Bitva na řece Jalu (1904)

Autor: Alexandr IVAN / Greywolf 🕔︎︎ 👁︎ 26.216

Bitva na řece Jalu probíhala od 27. dubna do 1. května 1904. Byla prvním větším vojenským střetnutím rusko-japonské války na pevnině. Již tato první bitva přesvědčila Rusy, že Japonce v žádném případě není dobré podceňovat. Vyvrátila nejen představu Rusů o krátké válce, ale i o jejich taktické a kvalitativní převaze nad Japonskem.

Situace před bitvou

Koncem dubna 1904 se v Koreji pod velením generála Kurokiho vylodila první japonská armáda. Tato armáda měla za úkol tlačit na Rusy a pokusit se přes řeku Amnokkang (Jalu) proniknout do Mandžuska. Ruský velitel na Dálném východě, generál Alexej Kuropatkin, zhodnotil situaci a rozhodl se pro (ze svého pohledu) nedostatek schopných sil ustoupit za řeku Amnokkang (Jalu) do Mandžuska. Nehodlal bránit Japoncům v postupu Koreou, ale chtěl jim zabránit v přechodu do Mandžuska. Z tohoto důvodu rozkázal východnímu oddílu ruské Mandžuské armády generálporučíka Zasuliče bránit hlavní silou pravý břeh dolního toku Jalu a nepustit Japonce přes řeku. Tímto rozhodnutím generál Kuropatkin již od počátku generálporučíku M. I. Zasuličovi „svázal ruce“ a přenechal iniciativu Japoncům.

Útočící japonské síly:

Reklama

První japonská armáda (34 000 mužů – bez rozlišení pěchoty a jezdectva, 128 děl, ? kulometů) pod vedením generála Tamemota Kurokiho. Celkem (včetně obsluhy děl apod.) 42 500 mužů. [2]

Bránící se ruské síly:

Východní oddíl ruské Mandžuské armády (16 000 mužů pěchoty, 5 000 mužů jezdectva, 62 děl, 8 kulometů) pod vedením generálporučíka M. I. Zasuliče. Celkem (včetně obsluhy děl apod.) 25 000 mužů. [4] [5]

21. dubna 1904 již byla 1. japonská armáda soustředěna a ukryta v provizorních postaveních u levého břehu řeky Jalu. Generál Kuroki nezahálel a vyslal vpřed průzkumný oddíl. Někteří průzkumníci prý byli maskováni jako korejští rybáři. Bylo to s podivem, ale Rusové se vůbec nesnažili své pozice skrývat. Stejně nepochopitelné bylo i to, že i když věděli o blížících se japonských vojscích, nenamáhali se prověřit a ani nijak omezit „civilisty“ lovící v této oblasti. To vše pak vedlo k tomu, že do 23. dubna japonští pozorovatelé bez větších potíží a velmi důkladně „probádali“ ruské linie a zjistili podrobnosti o obráncích a jejich postaveních. Že odvedli dobrou práci, se prokázalo po bitvě. Například jejich odhad početního stavu ruských jednotek byl tak přesný, že rozdíl mezi předpokládanými stavy a skutečností byl pouhých cca 1 000 mužů. Odhad počtu zbraní byl ještě přesnější. Není sice uváděno, co že to vlastně přehlédli, ale píše se o dvou kusech těžší výzbroje (děla či kulomety).

Japonci se celkově chovali jinak než Rusové. Důkladně zkoumali a hodnotili pozice nepřítele a při tom úzkostlivě tajili svá postavení i týl. Neprováděli žádné nápadné (hromadné) přesuny vojsk a velkou pozornost věnovali maskování. Díky tomu se jim podařilo Rusy překvapit. V noci 25. dubna 1904, kolem 22.00 hodiny, dva prapory japonské 2. divize téměř bez odporu obsadily dva ostrovy v řece Jalu.

K překročení řeky Jalu hodlali Japonci použít most, sestavený částečně z pontonů a částečně ze dřeva. Zkušenosti s tím již měli. Pontonový most totiž k překonání řeky Jalu použili před několika málo roky (1894 - bitva u Jiulianchengzhenu / bitva První čínsko-japonské války). Roku 1904 se nacházeli v podstatě ve stejném postavení na jižním břehu řeky Jalu, jako byli v srpnu 1894. Jen protivník, na nějž hodlali zaútočit, byl jiný!

Po obsazení obou ostrovů už na nic nečekali a pustili se do práce. Tato aktivita již byla zaznamenána i Rusy, takže se vznikající most stal brzy terčem palby dvou ruských baterií. Výstavba mostu ale pokračovala dále. Mimo to Japonci připravovali i několik částí dalšího mostu. Ty by se daly dle situace využít na místě, nebo by je bylo možno později přesunout do další vybrané pozice pro případný rychlý útok přes řeku na jiném místě.

