Česká družina (1914-1916) – IV.

Autor: Pavel Jaroslav Kuthan / Pavel J. Kuthan 🕔︎︎ 👁︎ 30.549

V polovině listopadu 1914 byla vybrána skupina družiníků, která byla vyslána se zpravodajskými, kurýrními a propagačními úkoly přes frontu do Čech, kde se měli spojit s představiteli domácího odboje a po splnění úkolu se vrátit znovu přes frontu zpět. Jednalo se o velmi riskantní akci. Vybraná skupina byla jedenáctičlenná: Čeřenský, Daškevič, Grmela, Keller, Muller, Preisler, Vaněk, Nessý, Čižmář, Fruhauf a Posker. Zmíním se pro úplnost částečně o osudu jejich mise, přičemž každý většinou působil na vlastní pěst, čímž měli větší šanci projít. Jejich mise měla velmi dramatický průběh:

Dobrovolník Antonín Grmela (rodák z Fryštátu u Holešova) spolu s dobrovolníkem Josefem Mullerem (rodákem z Vysokého nad Jizerou) byli 9. 12. 1914 chyceni rakouským polním četnictvem, a vyslýcháni v Krzcové velitelstvím vojenské kolony. 11. 12. 1914 byli eskortováni do města Wadovice, kde byli u 4. rakouského etapního armádního velitelství shledáni vojenským soudem vinni z vyzvědačství a velezrady a odsouzeni k trestu smrti oběšením. Ve 14,00 h 11. 12. 1914 byl před nastoupenými dvěma setninami rakouského 19. domobraneckého praporu rozsudek vykonán. Nebyl po ruce kat, tudíž za odměnu 20 korun přihlásili se dva vojáci tohoto praporu k provedení popravy. Těla obou popravených visela pro výstrahu až do setmění, poté byla pohřbena na místním hřbitově v rohu, bez obřadu v místě pro zločince a sebevrahy...

Reklama

Dobrovolníku Čeřenskému se podařilo zdárně projít nepřátelskou linií i týlem, dostal se úspěšně až do českých zemí, kde úspěšně kontaktoval představitele domácího odboje, starostu Sokola, Dr.Scheinera. Poté úspěšně pronikl do Švýcarska a 10. 10. 1915 se mu úspěšně podařilo dostat zpět do Ruska. 3. 12. 1915 již je opět v řadách České družiny. Za skvělé splnění celé mise byl vyznamenán křížem sv. Jiří 4. stupně a později dnem 8. 6. 1916 povýšen na praporčíka.

Dobrovolníku Čižmářovi se nepodařilo projít nepřátelskou linií, vrátil se zpět k jednotce.

Dobrovolník Daškevič (původem Polák) zřejmě úspěšně pronikl prvním pásmem frontové linie. Od té doby byl nezvěstný a nepodařilo se o něm již nic zjistit. Do českých zemí však nedorazil.

Dobrovolník Fruhauf prošel úspěšně frontovou linií, byl však zatčen v Košicích. Nebyla však zjištěna přímo jeho pravá totožnost k České družině rakouskými úřady, tudíž byl u vojenského soudu v Moravské Ostravě zproštěn viny a propuštěn, v červnu 1915 byl mobilizován rakouskou armádou, vytrvale tajil svou příslušnost k odboji v Rusku. Již v říjnu 1915 byl propuštěn z rakouské armády jako neschopen služby. Nikdy se mu již do Ruska zpět k jednotce dostat nepodařilo.

Dobrovolník Keller byl rakouskými úřady chycen u Zmigrodu. Ani při výsleších nic neprozradil, tajil svou příslušnost k České družině. Byl vyšetřován v Košicích, ale rakouským vojenským úřadům se jej nepodařilo z velezrady a vyzvědačství usvědčit. Byl poté eskortován do Prahy a hlídán. Byl později mobilizován coby strojník a pracoval v dílnách na železnici ve Sv. Hypolitu. Nikdy se mu již nepodařilo dostat zpět do Ruska k jednotce, k níž svou příslušnost úspěšně tajil do konce války.

