Občanská válka v USA, 1861-1865
Narůstání rozporů mezi severními a jižními státy USA vyvrcholilo postupným odtržením 11 otrokářských států (jako 1. vystoupila 20.12.1860 Jižní Karolína) a vyhlášením Konfederovaných států amerických 4.2.1861. Jejich hlavním městem se stal virginský Richmond, prezidentem se stal Jefferson Davis. Útokem jižanských sil na Fort Sumter u Charlestonu 12.4.1861 začala občanská válka. Rozložení sil protivníků bylo zcela nerovnoměrné. Unie postavila do pole 2,8 mil. vojáků, v jejím svazku zůstalo 23 států (22 mil. obyvatel), byla zde soustředěna většina průmyslové výroby důležité pro vedení války, Sever disponoval asi 65% finančních prostředků Unie, měl naprostou převahu na moři (válečné i obchodní loďstvo), železniční trati na území Unie přesáhly celkovou délku 37 000 km (na Jihu jen 14 800 km).Celkový počet obyvatel Konfederace činil 9 mil. obyvatel, z toho však 3,5 mil. otroků. Jih do války nasadil 1,3 mil. vojáků. Jižané vkládali příliš velké naděje především v podporu VB, závislé na jejich bavlně. Londýn však vyhlásil již 13.5.1861 neutralitu. Třebaže byly všechny podstatné výhody na straně Severu, prakticky až do léta roku 1863 nedosáhl výraznějších úspěchů, naopak jeho síly utrpěly několik vážných porážek. Hlavním důvodem tohoto vývoje v počáteční fázi války byla skutečnost, že armády Konfederace vedli mimořádně schopní velitelé, jako byli např. Robert E. Lee či Thomas „Stonewall“ Jackson, i to, že většina důstojnického sboru před válkou pocházela z Jihu a za války sloužila v armádě Konfederace. Právě díky velitelským schopnostem generála Jacksona zvítězili Jižané v první bitvě u Bull Run 21.7.1861. Porážka v bitvě u Ball’s Bluffu nedaleko Washingtonu vedla ke změně ve velení unie, generála Scotta nahradil generál McClellean, ale k obratu to nevedlo. V roce 1862 sice dosáhly síly Unie dílčích úspěchů (účinná blokáda pobřeží Konfederace, dobytí New Orleansu 29.4.1862, operace v Tennessee a Kentucky), ale McClellanovo tažení na Richmond ztroskotalo a jednotky Unie utrpěly další těžkou porážku ve druhé bitvě u Bull run 29.-30.8.1862. Federální armádě se s vypětím sil podařilo v bitvě u Sharpsburgu na řece Antiatamu 17.9.1862 zastavit Leeho postup v Marylandu a vytlačit jeho síly zpět do Virginie. 7.11.1862 byl jmenován velitelem sil Severu generál Ambrose E. Burnside, po porážce v bitvě u Fredericksburgu 13.12.1862 jej vystřídal generál Joseph Hooker. Další významnou porážku utrpěly síly Unie v bitvě u Chancellorsville 1.-4.5.1863.
28.6.1863 vystřídal generála Hookera v čele tzv. Potomacké armády generál Goerge G. Meade. Obrat ve válce přinesla bitva u Gettysburgu 1.-3.7.1863, v níž zvítězily síly Severu a donutily generála Leeho k ústupu do Virginie. V téže době dosáhla Unie dalšího významného úspěchu, 4.7.1863 dobyl generál Grant Vicksburg, strategicky mimořádně významný přístav na Mississippi. Takto byly Texas, Arkansas a Louisiana odděleny od ostatního území Konfederace. Pro věc Severu mělo nesporně příznivý účinek jmenování schopného generála Ulyssese S. Granta vrchním velitelem 9.3.1864. Operace armád Severu od jara do podzimu 1864 vedly k zatlačení Jihu do defenzívy, nyní se počaly výrazně projevovat důsledky převahy Unie v lidských i materiálních zdrojích. Tažení stotisícové armády generála Shermana z oblasti Chatanoogy, zahájené 5.5.1864, vyvrcholilo obsazením Atlanty 2.9.1864 a dobytím přístavu Savannah 20.12.1864. Na počátku roku 1865 se situace Jihu stala beznadějnou, federální jednotky zlikvidovaly odpor sil Konfederace v obou Karolinách, konflikt skončil kapitulací obklíčené Leeho armády u Appomatoxu 9.4.1865. Ve válce zahynulo přes 600 000 vojáků obou stran (Unie ztratila téměř 360 000, Konfederace přes 275 000 mužů.
