala Unterkommission zur Entwicklung von Automatischen Waffen (Podkomise pro vývoj automatických zbraní) požadavky na automatickou zbraň, kterou by mohl mít parašutista u sebe i během výsadku. Při hmotnosti a rozměrech obdobných jako puška K98k měla mít možnost střelby v samonabíjecím a automatickém režimu, možnost osazení optickým zaměřovačem s 1,5násobným zvětšením, výměnný zásobník s kapacitou 10/30 nábojů, možnost osazení puškovým granátometem, vybavení dvojnožkou, odolnost v extrémních podmínkách a při nešetrném zacházení. S uvedenými požadavky se RLM obrátilo na přední výrobce - do soutěže se přihlásily Gustloff-Werke, Waffenfabrik Mauser AG, Großfuß Metall- und Lackierwarenfabrik, C.G. Hänel, Rheinmetall-Borsig AG a Heinrich Krieghoff Waffenfabrik. Většina návrhů byla zamítnuta - např. Krieghoff přepracoval letecký kulomet Model 1940 na ruční zbraň a vyměnil nábojový pás za zásobník; Mauser provedl podobnou úpravu svého kulometu MG 81. Nakonec byl přijat návrh firmy Rheinmetall-Borsig s názvem Gerät 450. Koncepce závěrového mechanismu - závěr uzamčený závorníkem otočným podle podélné osy s odběrem prachových plynů příčným kanálkem ve stěně hlavně a řešení úderníku jakožto spojovacího členu závorníku s nosičem závěru - připomínala závěr amerického lehkého kulometu Lewis. Tento mechanismus umožňoval střelbu dávkou z otevřeného závěru a jednotlivými výstřely z přední polohy závěru, což mělo vliv na větší přesnost střelby. Schránková zásobník na 10 nebo 20 nábojů se zasouval z levé strany.
Prototyp se pozdější sériové zbrani se podobal jen dosti vzdáleně a byl letectvem označen jako Ausführung A (verze A). Poté vznikly vývojové verze B, C a D, z nichž poslední absolvovala vojskové testy. V prosinci 1942 pak puška obdržela oficiální jméno Fallschirmjägergewehr 42 (FG 42). Po menších úpravách se z varianty D stal model Ausführung E určený již pro sériovou produkci. Vzhledem k vytížení firmy Rheinmetall-Borsig mohla výroba začít až na přelomu května a června roku 1943 ve zbrojovce Krieghoff. Na základě zkušeností výsadkových jednotek byla koncem roku 1943 vyvinuta zjednodušená varianta FG 42 Ausführung F, z níž vyšla modifikace G. Na pohled se dala snadno odlišit podle dřevěné pažby, méně skloněné rukojeti, odlišného tvaru úsťového nástavce, montáže dvounožky u ústí hlavně a jiného typu optického zaměřovače. Díky těžšímu závěru se o trochu snížila kadence, ale nová verze byla lépe zvladatelná při střelbě dávkou. Zbrojovka Krieghoff obdržela v lednu 1944 od RLM objednávku na 120 000 kusů, ale kvůli řadě problémů se produkce rozběhla teprve na podzim a do konce války bylo zhotoveno kolem 6 200 exemplářů FG 42 Ausführung G.
Výroba FG 42 byla zadána též společnosti L. O. Dietrich v Altenburgu, která dosud vyráběla šicí stroje a se zbrojní výrobou neměla zkušenosti. Tomu odpovídá i její produkce - do konce března 1945 dokázala předat jen 400 pušek FG 42.
FG 42 získala po druhé světové válce velkou, ale převážně nezaslouženou popularitu. Už samotný počet vyrobených kusů – něco přes 8000 oproti více než 14 milionům karabin Mauser K98k – naznačuje marginální vliv této zbraně na průběh bojových operací. Ironií osudu pak je, že po „Pyrrhově vítězství“ na Krétě byli parašutisté nasazováni především jako lehká elitní pěchota a puška, původně vyvinutá pro výsadkové operace, tak nemohla plnit svůj hlavní účel. Zkušenosti jejích „uživatelů“ nebyly také tak jednoznačně pozitivní, jak se často uvádí – při střelbě dávkou byla zbraň špatně zvladatelná díky nízké hmotnosti a zbytečně výkonnému náboji 7,92 mm Mauser, zleva zasouvaný zásobník se při nošení zachytával za oděv a vychyloval její těžiště během střelby. A jak už to u nových zbraňových konstrukcí bývá, ještě v roce 1945 trpěla drobnými technickými nedostatky.
"Kariéra" FG 42 pokračovala i po druhé světové válce - zbraň byla k vidění v rukou německých příslušníků francouzské Cizinecké legie bojujících v Indočíně a o jejím zavedení do výzbroje uvažovala argentinská armáda, která podrobila menší sérii vojskovým zkouškám.