Reklama

Dobrovolník Nessý úspěšně prošel frontovou linií nepřítele, ale byl chycen a vězněn rakouskými úřady v Těšíně. Stihl však ještě předtím informovat představitele odboje biskupa Janoška v Liptovském Mikuláši o existenci České družiny, jehož prostřednictvím byl informován údajně i Dr. Edvard Beneš. Nepodařilo se rakouským vojenským úřadům prokázat mu velezradu a vyzvědačství, byl tudíž propuštěn z vazby, poté mobilizován do rakouské armády, kde sloužil až do srpna 1918, kdy se mu podařilo prchnout a dostat se zpět k čs. zahraničnímu vojsku na Sibiři, do jehož řad byl opět začleněn.

Dobrovolník Posker úspěšně prošel nepřátelskými liniemi a dostal se až do českých zemí, kde byl však rakouskými úřady chycen a vězněn. Byla mu částečně rakouskými úřady prokázána velezrada a vyzvědačství, nicméně trestu smrti unikl vzhledem ke svému mládí (tehdy mu bylo necelých 18 let). Byl odsouzen k trestu 12 let žaláře. Během věznění se jej později jako svědka pokoušely rakouské úřady využít v procesech s později zatčenými představiteli domácího odboje Kramářovi a Klofáčovi, však bezúspěšně, vypovídal velmi opatrně. Nakonec jej z vězení zachránil státní převrat a vyhlášení Československé republiky v říjnu 1918.

Četař Preisler prošel snad úspěšně frontovou linií nepřítele. O jeho dalších osudech však není známo s určitostí nic. Stal se nezvěstným. Údajně na základě jistého svědectví byl u Krakova chycen rakouskými vojenskými úřady a oběšen za velezradu a vyzvědačství.

Četař Vaněk úspěšně prošel nepřátelskou frontovou linií i týlem, dostal se zdárně až do českých zemí. V prosinci 1914 se mu podařilo proniknout do Prahy, kde kontaktoval představitele domácího čs. odboje, především Karla Kramáře, informoval ho o zahraničním odboj, o existenci České družiny, a snažil se s ním projednat projekt povstání v českých zemích, který v Rusku vypracoval L. Tuček. Nutno podotknout, že tento plán, který spočíval v tom, že povstání v Čechách vypukne poté, co ruská letadla začnou shazovat zelené letáky což bude znamení (?!...) byl naivní. Kramář Tučkovi vzkázal, že tento plán je nesmyslný a zbytečný, neboť v případě, že se ruské jednotky ocitnou na českém území vypukne povstání živelně a samovolně, naivní plán povstání samozřejmě odmítl. Přes Dr. Herbena si Vaněk ještě vyměnil vzkaz s prof. T. G. Masarykem. Po splnění své mise přemýšlel Vaněk, jak se vrátit zpět ke své jednotce v Rusku. Nakonec zoficiálněl svůj pobyt v českých zemích, nastoupil vojenskou službu v rakouské armádě v březnu 1915, kde dokonce absolvoval důstojnický kurz a podařilo se mu dostat na ruské bojiště, kde v září 1915 úspěšně unikl a přeběhl do ruského zajetí, kde prokázal svou pravou totožnost. Byl převeden zpět k České družině, kde za úspěšně splnění svého nebezpečného úkolu byl vyznamenán křížem sv. Jiří 4. stupně a povýšen na praporčíka.

Celkově lze označit celou misi za úspěšnou, i přes vzniklé ztráty se podařilo domácí odboj informovat. Zdařilý výsledek mise byl skutečně jedním z mnoha husarských kousků ČD.