Narůstání rozporů mezi severními a jižními státy USA vyvrcholilo postupným odtržením 11 otrokářských států (jako 1. vystoupila 20.12.1860 Jižní Karolína) a vyhlášením Konfederovaných států amerických 4.2.1861. Jejich hlavním městem se stal virginský Richmond, prezidentem se stal Jefferson Davis. Útokem jižanských sil na Fort Sumter u Charlestonu 12.4.1861 začala občanská válka. Rozložení sil protivníků bylo zcela nerovnoměrné. Unie postavila do pole 2,8 mil. vojáků, v jejím svazku zůstalo 23 států (22 mil. obyvatel), byla zde soustředěna většina průmyslové výroby důležité pro vedení války, Sever disponoval asi 65% finančních prostředků Unie, měl naprostou převahu na moři (válečné i obchodní loďstvo), železniční trati na území Unie přesáhly celkovou délku 37 000 km (na Jihu jen 14 800 km).Celkový počet obyvatel Konfederace činil 9 mil. obyvatel, z toho však 3,5 mil. otroků. Jih do války nasadil 1,3 mil. vojáků. Jižané vkládali příliš velké naděje především v podporu VB, závislé na jejich bavlně. Londýn však vyhlásil již 13.5.1861 neutralitu. Třebaže byly všechny podstatné výhody na straně Severu, prakticky až do léta roku 1863 nedosáhl výraznějších úspěchů, naopak jeho síly utrpěly několik vážných porážek. Hlavním důvodem tohoto vývoje v počáteční fázi války byla skutečnost, že armády Konfederace vedli mimořádně schopní velitelé, jako byli např. Robert E. Lee či Thomas „Stonewall“ Jackson, i to, že většina důstojnického sboru před válkou pocházela z Jihu a za války sloužila v armádě Konfederace. Právě díky velitelským schopnostem generála Jacksona zvítězili Jižané v první bitvě u Bull Run 21.7.1861. Porážka v bitvě u Ball’s Bluffu nedaleko Washingtonu vedla ke změně ve velení unie, generála Scotta nahradil generál McClellean, ale k obratu to nevedlo. V roce 1862 sice dosáhly síly Unie dílčích úspěchů (účinná blokáda pobřeží Konfederace, dobytí New Orleansu 29.4.1862, operace v Tennessee a Kentucky), ale McClellanovo tažení na Richmond ztroskotalo a jednotky Unie utrpěly další těžkou porážku ve druhé bitvě u Bull run 29.-30.8.1862. Federální armádě se s vypětím sil podařilo v bitvě u Sharpsburgu na řece Antiatamu 17.9.1862 zastavit Leeho postup v Marylandu a vytlačit jeho síly zpět do Virginie. 7.11.1862 byl jmenován velitelem sil Severu generál Ambrose E. Burnside, po porážce v bitvě u Fredericksburgu 13.12.1862 jej vystřídal generál Joseph Hooker. Další významnou porážku utrpěly síly Unie v bitvě u Chancellorsville 1.-4.5.1863.
28.6.1863 vystřídal generála Hookera v čele tzv. Potomacké armády generál Goerge G. Meade. Obrat ve válce přinesla bitva u Gettysburgu 1.-3.7.1863, v níž zvítězily síly Severu a donutily generála Leeho k ústupu do Virginie. V téže době dosáhla Unie dalšího významného úspěchu, 4.7.1863 dobyl generál Grant Vicksburg, strategicky mimořádně významný přístav na Mississippi. Takto byly Texas, Arkansas a Louisiana odděleny od ostatního území Konfederace. Pro věc Severu mělo nesporně příznivý účinek jmenování schopného generála Ulyssese S. Granta vrchním velitelem 9.3.1864. Operace armád Severu od jara do podzimu 1864 vedly k zatlačení Jihu do defenzívy, nyní se počaly výrazně projevovat důsledky převahy Unie v lidských i materiálních zdrojích. Tažení stotisícové armády generála Shermana z oblasti Chatanoogy, zahájené 5.5.1864, vyvrcholilo obsazením Atlanty 2.9.1864 a dobytím přístavu Savannah 20.12.1864. Na počátku roku 1865 se situace Jihu stala beznadějnou, federální jednotky zlikvidovaly odpor sil Konfederace v obou Karolinách, konflikt skončil kapitulací obklíčené Leeho armády u Appomatoxu 9.4.1865. Ve válce zahynulo přes 600 000 vojáků obou stran (Unie ztratila téměř 360 000, Konfederace přes 275 000 mužů.