FG 42 byla bezesporu ve své době velmi pokrokovou zbraní. Její konstrukční prvky - především automatiku s odběrem plynů z hlavně - později převzaly novodobé útočné pušky a kulomety, například švýcarský Sturmgewehr 52 a americký kulomet M60.
Přehled verzí:
Ausführung A - lisovaný a profilovaný plech, vyroben jeden prototyp
Ausführung B - lisovaný a profilovaný plech, vyroben jeden prototyp
Ausführung C - obráběné tělo závěru, hladká obráběná hliníková botka a spoušťový mechanismus, vyrobeno 50 kusů
Ausführung D - finální verze varianty C, vyrobeno cca 50 kusů pro vojskové zkoušky
Ausführung E - lisovaná a svařovaná botka a spoušťový mechanismus, první sériově vyráběný typ, produkce cca 2000 kusů
Ausführung F - prototyp pro finální typ G, sloužící primárně pro testování
Ausführung G - finální verze, vyrobeno 6224 kusů
Chris McNab: German automatic rifles 1941-45
Prototyp se pozdější sériové zbrani se podobal jen dosti vzdáleně a byl letectvem označen jako Ausführung A (verze A). Poté vznikly vývojové verze B, C a D, z nichž poslední absolvovala vojskové testy. V prosinci 1942 pak puška obdržela oficiální jméno Fallschirmjägergewehr 42 (FG 42). Po menších úpravách se z varianty D stal model Ausführung E určený již pro sériovou produkci. Vzhledem k vytížení firmy Rheinmetall-Borsig mohla výroba začít až na přelomu května a června roku 1943 ve zbrojovce Krieghoff. Na základě zkušeností výsadkových jednotek byla koncem roku 1943 vyvinuta zjednodušená varianta FG 42 Ausführung F, z níž vyšla modifikace G. Na pohled se dala snadno odlišit podle dřevěné pažby, méně skloněné rukojeti, odlišného tvaru úsťového nástavce, montáže dvounožky u ústí hlavně a jiného typu optického zaměřovače. Díky těžšímu závěru se o trochu snížila kadence, ale nová verze byla lépe zvladatelná při střelbě dávkou. Zbrojovka Krieghoff obdržela v lednu 1944 od RLM objednávku na 120 000 kusů, ale kvůli řadě problémů se produkce rozběhla teprve na podzim a do konce války bylo zhotoveno kolem 6 200 exemplářů FG 42 Ausführung G.
Výroba FG 42 byla zadána též společnosti L. O. Dietrich v Altenburgu, která dosud vyráběla šicí stroje a se zbrojní výrobou neměla zkušenosti. Tomu odpovídá i její produkce - do konce března 1945 dokázala předat jen 400 pušek FG 42.
FG 42 získala po druhé světové válce velkou, ale převážně nezaslouženou popularitu. Už samotný počet vyrobených kusů – něco přes 8000 oproti více než 14 milionům karabin Mauser K98k – naznačuje marginální vliv této zbraně na průběh bojových operací. Ironií osudu pak je, že po „Pyrrhově vítězství“ na Krétě byli parašutisté nasazováni především jako lehká elitní pěchota a puška, původně vyvinutá pro výsadkové operace, tak nemohla plnit svůj hlavní účel. Zkušenosti jejích „uživatelů“ nebyly také tak jednoznačně pozitivní, jak se často uvádí – při střelbě dávkou byla zbraň špatně zvladatelná díky nízké hmotnosti a zbytečně výkonnému náboji 7,92 mm Mauser, zleva zasouvaný zásobník se při nošení zachytával za oděv a vychyloval její těžiště během střelby. A jak už to u nových zbraňových konstrukcí bývá, ještě v roce 1945 trpěla drobnými technickými nedostatky.
"Kariéra" FG 42 pokračovala i po druhé světové válce - zbraň byla k vidění v rukou německých příslušníků francouzské Cizinecké legie bojujících v Indočíně a o jejím zavedení do výzbroje uvažovala argentinská armáda, která podrobila menší sérii vojskovým zkouškám.
FG 42 byla bezesporu ve své době velmi pokrokovou zbraní. Její konstrukční prvky - především automatiku s odběrem plynů z hlavně - později převzaly novodobé útočné pušky a kulomety, například švýcarský Sturmgewehr 52 a americký kulomet M60.
Přehled verzí:
Ausführung A - lisovaný a profilovaný plech, vyroben jeden prototyp
Ausführung B - lisovaný a profilovaný plech, vyroben jeden prototyp
Ausführung C - obráběné tělo závěru, hladká obráběná hliníková botka a spoušťový mechanismus, vyrobeno 50 kusů
Ausführung D - finální verze varianty C, vyrobeno cca 50 kusů pro vojskové zkoušky
Ausführung E - lisovaná a svařovaná botka a spoušťový mechanismus, první sériově vyráběný typ, produkce cca 2000 kusů
Ausführung F - prototyp pro finální typ G, sloužící primárně pro testování
Ausführung G - finální verze, vyrobeno 6224 kusů