Rudolf Karel – nezlomný a nezlomený skladatel

Autor: Achard 🕔︎︎ 👁︎ 21.998

Rudolf Karel se narodil 9.11. 1880 v Plzni. Roku 1894 se rodina odstěhovala do Prahy, kam byl jeho otec Ing. Josef Karel přeložen. Rudolf pokračuje v gymnaziálních studiích na německém gymnáziu ve Štěpánské ulici. Po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě a hlavně psal hudbu, až se nakonec směl zapsat na konzervatoř - s otcovou podmínkou, že bude řádně studovat práva. Hudební talent posledního žáka Antonína Dvořáka se však prosadil a studium práv zůstalo nedokončeno. Nebylo to lehké. Na začátku 20. století se Karel začíná osamostatňovat a prosazovat jako skladatel. V roce 1908 se oženil s dcerou Zikmunda Wintera.

První světová válka jej zastihla na dovolené v Rusku. Byl zatčen a obviněn ze špionáže pro Rakousko, ale podařilo se mu utéci. Za pomoci přátel učil na ruských hudebních učilištích a skládal. Vstoupil do československých legií, byl dirigentem symfonického orchestru československého vojska na Rusi. V železničním vagóně na cestě z Jekatěriburgu do Vladivostoku zkomponoval symfonickou báseň Démon, hudební ztvárnění principu zla jako démona lidské vášně. Báseň měla úspěch doma i v zahraničí.

Reklama

Do Prahy se Rudolf Karel vrátil s ruskými legionáři v roce 1920, ale symfonický orchestr legionářů se v Praze neudržel. Rudolf Karel je zaměstnán v archivu nově založeného Památníku odboje. Práce ho příliš nevyčerpává, zůstává mu síla i čas na komponování. Vzniká písňový cyklus na slova J. S. Machara V záři helénského slunce, píše mužský sbor Zborov na slova Rudolfa Medka a další skladby. V roce 1923 je jmenován profesorem pražské konzervatoře. Na základě vyprávění bulharského studenta o bulharské lidové hudbě odcestoval Rudolf Karel na studijní zájezd do Bulharska. Výsledkem bylo navázání česko-bulharských hudebních styků a následoval třídenní hudební festival bulharské hudby v Praze. Bulharský král udělil Rudolfu Karlovi řád za občanské zásluhy. V roce 1933 měla v Brně a pak v Praze premiéru Karlova stěžejní skladba - opera Smrt kmotřička pod taktovkou O. Ostrčila a s M. Krásovou v hlavní roli. Rudolf Karel učí a pilně komponuje; od drobných písňových skladeb až k opeře. V roce 1942 začíná pracovat na opeře Zkrocení zlé ženy.

Předtím však dochází k okupaci Československa. Pro Rudolfa Karla to znamená, že se v roce 1941 zapojuje do podzemní práce. Je spojkou řady ilegálních skupin, a to včetně politicky důležité Kvapil - Krofta - Lány. Pomáhá umísťovat studenty na lesní práce u Nového Jáchymova, aby nemuseli do „Říše". Při návratu z Nového Jáchymova byl 19. března 1943 v Praze zatčen. Gestapo spoléhalo na jeho stáří, že nevydrží a promluví. Nepromluvil. Po výsleších v Petschkově paláci byl bez soudu vězněn na Pankráci, a to téměř dva roky. V prvém dopise z Pankráce Rudolf Karel píše dětem: „Drahá Zorečko a můj milý Ivo. Je mi velmi líto, že jsme se nemohli rozloučit. Myšlenka na Vás a na moji krásnou vlast mi dává sílu vydržet. Zachovejte si statečnost a věřte, že kalvárie této země skončí, že nastane slavné vzkříšení, pro které nebyla žádná oběť dost velká. Váš táta." Upnout se k umělecké tvorbě v nacistickém vězení znamená překonat nejistotu, strach, co bude dál, koho zatknou, co z něho „vytlučou", potlačit starosti o rodinu (synovi bylo 17 a dceři 19 let, zatkli ho v den jejích narozenin). Bylo zapotřebí zmobilizovat všechnu svoji sílu, upnout se k jistotě vítězství, dát průchod vzdoru. Komponování ve vězeňských podmínkách, bez klavíru, notového papíru, psacích potřeb je nepředstavitelné. Obdivuhodný Rudolf Karel všechny těžkosti zvládl. Notové zápisy psané na nejrůznější papírky (včetně klozetových) posílal rodině. Vynášel je český dozorce Müller, který byl později za prozrazenou pomoc vězňům gestapem zatčen a umučen. Müllerově dceři je věnována Pankrácká polka. Ve vězeňské cele č. 127 vznikl Pankrácký pochod, Pankrácký valčík, píseň Žena - moje štěstí a Nonet, jenž se s úspěchem hraje v zahraničí. Na slova mladého spoluvězně Stanislava Falty složil též Píseň svobody. Rudolf Karel nemohl pokračovat na rozpracované opeře Zkrocení zlé ženy. Neměl svůj text. Začal tedy psát operu novou - Tři vlasy Děda Vševěda. Libreto pohádky si psal sám. Těžká atmosféra pankrácké věznice nezlomila jeho víru v život, ve vítězství, v to, že doma na Cibulce (Praha 5) dokončí rozpracovaná díla.

7. únor 1945 byl pro Rudolfa Karla černým dnem. Byl odtransportován do Malé pevnosti v Terezíně, je mu 64 let, je nemocný, zesláblý. Ale i zde komponuje. Jsou to skladby drobnější, které se, bohužel, až na Terezínský pochod (Pochod heftlinků) ztratily. Životní podmínky v Malé pevnosti byly vražedné, cely přeplněné, hygienické podmínky nulové, k jídlu černá voda nazývaná kávou a zapražená ztuchlá bramborová kaše. Rudolf Karel den ze dne více a více chřadl. Obětavá péče, kterou mu poskytovali čeští lékaři - zejména prof. Jiří Syllaba - již nepomáhala. Rudolf Karel zemřel po vražedně zlomyslném Rojkově rozhodnutí o takzvané odvšivovací akci, kdy byli nemocní vězni vyneseni na mráz. Již následujícího dne 6. března 1945 bylo na cele IV. dvora devět mrtvých. Mezi nimi též Rudolf Karel.

Autorkou textu je paní Marie Tykalová, členka ČSBS, které tímto děkuji za souhlas se zveřejněním.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více