Během prvních úspěšných akcí 1. roty kol 19. listopadu 1914, začíná s rozvědkami i druhá půlrota 2. roty ČD. Tuto půlrotu vede český ppor. Cejp a ruský prap. Raňuk. Působí zatím u 4. praporu 126. Rylského pluku, který tvoří předvoj 32. ruské pěší divize. První její úkol byl průzkum oblasti na sever od Jadovníků mezi železnicí a řekou Užvicí. Nevědouce o přítomnosti 1. roty ČD, přinášejí čs. dobrovolníci druhé půlroty 2. roty ČD svému nadřízenému štábu 32. divize totožné zprávy jaké dříve již dostal štáb 44. divize od 1. roty ČD, čímž bylo hlášení znovu potvrzeno. V noci se polní stráže této půlroty dostaly do srážky s nepřítelem, při které zvláště vynikli statečností dobrovolníci Vondráček a Kliegel. Ukořistilo se 8 vozů a zajat byl 1 rakouský důstojník spolu s 5 vojíny od nichž byly získány informace o pohybu nepřítele.

Česká družina i nadále pokračovala ve své oblasti v průzkumné činnosti, která se dále stupňovala vzhledem k předpokládané nepřátelské protiofensivě.

Čs. dobrovolníci z České družiny ve chvilkách volna, kterých bylo opravdu málo, často a rádi zpívávali české národní písně, které jim vyvolávaly vzpomínky na českou vlast. Stejně tak rádi při přesunech ve tvaru zpívali české sokolské pochody, přičemž si u mnohých vymysleli třeba i vlastní slova. Také vzájemné oslovování „bratře“ a tykání nebylo náhodné. Velká část družiníků, hlavně mezi poddůstojníky ale i českými důstojníky, byla členy Sokola a toto oslovení tak vycházelo ze sokolské tradice a výchovy k pevnému bratrství. A to zde skutečně bylo. Každý čs. dobrovolník byl druhému bratrem dle hesla „bratr bratru štítem!“. Věrni tomuto ideálu v boji i ve chvílích volna, čs. dobrovolníci spolu zcela srostli, mnohdy opravdu jako rodní bratři. O tomto bratrském cítění vypráví i tehdy řadový čs. dobrovolník J. Vavroch v líčení průběhu jedné z pozdějších rozvědek ČD:

Reklama

Bylo to u vesnice Garbov v Haliči. Jedna naše četa dostala za úkol vyzvěděti, které pluky stojí proti nám a ráno podati o tom zprávu. Byla to úloha, kterou jsme konali již mnohokráte a vždy s úspěchem. Vyšli jsme kolem druhé hodiny v noci, velitel řádně rozdělil své lidi, objasnil všem úlohu, připomněl, co mají dělat, kdyby se věc nezdařila a dodal: „Nezapomeňte na bratrství: všichni za jednoho a jeden za všechny!“ Tiše jsme se plížili k nepřátelským zákopům. Nepřítel byl však tentokráte velmi ostražitý, neboť byl teprve den před tím převezen do těchto míst. Stalo se, co se vlastně mohlo státi každodenně, byli jsme napadeni hlídkou daleko silnější než jsme byli sami. Nastal boj muže proti muži, či lépe řečeno dvou mužů proti jednomu, rvali jsme se ve vší tichosti, aby nás na žádné straně neslyšeli, neboť byla obava, že by pak na nás počali pálit obě strany. Již se zdálo, že podlehneme, když tu Toník Kupků vytáhne bombu a šikovně ji hodí do chumáče. Rázem přestala rvačka a obě strany ustoupily, aniž by to jedna nebo druhá byla vyhrála. Stáhli jsme se do místa předem stanoveného a vidíme, že chybí Lojza Janata. Nemohlo býti pochyby, že byl buď zabit, nebo těžce raněn zůstal na místě. Jinde než na místě boje nemohl být. Krátce jsme se uradili, rozdělili úlohy, bomby v rukou a tiše jsme se vraceli na místo srážky, odhodláni odnésti svého druha ať živého nebo mrtvého. Nepřátelské rakety nám svítily na cestu a proto jsme mohli postupovati jen velmi opatrně a pomalu. Konečně jsme zahlédli bezvládně ležícího Janatu, přiblížili jsme se a zjistili, že žije. Nejsilnější z nás, br. Rejsek, s naší pomocí vzal br. Janatu na záda a chce se s ním vzdálit. Janata zasténal a to uslyšel protivník, tak blízko jsme byli u nepřátelských pozic. Zasyčely světelné rakety a ozvala se střelba. Museli jsme lehnouti a vyčkati než zase nastane ticho. Tak se to opakovalo ještě několikráte, než jsme dostihli vlastních zákopů, při tom byli Kupka a ještě jiní dva raněni. Vyvázli jsme šťastně, Janatu jsme zachránili od zajetí a smrti i za cenu dalších dvou raněných. Rána Janatova byla dosti těžká a sám by nikdy nebyl s to se dostat zpět do našich zákopů. Když přišel k sobě povídá: „Vždyť já věděl, že mne tam nenecháte!

