SOV - 9K714 Oka [kód NATO: SS-23 Spider]

V rámci delenia majetku medzi Českou Republikou a Slovenskou republikou, boli na Slovensko dodané tieto súčasti:
- 2 ks odpaľovacieho zariadenia 9P71
- 2 ks nabíjacích prepravníkov 9T230
- 2 ks prepravníkov 9T240
- 6 ks bojových nosičov 9M714 (raketový nosič)
- 6 ks bojových hlavíc 9N74K
- 1 ks raketový nosič 9M714 UV (učebno-výcvikový)
- 1 ks hlavice 9N74K UV (učebno-výcviková)
- 1 ks raketového nosiča 9M714 GVM (hmotnostný ekvivalent)
1 ks hlavice 9N74K GVM (hmotnostný ekvivalent)
- 1 ks trenažér 9F633
- súprava náhradných dielov pre podvozkovú a nadstavbovú časť techniky ZIP G 714
- súprava náhradných dielov ZIP 9F86 pre bojové prostriedky
- súprava náhradných dielov pre bojový nosič 9M714


Bojové hlavice a bojové nosiče boli delené v pomere 2:1, ostatný materiál v pomere 1:1. Z dôvodu nedeliteľnosti zostala kontrolná a preverovacia stanica kompletu v ČR.

Zdroj:
Suchý, Daniel: Slovenské SS-23, Apológia 2000 / 06

9K714 Oka z výzbroje slovenské armády.

Odpaľovacie zariadenie 9P71 kompletu 9K714 Oka, exemplár Vojenského historického múzea Piešťany.

Zdroj: archív autora

Malé upřesnění:
- k nosiči 9M714: Přechodový úsek patřil jen k hlavici 9N63, byl v kompletu 9M714B. Ostatní hlavice (K,F) se připojovaly přímo na raketový nosič.
- ke kompletu 9K79: osádka 9P129 byla čtyřčlenná.

Narazil jsem na fotku popisu Oky z Lešan (obr. IMG_4967), nesedí mi tam způsob navádění hlavice na cíl. Radiolokační byl zapalovač - iniciace výmetu submunice, ale ne způsob navádění na cíl. Stejně tak se nedá mluvit o nějakém družicovém systému navádění GLONASS, alespoň u hlavic klasických kazetových, které byly v užívání ČSLA. Raketa a hlavice (ta v koncové fázi letu po oddělení od nosiče) žádné signály za letu nepřijímala, řídila se zjednodušeně řečeno "programem letu" spočítaným počítačem OZ a nastaveným do raketového nosiče před odpálením. Pokud by nějaké signály přijímala, byla by zjistitelná protivníkem. Z tohoto pohledu informace o systému překonávání protiraketové obrany protivníka pravdivá je. Raketa a hlavice si k cíli letěla po svém a z vnějšku nijak řízena nebyla.

Ako zistí protivník pasívny prijímač? Informácie prijíma napr. každý rádioprijímač a nič späť nevyžaruje. Rovnako pracujú aj GPS prijímače - na družicu nepotrebujú vysielať nič, spracovávajú len prijaté informácie, ktoré sa vysielajú plošne, bez ohľadu na prijímateľa. To znamená že pokiaľ by bola vybavená prijímačom systému GLONASS, tak informácie o svojej polohe mohol kľudne riadiaci software používať na korigovanie letu pre dosiahnutie čo najväčšej presnosti v cieli.

Dva problémy:
1. Jistě, že hlavice která má jen přijímač je nezjistitelná, zjistitelný je zdroj (družice)

Je to podobné, jako když se tvrdí, že "rušíme vysílač ten a ten" nikoli - rušeny jsou jen přijímače daného vysílání, zpravidla překrytím signálu šumem

2. Hlavice: Sověti uvádějí, že existovaly hlavice s koncovým RL navedením, ale neuvádějí, že by se vyvážely. Takže u nás byly zřejmě jen s inerciálním navedením do místa dopadu.

Dokonce uvádějí, že se na systému OKA-U pracovalo na možnosti "přeprogramování cíle" za letu, případně o korekci letu pomocí optického kanálu. Ale práce nebyly dokončeny v souvislosti s rozpadem SSSR.

Zdroj: Viktor Malginiov: Monografie Raketový komplex Osa

Rusky dokument na youtube.com