Reklama

Jakmile byly ostrovy zajištěny, spustili Japonci klamnou operaci na dolním toku řeky Jalu. Japonské dělové čluny napadly ruské oddíly u ústí řeky. Generálporučík M. I. Zasulič byl v té době již přesvědčen o tom, že k hlavnímu japonskému útoku dojde v okolí města Antung (Dandong). Přesunul tedy do této oblasti většinu svých sil. Generál Kuroki nezaváhal a vyslal proti slabému ruskému levému křídlu 12. divizi, která měla přebrodit řeku Jalu výše proti proudu (u Chukyuri ???). Část 12. divize údajně měla být již večer 26. dubna na druhém břehu řeky, kde měla vytvořit malé předmostí. Rusové byli tímto manévrem vyvedeni z míry. Velitel tohoto úseku okamžitě informoval generála Zasuliče o chystaném útoku na své pozice. Zasulič byl ale neustále přesvědčen o tom, že hlavní japonský nápor se soustředí do prostoru města Antung. Poslal tedy místnímu veliteli jen jeden prapor a čtyři děla. Své hlavní síly, stejně jako vyčleněné rezervy, si podržel na dosavadních pozicích.

Hlavní japonský útok začal v časných ranních hodinách dne 27. dubna 1904. Ve tři hodiny ráno se japonské jednotky začaly přepravovat přes řeku. Jako první překročil řeku zbytek 12. divize. Poté následovaly ostatní jednotky. Do půlnoci 29. dubna se přepravila přes řeku téměř celá 1. armáda. Jednotky, které byly již na druhém břehu, postupovaly od řeky třemi proudy. Čelní jednotky všech tří hrotů, dle svých hlášení, narážely prozatím na velmi malý odpor. Počasí zatím přálo Japoncům. Mlha skryla jejich manévry a znemožňovala Rusům pozorování. Když se pak po páté hodině ranní počala mlha zvedat a viditelnost se zlepšovala, zareagovali jako první Japonci. Jejich dělostřelectvo, okamžitě jak to jen bylo možné, spustilo palbu na ruské pozice.

Jednotky japonské 2. divize, které útočily středem, se pokusily ruské síly, na něž narazily u vesnice Jiulianchengzhen, vzít do kleští a zabránit jim v ústupu. Rusové se naopak snažili z utahující se smyčky vyklouznout na sever k Fengchengu. Ke slovu tedy opět přišly japonské houfnice obsluhované zkušenými dělostřelci. Kruppovy 4,7 palcové houfnice svou ničivou silou rozsévaly v ruských řadách smrt a přeživší muže nutily ke spěchu. Pod tíhou situace vydal generál Zasulič zle tísněným jednotkám rozkaz ke stažení do „lépe bránitelných“ pozic.

Generál Kuroki chtěl původně pokračovat jednotkami 12. divize v útoku na levé křídlo ruských pozic a později přejít do útoku i ostatními silami. Situace na frontě ho ale přiměla své rozhodnutí změnit. Japonskému velení se zdálo, že dělostřeleckou palbou decimované ruské síly jsou před zhroucením a rozhodlo se toho využít. Japonským jednotkám byl vydán rozkaz ke všeobecnému útoku.

Ruské jednotky stojící proti japonské 2. divizi ale nehodlaly jen bezhlavě ustupovat. Postavily se útočícím Japoncům a zastavily je. Netrvalo to ale dlouho. Rusové byli nakonec přemoženi a s těžkými ztrátami ze svých zákopů vyhnáni. Odvážný protiútok vedený částí 12. Východo-sibiřského střeleckého pluku byl (s velkými ztrátami v ruských řadách) japonskými jednotkami odražen.

Zbývajícím ruským silám nyní hrozilo, že budou obklíčeny a zcela zničeny. Ruské pozice již byly neudržitelné. Generál Zasulič tedy nařídil všeobecný ústup. Ten se nezdařil jednomu Východo-sibiřskému střeleckému pluku (pravděpodobně 11. Východo-sibiřský střelecký pluk), který uzavíral ruskou formaci. Tento pluk byl Japonci odříznut od hlavních ruských sil a obklíčen. Rusové se ale nehodlali vzdát. Bojovalo se „na bodáky“ a s velkými ztrátami. Část Východo-sibiřského pěšího pluku se nakonec z obklíčení ale přeci jen dostala.