Nebyl to zdaleka jediný příklad bratrské vzájemnosti mezi dobrovolníky České družiny.

Kapitola VI. - Chrabrost v boji

Ruská armáda tedy postupovala na počátku války vítězně vpřed i přes rakouský pokus o protiofensivu, započatou útokem německé armády gen. Mackensena dne 11. listopadu 1914 v oblouku řeky Visly. Po desetidenní úporné bitvě vítězí ruská strana, která část útočící německé armády obkličuje. Však díky několika strategickým chybám, které ruské velení udělalo, nebylo dostatečně tohoto ruského úspěchu využito a naopak byly tím dány šance nepříteli. Tak 6. prosince 1914 musejí Rusové ustoupit z Lodže a nakonec se hroutí i ruské postavení u Krakova.

Jednotlivé části ČD prodělávají v této době horečně mnoho rozvědek, ať již běžných či „tajných“. Dobrovolník Karel Holý si ve svém deníku jednu rozvědku 4. roty zaznamenal takto:

Před vánoci jsme dostali rozkaz jít na Štědrý večer 1914 na rozvědku. Měli jsme dohodnuto, že uděláme vlak (rojnici - pozn.) na postu (stanovišti - pozn.) rakouské armády a že dostaneme živého zajatce. Měli jsme ustrojený stromeček ověnčený dárky, které jsme dostali od ruských krajanů. Až přivedem zajatce, že společně oslavíme na frontě Štědrý večer. Bohužel byli jsme moc zklamáni. Na večer jsme dorazili na určené místo, kde měl za úkol bratr Hruz a bratr Teplík, jednoročák z ruských Čechů z Kyjeva, mladý student odvážný, jít pro posta (pokusil se zajmout nepřátelskou hlídku - pozn), což se nepodařilo. Byl zachvácen zákeřnou nepřátelskou kulkou, těžce zraněn a podlehl na místě svého výkonu. Byla dost jasná noc a naše skupina chránila jejich výkon. Bratra Hruze jsme zachránili houževnatým úsilím. Místo abychom byli veselí a vzpomínali na své milé příbuzné tak daleko vzdálení od svých domovů, se sklopenými hlavami šli jsme do svého úkrytu. Nemůžete si představit, když milovaný bratr Teplík v ruském nářečí volal: „Bratři zachraňte mě!“ Přišli jsme do svého úkrytu, každý si vzal svůj dárek s pod stromečku v slzách tečících po tvářích. Smutně každý vzal svůj dárek, ulehl a šinělí (pláštěm - pozn.)se přikryl a těžko usínal.

