Přehled článků autora

Když se v Gdaňsku 1. září ozvala děla Schleswig-Holsteinu a německá vojska překročila polské hranice v celé své délce, pro zhruba 17 000 mužů na pobřeží to znamenalo jediné - od tohoto okamžiku jsme sami. Odloučeni od zbytku země sváděli urputné boje s německou přesilou, bráníce své okno do světa i národní pýchu - nové přístavní město Gdynia. Dle pečlivě připraveného německého plánu nemělo zajetí polského pobřeží zabrat více než cca 1 týden. Příkladná odvaha a vojenský um obránců však tuto dobu protáhly na celý měsíc. A zejména jim je věnován tento článek.

Původní hodina „Y“, okamžik napadení Polska, byla stanovena na 4:30 ráno 26. srpna 1939. Jednotky již byly připraveny v nástupních prostorech, když vtom přišel rozkaz o odvolání útoku. Na mnoha místech to způsobilo nemalé problémy, když část hlídek a diverzních komand již vyrazila a o zrušení akce je musely spravit rychlé spojky. I lodě admirála Albrechta již byly na moři a pomalu uzavíraly blokádu Gdaňského zálivu.

Mlha se konečně zvedla, takže v provedení plánovaného útoku už nic nebránilo. Krátce po obědě se na pomořanských letištích rozezněl hluk leteckých motorů a do vzduchu se postupně vzneslo více než sto plně naložených bombardérů s příslušným stíhacím doprovodem.

S průběhem prvního dne nemohla být spokojena ani jedna strana. O něco hůře na tom byli polští námořníci, na kterých se neblaze podepsala zkušenost se střemhlavým bombardováním, fiasko operace Rurka a přeměna největších lodí v plovoucí baterie. Pro polský důstojnický sbor je zajisté dobrou vizitkou, že se mu podařilo udržet disciplínu, přehodnotit systém obrany a během krátké doby obnovit bojového ducha posádky. Ale i admirál Albrecht měl vůči dosavadním výkonům značné výhrady. Jednalo se zejména o operační letectvo Luftwaffe, které přes nasazení značných sil nedosáhlo žádného významného úspěchu.

Zatím jsme se nevěnovali působení nejsilnější složky polské floty – ponorkám. Polská ponorková flotila představovala na papíře relativně významnou bojovou sílu, s níž musel počítat každý potenciální protivník.

Po zničení jádra polské floty intenzita bojů na vodách Gdaňského zálivu značně poklesla. Ne tak na souši. Jednotky 207. pěší divize právě dokončily svůj přesun a vyrazily k severu proti polským pozicím. Zpočátku postupovaly poměrně rychle - vždyť útočícím jednotkám stál v cestě jediný pěší prapor u Kartuz (IV. MBON). O dva dny později už ale narazily na hlavní linii obrany a podél celé fronty se rozhořely prudké boje.

Jak se německý štáb obával neexistujících min, tak žili polští velitelé v neustálém strachu z vylodění Němců na Helu. Neustále posilovali protidesantní obranu Helu a to často na úkor lodních posádek a výzbroje. Postupně byly nastálo zakotveny všechny válečné lodě s výjimkou minolovek. Uvolněné posádky posílily oddíly na pobřeží, dělostřelecká výzbroj byla sejmuta a použita na tvorbu improvizovaných baterií.

Po kapitulací LOW boje kolem Gdaňského zálivu téměř utichly. Vrchní velitelé v oblasti Albrecht i Kaupisch mohli být spokojeni. Hlavní úkol v podobě zničení pozemních sil plukovníka Dąbka se podařilo splnit, polské námořnictvo již v podstatě neexistovalo a ke konečné pacifikaci Helu bylo dost času. Dopřáli tedy svým již notně unaveným mužům trochu odpočinku a pak se začali připravovat na závěrečné finále celé kampaně – dobytí helského poloostrova.

Osudy polské minolovky.