Urputné boje probíhaly 1. května 1904 v podstatě po celý den. Kolem páté hodiny odpolední tohoto dne Bitva na řece Jalu skončila. Organizovaný odpor ruských jednotek ustal a ruští vojáci byli v ten čas buď na ústupu, v zajetí, nebo se právě vzdávali Japoncům. Japonci na řece Jalu zvítězili.

Závěrem

Reklama

Přestože hlavní japonský útok začal v časných ranních hodinách dne 27. dubna 1904, je nejčastěji uváděno, že k bitvě na řece Jalu došlo 1. května 1904. Proč historici vybrali a uvádějí právě 1. květen mi není dostatečně jasné. Nemám k dispozici dostatek důvěryhodných zdrojů, abych mohl s jistotou říci, kdy byly boje nejurputnější a kdy přesně se událo „to hlavní“. Z opatrnosti tedy raději uvádím, že během Bitvy na řece Jalu, která probíhala od 27. dubna do 1. května 1904, ztratili vítězní Japonci (jak je nejčastěji uváděno) 1 036 mužů, zatímco Rusové přišli o cca 2 700 vojáků, 21 děl a všechny kulomety. Bitva na řece Jalu vyvrátila představu Rusů o krátké válce a stejně tak i o jejich taktické a kvalitativní převaze nad Japonskem.

Tento první neúspěch ruských vojsk na pevnině otevřel Japoncům cestu do Mandžuska a usnadnil jim vylodění dalších dvou armád. Japonci dosáhli na řece Jalu rychlého vítězství. Nic jim dále nebránilo v tom, aby obrátili svou pozornost k námořní základně Port Artur.

Poznámky

[1] - Řeka Amnokkang (Jalu) - Amnokkang, známá též pod svým čínským názvem Ja-lu, je 813 km dlouhá řeka, která teče převážně po hranicích Severní Koreje s ČLR. Pramení na svazích vulkánu Pektusan a protéká jižní částí stejnojmenné vysočiny a západními výběžky Mandžusko-korejských hor v hluboké soutěsce. Ústí do Žlutého moře.

[2] - Generál Tamemoto Kuroki - (*3. 5. 1844 / +3. 2. 1923) byl generál Japonské císařské armády. V hodnosti generálporučíka velel 6. divizi v čínsko-japonské válce (1894-1895). Těsně před vypuknutí rusko-japonské války byl jmenován velitelem 1. japonské armády. Po odchodu z armády v roce 1909 získal titul danshaku. Od roku 1917 až do své smrti v roce 1923 byl strážcem pečeti.

[3] - Generál Alexej Nikolajevič Kuropatkin - (*29. 3. 1848 / +16. 1. 1925) byl ruský vojevůdce, generál pěchoty a v letech 1898 až 1904 ministr vojenství. V rusko-japonské válce velel vojskům v Mandžusku. Za první světové války byl velitelem severní fronty. V letech 1916–1917 se stal generálním gubernátorem v Turkestánu. Napsal několik historických a geografických prací.

[4] - V síle a složení Východního oddílu ruské Mandžuské armády se zdroje různí. Některé zdroje uvádějí 16 500 mužů pěchoty, 2500 mužů jezdectva a 62 děl. V článku je uváděn častěji zmiňovaný výčet.

[5] - Složení Východního oddílu ruské Mandžuské armády (http://ru.wikipedia.org)

Восточный отряд Маньчжурской армии (командующий — М. И. Засулич):

9-й Восточно-Сибирский стрелковый полк / 9. Východo-sibiřský střelecký pluk
10-й Восточно-Сибирский стрелковый полк / 10. Východo-sibiřský střelecký pluk
11-й Восточно-Сибирский стрелковый полк / 11. Východo-sibiřský střelecký pluk
12-й Восточно-Сибирский стрелковый полк / 12. Východo-sibiřský střelecký pluk
22-й Восточно-Сибирский стрелковый полк / 22. Východo-sibiřský střelecký pluk

[6] – Velmi ocením jakékoli doplňující / zpřesňující informace k této bitvě, které budou podloženy důvěryhodnými zdroji. Předem děkuji!

Zdroje k textu:
David Brownstone, Irene Franck, Historie válek, Eminent, 1999, ISBN 80-85876-75-2
http://www.answers.com/topic/sino-japanese-war-1894-1895
http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Yalu_River_(1904)
http://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_First_Army
http://www.russojapanesewar.com/palmer-8.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Alexei_Kuropatkin
http://en.wikipedia.org/wiki/Kuroki_Tamemoto
http://cs.wikipedia.org/wiki/Amnokkang
Zdroje k obrázkům:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:General_Kuroki_and_his_Staffs_after_the_Battle_of_Yalu_River.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/7/77/Kuroki_Tamemoto_LOC.jpg
http://ru.wikipedia.org (M_I_Zasulitch)

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více