Rozdělena na dvě půlroty nachází se 3. rota ČD se v té době v oblasti Krakova. Jedna půlrota, které velí prap. Danilevský a český prap. Husák je poslána k 42. ruské divizi do oblasti Lipnice-Murované u říčky Užvice. Druhá půlrota, které velí ruský por. Ivšin, který je zároveň velitelem celé 3. roty, s asistencí českého ppor. Ducháčka, je umístěna k 5. ruské pěší divizi. Zde u 5. ruské divize je český ppor. Ducháček se 3. četou své roty přidělen k 20. ruskému Galickému pluku, kde je následujícího dne, 27. listopadu 1914, v 9 hod poslán se svou četou obsadit přechody přes řeku Rábu u vesnice Ksiažnice. Sotva se však se svou četou přiblížil k řece, byl napaden Rakušany. Byla to první bojová zkušenost 3. roty ČD. Během rychlého boje s nepřítelem jsou čs. dobrovolníci podpořeni ruským dělostřelectvem a nepřítel i přes svou přesilu je s těžkými ztrátami zcela rozprášen. Kromě zabitých zajímají čs. dobrovolníci i 39 živých zajatců a dále m.j. získávají i 2 koně. Z dokladů mrtvých a zajatých nepřátel a z výslechu zajatých zjišťují čs. rozvědčíci, které pluky, jakého národnostního složení a s jakou výzbrojí proti nim na tomto úseku fronty stojí (jednalo se o rakouský 2., 5. a 30. zeměbranecký pěší pluk a o 11. prapor „tyrolských“ myslivců). Úkol byl tedy čs. dobrovolníky s příkladnou chrabrostí opět splněn. Za skvělé splnění úkolu byli příslušníci zmíněné 3. čety 3. roty ČD velitelstvím divize vyznamenáni (rozkaz ČD č.117): řádem sv. Anny ppor. J. Ducháček, křížem sv. Jiří 4. stupně čet. J. Prýmek, medailí sv. Jiří „Za chrabrost“ 4. stupně des.G.Bondar, voj. J. Brázda, voj. T. Vigner (sám zajal Rakušany) , voj. Č. Domášek, voj. M. Kozák, voj. J. Ryšák, voj. V. Mansfeld, voj. M. Sajansk, voj. J. Dostál, voj. O. Jiroušek a voj. V. Kolomacký. Kromě toho se jim dostalo osobního poděkování velitele divize genpor. Parčevskijho. Tato četa ČD byla pak dávána za příklad hrdinství v boji všem ruským vojákům celé 5. divize.

Použitá literatura a prameny:
Vojenský historický archív v Praze
Materiály z Vojenského archívu v Moskvě (Rusko) a Kyjevě (Ukrajina)
Časopis „Československý denník“ vydávaný čs. legiemi v Rusku během anabáze, vzpomínky družiníků.

Červinka Jaroslav - Cestou našeho odboje, Praha - 1920
Beneš Edvard - Světová válka a naše revoluce, Praha - 1935
Fidler Jiří - Generálové legionáři, Brno - 1999
Fryščok Alexej Miloslav - Legionáři, car a rudá vlajka, Brno - 1998
Fučík Josef - Pražský pěší pluk č.28 na italské frontě 1915-1918 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 4/1996)
Galandauer Jan - Wacht am Rhein a Kde domov můj - válečné nadšení v Čechách v létě 1914 (Historie a vojenství, časopis HÚ AČR č. 5/1996)
Gregorovič Miroslav - První československý odboj (Čs. legie 1914-1920), Praha - 1992
Holý Karel - vzpomínky
Kopta Josef - Třetí rota, Praha - 1992
Medek Rudolf - Za svobodu, Praha - 1925
Medek Rudolf - Blaník, Praha - 1922
Medek Rudolf - Za domovinu, Praha - 1926
Němec Matěj - Návraty ke svobodě, Praha - 1994
Pichlík Karel - Zahraniční odboj 1914-1918 bez legend, Praha - 1991
Pichlík Karel, Klípa Bohumír, Zabloudilová Jitka - Českoslovenští legionáři (1914-1920), Praha - 1996
Pichlík Karel - Červenobílá a rudá, Praha - 1967
Pichlík Karel - Čeští vojáci proti válce 1914-1915, Praha - 1961
Prášek Vojtěch - Česká družina, Praha - 1934
Sak Robert - Anabáze, Drama československých legionářů v Rusku(1914-1920), Jinočany - 1996
Slanička Josef - Ze slavných dob České družiny, Praha - 1929
Švec Jiří - Deník, Praha - 1921
Vaculík Jaroslav - Dějiny volyňských Čechů, Praha - 1998
Valenta Václav - Vlast máti až nás zavolá..., Praha - 1938
Valenta Václav - Do legie, Praha - 1924
Vogeltanz Jan, Polák Milan - Československé legie 1914-1918, Praha - 1999
Žipek Alois - Válka národů 1914-1918 a účast českého národa v boji za svobodu, Praha - 1922

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více